| ~•~Missy~•~ | 
 |
(28.9.2021 20:01:26)
Ahoj,
už mě napadlo několikrát dřív se zeptat, jak vnímáte zdravení lidí, kteří vás míjejí při výšlapech, výletech v přírodě apod. Já když někde takhle jdu, tak si přemýšlím, kochám se krajinou (to hlavně), povídám si s rodinou nebo naopak mlčím, fotím a relaxuju. Cestou potkám více či méně cizích lidí (podle sezony), kteří mě neustále zdraví. Ti stejní lidé, kdyby mě potkali někde na zámku, v kavárně, venku na chodníku, na parkovišti, si mě ani nevšimnou, ale běda, pokud se potkáme v lese, v horách. Jsem slušně vychovaná, takže mi to nedá a odpovídám, kor když mě zdraví děti, ale prostě mi to vadí, protože mě to pořád ruší, až mě to štve nakonec. Jedna slečna mi dokonce řekla ahoj, asi si nevšimla, že nejsme na vodě. Bylo to za našich mladých let? Já si to nepamatuju. Kde a kdy se to vzalo? Jinak jsem schopná se zakecat kdykoliv kdekoliv s kýmkoliv úplně nahodile, ale většinou když někde trčím. Ne když jsem v pohybu.
O nic nejde, jen mě to tak napadlo, protože krásný slunečný uplynulý víkendy byl v tomhle směru poměrně úrodný.
|
| Jordana | 
|
(28.9.2021 20:06:10)
Mě to těší, nepotkáváme takové průvody,aby mě to rušilo-a beru to jako pocit- jsme na "stejné lodi"- zažíváme to samé, užíváme si přírodu-a tak ....
Na vodě "ahoj" je běžné- u mě při turistice dobrý den také...Já si tedy zdravení z dětských let pamatuji....a jsem rozhodně předrevoluční dítě....
Motorkáři se také zdraví-a někde už i cyklisti...
Mám to prostě ráda....
|
|
| Monika |
|
(28.9.2021 20:12:42)
Taky jsem o tom už přemýšlela a došla jsem k závěru, že zdravení v přírodě se řídí "hustotou provozu". Jakmile se potkají pouze dva lidé/dvě rodiny/dvě skupiny a nikdo další na dohled, tak se většinou zdraví - každému (včetně mně), je divné minout jediné další lidi "v lese" bez pozdravu. Pokud je někde lidí hodně (Český ráj, výstup na Sněžku nebo na Říp, davy v okolí Karlštejna), nezdraví se, stejně jako někde ve městě na náměstí. A pak jsou samozřejmě takové situace "něco mezi" a tam je to různé. Já sama v takových situacích někdy jako první zdravím, někdy ne (rozhodně nezdravím jako první skupinu mladých, co si pouštějí hudbu z mobilu nahlas, nebo účastníky skautské výpravy). Ale zásadně vždycky na pozdrav odpovídám (i těm puberťákům s mobilem) a neobtěžuje mě to. Sice si taky obvykle o něčem přemýšlím, ale nebývá to nic, co by nešlo přerušit nebo dokonce zapomenout 
|
| Monika |
|
(28.9.2021 20:13:51)
Jo, a "ahoj" mi snad nikdo cizí na turistické trase neřekl nebo si to nevybavuju. Ale asi by mě to nijak zvlášť nevadilo ...
|
|
| Stáňa * | 
|
(28.9.2021 20:14:32)
Moniko,
teď jsme byli v tebou zmiňovaném Českém ráji. Asi to tak nějak je. 
Na Valdštejně, kde bylo mraky lidí, jsme se s nikým nezdravili, ale na vyhlídkách, kde bylo pár lidí, jsme se s ostatními zdravili vždy
|
|
| Rodinová | 
|
(28.9.2021 20:14:42)
Souhlas, tak to je, cestou na Snezku by se clovek uzdravil k smrti, ale nekde kde za den potkate 3 lidi, je zdraveni prijemne.
|
|
|
| Stáňa * |
|
(28.9.2021 20:12:56)
Pohybuju se v přírodě poměrně hodně a doteď jsem to nevnímala jako problém.
