| louda | 
 |
(12.7.2013 9:12:18)
Vybiram mezi 2 skolkami, klasicka, tridy podle veku, dle ohlasu dobra, a Montessori se spickovou kvalitou. Klasickou skolku mam kousek od domu a vzali by syna hned od zari. Montessori je dal, musela bych jezdit s autem, u prace hledat parkovani a navic by ho vzali az od ledna, tj. 4 mesice bych musela platit chuvu, coz by dohromady delalo pres 40 tisic. V podstate jsem vsechno ochotna podstoupit, jen hledam ujisteni, ze to ma smysl. Velmi rada bych synovi doprala nejake lepsi vzdelani, bude zrejme moje jedine dite a snad si to budu moct dovolit i financne. Jenze jsme z maleho mesta a po Montessori skolce neni kde navazat, nejblizsi alternativni vzdelavani je 40 km daleko.
Nicmene za 3 roky se toho muze dost zmenit, muzou vyvstat nove moznosti, muzu se stehovat za praci atd.
Nejsem uplne zastance klasickeho vzdelavani, kdybych mela moznost, dam syna do skoly, kde budou mensi tridy, vetsi duraz na praci v kolektivu, vic jazyku a vyssi uroven znalosti u absolventu. Prosim o nazory vsechny, kdo nemaji deti v klasicke skole, jake jsou moznosti, alternativy.. Ucit doma syna nechci, nemel by nas kdo zivit, navic na to ani nemam bunky a chci, aby byl v nejakem, klidne malem, kolektivu. Take budu rada za vase zkusenosti se systemem Montessori. Syn je bezne zdrave dite, trochu zivejsi, prirozene chytry, na genia zatim nevypada, takze pokud bude chtit v necem vynikat, bude to muset dohnat pili.
diky
|
| blka | 
|
(12.7.2013 9:26:16)
Já dítě sice v Montessori nemám, ale kamarádka starší dítě dala do ZŠ s M. třídou třídou a mladšího jí vzali do běžné třídy, přestože rok chodili do přípravného klubíku. S větším počtem dětí je i víc zájemců, takže dostat se do alternativní třídy už není jen o zájmu rodičů, ale i o přijímacím řízení a jak dítě vyhoví požadavkům na samostatnou práci, na kterou se v M. třídách klade důraz.
|
|
| sarmi | 
|
(12.7.2013 9:41:14)
dost zalezi na povaze dítěte, na to rodice často zapominaji. vseobecna averze vuci statnim skolkam je zrejme v mode  , mimoto sama pises, ze ma dobře reference. pokud je dite badatel, samo si rado prichazi na nove informace a vis, ze ho první neuspech neodradi, proc ne montessori. jsou ale deti, které to tak nemaji a je pro ne lepsi skupina deti, od které se muze napodobovanim věci naucit.
uplne nejlepší by bylo, kdybys požádala reditelky obou skolek o moznost navstiveni hodiny, i dite ti pak samo rekne, kde se citilo lip, co mu vic vyhovovalo.
|
| Kamisi | 
|
(12.7.2013 11:01:12)
Sarmi, ne, nejde o módu. Jde o priority.
|
| sarmi |
|
(12.7.2013 12:15:54)
ja ti rozumim, jen se pozastavuju nad srovnanim statni skolka = stupidni zabava, montessori = dokonalost sama. všechno je o lidech,i ve statnich jsou pomucky, projekty, i ve statnich se deti vsestranne rozviji, bohužel jako jeden z problemu vidim velky počet deti, coz je výhodou montessori (pokud je tam učitelka, která je schopna).
|
|
|
|
| Eržika. | 
|
(12.7.2013 9:41:31)
loudo, mám dítě, které prošlo montessori školkou, montessori prvním stupněm, a nyní je na běžné základce na druhém stupni. Běžný žák se slušnými výsledky.
Klady: dítě se naučilo hledat různé cesty, spolupracovat ve skupině, vyrábět a obhajovat projekty, vyhledávat a třídit informace.
