| cinnamon | 
 |
(21.9.2013 15:00:03)
Je to smutné...a zdá se bezvýchodné. Sama vidím jako jedinou možnost změnu v myšlení společnosti - a možná nás k tomu situace na trhu práce a postupné chudnutí společnosti přinutí. Mám pocit, že zatím je tendence - samostatné bydlení, soběstačnost...a když někdo potřebuje pomoc, řešit to přes instituce (od školek přes družiny až po domovy pro seniory). Třeba se časem zase (možná nuceně) vrátíme k modelu skromnějšího vícegeneračního soužití, kdy péči o slabší (ať už příliš mladé nebo příliš staré) bude snadnější zajistit uprostřed té společně žijící širší rodiny...samozřejmě pokud nepůjde o specializovanou zdravotní péči při vážném onemocnění, na kterou rodina není vybavena. Je mi jasné, že to je pro spoustu lidí hodně nepříjemná vize a že to má svá mínus (od nutnosti se vzájemně přizpůsobovat při soužití až po menší komfort)...ale je otázkou, jestli ve chvíli, kdy člověk spočítá všechna vydání a příjmy to celkově pro rodinu nebude únosnější a pro její členy důstojnější a lepší řešení. Nevím. 
|
| Martina, 3 synové | 
|
(21.9.2013 15:05:21)
Při představě, že prožiju život ve skromném vícegeneračním bydlení se svými prarodiči, rodiči, exmanželem, dospělými dětmi a vnoučaty, si to jdu hodit rovnou: únosné, důstojné a dobré by to nebylo ani náhodou. 
Ostatně právě proto se od toho upustilo už dávno. 
|
| cinnamon |
|
(21.9.2013 17:41:07)
Netvrdím, že by to bylo bezproblémové, asi to chce určitou míru sebeovládání a schopnosti se vzájemně přizpůsobit - a lidi, kteří jsou aspoň trochu kompatibilní. Nevidím důvod, proč by soužití prarodiče - rodiče - děti nebylo normálně realizovatelné, samozřejmě v takovém bydlení, kde by všichni měli alespoň základní soukromí - asi ne v panelákovém 2+1. Ale souhlasím, že je to těžko realizovatelné v současných rodinách typu "bývalí partneři, současní partneři, jeho děti, její děti, společné děti...", kde jsou vztahy komplikovanější.
Asi bych netvrdila, že se od společného rodinného soužití upustilo dávno - to naše dávno je hodně relativní oproti tomu, jak dlouho rodiny a rody žily ve větší pospolitosti v rámci vývoje lidstva.
|
| Maťa. | 
|
(21.9.2013 20:57:43)
Cinnamon, v utorok sme pochovali moju babičku (ktorá mi bola tak blízka, že ma to zobralo a neviem sa z toho dostať stále).
Potrebovala intenzívnu starostlivosť 7 rokov. Ver mi, že to nie je o "sebezapření". Je to aj o fyzickej sile a možnostiach a milion iných veciach. Keď má niekto preležaniny, byť ho polohujú atd. atd. ... domácí péče často nestačí. Navyše, keby moja mama nechala svoju prácu (starala sa popri tom spolu s dědečkom), tak by doslova nemala čo do huby. Ani ona, ani ostatní.
Keby to bolo len o vizích, jací sme sobci a jak by to bolo všetko inak, keby sme sobci neboli...bolo by to super. Ale tam vstupuje strašné množstvo iných faktorov, ktoré hrajú vačšiu rolu, než to prípadné "sobectví".
Babička bola umiestená na konci pol roka v hospicu, ktorý sme vyberali dlho a snažili sa nájsť čo najlepší. Zároveň problém s umiestením riešili. Doma by sa to už nedalo bohužiaľ.
Napriek tomu všetkému sme ju všetci milovali.
|
| cinnamon |
|
(22.9.2013 0:07:34)
Maťo, upřímnou soustrast.
Samozřejmě, že jsou situace, kdy péče o nemocného doma není možná - třeba protože opravdu potřebuje 24 hodin někoho, kdo je při něm, nebo protože se domů nedají zajistit pomůcky a přístroje, které potřebuje. Nemyslím si, že společné soužití vyřeší všechno - a ani si nemyslím, že je sobec ten, který uzná, že na péči o ležícího pacienta sám nestačí. Je mi jasné, že péče o umírajícího je hodně náročná - psychicky, fyzicky...už jsem tím prošla a ne jednou - a musím říct, že jsem v tu chvíli velmi ocenila, že žijeme jako širší rodina společně, protože se jak fyzická, tak psychická zátěž rozložila... Nijak si to neidealizuji, taková situace prověří vztahy v rodině až na dřeň. A vím, že jsme při tom všem měli štěstí, že to šlo zařídit i finančně...a že tomu tak nemusí být vždy.
