| Carollyn | 
 |
(13.5.2015 14:36:35)
Asi hodně z vás zná scénu z filmu Ecce homo Homolka, kde stará Homolková společně s Heduš útočí na Ludánka, ať jim řekne, kdo je víc, jestli manželka, nebo matka... Ludánek se z toho samozřejmě nějak vykroutí, nechce si to ani u jedné rozházet, takže kdo je víc se v tomto případě nedozvíme...
Měli jsme podobnou debatu s tchánem, ten říkal, že VŽDYCKY bude stát na straně své manželky a hájit ji (i proti své máti), takže pro něj je jednoznačně manželka více než matka. Zeptala jsem se, jestli i když by manželka hlásala nějaké bludy, tak prý ano, i v tomto případě. Což mně teda připadá zvláštní. Jako svého partnera určitě hájím, stojím za ním, nikterak ho v rámci mé rodiny nepomlouvám nebo neshazuji, ani neběžím s každou domácí výměnou názorů za maminkou, ale když vím, že hlásá nesmysly, nebo by (případně) dělal nějaké prasárny, tak dám přece za pravdu té druhé straně (rodičům, přátelům, dětem). Podpora partnera je hezká věc, ale toto mi připadá trochu jako fanatismus... Jak to máte vy, hájíte partnera "do krve", nebo umíte i před ním připustit, že on nemá pravdu a pravdu má druhá strana?!
|
| Epepe | 
|
(13.5.2015 14:38:20)
Tak kdyby partner zešílel, tak ho samozřejmě hájit nebudu (a on mě). Ale podle mě to už není "hájení" a hledáš v tom pojmu to, co tam není.
Obecně se pravděpodobně myslí běžné situace, ne?
A ano, můj muž stojí na mé straně.
|
| Carollyn |
|
(13.5.2015 14:40:07)
Jojo, myslím běžné situace, ne že někdo vraždí pro zábavu, nebo podpaluje stohy. Spíš jde o to, že třeba manželka tvrdí, že Slunce obíhá kolem Země. Na blázinec to není, ale pravda taky ne...
|
| Epepe |
|
(13.5.2015 14:43:14)
Tak to je jednoduché, to je na dotyčném muži. Každý má jiné priority
Pokud se partnerku rozhodne bránit, i když plácá kraviny, je to jeho svobodné rozhodnutí. Pokud s ní (samozřejmě v mezích slušnosti) nesouhlasí, nedá se mu nic vyčítat.
Proč by na to mělo platit nějaké obecné pravidlo?
|
| Carollyn |
|
(13.5.2015 14:48:45)
Já to samozřejmě neberu jako obecné pravidlo, každý to má jinak, proto se ptám, jak to má kdo nastavené. Já v tomto upřednostňuji toho, kdo má aktuálně pravdu. Neshazuji ani jednu stranu, ale ani nikoho fanaticky nehájím. Teda, jsem na straně svého manžela, ale s rozumem  .
|
| Oliverka | 
|
(14.5.2015 0:28:51)
Pravda, subjektivni, muze byt na obou stranach. Co potom?
Je lepsi travit vanoce v uzkem rodinnem kruhu, nebo se sirsi rodinou?
Je lepsi uklizet v sobotu nebo prubezne?
Takto mohu pokracovat donekonecna.
Potom ma stat manzel na ci strane?
|
| Kudla2 | 
|
(14.5.2015 0:32:33)
Oliverko,
jasně že na manželčině.
(Zhádat se o to, jestli je lepší slavit s celou rodinou nebo sami, pak můžou v klidu doma).
|
| Oliverka |
|
(14.5.2015 0:35:29)
Kudlo, naprosto souhlasim. Proto vlastni nechapu zakladatelku na co se pta. Pravda je subjektivni a stojim po boku cloveku, ktereho jsem si vybrala.
|
| Kudla2 |
|
(14.5.2015 0:37:24)
Oliverko,
já myslím, že se ptá právě na to, jestli má preferovat spíš postoj "stojím vždy po boku svého partnera, i kdyby z mého pohledu neměl pravdu" nebo "podpořím toho, kdo tu pravdu dle mého názoru má".
|
| Tizi | 
|
(14.5.2015 11:41:09)
No, ale co když má ten manžel na věc vlastní názor? A třeba je shodný s maminkou a ne s manželkou? Třeba i na to trávení vánoc nebo uklízení (já mám třeba manžela, který běžně uklízí). To pak má podporovat manželku, i když jeho vlastní názor je jiný?
Od manžela bych fakt nevyžadovala, aby mě hájil před svou maminkou. Co potřebuji, tak si s ní vyříkám sama. Samozřejmě by mě vadilo, kdyby do mě ryl a shazoval mě před společností. Ale jinak buď má na něco vlastní názor a ten tedy řekne a může být na straně mé nebo maminky a nebo nemá žádný názor a nepotřebuje říkat nic, protože si to vyříkáme bez něj.
|
| Kudla2 |
|
(14.5.2015 11:47:15)
"No, ale co když má ten manžel na věc vlastní názor? A třeba je shodný s maminkou a ne s manželkou? Třeba i na to trávení vánoc nebo uklízení (já mám třeba manžela, který běžně uklízí). To pak má podporovat manželku, i když jeho vlastní názor je jiný?"
