Filip Tesař |
|
(26.9.2013 10:54:34) Chtělo by to víc informací: - co je motivací? Děti chtějí zvířatko a matka je ochotná ustoupit, nebo s tím souhlasí třebas proto, že vidí přínos v tom, že děti získají vztah ke zvířeti...? - jak jsou děti staré? Na tom dost záleží. - co si od zvířete slibují děti? Znají to z filmů, od sousedů, nebo jak?
Úplně obecně vzato, nejlepší je morče. Dá se vzít na klín, hladit, je nenáročné a se zápachem klece se dá smířit, pokud se často čistí. A jsou vděčné za některé zbytky z kuchyně - otrhané okraje salátu, okurkové slupky atd. a naučí se snadno ozývat, jak jen ucítí, že se krájí ovoce nebo zelenina atd. Ale jinak moc efektně nevypadají.
Dobrá je podle mne i kočka, pokud někdo není alergický nebo kočky instinktivně nesnáší, ale záchůdek se musí čistit opravdu denně, jinak to může být síla. Ideální je, když je u bytu balkón nebo lodžie a kočka tam může kočičími vrátky.
Na opravdový vztah je nejlepší asi pes. Menší pes, ale předpokladem je venčení - děti musejí být starší, aby s ním šly aspoň jednou denně. I v zimě. A všichni by měli být ochotni se něco o psech a jejich výchově poctivě naučit. Problém nemusí být ani tak zápach, jako chlupy. Všude.
Andulky a pak větší papoušci můžou být členové rodiny, ale na to musejí být pouštěni z klece a a) jsou hluční, za b) kadí, kde zrovna jsou, c) dost často klovou cokoli, jen ne sépiovou kost v kleci (nábytek, omítku, noviny atd.). Někoho zklame, že se dočetl, že se tenhle druh papouška naučí mluvit a ten náš nic a pořád nic...
Drobní hlodavci a jim podobní tvorové jsou spíš na koukání, totéž rybičky, plazi atd. Ale zase třeba nějaký ještěr může být i na koukání docela efektní zvíře, dost neobvyklé, co něco dělá - ne jako ty rybky, ale jsou dražší a náročnější na krmení.
A pokud děti nikdy zvíře neměly, musí rodiče počítat s tím, že i když jsou věkově třeba zralé na to, aby se o zvíře staraly, budou se to nějakou dobu učit. Nebudou umět hned denně se o zvíře starat, i kdyby jinak denně dělaly nějaké domácí práce. Chvíli potrvá, než si v hlavě usadí, že zvířeti musí věnovat chvíli každý den. Takže se budou starat i rodiče.
Zápach je technická otázka (jak moc velký pach je zápach a jak ho udržovat v přijatelných mezích). Ale musí se počítat s tím, že zvíře života rodiny změní, nebo minimálně život rodičů. Přibudou nové denní povinnosti a jistá omezení, pokud tedy nepůjde o zvířátka držená trvale v kleci, akvárku, terárku.
|
Filip Tesař |
|
(26.9.2013 12:15:32) O potkanovi jsem nepsal proto, že ho vyloučili rovnou. Jinak problém může být i v tom, že potkaní moč může být silný alergen (nejde o zápach, ale samec prostě s močí vylučuje alergenní látky a těch ho nezbavíš, jakýkoli dotek nebo i jen pobyt ve stejné místnosti znamená problém). Ze zkušenosti - může a nemusí. Ale hlavně jsem nezkoušel přesvědčovat, když je to první zvíře (předpokládám), nač do nich rýt přesvědčováním, že už jejich základní volba byla špatná.
|
Filip Tesař |
|
(27.9.2013 13:52:23) Mj. z vlastní zkušenosti, žena v životě na nic alergická nebyla, při pobytu v jedné místnosti s potkanem rudla, kde se dotkl, vyskákaly pupínky.
|
|
|
|