00 |
|
(14.1.2018 21:26:13) Jsem asi jediná, která poslední 4 roky dělala něco dost podobného. Jelikož od předminulých vztahů uplynulo fakt hodně času, těžko řeknu, že jsem se stejně ne-chovala vždycky. Myslím, že ne. Nevím, proč to v tomhle vztahu probíhalo. Taky mi to bylo vyčítáno. Nedělám výlevy schválně, u nás šlo asi o to, x krát vzájemné nepochopení, nepropojení, nesoulad, že druhá strana nikdy neuznala svoji chybu, prostě jak jsme si nesedli jako lidi, partneři a udržovali vztah silou vůle a nějakých skrytých citů nebo čeho a pak stačila maličkost a už to jelo. Ne, že bychom se hádali 2x měsíc, to ne. Spíš byla delší období klidu a pak výbuch emocí. Přiznávám, že jsem psychorozborka a ráda bych se toho do budoucna zbavila. Nevím, proč se všechno dělo, proč nad vším tak přemýšlím. Ráda bych si hlavu někdy restartovala nebo si způsobila na x prožitků amnézii. No, uvidím, jak se budu projevovat někdy až za dlouho, jestli někoho nového potkám. Takže tak. Hrdá na sebe nejsem, na druhou stranu o problému vím, a je šance se s ním naučit pracovat.
|
Girili |
|
(14.1.2018 21:33:04) Kokesbobes, jako nekdo, kdo podobne tendence take ma (ale ustupuji), mohu zodpovedne prohlasit, ze v podobnych chvilich zalezit take na protejsku. Samozrejme je dobre se poucit, ale zas tak moc si to nevycitej.
|
00 |
|
(14.1.2018 21:40:20) Víš, vidím to i na synovi. Jak mi zrcadlí moje chování vůči němu. Někdy oprávněně, někdy taky ustřelí dost na svých skoro 9 let.
U nás s chlapem jsem mívala pocit, že vlastně mluvím do zdi. Ať jsem se snažila o diplomacii, ať trápení pojmenovala natvrdo, dopadlo vše dost podobnou reakcí.
Ale je zajímavý, když jsem převzala jeho styl chování, tak najednou jsem já byla ta divná, že na všechno říkám nevím, je mi to jedno. Najednou po rozhovoru se zákazníkem přišlo osvícení a boj o záchranu vztahu. (přitom to všechno jsem mu říkala já celou dobu, ale jaksi bez úspěchu, no a zachraňovat se mi už nic nechce).
|
Girili |
|
(14.1.2018 22:01:50) kokesbobes, jasneze zrcadli, kdyz to vidi doma. Ja to mam taky od mamy. Ale proste s expritelem jsme to meli porad, s manzelem cim dal tim mene. Pokud je protejsek schopnen se bavit konstruktivne nebo tenhle zpusob hadek alespon nezivi, tak je mozne to omezit, mozna se toho i uplne zbavit. Nutny predpoklad je, ze si toho jsi vedoma a nelibujes si v tom. Moje mama si v tom treba vylozene libuje, ona je bytostne presvedcena, ze je vzdy ta ublizena, v nas je chyba a mame se ji omlouvat a neda pokoj, dokud nas k tomu nedokope. A pak se divi, ze ji volame mene a mene a skoro nic ji radeji nerikame. Ta se z toho nevymani nikdy. Ale u me a manzela je to lepsi a lepsi. Zhrosi se to docasne vzdy pri mamine navsteve, kdy ona ma tendenci "resit" nase partnerske, podle ni nedoresene zalezitosti, a vytahovat to, co my bychom sami uz davno opustili.
|
|
|
|
|