magrata1 |
|
(8.6.2014 10:10:37) "Urodilo" se u nás větší množství dětí, takže by mohly hrát nějaké hry. Jenže starších dětí bylo málo, takže neměly možnost hrát hry pro víc dětí, tudíž je neznají a těm špuntům to nemá kdo předat. S kámoškou jsme se rozhodly, že je to naučíme. Začaly jsme s "Co máš ráda z prasete", dnes je chci naučit krvavého dědka (v Čechách koleno), chtěla bych je naučit i další hry, ale hodně jsem jich zapomněla. Třeba školku s míčem jsem snad dala dohromady, ale vyhazovanou si moc nepamatuji, té bylo víc variant (nějaká varianta byla, že jsme "měli děcka" - např. mám 4 děcka- ale co s nimi? o co tam šlo? to už si nepamatuji), byly různé hry, že seděla řada dětí a jeden jim házel míč a něco se říkalo, míč se musel chytit, když se řekl "Bumbrlíček" chytit se nesměl, pak "Honzo, kolik je hodin", četníci a zloději, šipkovaná... Jaké hry, jejichž pravidla znáte, jste hráli v dětství venku? Chtěla bych, aby děcka bavilo víc lítání venku než dřepění u bedny, ale když nemají náplň, nebaví je to.
|
Merylin5 |
|
(8.6.2014 10:40:23) Ty jo, to je těžký vzpomínání, už jsem to taky zapomněla.
Při čtení mě napadlo cukr káva limonáda čaj rum bum - někdo to říká a když se otočí, ostatní se musí zastavit (doufám že to nepletu) a "chodí pešek okolo".
|
Merylin5 |
|
(8.6.2014 11:13:22) Pešek - děti sedí v kruhu a hlavy mají dolů. Jeden chodí okolo nich, v ruce má třeba deštník a říká - chodí pešek okolo nedívej se na něho kdo se na něj koukne toho pešek bouchne - když to doříká tak u koho skončil toho bouchne deštníkem - ten vstane a začnou se honit okolo kruhu - ten, kdo je honěn, se může zachránit tím, že stihne zasednout na uvolněné místo; pokud ho honič chytí, tak říká znova.
|
Merylin5 |
|
(8.6.2014 11:18:23) Jinak moc děkuju za tohle téma, jsou to vzpomínky k nezaplacení, opíšu si to.
|
|
|
|
MarMat (+2) |
|
(8.6.2014 10:56:43) skákání gumy - i když to není kolektivní. Cukr káva limonáda čaj rum bum :), Honzo vstávej, rybičky rybáři, chodívali jsme s vajíčkem na lžíci - závody... jsem hlava děravá
|
MarMat (+2) |
|
(8.6.2014 10:59:52) Jo ještě Královna káže - královna káže podrbej se za uchem, královna káže třikrát vyskoč a když neřekneš to královna káže, tak to udělat nesmíš :), jinak jsi prohrál.
A taky Chodí pešek. Čáp ztratil čepičku (hledání stejně barevných věcí - čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku - červenou!)
|
|
MarMat (+2) |
|
(8.6.2014 11:11:58) cukr káva - děti stojí na startu a jeden asi 30m od nich v cíli, otočenej říká - cukr káva limonáda čaj rum bum a děti ze staru mezitím běží k němu, když to dořekne všichni musí zkamenět a on mezi nimi prochází a hledá sebemenší pohyb. Nesmí do nich šťouchat. Ten kdo se pohne musí zpátky na start. Pokračuje se z místa kde zkameněli, vyhrává ten, kdo je první v cíli.
Rybičky - rybář se postaví na jednu stranu louky, rybičky na druhou. Rybář zakřičí "rybičky rybičky, rybáři jedou" a běží proti sobě, koho rybář chytí, ten se stává rybářem a spolu za ruku zase chytají rybičky. Vyhrává ten, koho nechytnou.
Honzo vstávej- to radši zkopíruju, asi si nepamatuju přesně ty kroky: "Honzo, vstávej!" je hra určená malým dětem. Postavte děti na čáru a zvolte jednoho, vyvolávače. Ten si stoupne na metu asi deset metrů vzdálenou od ostatních hráčů a stoupne si k nim zády, aby neviděl, kde se kdo právě nachází, kdo je k němu nejblíže, nejdále. Popř. si může zavázat oči šátkem a stoupnout si k dětem čelem.
