Etea |
|
(18.3.2014 11:40:30) Ano, měla jsem takové období s prvním dítětem, měla jsem velké plány, jak naložím s časem, kdy je jedno dopoledne ve školce, a nic. Po cestě domů jsem sice nakoupila, ale pak jsem dorazila domů a úplně se "vypnula". Jenomže to byl také po roce a půl první čas, kdy jsem měla volno. Neměla jsem žádné hlídání, babičky daleko, manžel do večera v práci, v podstatě na vše sama a k tomu milión povinností. Když začal chodit na to jedno dopoledne do miniškolky, tak jsem volný čas prolelkovala, ani nevím, co jsem dělala, myslím, že jsem jen seděla a užívala klidu a ticha a toho, že po velmi dlouhé době vůbec nic nemusím. Vůbec se za to nestydím a myslím, že si o to mé tělo vlastně tímto způsobem řeklo. ;-) Po nějaké době to přešlo, ale určitě to trvalo několik měsíců. Pokud se mi to stane zase, vůbec se za to nebudu stydět a ani se v daném okamžiku nebudu stydět za stav své domácnosti.
|
Etea |
|
(18.3.2014 12:04:18) No takhle jsem měla dlouho i já, nemívala jsem potřebu si jen tak v klidu sednout a nic, nikdy mě nebavilo se třeba jen tak dívat na televizi a nic u toho nedělat. A pak to prostě přišlo a po čase zase odešlo. I když naučilo mně to trochu víc relaxovat a užívat velmi zřídkavých okamžiků klidu. Myslím, že každý se jednou ocitne v období, kdy vypnout potřebuje, a samozřejmě to psychicky hůř snáší ti, co to nikdy dřív neuměli.
|
|
|