Tizi, já si myslím, že ano, respektive když ji nemůže/nechce podpořit, tak se může zdržet komentáře, ale co by neměl udělat, že by dal "za pravdu" své mamince a tak s ní vlastně "vytvořil koalici" proti manželce.
To, co říkáš, je asi možný u lidí, kteří to neberou tak tragicky nebo o nic nejde. Ale třeba to s tím trávením vánoc je hodně ožehavý - jistě že může mít shodně se svou matkou za to, že nejlepší je trávit vánoce v co nejširším rodinném kruhu, ale pokud to manželka má tak, že ona to miluje zase v klidu a s co nejmíň lidmi, tak je to téma na to, aby si to vyříkali ONI DVA V SOUKROMÍ, protože ONI DVA budou muset dospět k nějakému oboustranně přijatelnému kompromisu, což by bylo mnohem těžší, kdyby manžel a jeho maminka svorně přesvědčovali mladou paní, že jen jejich pojetí vánoc je to jediné správné a že ona to chce ŠPATNĚ.
|
| Tizi |
|
(14.5.2015 12:27:20)
Jasně, je to hodně o způsobu komunikace, slušnosti a kompromisu. Ale třeba manžel je pecivál, kdežto já ráda trávím vánoce s širší rodinou. Můžu tedy říct rodičům (ať vlastním nebo manželovým), že jsme se s manželem dohodli, že tento rok strávíme vánoce sami, ale neřeknu jim, že taky dávám přednost tomu trávit vánoce v úzkém rodinném kruhu, protože to není pravda. Takže mě trochu irituje ta povinnost stát v každém případě na straně partnera.
|
| Kudla2 |
|
(14.5.2015 12:40:46)
"Můžu tedy říct rodičům (ať vlastním nebo manželovým), že jsme se s manželem dohodli, že tento rok strávíme vánoce sami, ale neřeknu jim, že taky dávám přednost tomu trávit vánoce v úzkém rodinném kruhu, protože to není pravda."
No ale tohle přeci úplně stačí, nemusíš se přece tvářit, že si to jinak ani neumíš představit.
"Takže mě trochu irituje ta povinnost stát v každém případě na straně partnera."
Ale to není tak, že s ním splyneš v jedno, to je o tom, že jednotku tvoříš S NÍM, takže S NÍM se musíš primárně dohodnout, jak co bude, a je slušností vůči němu to pak s těmi druhými neprobírat v duchu "tak jsem mu teda ustoupila, ale je to debil".
Myslím, že ve zdravých vztazích je dost prostoru na to říct "mami, tati, letos jsme se s Karlem dohodli, že o vánocích budeme jen sami dva" a Karlovi v soukromí říct "hele, Karle, letos se tedy dohodneme, že budeme jen sami dva, aby to vyhovovalo Tobě, ale napřesrok bych to ráda zase měla po svém, protože já mám ráda společnost".
Očekávám, že to "Karel" zohlední, a ani by mi nevadilo říct rodičům "Karel by radši trávil vánoce sám, protože je introvert a moc lidí mu nedělá dobře, já jsem zase moc ráda s váma, když přijede i tetička Pepička se čtyřma dětma a strejda Franta se třema, tak jsme se dohodli, že jeden rok to bude tak a podruhé onak", prostě tu dohodu musím udělat s "Karlem" a ostatním jen oznámit její výsledek, ne aby to bylo tak, že se budu dohadovat s Karlem, otcem, matkou a tetičkou Pepičkou.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Monty | 
|
(13.5.2015 14:38:51)
Moje nebožka babička říkávala: Manželka je víc než matka, protože manželku si chlap svobodně vybral, a měl by ji tudíž hájit i před svojí matkou.
|
| Carollyn |
|
(13.5.2015 14:42:12)
No jo, sice si ji vybral, ale až záhy třeba poznal, co je jeho drahá vlastně zač .
|
| Epepe |
|
(13.5.2015 14:43:34)
Každý svého štěstí strůjcem.
|
|
|
| Inaaa | 
|
(13.5.2015 14:43:35)
No, ještě by se to dalo rozvinout, matka, manželka a matka dětí... a pak je víc kdo?
|
| Carollyn |
|
(13.5.2015 14:46:16)
Tak to už se dostaneme do úplně jiných dimenzí  !!!
|
|
|
|
| Martina, 3 synové | 
|
(13.5.2015 14:43:13)
A řekl: `Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo´; takže již nejsou dva, ale jeden.
Matouš 19:3 - 9
|
|
| Fren |
|
(13.5.2015 14:46:26)
víš to Carollyn sama nejlíp jak to má být,ale pokud jde o extrémy tak na tyto nemohou zase samozřejmě platit ta samá pravidla.A nechtěla bych se do takové situace vůbec dostat a řešit šílence.
Za normálních okolností byl a bude u mě vždy na 1.místě můj muž,pak až moje děti,pak dlouho nic a až pak moje matka.Jak se totiž do lesa volá,tak se z něho ozývá,v případě mé matky třeba.
|
| holka anonymka | 
|
(13.5.2015 15:28:49)
aha.. Já si zvolila jako první děti, pak až muže, nebo přítele. V současnosti bez ofi partnera volím děti, pak matku.
|
| t. | •
|
(13.5.2015 15:37:29)
My máme priority urovnané.
