| Epepe | 
 |
(6.1.2014 11:33:25)
Čím jsem starší, tím víc dospívám k přesvědčení, že bychom měli přijmout ještě jednoho člena rodiny z ústavního zařízení. Partner neříká vysloveně ne, ale spíš se přiklání k výrobě vlastního dítěte.
Mám dotaz na ty, kteří dítě osvojili: věděli jste od začátku OBA, že to na 100% chcete? Musel jeden druhého přemlouvat? Dospěl k tomu každý v jinou dobu? Atd.
Díky.
|
| adelaide k. | 
|
(6.1.2014 11:37:06)
Vlastní zkušenost nemám, ale myslím že k tomu přemluvit nelze.
|
| Epepe |
|
(6.1.2014 11:42:38)
Tak to si právě úplně tak nemyslím. Když ukážeš tomu druhému svůj pohled, tak proč by nemohl změnit názor?
Otázka je, jak dlouho to trvá a jestli má cenu to zkoušet.
|
| Žžena |
|
(6.1.2014 11:54:18)
Může změnit názor... a nebo si ho taky může ponechat. 
|
| Epepe |
|
(6.1.2014 12:00:31)
Tak jasně, metody severokorejských rozvědčíků na něj používat nehodlám.  Když nezmění, tak nezmění, stejně jako já.
Jen by mě zajímalo, jak to tak všeobecně vůkol chodí.
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(6.1.2014 12:04:24)
Může změnit názor.
Ale nikdy bych do toho nešla ve chvíli, kdy by partner nebyl naprosto pevně rozhodnutý a přesvědčený sám za sebe.
Já za sebe vím, že bych to z různých důvodů nechtěla, a neumím si představit, že by mě partner dokázal nabídnutím jiných úhlů pohledu přesvědčit. Ty moje důvody, proč NE, tam prostě jsou a budou A na experimenty je toto podle mě příliš vážná věc.
|
| Epepe |
|
(6.1.2014 12:11:12)
Nejde o to, že nechce. Nemá žádné důvody proti, má rád všechny děti, kdyby nějaké našel na ulici, tak by si ho klidně vzal.
Jde o to, že o trošku víc chce vlastní.
Snad už je to takhle pochopitelnější.
|
| Persepolis | 
|
(6.1.2014 12:17:14)
Jejdamane, jenže mít všeobecně rád děti a vzít si dítě z ústavu je obrovský rozdíl.
Tvého partnera neznám, takže nemůžu soudit, ale pokud touží po vlastním dítěti a nejsou tady žádné fyzické překážky, proč ho nemít, tak si myslím, že ho bude těžké přemluvit. A hlavně bych se hrozně bála, že kdyby na to přeci jenom nakonec přistoupil, tak pokud by nebyl stoprocentně přesvědčený, že to chce, tak by mohl mezi dětmi dělat rozdíly.
Každopádně, moc ti přeju, aby ti to vyšlo
|
| Epepe |
|
(6.1.2014 12:46:07)
Zbytečně mně chytáte za slovo. Má rád děti - to bylo jen pro dokreslení situace. Důležité je, že nemá nic proti. Ale taky nic pro.
Fyzickou překážkou pro vlastní děti jsem já - taky nic proti, ale ani nic pro.
Vypadá to, že to tedy bude boj dvou neústupných.
|
| Persepolis |
|
(6.1.2014 12:55:17)
"Důležité je, že nemá nic proti. Ale taky nic pro."
Jejdamane, podle mne, tohle je nadějnej argument u pořízení vlastního dítěte: neskáče z té představy nadšením, ale v zásadě není proti. Ale osvojení je trochu jinej level a je fakt jenom můj názor, třeba se pletu, ale myslím si, že tady v tom případě musí být oba stoprocentně pro.
|
| Ropucha + 2 |
|
(6.1.2014 13:01:23)
Persepolis, přesně tak, to je to, co jsem psala hned na začátku.