Když někdo pozdraví mě, tak odpovím, někdy pozdravím první já a jestliže mi někdo neodpoví, tak to neřeším.
Mám radost, že jsem v přírodě, občas s někým já nebo ten, kdo jde zrovna se mnou, něco s kolemjdoucími prohodí. Prostě pohoda, žádná křeč 
|
|
| libik | 
|
(28.9.2021 20:12:59)
Je mi to příjemné, ale vždycky mě musí trknout a pozdravit protějšek první, než mi to dojde.
|
|
| babi_ | 
|
(28.9.2021 20:21:05)
Bylo to vždy, spíš to mizí. Lidi se v horách, přírodě - na cestách, výšlapech... prostě zdraví.
Vzpomenutí vodáckého ahoj je případné. Na vodě jsou jako že všichni kamarádi, tak "ahoj", na výšlapech jsou všichni spřízněni vyšlapáváním, tak se zdraví. Turisti se vzájemně zdraví. Obzvlášť v horách.
Popravdě se nezdraví lidi akorát tam, kde je jich tolik, že je to fakt už logisticky neúnosné.
Jinak třeba v té kavárně při vstupu se taky často zdraví - aspoň směrem k obsluze, je-li na dohled od vstupních dveří, a je-li v menší místnosti pár lidí, tak všechny (najednou), atp... i jinde. Na ulici se zdraví taky, i cizí lidi, pokud je to na vsi, menším městě, okrajové čtvrti... jako běžec často zdravím lidi v "cizí" vesnici, protože na mě hledí. Odpovídají, pochopitelně. Děti (a mladí lidé) mě zdraví takto za běhu běžně první, i když je jim jasné, že pouze probíhám, nejsem místní.
Samozřejmě v momentě, kdy se na turistické cestě míjejí proudy lidí jako ve městě už to nedává smysl.
Jsem teď coby host v Janských Lázních, zdravíme se tu hodně. ne na kolonádě, tam je husto, ale prakticky kdekoli jinde - na vedlejších cestách, chodbách, v těch kavárnách, jídelně...
|
| Liaa | 
|
(28.9.2021 20:23:20)
Ahoj znám od běžců, běžkařů, cyklistů... nepohoršuje mě to, beru to jako zahrnutí do komunity.
|
|
| Rodinová |
|
(28.9.2021 20:27:29)
Babi, tys absentovala a ted vidim proc
Pozdravuj tam. Mam to tam rada, hodne jezdime do Cerneho dolu.
|
| babi_ |
|
(28.9.2021 20:39:43)
Rodinová, hlásila jsem absenci předem - tys říkala, že naopak jedete (jindy jinam nechci specifikovat) mimo svátek, aby nebylo tolik lidí.
Do Černého Dolu také hodně jezdím a všude to tu dost znám, protože v ČD mají chalupu velmi pohostinní kamarádi - jsme tam s dalšími kamarády případně dříve s rodinou nasáčkování několikrát ročně aspoň na jednu noc, někdy i na víc. Údolí Čisté hore k Cihlářce a dál na hřeben mám prochozené, proběhané, projeté na běžkách i na kole........ XXkrát možná XXXkrát 
|
| babi_ |
|
(28.9.2021 20:46:37)
Tak určitě XXX. Jezdím tam cca 35 let, několikrát za rok, a VŽDYCKY se aspoň jednou, spíš víckrát, tím údolím pohybuji. Taky jsme tam několikrát byli na jarních prázdninách - ne u těch přátel, ale v různých objektech.
|
|
| Rodinová |
|
(28.9.2021 20:46:53)
Babi, mas pravdu.
