Bouřka |
|
(21.2.2018 17:03:05) Padla na mě těžká deprese. Ve školce předali dítě s tím, že nějak smrká a kašle, a že tam mají teď všechny zdravé. Jinak řečeno, mám si ho nechat doma. Kašle a smrká celoročně, někdy míň, někdy víc, je těžký poznat, kdy je to alergie a kdy nastydnutí. Byl ve školce tři dny. Před tím týden zavřeno kvůli chřipce, před tím byl doma se zánětem středního ucha. A takhle to vypadá už řadu měsíců. Jestli od podzimu odchodil jeden celý týden, tak je to maximum. Od půlky listopadu jsem se mimo velký nákupy (dojet do obchodu, nakoupit, dojet zpět) dostala mezi lidi - 1x vesnický Mikuláš, 4x na kroužek s dcerou, 3x úřad práce, 1x pohotovost, 2x lékařské vyšetření dcery, 1x logopedie, 1x schůzka rodičů předškoláků, 1x návštěva zaměstnavatele, 1x volby a párkrát doprava dítěte do/ze školky. Párkrát jsem se dostala s dětma ven před barák v kratičkých mezidobích, kdy jsme já i dcera byly zdravé (nicméně další lidské bytosti to nezahrnuje). 1 x nás navštívila Ranná péče a na 3 dny přijela má mamka, aby alespoň jednou za půl rok viděla vnoučata. Většinu toho času mám doma zavřený obě děti, leden jsem promarodila i já, manžel od prosince přechází jednu virozu za druhou až ho v únoru skolila chřipka. Teď jsem od něj opět chytla hnusný kašel, na chřipku jsem snad po lednu už imunizovaná. Děcka jsou nevybouřený, znuděný, už neví, jak by se zabavila, zlobí, krámujou, já už nevím, co s nima, energii už nemáme ani jeden, doma bordel, protože než uklidím 1m, oni zabordelaří 3m.Malá je už ze svého divokého bratra vynervovaná, potřebuje těch pár hodin, kdy je ve školce, a ona má doma klid. Sama má malou potřebu spánku, poslední dobou chodí spát kolem 11h, takže já potřebnou chvíli klidu od dětí nemívám ani večer. Začínám mít intenzivní dojemm že to do jara nemůžu přežít Asi se dám na alkoholismus
|
Senedra |
|
(21.2.2018 18:13:10) Jak já říkám, než naše děti dospějí, bude ze mne buď zenový mistr nebo alkoholik. Chápu tě... Píšeš o synovi, který je trochu nestandartní? Nešla by najít nějaká adoptivní babička, která by s ní šla třeba jednou týdně na procházku? Když měla starší ve dvou a půl letech neštovice, tak jsem prchala z domova i pod záminkou nákupu šesti rohlíků... Jindy vzal zase manžel čtyř a půlletou v sedm večer na nákup, aby se alespoň na chvíli dostala z bytu - já byla s mladší uvázaná doma.
|
Bouřka |
|
(21.2.2018 20:53:53) Senedro, adoptivní babička pro malou není reálná. Neakceptuje ani vlastní babičky. Já se po nějaké dobrovolnici, která nám pomůže s tím, aby se naučila s někým navazovat kontakt, chci poohlédnout na jaře. Ale počítám, že u toho budu stejně muset asistovat. Ono než zvládne alespoň nějakou obrázkovou komunikaci, tak se bez zprostředkovatele asi neobejdeme. Adoptivní babička pro syna by musela být notná masochistka. A toho můžu vystrčit ven samotného. A ten by hlavně potřeboval spíš kámoše.
|
|
|
|