| 1kulička | 
 |
(15.11.2018 14:23:50)
řekla bych, že jedeš na vnitřní motor, vnitřní pocit zodpovědnosti, že musíš všechno zvládnout a proto ti nepřipadá, že něco nezvládáš. Dle popisu ale to máš dost na doraz....pokud teda nemáš hospodyni a chůvu v jednom.
Potřebuješ mnohem víc relaxu, než nejspíš máš. Ale ty naopak plánuješ plný úvazek, nedivila bych se, kdyby se tvé tělo tomu zápřahu bránilo.
Jsou prostě takové typy žen, které nepoznají, že toho mají moc, jsou obětavé a okolí nemá pocit, že je nějak zatěžuje(manžel např). Objektivita je v tomto případě celkem nanic, protože každá jsme jiná a máme jiný práh toho, co je ještě únosné.
Mě říkali lékaři už kolem mých 20 let, že mám své potíže v důsledku stresu - já jim ale říkala, že to je blbost, že se necítím přetížená. Pravdou ale je, že jsem dojížděla na náročnou VŠ, přednáška za přednáškou, zkoušky, zkouškové jsem trávila na brigádě, chtěla jsem stíhat všechny svoje koníčky i kamarády a byl to prostě hodně velký stres, jen jsem to neviděla a jela jsem tak dál i v manželství a s dětma, dokud se něco nezvrtlo a já na to dojela, zhroutila se.
Zkus k sobě přistupovat trochu tak, jako se přistupuje k malým dětem - dost spánku, pohyb tak akorát, aby se děcko nepřetáhlo, malinko pohrát, malinko se něco učit, jídlo i odpočinek pravidelně.....
|
| K_at |
|
(15.11.2018 16:37:25)
1Kulicko!!! presne na to jsem myslela dnes dopo. Ze nemame a nejsme zvykli byt "jen tak". Zit vic podle rytmu prirody - brzo tma, driv do postele, zklidnit, nehnat se. Presne mas i to s tim necejtenim, ze uz je to moc. A mozna ze nekdy ani neumime prijmout tu blbou hnusnou naladu, nepohodu, jako neco, co proste prislo. A zase odejde - pozor, nemluvim o skutecne uzkostnych a vycerpavajicich stavech. Musime FUNGOVAT. Misto toho by clovek obcas chtel civet 3 dny do zdi a bulet.
|
| 1kulička |
|
(15.11.2018 17:14:07)
No jo, já se právě učím slušněji se sebou zacházet, ale pořád dost kostrbatě, kdybych se necítila pořád tak špatně, jela bych asi dál na plný pohon, je to fakt hodně náročné...a proto to chápu, že pokud je žena takto nastavena, nepřipustí si nic, nevyhodnotí to včas....
Tento týden to psala i ´Manka "měla bych makat víc", přitom má 2 úvazky a tuším taky 3 děti.
Já to zpětně hodnotím, že zkoušky a i celé studium a pak i postgraduál byl pro mne obrovský stres, ale zároveň jsem ctižádostivá a baví mne překonávat hranice. Pro takové lidi jsou naprostý děs hesla typu "když nemůžeš, tak můžeš ještě 2x tolik", naučila jsem se tyhle věci "už nemůžu" ignorovat a způsobila si zranění šlach a artrózu snad všech kloubů v těle, a stejně i s psychikou - "nic není nemožné" a prostě vše vydržím, potíže budu ignorovat.
Vidím, že jedna moje dcera je taky taková, pořád jí vysvětluju, že se musí šetřit a myslet na sebe a nebrat tyhle hecovací rady, jakože jsou pro ní - ty jsou pro lidi, co nejedou naplno a předem věci vzdávají (jestli teda vůbec jsou pro někoho dobré). I vzhledem k tomu, že jsme věřící, žena má sklon se obětovat "z lásky k bližnímu a pro Boha", vysvětluju, že tohle není cílem a že musí být moc opatrná.
|
|
| Marika Letní | 
|
(15.11.2018 17:38:23)
Kat "A mozna ze nekdy ani neumime prijmout tu blbou hnusnou naladu, nepohodu, jako neco, co proste prislo."
Velká pravda. Já to vysvětluji dítěti, když je smutné. Že to je normální stav. A že je to zdravé. Bez smutku by nepoznalo radost. Bez zimy by nepocítilo horko. Bez prohry výhru.
|
|
|
| vertigo | 
|
(15.11.2018 17:18:28)
1kuličko - možná máš velký kus pravdy. Nemám ani chůvu ani hospodyni ani žádnou hlídací babičku v rozumném dosahu, takže furt jedu. Nejmladší dítě mi už začalo chodit na dopoledne do školky, takže mívám dopoledne volná, ale stejně mám pocit, že musím něco dělat, většinou si objíždím nákupy a podobný vyřizování. Jen tak si sednout a čučet do zdi mi moc nejde, mám pocit, že mrhám časem a měla bych dělat něco užitečnějšího. A odpoledne jsou už všechny 3 děcka doma, takže o nějakém prostoru pro relax nemůže být vůbec řeč. Manžel se z práce vrací pozdě, takže v podstatě veškerá "práce" kolem dětí je na mě. No a asi fakt - 100x nic umořilo osla. A taky si uvědomuju, že až nastoupím do práce, tak bude hůř. Ale moc řešení to nemá, zkrácený úvazek asi nepůjde (charakter práce to moc nedovoluje) a když už tak maximálně jeden volný den, ale zbytek klasicky 8,5 hod. Ale zkusím aspoň to.
|
| Marika Letní |
|
(15.11.2018 17:42:18)
x.sky "A taky si uvědomuju, že až nastoupím do práce, tak bude hůř. Ale moc řešení to nemá, zkrácený úvazek asi nepůjde (charakter práce to moc nedovoluje) a když už tak maximálně jeden volný den, ale zbytek klasicky 8,5 hod. Ale zkusím aspoň to."
Zamysli se, jak to půjde, až zkolabuješ, to do té práce nebudeš chodit vůbec. Tak to mu raději předejdi a vydupej si co nejvíce volna. Nebo změň místo. Jestli děláš ve zdravotnictví, tam snad zaměstnanci chybí, ne? Drž se 
|
|
| K_at |
|
(15.11.2018 17:58:51)
Xsky, holka zlata, nauc se BYT SAMA SE SEBOU. Proste jsi vlastne primo povinna se o sebe starat - kvuli svym detem. Takze dokud to jde, navic evidentne ti telo dava durazne znat, ze je neco blbe. Uber. Ted. Hbed.
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)