Taky mame v CD kamarada s chalupou, jsme tam minimalne 4x rocne, lyze, kola… to co ty, zajimavy
|
| babi_ |
|
(28.9.2021 20:48:26)
Rodinová, no to je vtipný řekneme si pak, koho tam známe, nejspíš najdeme průnik množin
|
| Rodinová |
|
(28.9.2021 20:49:53)
To teda protoze to tam znam fakt dobre.
Mimochodem, jsme tam kazdej silvestr, poslednich par let.
|
|
|
|
|
|
|
| Beat | 
|
(28.9.2021 20:23:11)
Přijde mi zvlastni , se nepozdravit, když se lidé míjí. A považuji to i za určitý projev “nevychovanosti”. Nemyslím tedy ve větší koncentraci lidi, ale když jdu a v lese jde proti me člověk, a ani očima se nepotkame, pomyslím si cosi o buranovi. Prave stačí oční kontakt, lidsky kontakt a vedomi, ze se vnímáme. Nemusime hulakat a rušit se ve vnímání přírody.. Moje děti velmi vnímaji, ze se nám tohle v jiných zemích nestává.. lidé se tam při potkani proste “vidi” a nějak na sebe zareagují.
|
|
| * Liv | 
|
(28.9.2021 20:24:55)
Missy,
zdravení se mezi turisty není žádný novodobý zvyk, je to naopak tradiční zvyklostí - na turistikých václavácích typu cesta na sněžku je to samozřejmě již pasé (jako se mezi sebou nezdraví cizí lidé na ulici ve městech), ve vysokých horách a na cestách kde potkáš jen pár lidí je to samozřejmostí a známkou turistické kinderstube.
Není to žádná česká specialista, zcela jistě se zdraví v Německu a v alpských zemích, v Polsku, Rumunsku, Bulharsku, v jižní Americe i na Kavkaze (jinde jsem v horách nebyla tak nevím).
Na málo frekventovsných cestách, kde potkáš třeba jen jednu skupinku za den nebo i za několik dní je to samozřejmost, neodmyslitelnou součástí je pak i minimálně small talk
zdraví se motorkáři, cyklisti, vodáci, horolezci, strojvůdci...
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(28.9.2021 20:34:37)
Taky zdravíme
A zrovna včera jsem o tom též přemýšlela ve vztahu k sauně. Že vlastně vždycky když vlezu do sauny, pozdravím. I když se jen vracím z ochlazování (jak nevnímám lidí uvnitř, nevím, jestli nepřibyl někdo nový ). A ostatní zdraví tak půl na půl. A někdy se někdo taky tváří, že ho pozdrav vlastně obtěžuje... Zdravím teda poměrně tiše a pak už ani nemuknu
|
|
| Pruhovaná | 
|
(28.9.2021 20:38:32)
Mně se to jeví spíš jako milý zvyk. Stačí i pohled a úsměv a kývnutí hlavou. Když chci být tak moc bez lidí, jdu někam, kde fakt nejsou. Třeba mimo cestu.
|
|
| Marika Letní | 
|
(28.9.2021 20:54:01)
Já sama aktivně nezdravím, ale na pozdrav odpovím. Nevadí mi to, přijde mi to milé. Ještě, aby nebylo, když mi někdo přeje dobrý den.
|
|
| Renka + 3 | 
|
(28.9.2021 20:55:40)
Zdravím a odpovídám a dělá mi to radost. Ale zase nechodím na tak frekventovaná místa, aby mě to rušilo, sem tam někoho potkám.
|
| TaJ |
|
(28.9.2021 21:08:09)
Renko, přesně, tolik lidí zase nepotkáváme, aby nám to vadilo...víc lidí jsme potkávali akorát před 4 lety, když jsme šli na Sněžku a tam si ani nevybavuju, jestli se lidi zdravili, ale myslím, že ti, co šli proti nám, tak někdy jo...a nebo spíš si lidi navzájem děkovali, nebo pomáhali, když se vyhýbali v nějakém užším místě...