Na druhém stupni se muselo naučit pracovat s učebnicemi, a se systémem zkoušení a písemek - v montessori se neznámkuje - a při chybě se cvičí daný jev různými způsoby, až je nacvičen dostatečně, což je cílem. Na druhém stupni tedy nejdřív dostalo kuli, no a pak tedy zjistilo, co neumí - to muselo nacvičit a doplnit.
(nikoliv ve škole, ale doma, jelikož tam už kolikrát dělají něco dalšího - to mě fakt vadí na běžné škole).
Mladší dítě má kdejakou dys- a pro něj je systém motessori úžasný - pracuje si svým tempem a prioritně na pomůckách a není porovnáváno s ostatními – pracuje na svých plánech a cílech. Pracuje i ve skupině a na projektech.
|
|
| Chrysantéma | 
|
(12.7.2013 9:45:43)
Loudo,
má to smysl počkat si na Montessori.Jedno z mých dětí Montessori navštěvuje a jsme nesmírně spokojení.Máme porovnání se státní školkou a nedá se to srovnat.Pokud chceme každý sám za sebe ve společnosti něco změnit a snížit agresivitu u dětí,včetně přesměrování zájmů od stupidní zábavy ke smysluplné činnosti a schopnosti radovat se z maličkostí,pak za mě určitě Montessori... 
|
| sarmi |
|
(12.7.2013 9:47:53)
ale presto bych zakladatelce doporučila precist si diskuzi "montessori zážitek", je to všechno o lidech.
at vyberete spravne!
|
|
| Girili | 
|
(12.7.2013 10:00:06)
Stupidni zabava u skolkovych deti?!?! Ehm... 
|
| Chrysantéma |
|
(12.7.2013 10:06:32)
Girili,
budeš se divit,ale v naší státní MŠ nejen,že hodí s dětmi minimálně ven s milionem výmluv proč to nejde,ale děti jsou ponechány samy sobě a v nejlepším případě jim pustí DVD...
Stupidní zábavou jsem měla na mysli Animáčky a podobné stupidní hrůzy...
|
| Eržika. |
|
(12.7.2013 10:08:30)
Chrysantémo - první, co mě zarazilo na montessori školce, když jsme se byli v jedné takové podívat - děti tiše samostně pracovaly na svých koberečcích - já zíííírala! 
|
| Chrysantéma |
|
(12.7.2013 10:19:47)
A to je špatně?? Určitě je to lepší,než když bezuzdně lítají po třídě,kříčí,bijou se a učitelky dělají,že to nevidí...
|
| Eržika. |
|
(12.7.2013 10:22:29)
Chrysantémo - byla jsem nadšená - děti poté prošly komplet montessori vzdělávacími institucemi.
|
|
| Milena, 3 koťátka | 
|
(12.7.2013 12:55:35)
Ty nepochopíš ani ten rozjásaný smajlík?
|
|
|
|
|
|
|
| Jana (2 děti) | •
|
(12.7.2013 9:47:29)
Když byla dcera malá, tak jsem strašně stála o to, aby chodilo do Montessori školky a Montessori třídy na ZŠ, ale nikam se nedostala kvůli velkému počtu zájemců. Nyní chodí do normální třídy (půjde do 4. třídy) na malou ZŠ (ve velkém městě). Ve třídě je 17 dětí a jsme spokojeni. Všimla jsem si, že do 5. a 6. ročníku Montessori tříd u nás ve městě hledají další žáky, přitom do prvních tříd tehdy byl takový nával. Řekla bych, že časem rodiče vystřízliví a zjistí, že Montessori není vhodné pro každého, většinou se ve třídě sešla část dětí extrémně chytrých a část naopak problémových, těch průměrných dětí tam bylo asi méně než v normálních třídách. Je fakt, že když v normální třídě něco dítě neumí , tak prostě dostane špatnou známku. V Montessori je pouze slovní hodnocení, takže když má dítě 10 chyb v diktátu, tak to rodiče neřeší - alespoň takový mám z toho pocit.