Vyvolávač postupně volá na každé dítě: "Honzo, vstávej!" Hráč, kterému je otázka určená, se zeptá: "Kolik hodin?" Vyvolávač odpoví např. pět mědvědích (tři čapí, dva mravenčí, čtyři slepičí), přičemž při posouvání se vpřed děti musí opravdu napodobovat vyvolávačem zvolená zvířata. Tzn. na pět medvědích se posunou o pět kroků dopředu kývavými pohyby a slovním doprovodem brum brum. Při vrabčích budou děti skákat snožmo, u mravenčích se posunou jen o půl chodidla vpřed atd... Takto vyvolávač vystřídá všechny hráče a až dojde k poslednímu, pokračuje znovu od začátku. Hra je ukončena v případě, až se jeden z hráčů dostane k metě, u níž stojí vyvolávač. Za odměnu si vymění role.
Hra se dá prodloužit tím, že se chodí i dozadu: račí a krabí kroky.
Přehled kroků (a samozřejmě si vymyslete další):
medvědí - kývavé kroky s brumláním čapí - dlouhé kroky s nataženými nohami, rukama napodobujeme klapání zobáku sloní - dlouhé nemotorné kroky, ruce si zamotáme a naznačíme chobot opičí - srandovně poskakujeme a škrábeme se na hlavě krabí - otočíme se bokem, ale jdeme dozadu krok-sun-krok, cvakáme klepety račí - malé krůčky dozadu, cvakáme klepety slepičí - malé kroky, kokokodááááák mravenčí - krůčky, kdy se špička posune jen do půlky druhého chodidla vrabčí - poskakování, čiřikání žabí - do dřepu a skákat, kvákat hadí - plazit se po zemi
Chodí pešek - děti sedí v kruhu obličej v dlaních, aby neviděly, jeden je pešek a chodí kolem nich a říká "chodí pešek okolo, nedívej se na něho, kdo se na něj koukne, toho pešek bouchne", pak si jedno dítě vybere, dotkne se ho a dítě musí vyskočit a chytit peška dřív, než pešek oběhne kolečko a a sedne si na jeho místo. To se pak peškem stává to bouchnuté dítě.
Židličkovaná - hraje hudba, židle postavený do kruhu, musí jich být o jednu méně, než je dětí. Když dohraje hudba, tak si všichni musí sednout. Kdo si nesedl, vypadává a tak pořád dokola.
|
MarMat (+2) |
|
(8.6.2014 11:20:51) Polívka se vaří: Děti stojí v kruhu, uprostřed je míč. Vyvolávač stojí bokem a říká "polívka se vaří, maso na talíři, přijde na to, sežere to:" a řekne jméno některýho dítěte, který jde pro míč, ostatní děti mezitím utíkají pryč. Když se dotkne míče, tak řekne STÁT a všechny děti se musí zastavit a dítě s míčem se snaží z prostředka někoho trefit - nesmí chodit. Ten koho trefí se stane vyvolávačem.
Tohle si nepamatuju název: Jeden má zavázaný oči a děti na oblečení připevní kolíčky (hodně kolíčků, čím víc, tím líp). Když hra začne, tak si děti musí nabrat co nejvíc kolíčků, aby jim ten se zavázanýma očima nedal babu. Koho chytí, ten má příště zavázaný oči.
|
Marika Letní |
|
(8.6.2014 11:56:37) Polívka se vaří - to znám tak, že každý si vybere, co za zvíře bude. Vyvolávač neříká jména, ale zvířata. Tím je to složitější, zároveň to eliminuje problém s dětmi stejných jmen.
"Polívka se vaří, maso na talíři, přijde na to, sežere to ... kočka." A dítě, které si zvolilo, že je kočka, běží pro míč.
|
|
|
Marika Letní |
|
(8.6.2014 11:54:39) Honzo vstávej znám bez zavázaných očí - vyvolávač je čelem k ostatním a vidí, jak kdo postupuje. Mimochodem mi to vždycky přišlo jako divná hra - že nemám šanci to ovlivnit, když vyvolávač sám vybírá jaké kroky mám udělat, tak on rohoduje o tom, kdo je u něj první
|
Merylin5 |
|
(8.6.2014 12:01:52) Taky jsme to hráli bez zavázaných očí. A mě na tom bavilo, jaký kroky vyvolávač vybere, nenapadlo mě, že on rozhoduje kdo u něj bude první (holt nevinné dětství)
|
Marika Letní |
|
(8.6.2014 12:06:27) Dokud nejsi vyvolávač, tak ti to ani moc nedojde
|
Merylin5 |
|
(8.6.2014 12:28:06) To jo no
|
|
|
|
|
|
|
magrata1 |
|
(8.6.2014 11:01:43) Prosím, názvy mi moc nepomůžou, potřebovala bych podrobný popis her.