|
|
|
| Stará husa |
|
(28.9.2021 21:03:00)
Zdravím a odpovídám na pozdrav. Zrovna nedávno jsme byly s dcerou na dovolené v Beskydech a turisti se tam prostě zdraví. Někteří "dobrý den", někteří "ahoj". Líbí se mi to. A v horách je to odjakživa, pamatuju si, jak jsme byli v r. 1982 na svatební cestě v Krkonoších, že jsme se tam taky zdravili. Ačkoliv jsem nerudný introvert, tohle mi zrovna vůbec nevadí.
|
|
| Dari79 |
|
(28.9.2021 21:05:43)
Nevzalo se to najednou. Naopak, je to prastarý zvyk z doby, kdy po horách chodilo jen málo lidí a za celý den člověk potkal třeba 5 skupinek... Pak by bylo samozřejmě extrémně nezdvořilé, jen tak se minout...
Bohužel, dneska, kdy i když jdeš po horách, potkáváš každý 2-3 minuty někoho, tak pak je to podobně "trapný", jako zdravit na Václaváku...
Obecně pak podle toho poznáš lidi, kteří chodili po horách i před 20 či více lety, kdy to ještě nebyla "masová záležitost".
|
|
| TaJ |
|
(28.9.2021 21:05:52)
Missy, nevybavuju si, jestli to bylo za mých mladých let, nebo v dětství...ale těch posledních 20 let, co jezdíme s manželem po horách a výletech, tak se zdravilo vždycky...a zdravili nás jak cizinci, tak Češi...pravda, posledních pár let jsme to kolikrát my, kdo zdraví první, ale i tak nás zdraví dost lidí...ale nám to tedy nikdy nevadilo, spíš naopak...a pokud chceme být někde co nejvíc sami, tak volíme místa a čas, kdy tam pokud možno lidi moc nebudou...
|
|
| susu. |
|
(28.9.2021 21:25:23)
Taky jsem na zdraveni zvykla od dob mladi. Ahoj jsme si rikali jako trampove i vodaci.
|
|
| vlad. | 
|
(28.9.2021 21:52:28)
Je to fajn, v horach se zdravilo vzdycky
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(28.9.2021 21:56:54)
Přijde mi to hezký, jsem v šoku, že to někomu může vadit.
|
| Občasný host |
|
(28.9.2021 22:13:41)
Já se bez toho obejdu. Nevadí mi to, respektuji slušnost druhých. Na druhou stranu, žiji v hlavním městě, není zvykem cizí lidi zdravit, nezdravím ani řidiče v MHD, na rozdíl od autobusů meziměstských a příměstských. Ani na venkově jsem si nevšiml, že by se lidé zdravili třeba v lese, když se potkají neznámí. I na vesnici, kde žije přes 1000 lidí, tak se zdraví ti, co se nějak znají. Druhým slušně odpovím, i když to budou děti, ale sám zdravit nebudu. Leda bych si někde všiml, že vyloženě se tam zdraví všichni, pak bych asi zdravil dle pravidel, tedy ostatní ženy a starší muže než jsem sám.
|
|
|
| ivaxx | 
|
(28.9.2021 22:16:18)
Zdravím a přijde mi nezdvořilé nepozdravit. Také při přijde hulvátské, když dotyčný neodpoví.
Jak tu padlo - řídí se to "hustotou" provozu. Když jdu proti davu nebo na Václaváku, tak nezdravím, jestliže nepotkám někoho známého. Jdu-li ale v přírodě, nebo i u nás na okraji města po ulici a potkám málo lidí, prostě automaticky pozdravím. Asi by jsi z nás radost neměla.
V posledních letech u nás přibylo "náplav" a řada z nich zdravit neumí. Ti, co už "zapluli", začali zdravit. Naši puberťáci se tím dobře baví - zdraví a prý vychovávají ty nově přistěhované .