|
| Eržika. |
|
(12.7.2013 10:03:31)
Jo, Jani, to byl jeden z argumentů, že slovní hodnocení je na nic, a že se tam děti pořádně nic nenaučí - dcera má jaksi navzdory tomuto na výzo jednu trojku, asi tři dvoky, a zbytek za jedna.
|
|
| Káťa,2 kluci | 
|
(12.7.2013 10:27:53)
Jano - to s tím diktátem - máš samozřejmě pravdu, některé děti to neřeší, dokud pod tím diktátem není kule - viz můj starší syn, 5 let v M škole, 1. stupeň, teď má od šesté třídy známky a vyhovuje mu to víc. Má okamžitý a pro něj čitelný "feedback". Mladší syn je v M škole stále a on je dítě, které si chyby v diktátech ohlídá i bez známky.
M škola není pro každého, věřím, že ne z každého dítěte dostane do nejlepší, protože může svádět k jistému flinkání. Na druhou stranu poskytuje úžasný prostor pro děti, které by v běžném školství ke svým stávajícím potížím přibraly ještě seběvědomí hluboko pod bodem mrazu.
Celkově si myslím, že to pro start do vzdělávacího systému není špatná cesta, protože to není o srovnávání a soutěživosti, což dnešní moderní doba v mnoha ohledech dovedla do zrůdných extrémů a třeba já to nevidím jako dobré.
Ale jak tady padla zmínka o té diskuzi Montessori zážitek - i takový alternativní extrém může být na škodu. Bigotní alternativu vyvolávající nejrůznější vyhraněná hesla o běžném školství, preventivní lékařské péči a systému výchovy v rodině bych rozhodně nevolila.
|
| ronniev | 
|
(12.7.2013 11:00:30)
Káťo, nemáš doma mého syna?
Moje děti prošly školou, kde se neznámkovalo (ne monte). Staršímu synovi to bylo jedno, on je typ vědec, učí se především to, co ho baví, zato do hloubky. Prostřední syn vedle svého hvězdného staršího bratra prožil celý první stupeň v přesvědčení, že je průměrný (my jsme věděli, že není, jenže nebylo v naší moci mu to vysvětlit), protože neměl srovnání s běžnou populací žáků. Navíc je mírný dysgrafik, o to to bylo horší. Teprve když v páté třídě začal chodit na zkoušky nanečisto a začal se pravidelně umisťovat na předních místech žebříčku, uvědomil si, jak je chytrý, a úplně rozkvetl. Kdybych věděla, co vím teď, nikdy bych ho na školu, kde se neznámkuje, nedala. Prostě některé děti to srovnávání potřebujou.
Dcera umí dost realisticky odhadnout své schopnosti. A i ona se asi před rokem nechala slyšet, že se docela těší, že na gymplu bude mít známky (teď se to nebezpečně přiblížilo, tak už to neříká ).
|
| Kamisi |
|
(12.7.2013 11:04:56)
Děti srovnání potřebujou, pokud se pohybujou v prostředí, kde se srovnává. Bohužel je těžké se vyvarovat srovnávání, kritizování a chválení (i doma), jsme tak naučení, je těžké se od toho odpoutat. To ale neznamená, že je to správné.
|
| ronniev |
|
(12.7.2013 11:11:40)
S tím prostředím s tebou nesouhlasím. Srovnávání je lidská přirozenost. děti/lidi se prostě mezi sebou srovnávají, moji synové by se porovnávali (a pošťuchovali), i kdybych je zavřela do jeskyně a učila je sama. Teď jsou každý na jiném gymplu a máme neustále na talíři aspoň spory o to, který z gymplů je lepší. Kdo koho přepere, to už přestali zjišťovat od chvíle, kdy mladší přerostl staršího.
