26.12kaktus16 |
|
(10.7.2013 10:00:15) Ahoj, myslíte si, že je vhodné, aby měli muži po 40 letech věku děti? Může to mít nějaká úskalí? Je to ještě v normě nebo už jsou "staří"?
|
Kaipa |
|
(10.7.2013 10:03:28) Proč ne? V dnešní době, kdy je móda starších rodičů, mi přijde tento dotaz trošku mimo. Řeší se tu 45 leté matky, 40 letý otec je ok. Průměrný věk stoupá, takže je předpoklad, že i čtyřicátník své děti vychová. Čeho konkrétně se bojíš?
|
|
Bára | •
|
(10.7.2013 10:03:51) A jinak dobrý...? Já znám většinu otců kolem 40 a fakt nevím, kde by měl být problém. Kdyby ses zamýšlela nad sedmdesátiletými otci tak to chápu, ale 40?
|
Gerberka1 |
|
(10.7.2013 10:08:24) No to je zas diskuze….
Mému manželovi bylo 43 při narození prvního synka, Při narození druhého byl čerstvý padesátník.
No a co proboha????
Jen pro upřesnění – jsem o 17 let mladší.
Touto dobou si užívá s klukama pod stanem v Dvoře Králové a dělají výlety…. Jsou to všichni moji miláčci a doma mám pro všechny 3 nachystané překvapení
|
|
Lída+2 |
|
(10.7.2013 10:39:53) Báro, ty co znám já tak mají takový to chování spíš k vnoučeti(rozmazlovací a dovolovací, málo co zakážou...)...prostě nevím.....myslím si, že o pár let dřív, byli by jiní........
Ale asi mám okolo sebe blbý vzorek....
|
jojo | •
|
(10.7.2013 11:28:52) Lído, a to je špatně? Jak nemá otec v ruce řemen, tak je špatnej?
|
Liki + dcera 8/11 |
|
(10.7.2013 11:39:37) Lídě jde spíš o podkopávání autority matky. Dovolí i to, co by matka zakázala, tak se jdou děti rovnou zeptat otce. Dcera udělá něco, co jsem jí řekla, ať nedělá, vyvodím z toho důsledky (např. odvedu z místnosti), dcera se rozeřve a manžel spustí, jestli to bylo nutné. A to je mu teprve 37.
|
Monika |
|
(10.7.2013 12:03:48) Jenže to nejspíš nebude jen věkem. Podle mě tyhle tendence mají otcové často (pokud nejsou cholerické povahy n. nějací extra puntičkáři), protože tráví s dětmi celkem málo času, chtějí si ho užít v klidu a klidně přejdou, když dítě "neposlechne". Matka si mnohem víc odnese následky "rozmazlenosti", takže se víc snaží ji nedopustit, i když by třeba taky pro tu chvíli dala přednost "klidu". Můj manžel je taky "hodný tatínek" a já "zlá maminka", ale stačí, aby byl nějakou delší dobu (nejlépe tak 2 dny) s dětmi sám a začne taky vyžadovat poslušnost na slovo "protože jsem to tak řekl"
|
|
Ananta |
|
(10.7.2013 12:04:29) Tak ve 37 letech to fakt nebude věkem
|
|
|
|
zerat |
|
(11.7.2013 8:34:34) Lído, oni to přiznávají většinou lidi, kteří měli pár dětí v mladičkém věku 20. - 30. let, a pak si z různých důvodů -v mém okolí ale s převahou zdravotních důvodů - rakovina dělohy, pořídili další dítě. Tihle si jsou toho rozdílu vědomi - říkají, že mají defakto vnoučátko, že už jim chybí nervy, důslednost dnes a denně to dítě vychovávat. Tomu dítěti tolerují mnohem více, pak si samozřejmě to dítě i více dovoluje k nim... Když to srovnání nemáš, tak nevíš
|
zerat |
|
(11.7.2013 9:23:32) Loro, však jsem psala, že tohle může být u každého jiné... Vše je to o očekáváních od života atd. atd. Taky jsme si občas řekli, že jsme měli první řešit bydlení a až pak děti, jenže ví jen Bůh, jestli bych vůbec kdy dítě měla, kdybych až teď začínala řešit rozmnožování, protože to u mě lehce nešlo ani v tom věku do 30-ti let - i když je fakt, že žádné hormony, žádné umělé oplodnění... jsme nepotřebovali, ale roky letěly čekáním po revizí, laparce... Nehledě na fakt, že ne každý muž má takové příjmy jako ten Tvůj, že si můžete dovolit tolik dětí s různými problémy a že utáhne i Tebe stabilně na rodičovské apod. Jenže my to máme naopak no, máme už relativně velké děti a teď zkoušíme řešit přesun na RD a rekonstruovat... No uvidíme, jak to dopadne příp. budeme dál na bytě... ale to je už úplně jiné téma
|
Xantipa. |
|
(11.7.2013 9:29:39) Tak můj manžel se taky stal otcem kolem čtyřicítky, tedy ne ovšem poprvé. Ne že by to nezvládal, rozhodně se věnuje dětem víc než když mu bylo třicet, ale skutečně je tam velký psych. tlak na to mít rezervu, že co kdyby, tak aby i tohle dítě mělo šanci na podobný fin. zabezpečení jako starší děti. Nemám strach, že jako šedesátník by psych. nezvládl dvacetiletého syna, ale spíš jde o finance v případě studia, třeba. No a další problém je v tom, že my sami máme "malý" dítě, který potřebuje péči a stejnou péči potřebuje manželova maminka - a to je problém, rozpůlit se nelze, v této situaci jsme se spíš rozhodli věnovat se prioritně dítěti, i když ona by si představovala opak.
|
|
zerat |
|
(11.7.2013 9:53:42) Loro, no my jsme byli v bytě spokojení - resp. muž byl spokojený, já jsem rencala od samého začátku, že mi chybí zahrada, vlastní plody ze zahrady... najednou to přišlo i na muže, že by ho bavilo rekonstruovat, radovat se z blbostí, které jsme zvládli... no ale uvidíme, co půjde dělat se stávající hypotékou - může se stát, že nic a budeme dále rádi za to co máme
|
|
|
|
|
|
|