Jinak - co vím, tak v přírodě se zdravilo i dříve, žádný nový trend to není. Jezdívala jsem pod širák od mala a zdravilo se vždy.
|
|
| Ridwen2 | 
|
(28.9.2021 23:09:13)
Není to nový zvyk, je to běžné, samozřejmě ve vysoce frekventovaných oblastech se od toho upouští, páč zdravit na každém kroku by byl opruz. Dneska jsme během 25kilometrového výletu potkali celkem asi čtyři skupinky a pozdravili jsme se se všemi. A zdravíme, když procházíme vesnicí a jdeme někomu kolem domu a ten dotyčný něco dělá venku a podívá se na nás. Přišlo by mi nezdvořilé nepozdravit, když mu couráme kolem baráku. Ale Mělnicko je zjevně nějaká mimořádně zdvořilá oblast, protože dneska nás zdravili i cyklisti (a děkovali, že jsme jim uhnuli), to z Prahy neznám. Včetně dětiček, které se proháněly na kole po vsi, a když nás potkaly, přibrzdily a pozdravily. To mě dost překvapilo.
|
| Stará husa |
|
(28.9.2021 23:20:11)
Když jsme šly na Lysou horu, potkaly jsme mraky turistů a se všemi jsme se zdravili. Měla jsem takový veselý pocit, že jsme všichni na jedné lodi. Naši pejsci se očichávali a my jsme se zdravili. Těšilo mě to.
|
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(29.9.2021 6:42:47)
Jo, děkování: Cyklistům v terénu uhýbáme, většinou jsme pěší. Zpravidla poděkujou, pokývnou (pokud teda nesviští úplně kosmicky).
My zas děkujem pejskařům, že si přidrží psa, když běžíme okolo. Odpovídají nám, že za málo.
Taky povzbuzujeme cyklisty nebo běžce, co nás míjejí a třeba jsou pozadu za skupinou nebo je vidět, že mají dost. Varujeme běžkaře ve sjezdech, pokud se řítí do nějaké nebezpečné zóny. Přejeme dobrou chuť, pokud v lese míjíme svačící rodinku. A nabídneme čaj, pokud máme ráno uvařeno a kolem jde nějaký časný poutník.
Když to tak po sobě čtu, vlastně jsme v terénu nesnesitelně družní
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(29.9.2021 9:12:59)
Můj muž několikrát na pěším výletu "vyvezl" do kopce cizí naštvané cyklodítko - chytil ho za sedlo, řekl "drž se" a vyběhl s ním kopec. Dítko vyfičelo nahoru za radostného výskotu a volání "mám motůrek!!!" a bylo po naštvání.
Taky na běžkách rozdává müsli tyčinky osamělým vysíleným dámám. Vyhrožuju mu, že ho jednou zavřou.
|
|
|
| sally | 
|
(29.9.2021 17:43:03)
Mám to jako Kopřiva, s lidma se zdravíme, když je zájem, tak pokecáme... a třeba pán, který nás upozornil, že se blížíme ke svištím doupatům a že když budeme zticha, tak je uvidíme, nás vysloveně potěšil. Lidi, kteří čekali před záchodkem s mým telefonem (který jsem tam nechala na okně) až mi to dojde a vrátím se, mě potěšili taky...
Taky jsme na parkovišti pomohli nešťastníkům vytáhnout klíče ze zamčeného auta (takovým tím bodlem na buřta) a tak.
Jako je jasný, že v oblasti, kde je sto lidí na metr čtvereční, se nezdravíme - ale i tam jsme se leckdy zakecali (třeba na vyhlídce, nebo tak)
|
|
|
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(29.9.2021 6:33:37)
Tyjo, co všecko může bejt pro někoho problém.
Ano, v horách a lesích vždycky zdravím. Tam je setkání osobnější než ve městě, kde člověk lidi ignoruje, aby se neuzdravil.
Na výšlapech lidi s báglama zdravím ahoj, a oni mě. Na lodi taktéž. Taky zdravím v terénu při běhání jiné běžce, většinou pohybem ruky, neb nebývám mocna slova.
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
|
(29.9.2021 7:20:40)
Zdravím: AHOJ!
A to jak na vodě - prtože nejezdíme Vltavu v červencové zácpě, ale jiné, ještě průjezdné řeky, kdy potkáš pár lodí....
