zerat |
|
(23.3.2017 9:09:53) V tomto směru jsem velice moc ráda, že se manžel řídí tím, co mu řeknu. Chtěl mi koupit zrcadlovku - ví, že po ní toužím dlouhé předlouhé roky... Tušila jsem, že k tomuhle dárku směruje... Bydlíme 3. rokem na baráčku (novostavbě) a stále bydlení dolaďujeme... už ty 3 roky mluvíme o nutnosti nové sedací soupravy a že by bylo fajn vymalovat znovu dolní patro... jenže jelikož pořád předěláváme zahradu kvůli sousedovi, který jako jediný nemá ještě nic a když už něco zasadí, udělá, tak omezí třeba nás nebo sousedy vedle... tak peníze pořád nezbývají na věci do domu. Takže jsem ho poprosila, aby mi dal k narozeninám velký dárek - větší než by byla ta zrcadlovka - sedací soupravu a dovypiplat obývák. Zdráhal se, že to není dárek... a kdesi cosi, málem jsme se pohádali - potom přišla kamarádka důchodkyně a manželovi řekla, že to vnímá stejně jako já... potom jsem manželovi řekla, že zrcadlovku si můžeme koupit coby rodinný dárek třeba k Vánocům a že na léto se spokojím s nějakým skladným, levnějším automatem, který si případně před létem koupíme (staré foťáky nám nějak začínají zlobit a nejsou spolehlivé). Sedací souprava přišla minulý týden a minulý týden jsme vymalovali kompletně dolní patro - barevně obývák + tapety, koupili x polštářků, obraz... máme krásný obývák! , který miluju a nechce se mi ani chodit do práce
V Tvém případě vůbec nevím, co bych dělala Asi bych mu to řekla až s odstupem doby, že mi moc nevyhovuje, že mi kupuje něco po čem možná touží on a neslyší, co si přeji já
|
Alena |
|
(23.3.2017 9:17:40) "Asi bych mu to řekla až s odstupem doby, že mi moc nevyhovuje, že mi kupuje něco po čem možná touží on a neslyší, co si přeji já " To mi pripada jako nejsilenejsi varianta. Me by treba rozhodne neurazilo, ze se druhemu darek nelibi, to se normalne stava. Ale vadilo by mne nesmirne, ze predstira, ze je vsechno v poradku a pak se s odstupem casu (kdy s tim navic po te prakticke strance nejde delat nic) objevi takovahle vycitka. To je prece strasne neuprimne jednani, ktere vztahy komplikuje ("tak co ji jeste vadi, nerika mi to a vyplave to jindy?")
|
zerat |
|
(23.3.2017 9:21:58) Aleno, ono záleží koho máš za muže. Já píšu dle naší rodiny, co si myslím, že by prošlo v pohodě Neumím si představit před dětmi zkazit oslavu s tím, že to podělal, že mi koupil tohle či tamto... to raději počkám pár dní a v tichosti to s ním někde stranou při vhodné chvíli proberu a když tomu bude svolný, tak to vyměním...
|
Boubí |
|
(23.3.2017 9:27:57) Zerat, žádnou oslavu jsem nekazila, protože se žádná nekonala... stála jsem u sporáku a míchala polívku, vtom se na mě všichni vrhli, pogratulovali mi, předali dárek, já jsem ho rozbalila, upadla do lehkého šoku, řekla něco jako že jéééé, no to je teda něco, to jsem vůbec nečekala! a pak si šli zase všichni po svém, normální rodinný večer, kdy si každý dělá svoje nebo si někam zaleze... (jsem vysílená z chystání oslav pro děti, takže odmítám něco podobného ještě páchat kvůli sobě) až pak později večer jsem to před mužem opatrně nakousla, že je to dar pro mě nepřiměřený a jestli ví, že nic takového nechci a co jsem chtěla původně a že jsem z toho dost rozpačitá. Omlouvám se za zařazení do blbého tématu, nějak jsem nekoukala, kam to dávám.
|
zerat |
|
(23.3.2017 9:35:42) Boubí, my právě oslavy "prožíváme" jen kvůli dětem - ale není to nic, na čem bych dřela já. Chlebíčky jsme koupili, dort taky, pár zákusků, víno pro kámošku... posedíme, pak jsme si zašli na večeři... Naučili jsme se dělat oslavy takové, abychom si je dokázali užít.
Pokud už jsi to manželovi řekla, tak co on na to? Já jsem celou diskusi nedočítala. Zpestřuji si rodinou.cz práci, takže nemám čas to vše pročítat...
|
Fren |
|
(23.3.2017 10:42:57) Zerat a vy třeba nezvete na vaše narozky a na narozky dětí rodiče tvoje a manžela? My to tak právě dělali furt a ještě i v dospělosti kluků,než si začli vydělávat,takž pro mě oslava narozenin vždy léta letoucí znamenala dělat oběd pro x lidí,nějakou buchtu teda vždy přivezla tchyně no a pak jsem musela vymýšlet a dělat něco na večeři,opět pro celou sešlost.
|
zerat |
|
(23.3.2017 11:58:41) Fren, nezveme, nevyvařuji. Rodiče bydlí o 300 km dál a ani jedni nemají auto a už jsou staří na to, aby k nám jezdili. Výkon je když babičky přijedou samy (každá zvlášť vesměs) v průběhu léta. Párkrát za rok tam (bydlí od sebe kousek cca 20 km) jedeme a vezmeme prarodiče třeba na večeři a jakoby dohromady oslavíme jejich narozeniny a naše narozeniny - prostě to co proběhlo.