K vlastnímu dítěti bych si troufla nerozhodného partnera i trošku přitlačit, k osvojení nikdy! Tam musí být ta stoprocentní jistota a rozhodnutí, že chci a vím, proč chci.
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(6.1.2014 12:50:27)
Chápu.
"Přidat" do rodiny vlastní dítě nebo osvojené dítě je ale podle mě obrovský rozdíl.
Člověk musí opravdu vědět, proč chce tu nebo onu variantu.
Takže ty za sebe už to nejspíš víš, ale manžel ne, ten se přiklání k té druhé variantě ... No chápu ho, připadá mi to přirozené, ale dokážu si v takovém případě představit i to, že přijme tvé argumenty, pokud nemá žádnou vyloženou výhradu k adopci a umí si představit, co by to obnášelo pro celou rodinu.
|
|
| x x |
|
(6.1.2014 12:56:41)
Jejdamane, asi ho chápu, osobně bych nezvládla dát stejnou lásku svým vlastním dětem a cizím, byť bych nebyla principielně proti osvojení. Obávám se, že to dítě by, i když nechtěně, citově strádalo. Pokud o tom není partner 100% přesvědčený, raději děte do vlastního dítěte, jinak by to mohlo dopadnout nedobře. Myslím, že pro toto musím o správnosti takového počínání být člověk vnitřně přesvedčený. Pokud není, i kdybys mu 100x vysvětlila důvody pro a on navenek změnil názor, asi uvnitř by ho stejně nezměnil. S tím se člověk buď narodí, nebo nenarodí.
|
|
| adelaide k. |
|
(6.1.2014 15:27:14)
To ze nemá důvody PRO je zásadní věc. Musí na to přijít sám za sebe, jinak bych se bála ze to časem začne skřípat.
Nedávno jsme s mužem delali takové větší rozhodnutí (hmotná záležitost, za poměrně hodně peněz, dulezita pro celou rodinu), dlouho jsme to zvažovali ze všech stran, udelali rozhodnuti a posléze se ukázaly jisté problémy (nijak fatální, spis jenom opruz), na které muž reagoval zpusobem ze jsme se pomalu týden hádali a měli tichu domácnost. Protože to rozhodnuti udělal z velké časti ovlivněný mnou. Všechny argumenty uznává, souhlasi ze mám pravdu a ze je to nejlepší pro všechny, ale vnitřně se s tím neztotožnil a podle toho to dopadlo. Přesně tohohle bych se bála kdybych se přijetí ne-vlastního dítěte snažila vyargumentovat.
|
|
|
|
|
|
| Persepolis |
|
(6.1.2014 12:05:39)
Nemám zkušenost, ale jsem přesvědčená, že tady, víc než kde jinde platí, že chtít musí oba.
|
| Líza | 
|
(6.1.2014 12:38:23)
Persepolis, amen. Možná ho odrazujou možné problémy, které jsou úplně jinde než s vlastním dítětem. Nejde jen o to, jestli má člověk "rád děti".
|
|
|
| ww | •
|
(6.1.2014 12:10:59)
kamarádka takhle si vzala jako pěstounka holčičku. samo, že holčičce pomohla, ale vlastní děti má na druhé koleji-jsou bez problémů, tak celá její energie jinam. A přijde mi, že to odnáší.Nevím, ale jejím dětěm to moc neprospělo, nehledě k tomu , že pořád řeší matku fetačku....říkala, že by do toho už nešla, je tam moc věcí, které nemůže ovlivnit, hlavně starou rodinu dítěte /matku/
|
|
| Rekka | 
|
(6.1.2014 13:01:38)
tak samozrejme nazor zmenit muze, to urcite. Ted jde ale spis o to, jestli vy OBA vite do ceho jdete:
- budete mit oba radi dite s citovou deprivaci?
- dite, ktere je citove ploche? -tj, neumi vyjadrovat city, neumi ovladat emoce?
- dite, ktere muze ublizovat ( fyzicky) vasim detem, zviratum apod.?