První v řadě je u nás - KOČKA :)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
http://drobnakubalik.blog.idnes.cz/c/462010/kauza-kramny-obzaloba.html
Všechno jsem to tam napsala a pokračování jsem napsala do diskuse - pro ty, co to téma zajímá...
Vaše Tyli
|
| Carollyn |
|
(13.5.2015 15:39:29)
Jenže kočka do ničeho nekecá ! Jinak samozřejmě, chlupatý miláček má ve všem přednost !!!
|
| t. | •
|
(13.5.2015 15:53:19)
Carollyn,
ta naše se právě mrouská a to bys měla vidět, jak do všeho kecá.. dokonce, abych jí teď přenechala manžela.. vyžaduje ho a vystrkuje na něj půlky.. a to jí veterinář oholil prdelku - je "na šroubky" - jak tuhle hupsla z 5. štoku za kocourem..... ;)
|
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(13.5.2015 14:50:30)
U nás to tak naštěstí je. U mýho syna to bude doufám naopak(vtip)
|
|
| Tante Bante | 
|
(13.5.2015 14:56:14)
Před vnějším světem hájím dost důsledně. Před matkou (svojí) fanatiky.
|
| Tante Bante |
|
(13.5.2015 14:56:28)
fanaticky
|
|
|
| Paradox | 
|
(13.5.2015 15:04:32)
Já jsem před svými rodiči neměla nikdy potřebu partnera hájit. Nenastala prostě taková situace.
Můj muž mě před svými rodiči obhájil na počátku vztahu, kdy tchýně prohlásila, že mě nechce nikdy vidět a žádná vnoučata ode mne nepřijme.
Řekl jí tehdy, že pokud nechce vidět mě, neuvidí ani jeho.
Po půl roce se ozvala sama.
Nyní, po 16 letech, jsou naše vztahy nadstandardní a vnoučata bezostyšně rozmazluje.
|
| luthienka | 
|
(13.5.2015 15:12:40)
Také se mi osvědčilo stát při partnerovi, klidně i proti svým rodičům. Kdysi jsem byla donucena říct rodičům, že pokud v určité věci alespoň částečně neustoupí, musím se s rodinou (manžel, dítě a dítě na cestě) odstěhovat - klidně i do 1+1. Toto "vydírání" je donutilo situaci řešit a dnes máme s mými rodiči nadstandardní vztahy (bydlíme s nimi). Dokonce manžel si rozumí s tchýní lépe než s vlastní matkou.
Pokud by se manžel nechoval patologicky, stála bych na venek při něm, nebo aspoň bych nevystupovala proti němu. Pokud by byl hodně mimo mísu, promluvila bych si o tom o samotě, v klidu, bez emocí a hlavně krátce.
|
| libik | 
|
(13.5.2015 16:24:23)
Mě kdyby chtěla děcka "vydírat" tím, že opustí můj dům a půjdou někam bydlet, tak je slušně, nicméně okamžitě požádám o klíče.
Obecně si myslím, že situace, kdy partner kvůli druhému odřízne rodiče, je nezdravá a znamená, že něco není ok, což se posléze vyvalí. Je normální jakžtakž akceptovat rodiče.
Já jsem byla "víc" než matka a taky to manželství stálo za prd. Pozdější vztahy tuto otázku nikdy nenastolily.
Jako "tchýně-maminka" jsem jednou v lehké ovíněnosti poté, co tříleťačka ohodnotila mou tehdejší snachu snachu jako tlustští než jsem já, vyslechla od synátora, že to tedy není pravda. Ať to bylo, jak bylo, bylo to OK
|
| luthienka |
|
(13.5.2015 16:36:05)
Popisu konkretni situaci. Bydlime v dome rodicu, investujeme do jejich domu (v te dobe cca 600 000, dnes je to urcite jednou tolikj). Platime veskere naklady s vyjimkou jejich elektriky. Muj bratr v te dobe je silne zavisly na alkoholu, nakupuje hlouposti, je agresivni na svoji rodinu, mám strach, ze jednou prijde bydlet k rodicum, nebo dum nejak zustavi... Dostal od nas cca 300 000 na za rizeni jejich domu. V dobe, kdy cekam 2.dite se nechci setkat s tim, ze bych mohla o dum prijit. Chtela jsem jen poradit od notarky, pobavit se s rodici o budoucnosti. Neresili, delali, ze neslysi.
Po onom " vydirani" - a ver, ze to snadne nebylo- se rozhodli mi darovat polovinu domu. Ja jsem jim slibila, ze na manzela dum neprevedu. Coz jsem dodrzela.
Dnes se o ne starame a oni jsou opravdu spokojeni.
|
|
| Monty |
|
(13.5.2015 16:36:27)
"Je normální jakžtakž akceptovat rodiče."
Libiku,
jistě, ale musí to být alespoň jakžtakž normální rodiče.
|
| Monty |
|
(13.5.2015 16:44:26)
Schválně, Libiku, co bys třeba dělala v téhle situaci.
