susu. |
|
(5.9.2017 13:40:23) Jo a dětem je to možná jedno, kdo platí obědy, ale rodičům, kteří to platí, ani náhodou.
|
Tečka. |
|
(5.9.2017 14:54:48) Nejsem si úplně jistá, jestli je výchova stávajících rodičů náplní základních škol. Vést rodiče k tomu, aby se starali o své děti, je jistě bohulibá myšlenka, ale pokud je to za cenu hladovění dítěte, tak je něco špatně. Velmi trefně zmíněný efekt zvýšení šk. docházky je v některých konkrétních případech klíčový. Je fakt, že ty děti, pro které je nejčastějším obědem nejlevnější oplatek a suché čínské nudle, se zpočátku nad UHO omáčkou ofrňují - protože prostě teplé jídlo neznají vůbec, nebo minimálně - po nějaké době se ale naučí jíst normálně. Jedná se např. o 6-8 leté děti, které přicházejí do ranní družiny v 6 a odchází po 17.h, přičemž jejich JEDINÝM jídlem na celý den je krajíc chleba, v lepším případě tence namazaný paštikou. Pokud tedy přijdou do školy.
|
Tečka. |
|
(5.9.2017 15:22:18) Souhlasím, že systémově je to celý špatně. Ale to všechno neospravedlňuje hladovění dětí. Pokud je v této chvíli možné nakrmit děti tímto způsobem, tak hurá.
|
|
susu. |
|
(6.9.2017 6:57:29) jentak jo, líbí se mi myšlenka snížení dávky o částku za obědy. I když je to výchova rodičů, která se Tečce nelíbí.
|
Kudla2 |
|
(6.9.2017 7:24:50) susu,
a co ti, co na ty obědy chodit NECHTĚJ (třeba proto, že maj doma lepší)?
O to by se muselo asi nějak aktivně žádat, aby se to rozlišilo (a pak je zas potíž, že ti zanedbávaní sami žádat asi nebudou, musela by to nějak vychytat škola)
|
|
iiiiiiiiii |
|
(6.9.2017 8:31:22) Souhlasím, ty odečty plateb za obědy ze sociálních dávek by měly výchovný charakter. Ale když dítě vidí, že pokud rodič peníze prokouří/propije/prohraje na automatech a ono nemá obědy a nikdo mu nepomůže, je špatné. Jak už tu někdo psal, co v takových případech dělá sociálka? To nevadí, že je dítě hladové, zanedbané?
Na blogu Idnes se teď k dotovaným obědům vyjádřila i Kateřina Valachová. Diskuse pod článkem je záživná.
Z jejího článku vypíchnu toto:
"P.S. Myslím si, že někdy v lepší budoucnosti (já doufám, že nedaleké) by odpovědnost za stravování všech dětí alespoň do konce prvního stupně měl přebrat stát... Do té doby bychom nadacím, díky kterým dostává obědy více než deset tisíc dětí, měli spíše děkovat a pomáhat. Zdroj: http://katerinavalachova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=622030"
-- Kdo to je, ten "stát"?
|
|
|
ČernáBerta |
|
(6.9.2017 17:33:13) Holky, ještě jsem nepřečetla všechny příspěvky. Nenapadlo mě se na to podívat takto, jak tady opakovaně zaznívá. Naše škola je do tohoto projektu zapojena. Zkušenost je taková: Náhle ovdovělý otec, dcera v 9. ročníku ZŠ, syn v prvním ročníku na vysoké. Otec pracuje. Jenže než se vyřídí dědické řízení, vdovský a sirotčí důchod, ty peníze chybí. Dávky nedostanou hned tak, pokud otec vydělá víc než životní minimum pro ně tři. Víme, že se posuzuje příjem zpětně za čtvrtletí, je to běh na docela dlouhou trať a když člověk nemá sílu hlavně psychickou, je to dost náročné, takové vyřizování příspěvku na bydlení je opravdu zážitek.Mně nabídli ve škole čerpání po skoro roce nemocenské. Nyní již pracuji na část. úvazek, plus mám inv. důchod. Živím tři děti sama. Bylo mi to nabídnuto opět. Na sociální dávky nemám nárok a zvládám to jakž takž. Jsem vděčná za každou pomoc. U nás je podmínkou poskytnutí příspěvku podmíněno spoluprací se školou, prostě to nesmí být rodina typu, o kterých se tady mluví výše.
|
ČernáBerta |
|
(6.9.2017 18:10:32) To rozhodně. Právě proto říkám, že to není vždy tak, že je to síť dalších dávek pro ty, kteří již mnohé pomoci využívají (či zneužívají).
|
ČernáBerta |
|
(6.9.2017 19:07:30) My máme školní sociální pracovnici a ta s těmi rodinami pracuje, prověřuje je, spolupracuje s třídními, případně je i navštěvuje. Jsme malé město, tak je to snazší, lidé se tady dost znají. A taky vyloučená lokalita, takže jsme jednou snad měli i povolenou výjimku, že jsme čerpali tyto peníze pro 19 dětí, jinak je snad limit 15. Od letošního září je to pro šest myslím. Mluvilo se o tom na poradě. Chápu, že se rodiče stydí. Hlavně ti, kteří by nemuseli. Ani pro mě nebylo lehké přijmout pomoc. Naučila jsem se to. Nedalo se jinak. Asi i proto přišla ta nemoc. Dřív to pro mě bylo skoro nemožné, zakládala jsem si na tom, že vše vždy zvládnu.
|
|
|
|
|
|