- dite, ktere ma ruzne psychicke a nervove poruchy a problemy? (adhd, epilepsie, fad apod?
- dite, ktere bude treba krast a nebude schopno a ochotno opetovat Vase city?
- dite, ktere muze zcela nabourat a v konecne fazi i rozlozit vasi rodinu?
- dite, ktere mozna vase bio deti budou nenavidet za to, ze jim vzalo rodice, rodinu, zazemi
atd. atd.
nechci tu vypadat jako nejvetsi pesimista, ale to je realita.
Pestounstvi je charitativni cinnost!!! se vsim vsudy. Je to sebeobetovani, rehole, tvrda prace, ktera vyzaduje uricte rodinne zazemi a obrovskou silu a semknutost OBOU partneru. Proto v zadnem pripade netlacit a nepremlouvat partnera. V budoucnu by se to nemuselo vyplatit.
|
| M_ |
|
(6.1.2014 13:09:39)
|
|
| Epepe |
|
(6.1.2014 13:54:36)
Víme. Jsem z oboru.
|
|
| x x |
|
(6.1.2014 14:12:56)
|
|
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(6.1.2014 13:08:38)
Kamarádi si takhle vzali holčičku do PP, je krásná, dva roky, snad s ní nejsou ani vážnější potíže vzhledem k tomu, čím si prošla. Manžel z PP zase až tak odvázanej nebyl, ale na přípravu šel, dítě jim dali až skoro po čtyřech letech a stejně mám pocit, že on se drží poněkud vzadu, kromě téhle mají ještě tři bioděti, dospělého a puberťáka a školačku.
|
|
| Papillon | 
|
(6.1.2014 13:11:33)
Mam dva priklady ze sveho okoli:
- jeden par, kde zena si osvojeni velmi prala a jeji muz moc nechtel. On je ale takovy poddajnejsi typ, takze se v podstate podridil. Nakonec to dopadlo tak, ze on se se svoji roli naprosto szil, zalozil asociaci, dal se vzdelava atd.
- ale druhy par, ktery mel adopci jako zivotni projekt odjakziva, tak ty to uplne semlelo, adoptovane dite bylo dost problemove a nakonec se momentalne rozvadi 
Presto by pro me byla adopce v pripade nesouhlasu partnera prilis riskantni krok. Myslim, ze v tomhle plati vic nez kdy jindy, ze musi oba tahnout za jeden provaz.
|
|
| minka | •
|
(6.1.2014 13:59:57)
My se shodli hned, ale mozna u nas je to lehci, jelikoz manzel ma dva adoptovane sourozence.
V tvem pripade bych o tom s manzelem mluvila, kratce ale casto, dala tomu tak max rok a potom to vzdala nebo sla do biologickeho ditete.
MMCH moje deti mi pripadaji tak jine nez ja.
Jinak mi bylo pred mesicem receno na socialce, ze cekacka na miminko je cca tri roky. Nevim, jak stare chcete. Pripadne zvazte osvojeni z ciziny, vyrizuje se v Brne.
|
| x x |
|
(6.1.2014 14:14:13)
Tři roky... 
|
|
| Žžena |
|
(6.1.2014 17:29:55)
Asi taky záleží na tom, na jaké miminko. Známí dostali miminko jiného etnika, myslím, že tak dlouho nečekali.
|
|
|
| kambala pláááckááá | 
|
(6.1.2014 14:30:07)
zkušenost mám, osobní.
nepřesvědčíš někoho, kdo nechce. a když to není 100%, tak je to k ničemu. není to jak u vlastního dítěte, kde se víceméně počítá s tím, že se s tím rodič smíří a zamiluje se do něj (což je samo o sobě velká chyba a příčina rozpadu mnoha vztahů). tohle je vyloženě vědomé rozhodnutí
|
|
| Kudla2 | 
|
(6.1.2014 17:39:41)
U takto zásadního rozhodnutí bych se velice bála situace, kdy by partner nebyl zcela přesvědčen sám od sebe.