Naše matka bydlí cca 80 km od nás (mne a sestry). Což není daleko, dá se tam klidně zajet na víkend. Když pominu, že bychom tam poslouchaly výčitky o tom, jak jsme hrozné děti, na což jsme už v podstatě zvyklé, tak matka si návštěvy podmiňuje rozličnými způsoby. Např. sestra si s sebou nesmí vzít své psy, protože ona po nich přece nebude uklízet. Můj syn a její jediný vnuk k ní smí na prázdniny přijet, jen když se ostříhá, aby se za něj "nemusela stydět". Rovněž tak si nepřeje, abychom tam jezdily se svými partnery, protože ad jedna nechce nikomu vyvařovat (což od ní ale nikdo nechce, aby bylo jasno) a ad dvě, co by si pomysleli lidi, že tam "pořád taháme nějaké chlapy". K tomu podotýkám, že za posledních 13 let byl v bytě mé matky pouze exmanžel a to JEDNOU.
Fakt bys tam jezdila?
|
| Carollyn |
|
(13.5.2015 16:47:01)
Monty, tvoje máti je totální exot a vzdálenost 80 km je asi málo  . Za takovou osobou bych se teda rozhodně nehrnula!
|
| Monty |
|
(13.5.2015 16:48:50)
Carollyn,
však my se tam taky nehrneme.
Víš co, mně je matky v podstatě líto. Ale může si za to sama.
|
| Carollyn |
|
(13.5.2015 16:54:40)
Monty, já to mám tak nějak podobně s otcem... Je to takový divný člověk, s nikým nevyjde, všechny od sebe prakticky odehnal, takže je defakto sám (teda bydlí s mamkou v jednom bytě, ale každý si tak nějak žije svůj život). Také je mi ho svým způsobem líto, i když i na mě udělal pár docela nehezkých podrazů a mrzí mě, že je to tak, jak to je. ale spravit se to asi už nedá, také si za to může sám...
|
|
|
|
| libik |
|
(13.5.2015 16:55:45)
Monty, dodnes ráda vzpomínám, jak sme si jednou spolu daly pivo a věřím, že ještě někdy bude příležitost. A snad se nenasereš, když tu prásknu, že nejsi ten, kdo odříz matku. Chci říct, že ty mámu v rámci možností akceptuješ navzdory, takže nejsi ten případ, o němž píšu.
(pro méně chápavé, Monty si nevymýšlí, ale tak nějak má maminku ráda, ať je jaká je)
|
| Monty |
|
(13.5.2015 16:59:42)
libiku,
tak akceptovat to, jaký někdo je, je jedna věc.
Akceptovat jeho přiblblé požadavky a výmysly věc druhá.
A to pivo si doufám dáme v dohledné době, stejně se "k vám" do města chystám.
|
| Zasjaj. | 
|
(14.5.2015 0:47:12)
Monty,
"tak akceptovat to, jaký někdo je, je jedna věc.
Akceptovat jeho přiblblé požadavky a výmysly věc druhá."
tak nejak. Navic kdyz nejde uz jen o vymysly, ale ublizovani jinym, pak by akceptovani bylo spoluvinu. Kdyz triletak bude opakovane a po mnoha vysvetlovani stale hazet pisek detem do oci, tak proste musi z hriste pryc. A jasne, ze ho neprestanes mit rada, jen je to proste smutny.
|
|
|
|
|
| luthienka |
|
(13.5.2015 16:46:19)
Monty, moji rodice jsou fajn lidi. Jen jim desetileti trvalo pochopit, ze jsem dospela a s manzelem mame pevny vztah.
Jejich chyba je, ze delaji, ze problemy nejsou.
|
| Monty |
|
(13.5.2015 16:47:21)
luthienko,
já ti to věřím. Bohužel ne všichni rodiče jsou "fajn lidi".
|
| luthienka |
|
(13.5.2015 16:50:27)
Tim mi potvrzujes, ze ma clovek stat pri jedinem cloveku, ktereho si sam vybral (tedy partnera). Pokud jsi omylem neprehledla, ze je napr.psychopat...
|
|
|
|
|
|
|
| holka anonymka |
|
(13.5.2015 15:31:18)
když u nás to bylo obráceně. Mí rodiče podlézali mému v té době manželovi. Mí tchánovci zase podlézali mně.
|
|
|
| Jutta+L08/08+K04/10 | 
|
(13.5.2015 15:12:24)
Když nás náš farář připravoval na svatební obřad, tak mému nastávajícímu důrazně vysvětlil, že od svatby je žena na prvním místě. Maminku musí mít v úctě atd., ale nejdůležitější je žena. Dokonce řekl, že pokud by hořelo a v domě jsem byla já a děti, tak při zachraňování musí začít u mě 
|
|
| Filip Tesař |
|
(13.5.2015 15:31:59)
Těžká, ale jednoznačná volba - manželka.