|
Tragika |
|
(8.6.2014 11:45:12) My hrajeme na zahradě Moelki. Hry které popisujete hráli synové v oddilech. Já si pamatuju z dětství na hru Vyžírák. Tu ovšem nemohu doporučit, neb se při ní vrhá nožem.
|
magrata1 |
|
(8.6.2014 11:47:04) u nás to byl "roztahovák" a ten učit nehodlám
|
MarMat (+2) |
|
(8.6.2014 11:50:30) Můj táta hrával s bratránkem sekyrkovanou. Stáli každej u špalku, naproti sobě, cca 12 metrů a v ruce sekerku. Vyhrál ten, kdo se trefil do toho špalku. Nechápu, že to přežili
|
|
|
|
|
Marika Letní |
|
(8.6.2014 11:59:49) S míčem si pamatuju hru "Na třetího". Dva si házejí míčem a mezi nimi je "třetí" a ten se snaží míč chytit. Pokud se mu to podaří, tak místo něj jde doprostřed dělat "třetího" ten, který tak "nešikovně" hodil. Možná by se to dalo hrát ve více dětech.
|
Levandulka+3 |
|
(10.6.2014 20:09:38)
|
|
|
Marika Letní |
|
(8.6.2014 12:04:15) "Kuba řekl"
1 dítě stojí před ostatními a říká: "Kuba řekl - sedněte si". Ostatní hráči si musí sednout. Hra pokračuje: "Kuba řekl - dejte si levou ruku na pravé ucho."
Pokud ale vyvolávač řekne jen: "Sedněte si" bez "Kuba řekl", nesmí se daný pokyn splnit. Kdo přesto zareaguje, dostává trestný bod. Vyhrává ten, kdo má na konci nejmíň trestných bodů a za odměnu se může vystřídat s vyvolávačem.
Nebo naopak, kdo to splete, je vyvolávač.
|
|
Lída+4 |
|
(8.6.2014 17:29:50) Já jsem možná výjimka, ale mě tyhle hry strašlivě prudily - naštěstí jsem nechodila do družiny, tak mě do toho nutili jen výjimečně. Přišlo mi daleko zajímavější i pouhý sezení venku a koukání "do blba". Už někdy na prvním stupni se mi ty hry zdály neskutečně stupidní a určený jen k nesmyslnýmu zabíjení času.
|
anna | •
|
(8.6.2014 17:39:06) Nikdy jsem v družině nebyla. A tyhle hry jsem zbožnovala, hráli jsme je s partou venku, dobrovolně
|
Lída+4 |
|
(8.6.2014 17:47:44) Hm, dobrovolně jsem to nehrála nikdy. Ostatně mě jako dítě nebavilo chodit někam ven s partou, to až tak od patnácti.
|
|
magrata1 |
|
(8.6.2014 18:29:49) Taktéž jsem nikdy do družiny nechodila. Tyto hry jsme hráli s děckama z "našeho konca" denně, byli jsme pořád venku, bojovali s "horním koncem" s "druhou uličkou"... Já jsem byla knihomol, hodně času jsem trávila doma, ale tajemná atmosféra Krvavého dědka se nedá zapomenout. Proto chci svým dětem umožnit to také zažít.
|
radka | •
|
(9.6.2014 14:30:15) jo jo tajemná atmosféra Krvavého dědka - nastěhovali jsme se na sídliště, které se teprve stavělo, kousek od něj byla ještě kolonka zarostlá, boudičky, zahrádky - a po sídlišti kolovala legenda, že tam žije opravdický Krvavý dědek
|
|
|
|
|
Delete |
|
(8.6.2014 18:04:42) Polívka se vaří, maso na talíři, přijde na to, sežere to a bude to....
Děti při tom sedí v kroužku, uprostřed je míč, každé dítě si dopředu vybere, co bude za zvíře...takže ten, kdo předříkává, řekne na konci třeba "...sežere to a bude to...kočka"...no a dítě, co je kočka, vezme míč a snaží se vybít někoho z těch ostatních, kteří se naopak snaží utéct.
Je tedy už nevím, jestli se vypadávalo (ten, kdo byl vybitý nebo naopak, když nevybil), nebo jestli šli zase všichni do kroužku a ten, kdo vybil, tak říkal...
"Honzo, vstávej..." jsem přestala mít ráda ve chvíli, kdy mi došlo, že je strašně důležité kamarádit s tím, kdo určuje, o kolik se půjde kroků, jinak že se na jeho místo nikdy nedostanu .
Jinak u nás bylo nejoblíbenější klepadlo na koberce, jeden měl zavázané oči a snažil se chytat za nohy ty, co stáli na klepadle. Kdo byl chycen nebo spadl z klepadla, šel chytat....
|
|
|