"Argumenty" bych se ho utloukat nepokoušela, u tohohle je argument "nechci" dostatečný a žádný další už není potřeba.
Přece jen by už nešlo jen o ty dva, ale o třetího, který by v tom byl úplně nevinně.
|
|
| Girili | 
|
(6.1.2014 17:54:53)
Ja bych se situace, kdy jeden sice nema nic proti, ale primo nesouhlasi, dost bala. U osvojeneho ditete vstupuje do hry takovych faktoru, ze bych se spis nez uspesneho rozsireni rodiny, bala uspesneho rozlozeni rodiny.
|
|
| ivaxx | 
|
(6.1.2014 18:24:21)
Kdysi, v době, kdy se nám nedařilo pořídit si bio miminko, přišel manžel s návrhem adopce. Byla jsem to já, kdo odmítl. Bála jsem se, že bych se nedokázala k přijatému dítěti chovat stejně jako k vlastnímu. Zažila jsem v okolí velmi nevydařenou adopci a strach jsem měla. Zároveň jsem si vyčítala, že vůbec takto uvažuji.
Proto, není-li manžel naprosto přesvědčen, nešla bych do toho.
|
|
| Radou (06,09,14) | 
|
(6.1.2014 18:46:32)
Jejdamane, já jsem v podobné situaci. Ještě před svatbou jsme se s přítelem shodli, že v manželství budeme chtít adoptovat dítě. Když nadešel čas (po dvou vlastních dětech), manžel se začal cukat. Myslím, že on si více uvědomuje zodpovědnost, já jsem zase přes emoce a city. Já chtěla třetí dítě teď a do PP, manžel si přál vlastní dítě a později. Tak jsme udělali kompromis a máme (čekáme) vlastní dítě teď. Avšak ten sen vzít si dítě do výchovy mě neopustil a manžel je přístupnější k tomu, že čtvrté už by opravdu bylo odjinud. A počítají s tím i naše děti.
V loni jsem byla na nezávislém pohovoru na sociálce, abych se zeptala, co PP obnáší a oni mě poslali domů s tím, že nemá vůbec smysl o PP uvažovat, pokud manžel váhá. Oni by nám to dítě v takovém případě vůbec nesvěřili. Ani dotazník mi nedali, když jsem o něj žádala. Řekli prostě NE.
Ale co kdyby zrovna manžela příprava na PP nadchla a mě zase odradila? Proč nedají lidem alespoň šanci ujasnit si svůj názor, když váhají? Osobně jsem nabrala dojmu, že úřad manžele od PP spíše odrazuje, než povzbuzuje. Ale více zkušeností teda nemám. To co slyším od různých kamarádek, jak ten či onen adoptoval apod. mám dojem, že šance úspěšné adopce či PP je 50 na 50.
|
| Epepe |
|
(6.1.2014 19:17:56)
Radou, samozřejmě. Počítám s tím, že bychom nemuseli být shledáni jako vhodní, nebo třeba jen já, vše je možné.
|
|
|
| Čekanka + 2 | 
|
(6.1.2014 18:53:59)
Osobní zkušenost.
Myslím, že je třeba dát manželovi čas, aby tu myšlenku takříkajíc "strávil", aby měl čas o tom trochu přemýšlet, pročíst si třeba příběhy lidí, kteří už dítě osvojili. Ty už se tou myšlenkou určitě zabýváš delší čas a už jsi se vlastně rozhodla, že by to byla cesta pro tebe. Ale tvého manžela to dosud ani nenapadlo! Netlačila bych, ale tak nějak nenásilně o té problematice mluvila a ono se uvidí.
