mochito |
|
(2.4.2014 8:34:44) Jednou na školním záchodě o přestávce, asi 4 holky v kroužku prsty u sebe a odříkáváme DUCHU ZJEV SE! Byly to kabinky s plechovými dveřmi a my stály v druhé místnosti s umyvydly. Najednou ty plechové dveře práskly jako průvanem, který tam ovšem nebyl, okna i dveře zavřená....Vystřelily jsme z řevem ze záchodků a já pak asi týden nemohla spát, byla jsem vyděšená k smrti. Doteď mi jde mráz po těla, kdykoliv vzpomenu a myslím, že to nebyla náhoda a už bych to neudělala.
|
...j.a.s... |
|
(2.4.2014 9:08:56) Jo. To je ono. Taky mám pocity, že mi během seance někdo sáhl na rameno. Vyčítám si, že jsem si s tím tenkrát začala. Jen si říkám, že pokud mají duchové sílu na to pohnout předměty, dveře, tužka, tak proč nám nedávají zprávu zemřelí příbuzní? Ti, co nás mají rádi a odešli třeba náhle. Proč nás nekontaktují, když to umí?
|
Bez vypínače |
|
(2.4.2014 9:24:56) Jasněnko, ale oni nás kontaktují. Jen si to někteří z nás neuvědomují (nepoznají to), a ti co si to i uvědomují, o tom radši nemluví, protože se nechtějí nechat zavřít do blázince.
|
Kudla2 |
|
(2.4.2014 9:35:04) a jak nás kontaktují?
|
Bez vypínače |
|
(2.4.2014 9:45:12) Někdo má jen pocitové vjemy, někdo i zrakové, někteří lidé dokážou ducha přivolat a komunikovat s ním prostřednictvím kyvadla nebo automatické kresby. Je nutné, aby ti co mají takové schopnosti, uměli duši i odvést zpět.
|
|
cinnamon |
|
(2.4.2014 10:10:35) U nás třeba začínaly hrát všechny zvukové hračky u dítěte v pokoji - bylo jich asi 5 - v noci, všechny najednou, byly uloženy vysoko v policích, nikdo k nim neměl přístup, stávalo se to jen když jsem byla vzhůru a seděla hned ve vedlejší místnosti. Nejdřív jsem to brala jako důsledek nějaké závady nebo otřesu a několikrát je šla vypnout - pak už mi to bylo divné... bylo toho víc. Děti si s ním prvního půlroku po smrti normálně povídaly, mávaly na něj, my jsme žádné zrakové vjemy neměli. Ale je to někdo blízký, když jsem mu řekla, že se bojím, ty vnější projevy ustaly, už je to jen v pocitové rovině - a popovídat si přichází někdy ve snech - nejenom za mnou. Po podobné přítomnosti někoho neznámého netoužím ani za mák.
|
|
|
|
TiNiWiNi |
|
(2.4.2014 10:23:49) Můj taťka zemřel náhle a ve spánku za mnou přišel a já měla možnost se s ním rozloučit. Vím, že to nebyl sen, detaily si pamatuji dodnes. Vysvětlil mi proč "zemřel-odešel" do detailu. A před týdnem jsem si ve spánku pohovořila se strejdou. Zajímavé je, že ta komunikace mi silně připomněla tu komunikaci s duchy, o které jsem psala výše. Jakékoli otázky na to, kde je a jak to tam vypadá "ignoroval". Pak přišel do snu někdo jiný a já věděla, že se mu to nelíbí a strejda se chvíli před vstupem té druhé osoby odmlčel.
|
|
|
|