|
|
| ruže červena | 
|
(13.5.2015 15:36:21)
Jsem ráda,že to nikdy nebudu muset řešit manžel je na prvním místě,ale kdyby se postavil proti dětem nemyslím nějakou prkotinu už je máme dospělé,ale něco duležitého dědictví,studium,nebo vycestování atd. tak to bych stála při dětech
|
|
| neznámá |
|
(13.5.2015 15:58:47)
Tak pokud to není hovadina, tak stojím za chlapem. Že stojí on za mnou už několikrát dokázal. Je to těžká volba, ale muž je pro mne víc než rodiče.
|
| Anni&Annika | 
|
(13.5.2015 16:40:29)
nedovedu si predstavit, v cem bych ho hajila do krve, ale pokud bych mela pocit, ze nema pravdu, ukoncila bych debatu na strane manzela a doma bych si o tom s nim promluvila. Proste probrala dannou situaci. Pokud bychom dosli k zaveru, ze nema pravdu, klidne bychom to protistrane rekli. Pokud bychom dosli k tomu, ze pravdu ma, stala bych za nim.
|
| Carollyn |
|
(13.5.2015 16:43:27)
Ani, tak nějak to také vidím  !
|
|
|
|
| Ornelka | 
|
(13.5.2015 16:08:00)
Homolky jsem dlouho neviděla, ale pokud si dobře pamatuji, tam už to bylo mezi matkou a manželkou více vyhroceno tím, že všichni bydleli společně.
My nebydlíme společně, tak máme více možností mluvit spolu s manželem o samotě a případné nejasnosti si také o samotě vyříkat. Na manžela mamince "nežaluji". Spíš stojím za manželem.
|
| Carollyn |
|
(13.5.2015 16:45:28)
Jasmin, takové to žalování u maminky na manžela nesnáším! Je jasné, že bych se jí asi svěřila, kdyby mě dlouhodobě mlátil, nebo třeba hrál na automatech, to bych u ní asi hledala pomoc a radu, ale takové to, že někdo utíká za maminkou, aby se vybrečel, že se s manželem porafali kvůli banalitě, tak to tedy fakt ne!!!
|
|
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
|
(13.5.2015 16:34:55)
vím určitě, že manžel by si vybral vždycky mě, ale to je i díky vztahům u nich v rodině ... doufám, že kdyby hořelo, jak tady někdo píše, tak by první, na koho by myslel, byly děti, protože přesně tak to mám já, ony jsou pro mě to nejdůležitější na světě
|
|
| Persepolis | 
|
(13.5.2015 17:00:32)
Nehájím do krve ani manžela ani matku, stojím na straně toho, o kom si myslím, že je v právu. Nicméně můj manžel a moje máma žádné vyhrocené vztahy nemají, takže to nemusím až tak řešit. Vyhrocené vztahy má pouze se svoji matkou(ta má ostatně vyhrocené vztahy s naprosto každým) a na její straně není skoro nikdy.
|
|
| Kudla2 |
|
(13.5.2015 18:06:12)
Carollyn,
myslím, že Tvůj tchán měl hlubokou pravdu v tom, že V ZÁSADNÍCH věcech by měli partneři jednoznačně stát za sebou i proti zbytku rodiny.
Krásně to shrnul jeden člověk, kterého jsem měla moc ráda a který strávil ve spokojeném a šťastném manželství přes 50 let až do smrti. Říkal v podstatě totéž, co Tvůj tchán - že ve sporu manželka - matka se postaví VŽDY za manželku, i kdyby neměla pravdu, a pak si to s ní třeba vyříká v soukromí.
Myslím, že tohle je opravdu recept na spokojené manželství, protože prostě stojíš za tím, s kým sdílíš život.
A tak to mám taky.
Samozřejmě bych to tak nevnímala v momentě, kdy by manžel byl třeba psychopat, ale tím, že bych přestala "být na jeho straně", tak by to de fakto znamenalo, že už ho neberu jako partnera, a to by bylo hodně zlý.
A samozřejmě to neplatí pro banality, jako když maminka tvrdí, že Gott se jmenuje Karel a manželka, že Pavel, tak si myslím, že lze mamince přisvědčit bez obav z rozvratu manželství
|
|
| Girili | 
|
(13.5.2015 21:19:20)
Samozrejme umim pripustit, ze manzel nema pravdu. Nedokazu si ale predstavit situaci, ze bych nejaky manzeluv ulet musela nejak resit s rodici, delat v teto zalezitosti policajta ci se stavet na nejake strany sporu. Co by se to spolecneho tak muselo resit? Pokud manzel ulitne a hlasa bludy, resim to s nim doma. Pokud maji nasi tendenci kecat nam do neceho, co jim neprislusi, resim to take bez nejakeho pomerovani kdo s koho.
|
|
| vlksvajglem | 
|
(13.5.2015 21:25:18)
Ještě jsem nečetla názory, tak nevím jestli někoho neopakuju.
Jako manželka zcela sobecky očekávám, že jsem na prvním místě já.
Jako matka zcela sobecky očekávám, že budu vždy na prvním místě já.
Jinak s tchýní nesoupeřím a připouštím, že vaří líp než já a jsem ráda, když nás pozve na oběd a ještě nabalí s sebou.
|
| Tragika | 
|
(13.5.2015 21:54:19)
Nehájím nikoho, neb nemám před kým. Prarodiče jsou buď mrtví, nebo v ,,propadlišti dějin".