Tak to zafungovalo u nás, když jsme se 4 roky marně snažili o druhé dítě, tato myšlenka mě nadchla, manželovi pak trvalo asi rok, než jsme šli pro papíry na osvojení. Oba svobodně rozhodnutí do toho jít a také se souhlasem syna! Ale na úřadu jsme dostali dost ledovou sprchu, prý jsme si už biologickou potřebu splnili (1 vlastní dítě) a tedy šance na osvojení téměř nulová. Pouze pěstounství, což jsme zase nechtěli my... Takže to pro nás skončilo dříve než to začalo. A za dalších 6 let se narodila dcerka , nakonec to tak asi mělo být a už se na úřednice ani moc nezlobím .
|
| Epepe |
|
(6.1.2014 19:18:22)
Veru, díky za jednu z mála relevantních odpovědí.
|
| Karolina | •
|
(6.1.2014 20:32:05)
jejdamane,
tak my máme dítě v PP. Vzali jsme si ho ke svým dvěma vlastním. Byl to můj nápad, manžela by to nikdy nenapadlo. Souhlasil, ale víceméně vím, že hlavně kvůli mně (byly jisté okolnosti, které ho k tomu vedly). měla jsem trošku obavy, že souhlasil, ale nedělal to kvůli sobě...nakonec to dopadlo v pohodě. Dítko máme doma už víc jak 3 roky a manžel je úžasný táta. někdy bych řekla, že to zvládá líp než já. Není to návod, abys to udělala, každý je jiný a neznám tvého muže. Ostatně, v této situaci jsem neznala ani svého. je to jen má zkušenost, která pěvně doufám, zůstane pozitivní.
|
| Epepe |
|
(6.1.2014 22:11:11)
Karolino, super!
|
|
|
| Monika |
|
(6.1.2014 21:58:13)
Ale i ty ostatní jsou přeci relevantní, jenom jiné, než jsi chtěla slyšet, ne?
|
| Epepe |
|
(6.1.2014 22:11:54)
Ne, ty nebyly k věci (viz mé téma ).
Děkuji všem, kteří odpověděli na mé otázky!
|
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(6.1.2014 20:58:07)
neboj se, ono se to srovná, asi potřebuje delší čas na to, aby si na tu myšlenku vůbec zvykl, u nás to bylo podobně :)
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(6.1.2014 21:14:29)
u nás ta myšlenka "zrála" asi dva roky, co jsme věděli, že svoje třetí už nechceme, ze zdravotních důvodů, ale že chceme třetí dítě, takže si adoptujeme.
další rok jsme pak ještě čekali na podání žádosti, než úplně vypipláme svoje děti a až jsme byli přesvědčení, že už to půjde, tak jsme podali žádost o adopci, přitom jsme změnili na pěstounství, protože při dvou dětech valstních v našem kraji nehrozí adopce, miminka už vůbec ne a my jsme chtěli aspoň batole
na přípravě jsme si srovnali myšlenky, k tomu to má být, trvalo to od podání žádosti rok a půl, než jsme si jeli pro nejmladšího
doporučuju počkat, nechat manželovi dostatek času, musí se s tím sžít, musí si třeba něco zjistit, váš vztah musí být hodně stabilní taky musí vaše děti být schopný chápat, o co jde a případně říct dsvůj názor, který musíte respektovat, nejste tna to jen vy dva, ale celá rodina (nemyslím tím prarodiče a další, to sice zamrzí, když nesouhlasí, ale co se dá dělat - ti si můžou zvykat postupně až na konkrétní dítě)
a až se rozhodnete, podáte žádost a zase máte fůru času, při přípravě máte možnost se zase ptát, setkáte se s někým, kdo má zkušnosti, budete mluvit o problémech, které můžete potkat (a je jich víc než dost), i tam máte ještě pořád možnost si to rozmyslet a odejít
je to složitější než se rozhodnout pro vlastn dítě, i kdyby mělo být páté, toto je opravdu jiná situace, to dítě z vás nemá ani kapku a je to tvrdý ořech, ale zase ta radost, když se daří, ta je velká :)
ale chtít musí všichni a taky se domluvte, ejstli budete ctít holku nebo kluka, věk, zdravotní stav - trochu výhoda, i když pochbná, vzhledem k tomu, že ty děti mají deprivaci a kdoví, co všechno si nesou, o čem netuší nikdo nic
pozor taky na to, že manžel může mít třeba jen strach, jak by adoptě přijala jeho rodina, u nás ten problém byl (případně na meil) a tak tvrdí, že on sám nechce, bojí se
a takových důvodů může být moc, je potřeba hodně mluvit, ale pak nechat čas bez mluvení na rozmýšlení
|
|
|
| maceška | 
|
(6.1.2014 22:00:37)
Považuju za velmi výjimečné, aby oba partneři dospěli k téže myšlence ve stejný čas. Většinou to jeden vysloví a druhý o tom teprve potom začíná přemýšlet. Ani my jsme nebyli od začátku na stejné vlně, a dnes máme už 4 dospělé děti z PP.
