magrata1 |
|
(23.3.2020 7:53:30) Mám obavy z nákazy koronavirem, dost je zvyšuje to, že nevím, co by bylo s dětmi, kdybych já nebyla schopná (nebo bych byla v nemocnici). MM je šílenec už když dostane rýmu. Jednou mě přiměl zavézt ho na pohotovost s tím, že je mu šíleně zle a má horečku. Před branou nemocnice jsem z něj vylomila informaci, že ta horečka je celých 37,3°C vysoká. Navíc začne být zuřivý, občas háže věci do prostoru, nadává a je fakt jak šílený. Takže on i v případě nejméně závažného stavu bude nepoužitelný a situaci bude komplikovat. Nejstarší dcera je sebestředný sobec, kterého nepřinutíme žádným způsobem, aby nejezdila za svým klukem. Nemůžeme jí nic ani poradit, natož ji mírně pokritizovat. Buď ji musíme chválit nebo mlčet, na všechno startuje. Bere antidepresiva, v posledních dvou letech je s ní problém vyjít, rok bydlela u našich, teď jsme ji odstěhovali, aby je nenakazila. Další děti mají 11 a 9 let, takže fakt samy se o sebe nepostarají a nevím, jak by zvládly chování MM. Já mám sice jen 46 let, ale taky mám astma, hypertenzi, slabou cukrovku a autoimunitní onemocnění, takže jsem asi riziková skupina. Netušíte někdo, co by bylo s dětmi, kdyby nastala situace, že bychom byli všichni nemocní? S tím, že MM a nejstarší dcera by se asi nepostarali ani se slabými příznaky.
|
Stáňa * |
|
(23.3.2020 8:11:13) A co rodiče nebo sourozenci ať už tvoji nebo MM?
My to máme v rodině jasné, kdyby se cokoliv stalo ať už mě nebo sestře, tak ta druhá by převzala povinnosti. U mě je to snazší, jedno dítě je dospělé, druhému bude letos 15, takže to není o nějakém opatrování. U ségry je to horší, má tři děti, jedno v první třídě. A hlavně se stará o rodiče, pokud něco potřebují (jsou víc než samostatní, ale mamka neřídí, taťka nerad chodí do města, prostě se drží doma a veškeré nákupy jim dělá ségra).
|
magrata1 |
|
(23.3.2020 8:39:22) Mladší ségra je nevidomá a žije v baráku s mými rodiči. Taťka má 4x bypass, cukrovku a kdo ví, co ještě, tam bych je nepustila ani náhodou. Starší ségra se totálně izoluje, nevěřím, že by si infikované děcka vzala k sobě. MM sourozenci by se asi nepostarali, neptala jsem se, ale jak znám situaci, pochybuju. Navíc bydlí daleko.
|
|
|
Lexi. |
|
(23.3.2020 8:21:16) Copak jsi doposud nikdy nebyla nemocná? Nebo jsi doposud všechny nemoci přecházela a dál se plně starala o děti? Kdo se staral o starší, když jsi byla s mladším v porodnici? Třeba by se manžel postaral, když by viděl, že nikdo jiný než on to udělat nemůže...
|
magrata1 |
|
(23.3.2020 8:41:54) Když jsem byla v porodnici, byly starší holky u našich. Nemocná moc nebývám, když jsem měla zánět zvukovodu, normálně jsem u toho kojila, obstarávala děcka a ignorovala to, co se nezvládlo. Ale to jsem byla doma a schopná aspoň nějakou dobu fungovat.
|
Buřt |
|
(23.3.2020 8:47:21) Magrat, ja bych se toho tak nebala, vzdyt holy uz jsou docela velky a manzel snad probuh neni uplne nepouzitelny, jinak bys s nim nezila 20 let.
Ted jsem nekde cetla citat, kterej se mi libil: Optimismus je taky forma odvahy!
|
|
|
Lída+2 |
|
(23.3.2020 8:42:13) Lexi. , já třeba kdysi bych měla podobný problém. Já ji chápu. A dodnes nezapomenu na to, když jsme s manželem dostali střevní virozu a strašnou a náš 3,5 letý syn se nám staral o 8-9. měsíčního bratra. Mamka řekla, že si holt musíme poradit sami.
Vylézt z postele nemohl skoro ani jeden. Vodu nám nosilo to 3,5letý dítě. Ještě, že jsem mladšího mohla dost kolit a odmítal příkrmy. Něco málo teda od bratra snědl co mu strčil. dodnes na to s manželem vzpomínáme jako na noční můru. A všichni nás v tom nechali.
A to jsme neotravovali a nechtěli.Mamka nikdy nehlídala ani na 1h.
NIKDO ochotný by se nenašel. Jen já a manžel NIkdo jiný. Je to strašný, když víš, že Ti nikdo nepomůže. A já málo kdy po někom něco chci.
Naštastí už jsou dospělý.
|
Jenda00 |
|
(23.3.2020 11:45:20) Lído, snad to nevyzní nijak zle a ani to tak nemyslím, ale je to nějakým zvláštním způsobem strašně hezký, nebo jak to napsat. Soudržnost, starší byl šikulka
|
|
breburda71 |
|
(23.3.2020 14:06:28) Lído, my jsme takhle jednou po rodinné oslavě odpadli všichni..Tak zle nám nikomu ještě nikdy nebylo, moji rodiče,ségra, setřenice, celý rodiny lehly v průběhu 12 hodin. Nedostal to jen syn ( tehdy 2,5 roku)a synovec ( 3 roky). Měli jsme piškoty u postele, on si hrál, koukal na pohádky, my jsme mu vždycky na deku nasypali pár piškotů, o které se rozdělil se psem, k tomu pil vodu a bylo,psa syn vypouštěl jen na zahradu francouzským oknem. Trvalo to 36 hodin, než jsme byli schopní vstát a trochu začít fungovat.
|
|
|
|
Buřt |
|
(23.3.2020 8:21:59) I ja jsem takhle domluvena se sestrou. Muzeme se na sebe spolehnout. Ale i na rodice, ktere mam hodne mlade. Uprimne, to, ze se nemuzu na manzela spolehnout, by me asi vadilo. Dospivajici dcera se urcite vekem srovna, nebala bych se toho. Dovedu si predstavut, ze v 17ti bych take tajne utikala za svym klukum - mozna vetsina z nas
|
|
Dooly. |
|
(23.3.2020 8:22:28) Magrato, ja zustala zavrena v Nemecku, se 16letym synem a psem. Rodina sice 10km daleko, ale v Cr.. taky zu jsem si rikala co by kdyby (me rodice potrebovali) , nebo ja sla do nemocnice jasne,ze by to pubertak zvladl -ale jak dlouho?a hlavne -jak psychicky?Nejde o to,ze by si neuvaril a nenakoupil,ale zvladl by ten pocit,ze je sam na vsechno,cele dny..? samozrejme tu mame pratele, zijeme tu zu pres 10 et..ale..
|
|
|