Chtěla bych napsat jedno zamyšlení i když je trochu mimo téma.
Čím mám staršího syna, tím víc si uvědomuju, že vztah matka x syn x synova partnerka, je velmi problematický, byť se člověk snaží sebevíc.
Uvedu příklad. Znám svého syna 25 let. Jeho přítelkyně jej zná rok. Kdo asi toho kluka zná lépe a vidí do něj jako do studánky?
Jsem si celkem jistá, že syn by určité věci řešil spíš se mnou, než s partnerkou. Proč? 25 let prověřilo můj úsudek a znalosti natolik, že mi důvěřuje. Toto zjištění mi radost nečiní a kdyby tomu bylo naopak, jsem za to ráda.
O určitých věcech si holt synek s žádnou tak dobře nepokecá, jako se svou máti.
Na druhou stranu jsem šťasná, že už x let spolu nesdílíme jednu domácnost a zároveň jsem vděčná slečně, která ji s ním sdílí.
Minulý týden jsme se spolu vypravili do kina. Proč nešel raději s přítelkyní? Tu prý vidí pořád.
|
| Kudla2 |
|
(14.5.2015 0:35:36)
Tragiko,
promiň, ale v tom už vidím trošku soupeření s tou slečnou, a to mi připadá nezdravý.
To přeci není o tom, že by synek už NIKDY nešel do kina s matkou, nebo že by se jí nikdy s ničím nesvěřil.
Ale dokud to bude mít tak, že se bude radši svěřovat mámě (která ho VŽDYCKY bude znát déle než přítelkyně), tak nebude dospělej, a nevím, jestli mu máma prokazuje zrovna dobrou službu, když ho v tom podporuje.
|
| Tragika |
|
(14.5.2015 1:23:45)
Kudlo, nechápu o čem píšeš. Jaké soupeření? Ve svém textu ani v reálu, nic takového nevidím.
|
| Kudla2 |
|
(14.5.2015 8:24:37)
Tragiko,
myslela jsem konkrétně toto:
"Znám svého syna 25 let. Jeho přítelkyně jej zná rok. Kdo asi toho kluka zná lépe a vidí do něj jako do studánky?"
"Jsem si celkem jistá, že syn by určité věci řešil spíš se mnou, než s partnerkou. Proč? 25 let prověřilo můj úsudek a znalosti natolik, že mi důvěřuje. "
Je fakt, že tohle je "Toto zjištění mi radost nečiní a kdyby tomu bylo naopak, jsem za to ráda."
ale z tohoto by mi zase, kdybych byla partnerkou Tvého syna, trošku přeběhl mráz po zádech: "O určitých věcech si holt synek s žádnou tak dobře nepokecá, jako se svou máti. "
"Minulý týden jsme se spolu vypravili do kina. Proč nešel raději s přítelkyní? Tu prý vidí pořád."
Prostě mi to přišlo trochu jako ujišťování, že se syn v určitých situacích raději obrátí na Tebe než na partnerku, sice říkáš, že Ti to radost nečiní, ale trošku mám pocit, jako by tam v pozadí sedělo "má mě na prvním místě".
Ostatně sama píšeš, že "vztah matka x syn x synova partnerka, je velmi problematický, byť se člověk snaží sebevíc."
Osobně si myslím, že kdo by se tady měl nejvíc "snažit", nejsi Ty ani ta partnerka, ale Tvůj syn, "snažit" asi není to správný slovo, ale je to čistě jeho boj. V pětadvaceti letech je to přece dospělý člověk a měl už by mít jasno, "kde je čí místo", jako partnerka bych od muže, který preferuje "prověřený úsudek a znalosti" své matky před mými, asi prchala mílovými kroky.
COž neznamená, že by neměl mít maminku rád, navštěvovat ji, bavit se s ní, požádat ji o radu... ale ten hlavní člověk, ten, se kterým probírá zásadní věci, by měla být jednoznačně ta partnerka.
|
|
|
|
| Oliverka |
|
(14.5.2015 0:38:23)
Tragiko, syn dozraje a idealne vytvori se slecnou silane pouto a novou rodinu. Beh zivot a.
|
| Oliverka |
|
(14.5.2015 0:40:26)
Silne pouto, chjo autocorrect
|
|
|
| JaninaH |
|
(14.5.2015 11:56:09)
Tragiko,
to je zajímavé, co píšeš, také mám pětadvacetiletého syna a také o těchto vztazích dost přemýšlím.
