| TiNiWiNi | 
 |
(3.11.2017 9:11:21)
Ano, přemýšlela jsem o tom, ale vždy, když o tom, co bych tam napsala, uvažuji, dostanu se do šíleně smutného stavu.
Chtěla bych tam napsat něco ve smyslu, že mají být šťastní a za štěstím si jít přes hory a doly.
Že budu mít radost, když si najdou super partnera, ale ať se nevážou k někomu, jen kvůli papíru, pokud by vztah byl toxický.
Že by si měly najít takovou práci, která jim bude dělat radost, protože prací stráví většinu života.
Ať nezapomenou, že jsou krví poloviční Valaši a původem poloviční Moraváci.
Ať se nad nikým nepovyšují a před nikým neponižují.
Ať pomůžou taťkovi s organizací věcí.
Ať se podporují v dospělosti.
Ať čtou dětem a naučí je česky.
Že jim blahopřeji k sňatku a popřípadě k narození potomka.
A že je neskonale miluju, i když mi jedly moje jogurty a bezlepkovou Marlenku
.....už se mi stahuje hrdlo
....už slzím
|
| Lassiesevrací |
|
(3.11.2017 10:37:26)
No já taky  To mi nedělej 
Za mě:
Naučte se dětem ty zásadní věci říkat. A často. Možná máte pocit, že to vědí, ale pro jistotu. Pokud to neděláte, sepište to. Nějak.
Moje máma to nedělala. Vlastně naše konverzace byla hodně omezená. Nic o ní nevím a není nikdo, kdo by mi řekl, jaká vlastně byla. Onemocněla rakovinou a nikomu to neřekla. Ale věděla, že je to konec. Já to zjistila, až když jsme vyklízeli ten hrůzný být, ve kterém zemřela. Byla tam lékařská zpráva. Všechno letělo do konťáku, to se fakt nedalo. Přes to všechno jsem ale každou volezlou věc poctivě prohlížela. Chtěla jsem najít takový dopis. A nemohla jsem uvěřit, že by žádný nebyl.
Takže už se nic nedozvíme. Přes naše vyhrocené vztahy ale věřím tomu, že si pro nás moc přála štěstí. Ale s tím dopisem by to bylo lepší.
|
| libik | 
|
(3.11.2017 13:00:40)
Myslela jsem s, že bych mohla pracovat na částečný úvazek coby profi plačka, protože mě dojme i jitrocel.
Ovšem, sorry, tohle mě jedině nasírá.
Myslím tím situaci, kdy si zdravej rodič představuje utrpení svého vlastního sirotka a pro lepší vizualizaci by k tomu ještě "tvořil"
|
| Lassiesevrací |
|
(3.11.2017 13:06:46)
Líbí, já nic nepíšu 
|
| libik |
|
(3.11.2017 13:09:24)
Promiň, napojila jsem to rychle
|
|
|
| Kudla2 | 
|
(3.11.2017 13:08:25)
Libiku,
jo, to sdílím.
Navíc, co tak zatraceně zásadního by tam člověk asi tak moh naplkat, co by nešlo říct NORMÁLNĚ v každodenním styku, pokud už fakt mám potřebu, aby to to dítě vědělo?
To, že mě měl táta rád, mi fakt nemusel psát do žádnýho přiblblýho posmrtnýho dopisu, to se projevilo mimo jiný tak, že se po smrti mámy o mě kompletně postaral a byla jsem jeho priorita.
Ten dopis by byly stejně jen plky, pokud by to mělo bejt něco zásadně JINÝHO, než ten člověk se mnou žil. Jakou to má cenu, mít potřebu něco říct a neudělat to zaživa? Pokud má někdo nějaký nedořešený křivdy, tak ať je doprčic není srab a vyřeší je, nebo ať teda drží pusu a nepouští si ji na špacír "po smrti".
|
| Lassiesevrací |
|
(3.11.2017 13:15:45)
No třeba když to ten člověk říct neumí, nebo se to říct stydí.
Nám se rozpadla rodina kvůli dluhům. Šlo tomu předejít, kdyby se netutlalo. Mám sestru, kterou jsem min. 30 let neviděla (poloviční sestra, mámina dcera) - proč nežila s námi dodnes netuším. Možná to není moje věc, ale třeba díky tomu nemáme se sestrou žádný vztah a kontaktovat ji nechci, protože nevím, co ona prožívala. Je spousta dalších věcí, které nevím... Myslela jsem si, že máma pár řádek po sobě nechá, protože jinak byla celkem grafoman.
|
|
| jitucha | 
|
(3.11.2017 14:22:42)
to má hlubokou myšlenku, co píšeš. proč by měl mít člověk potřebu něco takového dělat? na to teprve budu muset přijít, proč mě to vlastně napadlo. v tuhle chvíli nevím. a rozhodně to není tak, že bych dětem neříkala, že je mám ráda a další hezké věci, i vzpomínat by už dneska měli na co.
|
|
|
| TiNiWiNi |
|
(6.11.2017 13:35:45)
Libíku, každý máme nějakou historii za sebou, že ano. To, že jsem zdravá, to ti asi vyvěštily víly, nicméně je to pravda....skoro ...a když se vyhneš smrti fakt jen těsně a pak myšlenkou na smrt strávíš rok, denodenně...smrt se nestane nepřítelem, o které se nemluví, ale stane se cílem/konečnou, kterou si uvědomuji. Nebojím se o ní mluvit, a nesouhlasím s tvým tvrzením, že bych tvořila při myšlence na utrpení svých dětí. Naopak, ty vidím šťastné. Já u toho bečím, že bych tomu jejich životu nemohla přihlížet tady zblízka, lituji sama sebe. Moje sebelítost mě nutí plakat.
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)