Zufi. |
|
(31.5.2018 9:09:15) V Praze začal zinscenovaný politický proces s Miladou Horákovou a dalšími 12 osobami. M. H. - 25.12.1901 - 27.6.1950
Česká politička byla obětí justiční vraždy během komunistických politických procesů v 50. letech 20. století za vykonstruované spiknutí a velezradu. Byla jedinou ženou popravenou v rámci těchto soudních řízení. Díky své neústupnosti během soudu se stala symbolem odporu proti totalitě vládnoucí komunistické strany.
Její umírání trvalo totiž téměř čtvrt hodiny. Z nejnovějších zjištění historiků vyplývá, že na šibenici nezemřela rychlým zlomením vazu, ale pomalu se udusila.
Zdroj: https://zpravy.idnes.cz/milada-horakova-umirala-ctvrt-hodiny-zjistili-historici-pe7-/domaci.aspx?c=A050629_090843_domaci_lkr
|
Manka+Cipísek |
|
(31.5.2018 12:06:16) Zufi, jsem moc ráda za tvoje historické připomínky. Sama mám historii taky ráda. Jen mi připadá škoda (obecně), že se málo mluví i o dalších politických procesech. Aby se připomínalo, že v padesátých letech mohl skončit na šibenici opravdu každý, nejen nepohodlný odpůrce režimu. Tím, že se mluví jen o procesu s Horákovou, ještě max.Heliodorem Píkou a Rudolfem Slánským, tak to může vypadat, že se hrozba uvěznění týkala jen několika nepohodlných. Ale procesy probíhaly i krajských a okresních soudech a odsouzeny byly desetitisíce lidí. Hrůzostrašné články o tom, jak umírala čtvrthodiny nemám ráda, protože to budí dojem, že jen ona měla takovou strašnou smůlu a že ji "naschávál" mučili, ale realita je taková, že v 50-tých letech se popravovalo na tzv. popravčím prkně na dvoře pankrácké věznice tak, že odsouzený byl opřen o prkno a byl vytažen do výše a dole tahán za svázané nohy, takže byl pomalu uškrcen a šance, že při vytahování do výšky si zlomí vaz byla jen teoretická. Takto byli popravování všichni odsouzení. Někdy na konci padesátých let (nevím přesně) se začala používat oprátka (vlastně jen hák ve zdi) s propadacím poklopem v suterénu věznice až do zrušení trestu smrti. To nic nemění na tom, že praktiky v 50 letech a způsoby jak přinutit občany mít ten správný názor byly prostě ohavné. Nedovedu pochopit, jak můžou někteří se slzou v oku vzpomínat na to, jak bylo za komunistů krásně.
|
Z+2 |
|
(31.5.2018 12:20:14) Manko, tak srovnávat 50 léta třeba jen s lety 60 mi je nesmysl. Ten teror 50 let už nic společného nemá s lety 8O. Každá ta etapa byla jiná. Tohle byla i reakce na válku a jen podobní lidé pokračovali v teroru nacistů. Bohužel. To, že spousta z nás prožila šťastné dětství v socialismu let 8é to tak moc společného nemá. Takhle se bohužel mladé revoluce často chovají. Za komunismu u nás bylo popraveno 262 lidí v politických procesech. Z toho jedna žena. 22 bylo členů Hlinkových gard, na které se přišlo až po roku 48 a 13 bylo členů KSČ s kterými si to jejích soudruzi vyřizovali osobně. Z těch zbylých 227 to byla cca v půlce vykonstruovaná obvinění z různých důvodů, od propagačních jako u Horákové po snahu se dostat k majetku. Ve zbytku to byly neadekvátní tresty za skutečnou odbojovou činnost.
|
Manka+Cipísek |
|
(31.5.2018 13:33:15) Já vůbec nic nesrovnávám, kde to čteš? Píšu o tom, že to, že tehdy Horákovou skoro čtvrt hodiny škrtili byl tehdejší jediný způsob popravy u nás do konce padesátých let. Článek, na který Zufi odkazuje, se snaží co nejvíc citově zasáhnout, její poprava nebyla nijak výjimečná svým průběhem ve své době. Celou dobu mluvím o padesátých letech a politických procesech. Ve druhé polovině textu se shodujeme, jen se mi nechtělo hledat čísla. 262 popravených JENOM z politických důvodů mi na naši zemičku nepřipadá zrovna málo. Tolik popravených z politických důvodů v okolních satelitech SSSR nebylo tolik jako u nás. Vyjma samotného sovětského svazu samozřejmě.
|
Konzerva |
|
(31.5.2018 13:53:53) Manko,
já myslím, že Zetko reaguje na tvoji poslední větu, jak mohou lidi vzpomínat, jak bylo za komančů dobře. Ale ti, co takhle vzpomínají, nemají na mysli léta 50., ale osmdesátá a to bylo opravdu nebe a dudy.
|
|
Z+2 |
|
(31.5.2018 14:45:25) Manko, to je naprostý nesmysl. Jen po Maďarském povstání bylo popraveno asi tisíc Maďarů. Při něm padlo až stotisíc lidí. Se zemí byli srovnány celé čtvrti. Většinou dělnické, kde to povstání mělo nevětší podporu. Rumunsko v politických vraždách jelo až do konce Cauceškova režimu. Popravených taky spíš tisíce než stovky. O Polsku ani nemluvím.
|
|
|
|
|
|