Já chápu, že je móda hledat ve všem vliv společnosti, a neříkám, že neexistuje, ale jsem přesvědčená, že geny jsou nakonec silnější než jakákoli výchova a ignorovat to je cesta do pekel.
|
| Kamisi |
|
(12.7.2013 11:41:17)
Ronniev, mám dva syny, starší je od mala takový typický vědátor, mladší je zase akční. Každý má úplně jiný zájmy a každý je dobrý v něčem jiným, ale bylo období, kdy starší viditelně vynikal a byl okolím obdivován a chválen - na rozdíl od toho mladšího, ten to sledoval z povzdálí a v tu chvíli mě nenapadlo, jak ho to zasahuje.
S odstupem času vidím, jaké stopy to na mladším zanechalo, vyrovnává se s tím vnitřně stále, má to v sobě uložené.
Jasně, že se rodíme s určitými základy (v mém vnímání - neseme si jednak rodové znaky a jednak nevyřešené věci z minulých životů), ale vliv prostředí je zásadní, formuje nás.
Můžeme si tedy vybrat: buď budeme děti podporovat v soupeřivosti, nebo jim ukážeme, že každý je dobrý takový jaký je, každý může vyniknout v něčem jiném, když to bude dělat rád a soutěžit není třeba.
|
| ronniev |
|
(12.7.2013 12:07:53)
Kamisi, mám doma velmi podobný případ - píšu o tom ostatně o pár příspěvků výš. A já naopak jsem došla k názoru, že kdyby se v naší škole hodnotilo, mohl si ten mladší začít sám sebe cenit mnohem dřív. On totiž pozitivní hodnocení od nás prostě nebral za směrodatné, potřeboval nějaké objektivní srovnání zvenčí. Rozkvetl teprve, když ho dostal. Takže já jsem ze stejné situace vyvodila úplně jiný závěr...
|
| Kamisi |
|
(12.7.2013 12:30:45)
To jsem zaregistrovala, že máš doba podobný případ, proto jsem to rozepsala víc.
Ono právě i pozitivní hodnocení je pořád hodnocení. Chválení nedělá dobrotu, obzvlášť chválení jednoho dítěte před druhým. Chválené dítě pak často začne jednat tak, aby bylo chváleno a ne tak, jak by samo chtělo, může pak být závislé na hodnocení druhými.
|
| sarmi |
|
(12.7.2013 12:34:45)
chvaleni nedela dobrotu... hm, ja se snazim představit si to realne. ja naopak pochvalu vnimam jako velky motivacni prostředek, nedovedu si to bez ni představit jak doma, tak ve skole s dětmi.
|
|
| ronniev |
|
(12.7.2013 12:50:19)
Souhlasím, že neustálé chválení je nanic, leda snad jako projev lásky. Jenže děti i kladné hodnocení můžou od rodičů brát jako "pouhou" chválu. Třeba u nás - nejstarší syn je "rozený vůdce", suverén, a navíc mrcha hodně chytrý. Prostřední je spíš zamlklý medvídek, který se vedle bratra neprosadí (nebo neprosadil - teď v pubertě se to srovnalo). Snažili jsme se ho podporovat i v jiných aktivitách - je fyzicky silnější, takže na vlastní přání chodil na judo (to taky pomohlo, když bráchu prvně přepral), plavat apod., jenže on je právě hlavně dobrý v tomtéž, co brácha: pálí mu to, ale nemá k tomu tu přirozenou schopnost to prodat, takže ve srovnání s bratrem se samozřejmě podceňoval. A z toho vyplývalo i to, že se moc nesnažil, protože měl dojem, že to stejně nemá cenu. Fakt teprve ta pátá třída, kdy měl objektivní porovnání - umisťoval se na podobně dobrých pozicích jako rok předtím brácha, byl druhý v celostátním kole vědomostní soutěže apod. - mu pomohla uvědomit si, že JE dobrý. Pomáhala jsem mu s přípravou na zkoušky (je mírný dysgrafik, tak jsem ho přeučovala na comenii, aby po něm vůbec někdo jeho práci přečetl, diktovala jsem mu apod.) a vysloveně týden od týdne jsem sledovala, jak rozkvétá, jak si víc věří. Což mě právě dovedlo k názoru, že ne vždycky je nesrovnávání ten správný postup - ty děti se prostě srovnávají samy, ať děláš co děláš.
|
|
| Kamisi |
|
(12.7.2013 13:37:51)
Rozdíl je v tom, jestli se dítě snaží proto, že samo chce něco dokázat, nebo proto, aby dostalo pochvalu. V tom je zásadní rozdíl. I na pochvalách se dá vybudovat závislot. Prostě je důležité, co si myslí dítě o tom, co udělalo, ne co si o tom myslí druhý.
