| Zaiza |
 |
(9.11.2016 5:37:21) Ahoj,
Jen to potřebuji ze sebe dostat- a ulevit, nemám se komu svěřit. Mám fajn manžela- miluje mne i děti, vydělává, není nevěrný, i po letech fajn sex. Ale on je tak moooc dominantní, že vedle něj musím Furt bojovat o svoje místo, aby mne úplně nezašlapal-manager , alfa jak vyšitý, děti smečka po něm, jeden větší osobnost než druhý, už mi všichni lezou na nervy. Já jsem vcelku výrazná osobnost, ale nebaví mne se pořád prosazovat a bojovat o pozice. Chtěla bych mít taky chvíli klidu, ne pořád řešit spory manžela s dětmi, dětí mezi sebou, vždycky všichni čekají, že budu na jejich straně a jsou hrozně urážení, když mám jiný názor- Holt 4 chlapi, část v pubertě-POMOC. Nejradši bych si pronajala garsonku a jezdila je jenom navštěvovat- to je nadsázka...... zatím. Já bych tak chtěla mít klid, aby tu furt někdo neječel, nevztekal se, neprosazoval se.... u dětí to ještě jakž tak snesu- kdybych věděla, že je to jenom puberta- ale ona je to povaha. Já taky nejsem beránek, ale nemám ráda hluk a urážení a vztekání.... a u nás je to pořád dokola. Ještě že můžu utéct do práce, tam mám klid.... Já je tak strašně moc miluju a tam hrozně moc mi lezou na nervy.....hlavně manžel, nejhorší je , že on je přesvědčený, že je vše OK a já jsem jenom přecitlivělá..
|
| withep | 
 |
(9.11.2016 7:46:46) U nás to dělají jen děti. A já se zásadně na ničí stranu nestavím, někdy vypnu uši, někdy je všechny vynesu v zubech z domu, už jsem přišla na to, že učit je předcházet konfliktům a řešit je je sisyfofská snaha, a říkám si, že je to asi nějaká silnější, karmická záležitost, a že vlastně určitá míra agrese je přirozená a je lepší ji ventilovat než dusit. Jen bráním násilí, vzteku a pláči nechávám volný průběh. Ale to mám doma teprve předškolní a mladší školní věk.
Myslím, že nemusíš. Bojovat. Nechat se do toho zatahovat. V klidu vyjádříš svůj postoj, nemusíš ho donekonečna obhajovat, nota bene v nějakých zjitřených emocích.
|
|
| Ruth | 
 |
(9.11.2016 7:53:40) Dej konkrétní příklad na manžela - puberťáky si dovedu docela představit. Třeba dovolenou. Řekne: V srpnu se bude lézt v Tatrách a Z., to i s operovanou nohou, však nejsi z cukru! Nebo: v sobotu bude celá rodina natírat okna a nechci slyšet ani slovo!
|
|
|