Vítr z hor |
|
(19.5.2017 12:51:43) Svrbí mě ruce. Jak jsem tu už kdysi psala, ožírají nám nábytek na zahradě vosy. A já prostě nemám potěšení z posezení na zahradě s knížkou a skleničkou/kafem atd., když těsně vedle mě 5 vos ohlodává dřevo a občas mi štrejchne tykadlem o kůži. Všechna vosí knízda v okolí musí být teaková Kromě toho nábytek není krásně stejnoměrně zašedlý, ale flekatý od toho ožírání.
Vše mě svádí k lodnímu laku. Teakový stůl doma mám taky nalakovaný lodním lakem a dobrý. (Tehdejší batolata zasvinila neošetřenou desku stolu tak nehorázným způsobem, že jsem na to musela vzít pásovou brusku a na radu spřáteleného lodního odborníka jsem použila jemu blízký materiál.). Jenže doma není venku. A špruslová lavička není hladká deska, na níž by stačilo vzít brusku. Oloupe se to? Odsuzuju se k doživotnímu natírání/broušení a vím-já-k-čemu? Co je lepší? Nechat sebe i nábytek sežrat vosama nebo to natřít?
(Olej vosám nevadí, žerou dál, navíc to s ním prý černá.)
|
Vítr z hor |
|
(19.5.2017 14:38:17) Jenze jak ten vosk vydrzi na slunecni vyhni? Nerozpusti se? Kdysi jsem voskovala domaci nabytek a byla to spis takova aktivita pro radost. Hezky to vonelo a mela jsem pocit, ze zuslechtuju domacnost. Krome toho to dostatecne nechranilo (stopy po sklenickach atd.)
|
|
Vítr z hor |
|
(19.5.2017 16:47:17) Ja vim, nejradeji to mam s patinou. Nektere kusy stoji na zahrade uz 15 let a dobry. Jen me teda nebavi koukat se na lavicku a bat se na ni sednout, ze me stipne vosa. A zatouzila jsem po medove barve dreva...
|
|
|