Když to převedu do školství, děti dostávají jedničky za to, co udělaly podle návodu a za to je někdo hodnotí, ať už negativně nebo pozitivně. Ono je to svým způsobem víc brzdí než posouvá dopředu. Kdyby měly svobodu ve svém vzdělávání, už by naše společnost mohla být někde jinde. Žádné nové věci nevznikají opakováním starých věcí. Stejně jako logicky učitelé nemůžou být "lepší" než děti, jak jim často předkládají, to by naše společnost degenerovala.
|
| ronniev |
|
(12.7.2013 14:36:03)
Kamisi, myslím, že jsi bytostný optimista a že takhle to prostě nefunguje. Těch přirozeně zvídavých povah je menšina. Samozřejmě, že jsou to motory pokroku, jenže tyhle motory si velmi často najdou ventil i jinde než ve škole, kdežto většina ostatních bude prostě zpomalovat a zpomalovat, když nebude k práci nucena. Samozřejmě že je zábavnější lítat venku nebo hrát na kompu, než se učit matiku. Jenže objevy vznikají "na ramenou velikánů" a ten základ se prostě obejít nedá. Domnívám se tedy, že bez alespoň mírných donucovacích prostředků by úroveň vzdělání šla prudce dolů.
|
| . . |
|
(12.7.2013 15:22:12)
Ronniev, přirozeně zvídavých povah je před nástupem do školy většina. Škola (většina škol) tuto přirozenou zvídavost v dětech nejdřív utluče a pak je nutí dělat všechny najednou to samé určené osnovami. To, že většinu dětí je nutné do učení (domácích úkolů) nutit nebo řekněme motivovat (zvenku - pochvalou, jinou odměnou, hrozbou...) je DŮSLEDEK působení školy, nikoli naopak - tedy že škola (a rodiče dle jejích nároků) tak musí fungovat, protože děti nejsou přirozeně zvídavé.
|
| Kamisi |
|
(12.7.2013 19:42:57)
Slupko, mám to taky tak.
Pak je taky otázka, jestli všechny ty informace, které do dětí tlačíme bez jejich zájmu, jsou opravdu důležité. Čím dál víc si to nemyslím.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Eržika. |
|
(12.7.2013 11:32:13)
Kamisi
Snažím se. Nehodnotit.
Nyní chystáme mít i tábor, v kterém nebude vítěze, poražených, nebudou se za hry získávat body a pod. - jsem zvědavá.
|
| Inka | •
|
(12.7.2013 12:30:14)
Ale jsou děti, které právě ty soutěže na táborech baví.
|
|
|
|
| Káťa,2 kluci |
|
(12.7.2013 12:49:01)
RonnieV - těší mě, že má někdo podobnou zkušenost. Přesně, jak píšeš, známky jsou pro něj motivace, navíc vidí, že mu nedá extra velkou práci naučit se látku tak, aby byl výborně ohodnocen.
Jestli něco řešíme, tak resty z prvního stupně, kdy tomu holt pozornost až tolik nevěnoval.
