Hr.ouda |
|
(6.2.2017 21:43:02) Míváte? Děláte s tím něco? Máte dojem, že to je spíš příjemné či nepříjemné?
|
Půlka psa |
|
(6.2.2017 21:49:13) Nepochybně ti to nepomůže, ale nemívám.
|
|
Tante Bante |
|
(6.2.2017 21:49:48) To záleží, kdy a po čem to je. Pokud ses něčím sjela nebo na tebe někdo mocně zapůsobil, tak je to jiné, než když se ti to spustí po příchodu do práce a vydrží do odchodu z práce..
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(6.2.2017 21:51:46) Na některé poradě je to přesný popis "pocit neskutečna, snový stav"
|
|
Hr.ouda |
|
(6.2.2017 21:54:57) ne, nesjela, mívám to úplně grátis , emusím nic sháněn
nekdy mne při tom ještě zachvacuje pocit, že ted vnímám svět z toho správného úhlu
|
|
Ropucha + 2 |
|
(7.2.2017 8:54:02) "když se ti to spustí po příchodu do práce a vydrží do odchodu z práce.."
Tante
Já mívám něco možná trochu obdobného, nezahrnuje to pochyby o existenci reality, ale pocit, že do reality nepatřím, že existuji někde jinde, mimo, a fungovat v realitě mě stojí hrozné úsilí. Není to strach z ničeho konkrétního, ze situací ani z lidí, ale úzkost z reality jako celku, panika, že se musím pohybovat mimo svou hlavu. Příjemné to úplně není, ale dá se to překonat.
|
|
|
Z+2 |
|
(6.2.2017 21:51:33) Jestli píšeš o dnešním prostřenu, tak tomu rozumím.
|
Hr.ouda |
|
(6.2.2017 21:55:16) o čem?
|
Z+2 |
|
(6.2.2017 21:59:05) Prostřeno je pořad na Primě o vaření. Dnes je o hospodě v severních čechách a je neskutečný. Ze světa o kterém netuším kde se bere.
|
Hr.ouda |
|
(6.2.2017 22:00:17) tak mi nemáme televizi
kde v severnch čechách ?
|
Z+2 |
|
(6.2.2017 22:03:16) U Prunéřovské elektrárny. Majitel motorkář co je občas zavřenej. Střílí koltem svoje holuby před svým malým synem. Třeba.
|
|
|
|
|
|
Grainne |
|
(6.2.2017 21:54:10) Co mas presne na mysli? Bublinu, jako ukryt pred svetem, nebo preneseni se do jineho sveta? Prvni znam, druhe umim, ale jsou to dve dost rozdilne veci.
|
Hr.ouda |
|
(6.2.2017 21:59:40) ani jedno
nikam se nepřenáším
nikdy bych si schváln nenavozovala změněné stavy vědomí ani nic jiného
protě pocit, že nic není skutečné a zároveň, že to nejvíce odpovídá "realitě"
mívám to, ale dneska v tom jsem už od rána
|
Grainne |
|
(6.2.2017 22:04:51) No ono se to tezko popisuje, kazdopadne to neznaci nic dobreho o psychice a za prijemne to nepovazuju. Predchazelo to depresi, ktera skoncila uzkostmi a kolapsem. Totalnim. S tim bych si nehrala.
|
Grainne |
|
(6.2.2017 22:08:06) To prenaseni, ci jak to nazvat, sice asi taky neni "normal", ale nic riskantniho v tom neni. Podotykam, ze si k tomu nicim nepomaham a ani pri tom "nelitam", jako ze bych si pri tom neco provedla.
|
|
Hr.ouda |
|
(6.2.2017 22:11:18) já tom ám průběžně už léta ltoucí
někdy intenzivně, nekdy vůbec, ale není to novinka
dneska zrovna dost
je to stav úzkosti na hranici paniky, že celý můj život je přelud, že třeba své milvané děti vlastně nemám, že se mi to celé zdálo, kdyý mi pak zmizí z očí do škol, tak opravdu musím racioálně bojovat s pocitem nastupujíci paniky, že to, co zrovna nevidím a nemůžu s na to sáhnout, neexistuje - doslova "co není ve smyslech, neexistuje"
v kombinaci s nejakým zvláštním hlubko zakutaným pocitem vnitřního míru a klidu, že si nemusím dělat starosti, že nic není skutečné
|
Koliha velká |
|
(6.2.2017 22:22:50) Hmm, to je spíš psychické než neurologické
|
|
libik |
|
(7.2.2017 0:00:53) Hrouda, starý dobrý solipsismus. Proč tě to děsí? Mně to nepřichází mimoděk, ale někdy si to navozuji. Prostě není nic, šéf, zamrzlý auto, stesk, strach, tlustej zadek, všechno jsem já a moje myšlenka. Akorát tebe a Rodinu bych asi nevymyslela.
Ty jsi přemýšlivé děvče, nejsi pacient, mám tě ráda a musím ti co nejdřív napsat
|
|
|
|
K_at |
|
(6.2.2017 22:35:43) Hroudi, vubec nejsem odbornik. Ale s timhle se setkavam u popisu ruznych dusevnich obtizi. Cimz ti nenaznacuji, ze jsi cvok, ale ze rozhodne bych to nebrala na lehkou vahu a sla konzultovat. Sama citis, ze je to neobvykle.
|
Hr.ouda |
|
(7.2.2017 9:56:39) těžko říci, co je obvyklé
mám djem, že "obvyklé" a "normální" je definováno ost úzce, když se tam tolik lidí nevměstná
|
|
|
|
|
Cimbur |
|
(6.2.2017 21:58:00) Skutečné pocity derealizace jen párkrát v životě. Byly předzvěstí vážnějších zdravotních problémů. Nelze to stručně popsat.
|
|
libik |
|
(6.2.2017 22:01:26) dej to do básně či malého vyprávění, ať vím jestli to mám. Neskutečná krása? Hrůza? Panika?
Já žiju trošku jako blázen, ale moc se při tom nepozoruju, připadá mi to normálka. (mluvím s prachovkou, nikdy nenajdu klíče, které vím, že jsem dala do levé kapsy, vím, kdo telefonuje..)
|
Hr.ouda |
|
(6.2.2017 22:03:30) to není ono
jdnám a chováms racionálně,cčasto praktičtěji , než když ten stav nneskutečně nemám
nic bys nepoznala
|
libik |
|
(6.2.2017 22:06:09) No a jak to tedy vypadá.
"sedím a najednou vidím, slyším, myslím.."
Já to mám, když čtu články v Respektu promiň
|
|
|
|
Koliha velká |
|
(6.2.2017 22:05:22) Derealizace nebo depersonalizace. Znám, vzniká spontánně, dřív častěji, když jsem se "přetáhla" v nějaké sociální situaci (mám PAS). Mám taky těžké migrény, takže různé výpadky zraku, náhlé poruchy řeči, spánkové obrny a různé jiné pochoutky jsou běžné a řeším s neurologem, jen když začnou být zničehonic častější.
|
|
Modřinka |
|
(6.2.2017 23:50:59) Zažila jsem velmi intenzivně několikrát. Vždy v souvislosti s velkým traumatem. Pozitivní zkušenost mám také, souvisí většinou s duchovním prozitkem,je mnohem méně intenzivní a lze z ní snadno vystoupit.
|
|
Marika Letní |
|
(7.2.2017 0:26:05) Nezažila jsem. Je to asi depersonalizace, ne?
|
|
|