Mám dotaz: jaké například věci tvůj syn raději řeší s tebou než s partnerkou? Nic mě momentálně nenapadá.
|
| Tizi |
|
(14.5.2015 12:32:52)
Janino, ale mě napadá spousta věcí, protože byť jsem s manželem déle než 10 let, jsou věci, které raději proberu se svým tátou než s manželem a probírala jsem je i v pětadvaceti. Jsou to jednak filosfické otázky nad nesmrtelností brouka, které manžela nebaví řešit, ale taky třeba otázky pocitové. Můj táta má velmi dobrou empatii, dokáže se do mě vcítit. Manžel je zaměřený mnohem praktičtěji, spíše pokud mám nějaký problém, tak přemýšlí jak ho vyřešit. Jasně, že ne všechny děti mají štěstí na empatické rodiče, ale některé ano a ten vztah může klidně fungovat i v dospělosti.
|
| Kudla2 |
|
(14.5.2015 12:43:54)
Tizi,
jasně, to chápu, taky jsem to nemyslela tak, že se člověk, jakmile se ožení/vdá, začne s rodiči bavit už jen o počasí, a proč by nemohla být manželka s otcem třeba slávisti a manžel sparťan, s partnerem a nikoli s rodiči by se mělo odehrávat rozhodování o důležitých věcech týkajících se celé rodiny.
|
|
| Monty |
|
(14.5.2015 12:49:49)
Tizi,
njn, ale jsou lidé, kteří i od toho partnera očekávají, že s ním bude řešit "nesmrtelnost chrousta". Praktický věci jim ke spokojenosti nestačí. To je všechno věc priorit. Pokud mám bytostnou potřebu řešit chrousty, nevyberu si jako partnera někoho, kdo to pokládá za ztrátu času. Nebo aspoň já to tak mám.
|
| Monty |
|
(14.5.2015 12:58:42)
Val,
no jasně, to budu jedině ráda. Někdy příští měsíc bych se potřebovala dostat do P.
Dám včas vědět.
K lapání ptáčků - právě proto, že jsem si přesně takhle naběhla s exmanželem jsem si dávala hooodně velký pozor na to, abych se podruhé nespálila o stejný kamna. A to nejsem nijak zvláštní příznivec rozebírání chroustů.
|
| Tizi |
|
(14.5.2015 14:41:39)
Monty, já bych byla ráda, kdybych mohla řešit s manželem i ty chrousty , ale holt jsem na pana Dokonalého nenarazila a to jsem se vdávala až po třicítce. Měla jsem nějaký čas přátele, který byl ochotný debatovat o chroustech, ale po té praktické stránce mi nevyhovoval a v běžném životě by nám to neklapalo. Ale nepopírám, že pokud se někomu poštěstí najít někoho, kdo má všechno, tak je to jistě fajn.
|
| Monty |
|
(14.5.2015 14:44:17)
Tizi,
nikdo nemá všechno, to je jen o těch prioritách. Pro tebe to zjevně až taková priorita nebyla, jinak bys pokračovala v lovu "na chrousty".
|
| Kudla2 |
|
(14.5.2015 14:49:11)
jo, je to o prioritách.
Osobně si myslím, že bez trochy těch "chroustů" by to bylo jen z rozumu, ale zase pokud by dotyčný dokázal fantasticky bájit o chroustech, ale ve všem ostatním by byl totálně nepoužitelný, tak kdo z nás by s ním vydržel celý život?
|
| Monty |
|
(14.5.2015 14:51:39)
Kudlo,
no já určitě ne, já už jednoho, co uměl hezky hovořit o chroustech, ale nic jinýho doma měla, mám s ním dvanáctileté dítě. 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Tragika |
|
(14.5.2015 15:12:11)
Syn právě rekonstruuje byt. Jeho partnerka v momentě, kdy je potřeba dělat podlahu a omítky, řeší barvu koupelnové předložky. Mohla bych pokračovat i dále, ale snad i z tohoto příkladu je patrné, proč jde syn x věcí řešit raději se mnou. Přeci jen jsem postavila 3 baráky a něco málo o tom vím. Kamenem úrazu je, že každý je z domova naučen něčemu jinému. U nás se doma hlásilo kam člověk jde a kdy přijde. Přítelkyně odchází beze slov a na dotaz - Kam?- reaguje podrážděně. Přitom by stačilo říci- Jdu s Pepou tancovat, vrátím se o půlnoci. - Syn taky nepobírá, že místo dluhů na VZP, si přítelkyně zaplatí výlet do zahraničí. Ale co já s tím, že?
|
| NovákováM |
|
(15.5.2015 0:53:41)
nic. Mám dva syny, muž mi věští podobnou budoucnost.
Nerada bych, ale tak nějak předpokládám, že časem dají přednost své ženě, dětem a rodině.
Ne nejsem smířená. Ale taky bych se musela sakra kousnout do zadku, abych o cokoliv v budoucnu žádala, pokud se nebudou zajímat sami.
|
|
| Kudla2 |
|
(15.5.2015 1:08:31)
Tragiko,
tak vidíš, že s ní soupeříš, nemáš ji ráda.
Za této konstelace bych Tvého syna (který si Ti patrně stěžuje, protože jak jinak bys to všecko věděla) nechtěla, ani kdyby byl zlatej.
Chlapa, co si buď chodí stěžovat mamince, nebo řeší důležitý věci s maminkou a ne se mnou, přičemž té mamince se vůbec nedaří skrývat nevoli proti mně - to je dost vražedná konstelace, které bych se já osobně raději vyhnula
|
| NovákováM |
|
(15.5.2015 1:14:31)
anebo s nadhledem věku a nějaké zkušenosti vidí věci trochu jinak.
Já bych naopak ocenila, kdyby se syn přišel poradit - ale - ne sám - spolu.
A ne se mnou, ale s námi (se mnou a s jeho tátou)
Stejně tak, jakoby o názor mohli požádat rodiče přítelkyně či manželky.