Na kole - pokud nejede proti banda namakaných chlapů, kteří se neobtěžují pozdravit ženu jako první - ty opravdu nezdravím! (ale pravda je, že takové jsem potkala snad jen jednou..), pokud svištím z kopce anebo funím do kopce, aspň pokývnu a snažím se usmát.
Na trekách v horách také, nelezeme na profláklá místa plná turistů, nehrozí, že by mi pusa upadla..
A jinak to mám podobně jako Kopřiva: V srpnu jsem na Brdech poskytla svačinku (přesnídávku s Křamílkem) rodince s batoletem - prcek plakal, a najednou bylo po pláči . Vloni jsem odlévala vodu cyklistce v Brdech, došla jí v kopci a vypadala, že ke studánce už nedojede..
A pokecat na celodenní túře. když potkáte jedinou osobu je SUPER!
|
|
| Martina Bergerová |
|
(29.9.2021 7:53:17)
"prostě mi to vadí, protože mě to pořád ruší, až mě to štve nakonec."
no, já jsem zakecávací, reaguju docela ochotně, když mě někdo pozdraví a osloví narozdíl od MM, ten se zakecává nerad - když jsme se psem, x lidí za den nám ho pochválí, chtějí vědět, co je to za plemeno a jak je starý, mě to neotravuje to zodpovědět Na druhou stranu, umím vyptávače po chvíli slušně sklepat "musím běžet, mějte se, nashle" - takže si nepřipadám, že mě někdo otravuje...
Nejde se nezakecat s rybářem, kterému nás pes sežral návradu na ryby (vonělo mu to). Nejde se nezakecat s lidma, kteří promptně zvedli nad hlavu své řízky, jelikož náš pes jim chtěl odlehčit. Ale máme zpravidla štěstí na lidi se smyslem pro humor.
|
|
| K_at |
|
(29.9.2021 8:02:13)
Zdravíme, ale podle hustoty provozu a situace. A lidé zdraví nás. Nějak mě nenapadlo, že tím někoho mohu obtěžovat.
|
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
|
(29.9.2021 8:54:14)
tohle je přesně důvod, proč při svých toulkách po horách rozlišuju turisty na sváteční a horaly (nemám speciální návod, jak se orientovat, ale člověk to asi už pozná). Člověk to myslí dobře a pak je za blbce . Naštěstí si většinou vybírám trasy, které nejsou běžně turistické, takže žádné procesí nepotkávám a nemusím nad tím až tak přemýšlet.
Ony totiž navíc "tyhle" turisty obtěžují i lidé, kteří v horách běhají, nepustí před sebe, ani za zlaté prase.
Takže za mě se na horách a skalách se vždycky zdravilo a vždycky "ahoj". A rychlejší (v obou směrech) má přednost.
A k těm motorkám, jak někdo výše psal. Většinou se motorkáři zdraví, ale vysledovala jsem zvláštní skupinu motorkářů, kteří to nedělají - jsou to motorkáři z Německa, v naprosté většině případů řídící velké géesa (BMW) ty už ignoruju :)
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(29.9.2021 9:15:06)
Jano, ano, nepustit běžce před sebe nebo rychlého běžkaře před rodinku, na to musí být člověk fakt trochu debil. Obdoba speciální kategorie debilů - bezohledných pejskařů. Žel v těch lockdownech jich bylo venku až nezdravo, museli jsme jezdit fakt do nikam, aby tam nikdo nebyl
|
| babi_ |
|
(29.9.2021 10:31:52)
Mám po horách naběháno docela dost, řekla bych, a s nepouštěním problém nemám.
Jediná situace, kdy se musím trochu prodírat, nastává, když o mě rodinka nebo skupinka prostě neví. Nevnímají mě. Baví se mezi sebou, hledají kam šlápnout, kochají se, fotí... Tichá malá běžkyně v zádech je prostě mimo jejich rozlišovací schopnost.