Ronnie, jak vidíš motivaci k výuce jazyků u našeho společného syna?? Já s tím kapku bojuju. Přijde mi, že nemá extra zájem, dokonce ani cestovat a poznávat zemi, kde se daným jazykem mluví, se mu vysloveně nechce.
|
| ronniev |
|
(12.7.2013 12:51:46)
Já jsem to vyřešila tím, že jsem ho dala (kecám, vybral si ho sám) na gympl, kde je půlka předmětů v angličtině. Od tercie má ale němčinu, a s tou bojujem... takže mně se zatím žádnou velkou motivaci najít nepovedlo
|
| Káťa,2 kluci |
|
(12.7.2013 12:59:36)
Ronnie - jsme na malém městě, jen v sousedním městě máme jazykové gymnázium (ne víceleté), kde se pak učí část předmětů v AJ. Takže toto u nás odpadá, navíc syn je na sportovní škole, tak leda nějaký native speaker trenér.
Mrzí mě to, protože mám pocit, že dneska mají děti naprosto jiné možnosti, co se vyúky jazyka týče, kdyby chtěl, klidně bych mu domluvila face2face hodiny, těšilo by mě, kdyby měl zájem. Ale člověk to z nich prostě nevydupe Navíc nesmím příliš tlačit na pilu, protože pak by to mělo spíš opačný efekt. uvidíme, dost možná ho to přes sport "donutí".
|
| ronniev |
|
(12.7.2013 14:41:29)
Káťo, a když ne přes sport, tak přes youtube Vidím to doma, všechny děti právě kvůli youtube rozumějí mluvené angličtině výrazně líp než já.
|
|
|
|
| Eržika. |
|
(12.7.2013 12:59:34)
Když mě vadí ten systém:
našprtat se, co úča vyžaduje a za to dostanu dobrou známku, a vše je OK.
Nějak to nepodněcuje myšlenky proč je to tak, může to být jinak, s čím to souvisí, kde se to dále použít a pod.
|
| sarmi |
|
(12.7.2013 13:08:20)
erzi, jenze ona si to ta uca nevymyslela z pleziru . škola se ridi urcitym vzdělávacím planem, kde se stanovi, co dite ma umet, jaky ma byt vystup znalosti a třeba na skole, kam po prazdninach nastupujji toho pro prvostupnove deti spoustu orezali, aby zbyl opravdu ten zaklad a omacka, resp. sirsi znalosti pak mohou samozrejme vyuzit pro sikovnejsi deti jako něco navíc, ale nebudou se tim muset zatezovat deti prumerne nadane. taky spatne?
jde spis o metody, jakými k tomu ucivu dojit, ale pametne uceni u velke casti uciva proste nejde obejit .
|
| Eržika. |
|
(12.7.2013 13:18:01)
sarmi, na prvním stupni se vše učily na projektech, dělaly výtvarné a prostorové věci, hledaly a srovnávaly informace, setkávaly se s odborníky a s reálnými věcmi z daného prostředí.
Mladší se teď tak učilo vývoj architektury - stavěly se ve skupinkách ve škole hrady od románského po renesanční zámek.
Na druhém stupni - mamííí, úča zkouší ze sešitu a budeme psát ze shrnutí z učebnice. Nadrnčí se to nazpaměť. Projekty dělaly za celý rok dva - v dějepise, a něco v občance.
|
| sarmi |
|
(12.7.2013 13:42:52)
jasne, ze se mi to první libi vic, ale jak jsem psala, vys - zs ma urcite nastaveni, pro nektere mozna spatne. ja vidim jako obrovsky hendikep, ze je mozne mit tridu o triceti i vic hlavách.
muzes mi prosim napsat nazev te montesorky, mrknu se na web. diky.
|
|
|
| Kamisi |
|
(12.7.2013 13:42:24)
Podle čeho se stanovuje, co dítě má umět? Každé dítě je jiné a nemůžou všechny děti umět všechno stejně ve stejnou dobu, ani dospělí přece neumí všechno stejně.
Vždyť už v tom základu školského systému je nelogičnost.
K zamyšlení: http://www.youtube.com/watch?v=msWi7w_MnNo
|
| sarmi |
|
(12.7.2013 13:58:18)
ten chlapik je vazne skvely, a to jsem zatím v polovine.
|
|
| . . |
|
(12.7.2013 15:14:33)
Kamisi, díky za odkaz. S tím pánem naprosto souhlasím a navíc mě fakt pobavil 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)