Koulička M |
|
(21.8.2016 19:08:09) Onehdá jsem se tu vyptávala, co nás může čekat, že plánujeme ještě jedno koťátko a co raději, jestli ještě jednu kočičku nebo kocourka. Plán byl - nějaká hodná kočička. A jen jedna!!!
K naší tříleté čičině (z útulku) jsme nakonec přibrali dvojčata, kocoury (z útulku), kde je zachránili z popelnice. Museli jít do adopce spolu, jeden blbě vidí a druhý mu dělá "vodiče". Příchod byl drsnej, její veličenstvo prskalo, syčelo, šíleně mi poškrábala ruce, ale ke koťatům se ani nepřiblížila. Já večer odfrčela na noční a páníček uplácel šunkou. Ráno jsem prťata našla rozvalený na letišti, její veličenstvo na palandě u dítěte a páníček se lámal na gauči - prý se bál, že je zalehne A tím to začalo. Ještě ten den se všichni vzájemně očuchali a zjistili, že spojenectví bude prospěšné pro všechny mňoukající obyvatele bytu. Starší ségra velmi rychle ukázala prckům, kam všude se dá lézt, co se dá kde shodit a oni jí za to přibrali do bytové demoliční jednotky. Ona jim ukázala, jak se nejlépe rozvalit na posteli, aby se k nim už páníčkové nevešli, oni jí naučili hrát na honěnou ve tři ráno. Ona jim ukázala, jak se opovržlivě tvářit na misku s granulema (z útulku nám je dávali s tím, že jsou na granulích a kapsičku mají jen jednou denně napůl jako mlsek) oni jí ukázali, jak s nevinným výrazem ožužlávat nové páníčkovi kožené boty. Dnes je to desátý den, co je máme a je to paráda. Díky bohu si sedli, všichni tři společně plení zásoby kapsiček (za těch 10 dní sežrali zásobu plánovanou na měsíc), spokojeně tloustnou a přetváří byt k obrazu svému. Zatím vše přežívá, včetně televize, kterou shodili hned druhou noc. Už jsme se naučili podle smradu rozpoznat, kterej z nich byl zrovna na bedýnce (vzpomínám na diskuzi, kdy se očekávala teta na návštěvu a kotě šíleně zavánělo - jo, je to fakt šílenej smrad), už je rozlišíme i podle vrnění a co je nejlepší, od té doby, co jsou kluci s námi, mi nepřibyl (mimo těch z prvního dne) už žádný škrábanec od velitelky našeho kočičího komanda.
Jo a řeším vlastně jednu neřešitelnou věc, JAK DRBAT DVOUMA RUKAMA NAJEDNOU TŘI KOČKY????
|
Mia |
|
(21.8.2016 19:26:40) Moc pěkné pohlazení na duši
|
|
BIGLICE |
|
(21.8.2016 19:27:41) Gratuluju k tak pěknému soužití. A televize prezila? Moc mě ten příspěvek pohladil po duši. Nas to ceka příští víkend. Jedeme si pro kočku, nakonec jsme vybrali thajskou a cekam co na to řekne nás pes
|
Koulička M |
|
(21.8.2016 20:33:19) Televize přežila, ona je malá a šla k zemi hezky naplacato. Co nepřežilo, je šnytlík na balkóně, chutná všem třem A před praním musím vždycky prohlídnout pračku, abych prcky náhodou nedala na 60 předpírkou . Když vrčí lux, tak jeden byl v pračce, druhej se zaskladnil do regálku mezi brusle a ségra si jako obvykle zabrala flek pod gaučem
|
|
|
K_at |
|
(21.8.2016 19:30:45) Koulicko,gratuluji! Trham se tu smichy. Cert vem tv, neni treba. Staci pozorovat ty chlupaty sigry. Radi sedavame u kamaradu na terase a pozorujeme jejich kocky a senilniho psiho dedecka a naseho autistickeho kocoura. Jsou k popukani. Milacci.
|
nordica |
|
(21.8.2016 20:18:05) Kouličko, moc hezky napsané, je z toho cítit láska k demoliční četě Já jsem teda psomilka, ale řešívala jsem stejný problém - jak hladit dvěma rukama tři psy naráz Tak at ˇse kočičí tlupě i dál dobře daří.
|
Koulička M |
|
(21.8.2016 20:36:44) Děkujeme pro nás je momentálně pejsek nedostupnej, nezvládali bychom mu dát tu péči. Číči to zvládají bez venčení, na bedýnku, a výcvik je spíš opačně, ta banda si utváří nás lidi k obrazu svému
|
|
|
|
fisperanda |
|
(21.8.2016 20:32:17) Kouličko, závidím ti Já bych chtěla k naší kočce ještě druhou, spíš nějaký kotě, ale zatím nemám odvahu se rozhodnout, takže srabácky čekám, co mi osud přivane do cesty.
|
Koulička M |
|
(21.8.2016 20:42:58) Nám je taky osud přivál úplně náhodou. Přemýšleli jsme o kočičce, dvakrát jsme si jí už zamluvili, ale pokaždé z toho sešlo. No a jednou v sobotu ráno, se na stránkách našeho útulku objevili tyhle dva bráchové a bylo to jasný. Jen mi to nějak nesedí, máme 3 kočky místo jedné a sežralo se 5x víc kapsiček a pytel kočkolitu vydržel stěží 4 dny, když dřív byl skoro na 3 týdny
|
elindra |
|
(21.8.2016 23:12:32) Jé díky! Dneska jsem si přivezla tříměsíční kotě k naší čtyřletý dámičce. Zatim teda nic moc, kotě se záhy otrkalo, ale naše číča na něj vrčí a divně syčí až chrčí. I když jsem se snažila se jí věnovat, je naštvaná a asi se ho trochu bojí. Doufám, že to u nás taky dopadne dobře. I když zteda televizi by shodit nemuseli.
|
|
|
|
Delete |
|
(21.8.2016 23:19:50)
My jich do konce června měli 9 (5 koťat), už jsme jen na pěti (1 kotě zůstává doma) .
Sranda je, že i když máme obr barák, tak stejně kamkoliv se člověk podívá, tak je kočka. Nevím, jak to zvůládají, ale jsou prostě všude.
Hllazení řešíme tak, že každý má "svou" kočku, nebo kočky stojí frontu. Naštěstí na sebe žárlí natolik, že najednou se do náruče nikdy necpou .
|
|
|