| jenovéfa7 | 
 |
(27.6.2016 17:25:49)
Jsem na mateřské dovolené 7.rok a poslední půl rok mám velké komunikační problémy, raději se lidem už vyhýbám, abych se nějak neztrapnila. Jsem zpomalená, nepálí mi to atd. Stávalo se vám to také a jak např.?
|
| jenovéfa7 |
|
(27.6.2016 18:21:27)
Myslím, že to také souvisí s tím, že jsme se přestěhovali do obce, kde na člověka koukají jak na blázna, když je pozdraví, každý je jakoby vystíhovaný, že nechce nikdo na sebe nic říct, takže když se na někoho zeptám, jen ze zájmu o toho druhého, když s ním např. sousedím, tak je to asi bráno, že jsem zvědavá a že chci hned vědět drby. Je na mě koukáno divně, proto asi ty pocity.
|
| jenovéfa7 |
|
(27.6.2016 18:36:02)
Není to satelit, ale samá náplava, takže jsou k sobě lidi nedůvěřiví
|
| kosatka2 | 
|
(27.6.2016 19:29:47)
náplava, to je lepí varianta, než starousedlíci, co o ty nové nemají zájem, protože si vystačí sami. třeba je tam víc takových jako ty, nebo i jiných, třeba osamělá babička, rozvedená žena, atd., co by si rádi pokecali. Jen se moc neofrňovat, že třeba žijí jiným životním stylem nebo mají jiné příjmy, jiný věk apod.
jestli něco kvákneš blbě je úplně jedno, za to tě nikdo neukousne. A lepší trénovat komunikaci tady, než třeba v práci. těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
jen bych vynechávala pomluvy ohledně okolí, protože nevíš, kdo je s kým spřízněn. A co skrz děti? To se seznamuje raz dva...
|
| kachna_ |
|
(27.6.2016 20:01:52)
protože nevíš, kdo je s kým spřízněn.
úplně všichni úplně se všema. A ti co se přistěhovali, jsou pro změnu ze Žižkova  .
|
|
| jenovéfa7 |
|
(28.6.2016 8:51:55)
Nene, to já nepomlouvám, jen strašně moc nesnáším trapné ticho, tak třeba řeknu něco jen aby řeč nestála a něco co mě vlastně ani moc nezajímá ( jako a kdo bydlí tady?a ti mají děti?atd. a i myslím, že u toho vypadám tak, že mluvím, jen aby se něco řeklo, takže mě už pak třeba tolik nevyhledává.
|
|
|
|
|
| Pole levandulové | 
|
(27.6.2016 20:03:38)
Teda, takova vesnice je muj sen. Jsme taky prestehovani za Prahu a mam spis problem s tim, aby kazdej nezapradal hovor a nechtel se kamaradit /rozumej lezt mi do baraku kdykoli/. Vyhovuje mi slusne kazdeho pozdravit, usmat se, ale to je maximum, co jsem ochotna. Musela jsem se ucit spis asertivite a tomu, jak zabranit, aby mi deti vodily domu cizi deti. Nemam zajem o to, aby moje dite nekomu lezlo do domu a totez chci od okoli, nechci, aby nekde dostaly neco k jidlu, protoze ja nechci zivit cizi deti a nikomu nic oplacet a je to teda docela tezke jim v tom zabranit, kazdou chvili prijdou odnekud s kolacem v ruce.
|
| Monika |
|
(27.6.2016 21:43:11)
No, to je ale těžké, to že ty se nechceš s nikým kamarádit je asi tvoje rozhodnutí a právo, ale zamezovat v tom dětem, to mi přijde smutné. Mně to přijde naopak prima, když mají děti v sousedství kamarády. Samozřejmě, když se zrovna kamarádí u nás, tak to nese jistou zátěž, ale když jsou zrovna u sousedů, je to super  A jaro-léto-podzim se snažíme společené aktivity přesunout co nejvíc mimo byty (vyhovuje to i dětem, být méně pod dozorem ) A nějaký kousek koláče, sušenka, rohlík nebo jablko snad nikoho nezruinuje? Chápu, že tobě by bylo milejší se takové "komunikaci" vyhnout, ale nepřemůžeš se kvůli dětem?
|
| Pole levandulové |
|
(28.6.2016 12:40:41)
Moniko, nechci se premahat, ani kvuli detem. Deti se muzou s kamarady vidat venku, mame tu tri krasna hriste, bazen, fotbalove hriste, pripadne predzahradky, tam vsude muzou byt spolu a jsou tam bez dozoru. Navic dneska ma spoustu deti nejake vyzivove omezeni, alergie a ja nechci zjistovat, jestli je nahodou nezabiju tim, ze kolac pecu z lepkove mouky a pridavam do nej orechy, pripadne pro ne tvorit neco zvlast.
Nase deti maji dost i jinych kamaradu, od lidi, se kterymi se pratelime a vzajemne navstevujeme casto, takze myslim, ze zrovna mistni deti sem tahat nemusi. Proste dum vnimam jako sve vysostne soukromi a nechci si ho nechat narusovat nikym, koho jsem si sama nevybrala, manzel to ma uplne stejne.
|
|
|
|
|
Choď víc mezi lidi. Až půjdeš do práce, tak se to časem zlepší. 
. Pro mě je největší zabiják stereotyp. Mým problémem je telefonování. Vzhledem k provoznímu hluku doma všechno vyřizuji mailem a naprosto jsem odvykla řešit něco s cizími lidmi po telefonu. Mám z toho vždy hodně nepříjemné pocity. Manžel se mi směje, ten zase chodí neustále s mobilem na uchu.
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)