Fren |
|
(6.10.2015 13:39:02) Nezdá se mi,pokud jde opravdu o restrukt.firmy,že je to taková novinka,nicméně muž mohl být i odejit a natohleto to svedl.At už tak nebo tak,závěr je furt stejný a netřeba ztoho dělat 3světovou,mnohem horší by bylo,kdyby ti oznámil,že má třeba rakovinu,ne?
Není to konec světa,tohle dnes patří k běžným záležitostem;zaujala mě tvoje otázka,jak se k němu máš chovat?No jak by ses chtěla chovat? Jako doposud,nejedná se o nemoc. Nějaký ten den budete tu info vstřebávat psychicky no a pak tvůj muž přejde k činům a bude si hledat místo. Nebo přemýšlet o vl.podnikání,odkud ho nikdo nikdy nebude vyhazovat,prostě když něco končí,něco nového zas začne.
|
Li | •
|
(6.10.2015 15:26:49) Fren - přišla jsi někdy nečekaně o práci? Víš, o čem píšeš? Používáš celkem silná slova a podle mě zbytečně. Tady přeci nejde "jen" o ztrátu zaměstnání, o ztrátu výdělku. Tady jde o ten psychický dopad. U mužů je o to větší, že mají (většinou i oprávněně) pocit, že to oni živí rodinu, že selhali ve své roli.
Muž si prošel něčím obdobným. Dokola si vyčítal, že se nedokáže o rodinu postarat, že je k ničemu. Jo, dostal se z toho a má opět velmi dobrou práci. Vím, že ztráta zaměstnání dokáže s člověkem hodně zatočit.
My to řešili velkým rodinným pohovorem. Ujasnili jsme si, jak na tom jsme, jaké jsou vyhlídky na zlepšení situace. První dny jsme o tom hodně mluvili, muž měl potřebu všechno ze sebe dostat. Pak se náhle uzavřel a já to respektovala. Každopádně jsem kolem něho nechodila po špičkách, nešetřila ho.
|
|
|