gabina* |
|
(4.6.2018 20:25:25) Dobry vecer, mel jste prosim nekdo v rodine pribuzneho s timto onemocnenim? na co se pripravit, co ocekavat? je to pro nas sok, nova informace, pacientovi je 70 let a po zjisteni zdravotniho stavu je velmi podrazdeny. Jeho manzelka (70) sotva zvlada peci o neho, o nemocnici nechce slyset. Moc dekuji za zkusenosti a sdileni ne zrovna pozitivnich informaci.
|
Monika |
|
(4.6.2018 20:34:31) Kdo nechce slyšet nic o nemocnici - pacient nebo jeho manželka? Jestli pacient, tak je asi potřeba nechat ho informaci vstřebat, popření problému je tuším jednou z obvyklých fází, jak se s takovou informací lidé postupně vyrovnávají
|
|
Zd a tři |
|
(4.6.2018 20:36:37) Záleží na stadiu, stavu pacienta.
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(4.6.2018 20:51:51) sice zažila, starala jsem se o dědu rok, než zemřel. ale je to dávno, předpokládám, že medicína je za ty roky dál. bylo to náročný velice. lépe vám ale řekne nějaký zdravotník.
|
|
blka |
|
(4.6.2018 21:03:11) Mám zkušenost, bohužel se na nemoc přišlo v době, kdy to nebylo léčitelné. V únoru nám řekli stav a na konci května mamka zemřela. Lékaři doporučili užívat si těch lepších dní, kterých bylo před smrtí pár. Stav se koncem březena zlepšil, ale po pár dnech doma přišel zápal plic a rychlý konec. My jsme byli ale domluvení, že pravý stav mamce v nemocnici neřeknou.
|
|
Tizi |
|
(4.6.2018 21:11:53) Ano, měla jsem kamarádku, ale v nemocnici ji nechtěli a ona do nemocnice taky nechtěla. Operovat ji nemohli, chodila na chemo, ale bylo to bohužel jenom prodlužování umírání. Po nějakém čase se rozhodla na další kolo ozařování nejít a umřít v klidu doma
|
libik |
|
(4.6.2018 21:21:32) Jede v tom můj kamarád. Po dg. podstoupil operaci, chemo a vrátil se do práce na částečný úvazek, původně vypadal, že to má za pár, teď přibral a zdá se v pohodě. On bere život s humorem, je mu 60. Speciální péči zatím nepotřeboval žádnou.
|
Monika |
|
(4.6.2018 22:22:48) Můj strýc taky takhle žije se stejnou diagnózou už určitě 10 let, ne-li víc, přestože to vypadalo (aspoň podle toho, co říkala moje mamka), že je to otázka tak max. 2-3 let i při operaci a chemoterapii. Ale teda má celou dobu dost přidružených zdravotních problémů, do práce ani náhodou už chodit nezačal (teď už by byl v důchodu v každém případě), ale není ani nějaký nemohoucí, myslím, že je rád, že žije ...
|
|
|
|
Su-elin |
|
(4.6.2018 22:01:29) Blízká příbuzná před pár lety,první šok postoj lékaře,,dobře vám tak,to máte z toho kouření!" V životě nevzala cigaretu do pusy.
|
|
Girili |
|
(4.6.2018 22:41:35) Bohuzel. Na zacatku 90. let mi na ni zemrel deda, pred rokem tata. Dedovi se tehdy diagnoza zatajila a byl uz lecen pouze paliativne. Tatovi bylo 65, diagnozu znal. Pres pocatecni zdeseni z pristupu lekaru jsme zmenili nemocnici, sehnali lepsi lekare pres znamost. Tata byl operovan, vypadal ciste, dobre se adapoval na zivot s jednou plici, zlepsoval se, nadsene planoval navrat do prace na maly uvazek. Bohuzel po par mesicich najednou nekolik metastaz, rychle zhorseni, nezvladl uz ani dokoncit radioterapii, chemoterapie uz neprichazela v uvahu. Zemrel 9 mesicu od zjisteni diagnozy. Stale s tim nejsem srovnana.
Bohuzel je to blba diagnoza se spatnou prognozou, ale jsou pripady, kdy pacianti po zjisteni diagnozy zili jeste dlouha leta - treba byvaly prezident Havel. Pokud je mozna operativni lecba, je to to nejlepsi, co vam mohou v soucasne dobe nabidnout. Konzulovala jsem to tehdy na vice spickovych pracovistich - nechavala jsem preposilat zpravy i snimky. V navrzich lecby panovala jasna shoda. Vyhodou samozrejme je, pokud je pacient jinak relativne zdravy a prestal kourit, pokud byl kurak.
Moc ti preji, at to dopadne nejlepe, jak je mozne.
|
|
|