|
| Epepe |
|
(6.1.2014 22:07:26)
Maceško, Yuki, díky.
Přesně to jsem si říkala - že potřebuje čas a není potřeba hned házet flintu do žita.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(6.1.2014 22:26:39)
ale pozor na to, abys netlačila moc a kdyby náhodou manžel byl proti i dál, ber to jako fakt, můžeš si svou potřebu nahradit jinak, nemá smysl ho nutit, kdyby nechtěl, nedá se přesvědčit, nadělala bys víc škody než užitku, i ve vztahu k případnýmu dítěti, který by vnitřně nechtěl
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(6.1.2014 22:27:15)
taky jsem chtěla já dřív, a pak jsem dostala papíry z úřadu k narozeninám
|
|
| Epepe |
|
(6.1.2014 22:34:37)
můžeš si svou potřebu nahradit jinak - jak to myslíš?
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(6.1.2014 23:59:06)
můžeš dělat dobrovolníka, třeba pomáhat, pokud máš v dosahu dětský domov
ale jinak se taky dá zkusit "jen" hostitelskou péči, nebo jak se to správně jmenuje, ne že by to bylo nezávazně, alepřece jen to není tak svazující a zavazující jako pp nebo adopce, a třeba vznikne takový vztah, který bude trvalý i když nebudete ani pěstouni ani adoptivní rodiče, třeba by tato cest byla schůdnější, pokud byste neměli odvahu být náhradní rodinou se vším všudy, ale nevím, jak je to přesně, to by sis musela zjistit, nechala bych to ale asi až na dobu, kdy budete rozhodnutí, jestli ano nebo ne, jestli nějak pomáhat dětem spolu nebo jen ty, jestli...
|
| Epepe |
|
(7.1.2014 11:49:18)
Jo, tak, to jo.
Na dobrovolníka od té doby, co mám vlastní děti, už nemám, ale o hostitelské péči jsem uvažovala.
|
|
|
|
|
|
|
| helena | •
|
(6.1.2014 23:57:43)
máme osvojené dve deti (predtým tri biologické)
pri prvom to bolo z obidvoch strán jednoznačné, dokonca s tým prišiel aj najstarší syn, že by chcel brata
pri druhom vyšla iniciatíva odo mňa, manžela som trochu presviedčala - tiež teda nevravel vyslovene nie, ale sám by s tým asi neprišiel - dnes rozhodne neľutujeme ani jeden
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(17.6.2014 11:03:30)
Pozdě, ale jako adoptivní matka cítím, že bych se měla vyjádřit. S přijetím dítěte do NRP musí být vnitřně srozumněni oba. Jeden partner muže k rozhodnutí "dozrát " později, ale nesmí mít pocit, že to udělal díky přemlouvání. Adoptivní rodičovství nebo pěstounství je přece jen o něco rizikovější "podnik" než výchova biologických potomků. Navíc jsou lidé, pro které je tvrzení "krev není voda" natolik zásadní, že "cizí" dítě zkrátka vnitřně přijmout nedokážou. Vše dobře promyslete, zvlášť pokud se rozhodnete o osvojení.
|
|
|
V její náručí
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)