Kdyby se oběma chtělo to konzultovat.
|
| Kudla2 |
|
(15.5.2015 1:35:47)
"anebo s nadhledem věku a nějaké zkušenosti vidí věci trochu jinak."
Myslím, že přesně tohle je důvod mnoha sporů - že ten starší si MYSLÍ, že má nadhled a zkušenosti a tudíž lepší názor.
Já si myslím, že každý má právo a i by si měl případně rozbít hubu sám.
"Já bych naopak ocenila, kdyby se syn přišel poradit - ale - ne sám - spolu.
A ne se mnou, ale s námi (se mnou a s jeho tátou)
Stejně tak, jakoby o názor mohli požádat rodiče přítelkyně či manželky."
Tohle mi přijde úplně normální a v pohodě - že se radí OBA s OBĚMA (nebo teda klidně jen s jedním, pokud tomu rozumí třeba jen máma nebo jen táta), fór je v přesně v tom, co říkáš - "kdyby se OBĚMA chtělo to konzultovat" a to, že ti "staří" mají JEN poradní hlas.
Nevidím vůbec nic špatnýho na tom, když se syn zeptá matky, jak se správně prořezávají stromky (ona mu to řekne a on si to s partnerkou udělá tak, jak to bude považovat za vhodné), ale rozhodně by to ta matka neměla zneužít k něčemu jako "ta je úplně neschopná, ani stromky neumí prořezat).
|
| NovákováM |
|
(15.5.2015 1:50:15)
ne, nedělala jsem to a nedělám to.
Muž má děti dospělé (my dva spolu skoro) a - právě. U synů často velely maminky manželek - někdy až tak, že dcery byly slepé, hluché, maminka má vždycky pravdu.. ve dvou případech ze 3.
pak, když se něco nepovedlo, lámalo atd... tak nám naopak bylo vyčítáno, že jsme se nevyjádřili.
Mělo význam vysvětlovat, že nebyl prostor, když byl, tak neoslyšeno?
Tak si natloukli kokos bez naší účasti.
Ale dost mi vadila výčitka, že jsme se podpůrně dost nesnažili v případě jednoho rozpadlého vztahu. Nestihla jsem zareagovat, bylo mi praštěno telefonem .. a neměla jsem důvod tam jakkoliv volat a cokoliv vysvětlovat.
|
|
|
|
|
| JaninaH |
|
(15.5.2015 14:53:57)
Tragiko,
tak to je hrozné.  Maminka jako nedostižný vzor, hele, to je pro vztah obrovský průser.
Ty to asi nevidíš. Já mám kromě syna ještě dceru, která s tímhle zrovna bojuje. Momentálně je situace taková, že zcela rezignovala na svůj podíl při rekonstrukci bytu, protože "to stejně bude tak, jak chce maminka" (poněvadž je zkušená a několik bytů už rekonstruovala). Já si pořád říkala, proč to ta paní dělá, no, pochopila jsem to až po přečtení tvého příspěvku. Neděláš dobře.
|
| Senedra | 
|
(15.5.2015 20:05:26)
No, jen jestli Janiny dcera nechodí se synem Tragiky. ( Což na 99.99% ne)
Beru hlas rodičů jako poradní a třeba můj otec se velmi dobře vyzná ve všem kolem zahrady, tak když chci něco zkonzultovat, tak volám jemu. A manžel to bere, protože on má péči o zahradu jen v modu " Tady mi zrej ty vykolíkované záhony." Jinak nemá zkušenosti, ani teoretické znalosti. Když se ale tchán snažil nám na zahradě rozhodovat, kam co dáme a jak si zahradu zařídíme, tak ho manžel velice rychle utnul s tím, že zahrada je naše a žít na ní budeme my.
Tragiko, Janina to píše správně - neděláš dobře. Proč syn řeší tyhle problémy s tebou a ne se svou partnerkou? Poslala bych ho za ní, ať jí řekne, co mu vadí.
maximálně bych vyslechla.
|
| Kudla2 |
|
(15.5.2015 20:06:45)
Senedro,
jo, takhle nějak (s tou zahradou) bych si to představovala jako ideál.
A i já se jako třetí sudička přidávám k těm, co si myslí, že Tragika nedělá dobře.
|
|
|
|
|
|
| JaninaH |
|
(14.5.2015 12:02:27)
A ještě k tomu, že vždycky budeš znát syna lépe než kterákoli partnerka, protože ho znáš déle. No, to je otázka. Podle mě je to iluze. Nikdy sis neřekla: "Kde se to v tom dítěti bere?" Já tedy mockrát.
A navíc, mnohé jeho stránky znát nemůžeš, ale jeho partnerka ano.
|
|
|
|
!
V její náručí
Den otevřených dveří Levandulového pole VelehradUherské Hradiště 
Jak sedlák Honza měnil až vyměnilDomažlice 
Parním vlakem do muzeaRakovník 
Pivní slavnosti a výstava historických vozidelSvitavy 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den otevřených dveří Levandulového pole Velehrad
Jak sedlák Honza měnil až vyměnil
Parním vlakem do muzea
Pivní slavnosti a výstava historických vozidel
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)