Psala jsem jen o tom, že je dost smutné, když senioři končí téměř automaticky v péči institucí, odděleni od svých nejbližších, od svých životních partnerů. V domovech pro seniory zdaleka nejsou všichni uživatelé v takovém zdravotním stavu, který by extrémně zatěžoval jejich rodiny, řada z nich nepotřebuje speciální zdravotní péči ani paliativní léčbu - moje úvaha se týkala především takovýchto seniorů. Nemyslím si, že je takový způsob řešení situace dlouhodobě udržitelný, věřím tomu, že pro spoustu lidí se stane tato péče nedostupnou (z hlediska financí i z hlediska počtu žadatelů)...a pokud nebudou chtít lidé nechat své blízké umírat opuštěné, zřejmě je to donutí k nějakým změnám. A vůbec netvrdím, že to bude jednoduché nebo příjemné.
|
|
| Winky | •
|
(22.9.2013 3:28:40)
Nejprve ohledne LDN, DD a pecovatelaku u nas (male mesto an pomezi stredoceskeho a libereckeho kraje): LDN je docela strasak, kdo tam pribuzneho vazne vazne nemusi dat tak ho tam neda, vetsinou se zdravotni stav rapidne zhorsi, kazdeho osmeho tam vsak vidim parkovat hooodne aut - jindy v mesici ne, osmeho je totiz duchod.... podle me hyenismus). DD ma kapacitu cca. 95 osob, vetsina jsou dvouluzkove pokoje. Manželovi prarodiče tam byli cca rok a pul (bohužel dostat je tam trvalo asi 3 roky), babička těžkou cukrovku a bercove vředy, dědeček Alzheimera a vývod (vím to spis zběžně, ne moc do detailu). Babička byla umístěna první, dědečka mělli manželovi rodiče pul roku doma, lehké to nebylo pro nikoho. Pak byli oba prarodiče na jednom pokoji v DD, zemreli několik měsíců po sobě. Dum s pečovatelskou sluzbou tu také je, je v něm cca 45 bytu, uvnitř jsem nebyla tak nevím zda tam žiji i páry, ale předpokládám ze ano. V sousedním meste mám babičku, bydlí v pecovatelaku už 10 let, první dva roky tam byli s dedou, dvóupokojovy bytecek, zařízení byl jen kuchyni a koupelnou, ostatní nábytek si pristehovali svůj (všechno se jim samozřejmě nevešlo, ale proste babi tam ma svoje zařízení, obrazy, lampy, záclony, nádobí a tak). Zadost si dávali tak cca 3 - 5 let před tím než se nastěhovali (nevím přesně), protoze věděli ze v jejich dome to jednou bude těžko zvládatelne (kotel ve sklepe, na předělání topení nebyly peníze, navíc dost schodu, chladne místnosti...... A taky zjistili ze už jim ubývají přátele a známi a ti co zůstávají jsou na tom špatně s mobilitu, takže by za chvíli nikdo nenašel na návštěvu a tak). Babička říká už 10 let ze je tam spokojena, po smrti dedy zůstala v tom dvoupokojovem bytecku a my doplácíme (rodina) ten rozdíl aby měla trosku komfort (jeste vse zvládá sama, šije na stroji atd) a nemusela se stěhovat. Teta (jeji dcera) ji tam chodi uklízet atd.aby babička nemusela využívat dle mého nazoru předraženych služeb. Mamka (druha dcera) obstarává nákupy, obe bydlí v dochazkove vzdálenosti (záměrně).
Takže za me - jde to, jen někde lepe a někde hůře a bohužel se tomu ubytováni musí jít včas "naproti", ne to nechávat jako poslední možnost a pak se divit ze není místo. Na druhou stranu to vyžaduje i spolupraci seniora a to není vždy automatické. Můj druhy děda bude do posledního dechu chtít zůstat ve svém dome, bohužel žije v docela těžko dostupné vesnici (autem něco přes hodinu ale jinou dopravou je to na pul dne - a moje namka neřídí a táta - jeho syn - je často pracovně pryč, jini příbuzní už nejsou). Tam to bude kompoikovane. No a poslední pripad je moje kamarádka, už více jak 8 let mají doma ležícího tatínka (manželova), pred par lety to byla jeste jeho maminka a babička..... No a to ja osobně poavazuju za skoro hrdinství, a dost možna i blaznivstvo
|
|
|
|
| Pruhovaná | 
|
(21.9.2013 18:19:26)
No asi by to muselo být bez všech těch "exů". Ono nás to "upustilo se" možná situace donutí přehodnotit.
|
| Grainne | 
|
(21.9.2013 18:44:13)
V naší rodině "se neupustilo", takže s tím počítám, ale my máme s rodiči dost pevné vazby. Jednoduše jako si nedovedu představit, že odložím potomka, neodložím ani rodiče.
Tedy pokud si sami nepřejí být ode mně "odloženi" , omotané kolem krku je mít zase nemusím.
|
| cinnamon |
|
(21.9.2013 18:57:42)
Máme to už po několik generací také tak.
|
|
|
|
|
| Pruhovaná |
|
(21.9.2013 18:15:58)
Souhlasím do puntíku.
|
|
|
V její náručí
Valašský mikulášský jarmekZlín 
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Valašský mikulášský jarmek
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)