Doma fakt nic nevychystávám, kromě narozeninových oslav dětí a i tam už jsem se naučila dost ubrat nohu z plynu a tolik to neprožívám. Ono je stejně často nakonec méně víc
|
|
|
|
|
|
|
zerat |
|
(23.3.2017 9:40:38) tak nějak to bylo i u nás Nejlepší je, jak si teď všichni ten nový obývák užíváme Určitě z něj máme větší radost všichni než kdybych dostala jen já tu zrcadlovku.
|
zerat |
|
(23.3.2017 9:55:53) Jentak, právě takhle přesně je to u nás. Původní sedačka měla 15 let, potah vyšisovaný tím, jak jsem pořád drhla, prala, čistila - postupně se utrhaly knoflíky, které byly na sedací části, takže se místy trhal potah; 3x se stěhovala a i to na ní nechávalo stopy; byla rozkládací, což jsme už poslední roky nepotřebovali, spíše nám vadilo, že je tak nízká, že se pod ní nedá vysát nebo aspoň vytřít, byla moc těžká nedalo se s ní manipulovat... Děti zničily křeslo, takže pro nás byla i malá - pohodlně si na ni sednout více méně nešlo.
Vybrala jsem velkou sedací soupravu do "U" pro 8 osob bez křesel... Zpočátku se nám zdálo, že je tvrdá, protože je to kombinace pružin a pur pěny, ale to jen do chvíle než jsme si na ni sedli a lehli - je výrazně pohodlnější než předchozí molitanová. Nic se nemusí sešroubovávat jen se do to sebe zacvakalo - navíc mě velice mile překvapilo, že když odděláme polštáře coby opěrky, tak se na ní pohodlně vyspí dva dospělí a malé dítě. Vejde se mi pod ni mop Vileda (na placato), takže pod ní mohu stírat prach Strašně moc se mi líbí, že opěrky jsou velké polštáře, které jdou svléknout a vyprat nebo dát do čistírny. Uvidíme, jak dlouho vydrží, ale zatím jsme opravdu spokojení asi jako vy
|
zerat |
|
(23.3.2017 10:23:41) Tý jo, 30 let? Tak to musela být hodně dobrá sedačka! A nebo vaše děti nebyly takoví kazisvětové jako ty naše Myslela jsem si, že naše devítiletá už je rozumná a už včera jsme spolu měly vážný rozhovor na téma jedení sladkého na nové sedačce, protože ona tvrdila, že měla pod sebou fakt deku, ale drobení bylo všude, takže buď lhala s tou dekou a nebo tu deku pak vytřepala na sedačku... Já moc konzervativní nejsem - ale začínám být realista - uměla bych si dobře představit nový nábytek do obýváku - shodli jsme se s mužem, že časem vyměníme TV stolek a police nad ním, ale k tomu máme X velkých zasklených knihoven a vitrín v calvados barvě... vše to vypadá hezky, ale prostě není to dnes nejmodernější - dnes se spíš pořizují světlejší materiály nebo ořech... nicméně než kupovat vše nové, tak to raději uděláme drahou šatnu pod schody a vestavné skříně do ložnice... Nemůžu mít všechno
|
Anni&Annika |
|
(23.3.2017 10:36:11) jentak...co to kupujete za potahy? My mame sedacku pres 10 let /12?/ a mam ji celou dobu bez potahu. Je to takovy jakoby semis kuze, ale latka. Ale teda silna a kvalitni. Sedacku mame obrovskou, do takoveho otevreneho U, a povalujem se na ni vsichni. Taky se tu ji /prevazne deti/ a odrusta na ni jedno dite od mimina. Ted jsem se rozhodli pro novou, ac tahle vypada porad o.k. /obcas ji vezmu masinou na sedacky/. Jen teda porad nemuzu sehnat tenhle tvar....delaji vsechno mozne, ale nic, co by se mi libilo.
|
|
zerat |
|
(23.3.2017 10:47:35) Jentak, my potahy nemáme a mít nebudeme. Já mám pořád ještě v paměti, jak nás maminka buzerovala upravovat leskymo, vyprašovat leskymo... člověk si sedl a ono se sesunulo, skrčilo... takže já raději denně vezmu vysavač a sedačku vysaju + jedno ročně sundám potahy polštářů a dám je do čistírny a strojově projedu tu sedací část a opěrky (snad to přežije). Ale je fakt, že na ní neobědváme a nejíme - spíše když už tak mlsáme s kávou...
Nasazovací potahy vůbec nepočítám, že seženeme. Čalouníci je nechtějí dělat a že jsem obvolala snad všechny čalouníky tady v kraji čalouníků Všichni chtěli jen přeačalouňovat
|
zerat |
|
(23.3.2017 11:52:43) Jentak, chápu, jak píšu, kdyby nějací čalouníci byli ochotni ušít nějaké nepohyblivé potahy, tak do toho jdu, jenže ony jsou k dispozici jen přehozy, což mi doma neprojde a já sama k nim nemám dobrý vztah.
|
zerat |
|
(23.3.2017 13:07:50) Danulu, já bych chtěla pratelné potahy, ale samozřejmě by musely být ve stejné barvě jako sedací souprava, protože to všechno máme sladěný - tapety, potahy sedací soupravy, koberec, barvy polštářků, květníků... A zřejmě by mi nestačili jedny potahy, ale musela bych mít aspoň dvoje.
|
|
|
|
|
|
|
|