Jakmile se mi podaří zavčasu nějak zahlučet (odkašlat si, víc zadupat, posunout štěrk, čvachtnout do bláta...) a někdo se otočí, tak jakmile vidí, že běžím, "rozhrne" ostatní. Horší je, že se často někdo ptá, odkud běžím, kam, ... no a odpovídej s tepem na hraně kolapsu a bez zastavení - zvolnění (což se mi většinou nechce). Někdy holt přejdu do chůze, zastavím hodinky, a pohovořím. Ty lidi to myslí dobře, jaksi obdivně (kolikrát slyším "jste dobrá"). Kdo nemá běžeckou zkušenost, neuvědomuje si, že potřebuji držet tempo, nechladnout.
Jo, tak se jdu proběhnout do Těsného dolu, tam moc lidí nebude
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(29.9.2021 10:40:29)
Babi, já při běhání taky ani ne, ale na běžkách se mi to stává, zejména co nejedou vleky a na běžky vyjíždějí lidi, co by to normálně nedělali. Pustit mě před sebe nebo uhnout, to někteří nemůžou připustit. Moc to nechápu. Já ihned pakuju svoje děti ze stopy, když proti jede někdo rychlej, protože etiketa. Ale spousta svátečních běžkařů očekává, že jim ve vysokém tempu budu uhýbat já.
Při běhu něco volávám. Buď "s dovolením, nelekněte se" nebo tak podobně.
|
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(29.9.2021 11:15:16)
možná je to specialitka Beskyd, kde jsou úzké chodníčky a kolem třeba i takový horší terén a člověk opravdu musí udělat ten krok bokem a zastavit se. Na Lysé hoře je to třeba pravidlem, jak se člověk drápe malenovickým kotlem, tak tam je místa dost obejít se to dá, ale v obou chodnících, tam prostě neuhnou, stejně jako v lesíku kolem studánky už nahoře ...
Ale setkala jsem se s tím opakovaně i v Tatrách. Než by odšlápli na kameny nebo v zimě do sněhu, tak se prostě raději tváří, že tam nejsi...
Manžel se s tím moc neštve, když běží, běží, já vlaju za ním a hulákám, že děkujeme, když nás lidi pustí
|
|
| magrata1 | 
|
(29.9.2021 11:41:50)
Včera jsme byli s MM a psem na Javořině. Zdravili se všichni. I můj asociální manžel bez problémů zdraví, dokonce i jako první.
Když jsme šli dolů, běžel nahoru chlapík, tak jsem ho pochválila, že je dobrý, že já jsem to málem nevyfuněla šnečím tempem. Usmál se a běžel dál. Za pár minut běžel dolů a to nám pochválil psa a normálně v poklusu mluvil.
A dokonce jsem i jednoho kolemjdoucího objala (skoro dva). Potkala jsem své bývalé žáky, jeden je trochu autista, tak ten uhnul, ale usmíval se a chechtal se mladšímu bráchovi, že nestihl zdrhnout. Ale ten nezdrhal, je to ještě špunt a ze setkání byl stejně nadšený jako já.
|
|
|
|
|
| Mortadela |
|
(29.9.2021 11:12:17)
Jejda, to mě nikdy nenapadlo, že by to mohlo někomu vadit. Mně to připadá milé, jak mezi turisty, tak mezi cyklisty nebo běžci. Připadá mi, že se tím jakoby ujišťujeme, že sdílíme jedno a totéž a jsme na jedné lodi. Někdy třeba i stačí navázat oční kontakt a usmát se, když zrovna jde víc lidí za sebou a člověk by se uzdravil k smrti.
|
|
| Simeona a 3 | 
|
(29.9.2021 11:25:22)
Na horách se zdravilo vždycky, pokud jsou zúčastnění aspoň zhruba podobného věku, zdraví se "ahoj". To samé na kole, na běžkách.
Jen dřív jsem zdravila první já a teď už je spousta turistů mladších než já, takže zdraví první moje děti. Bohužel dost lidí na pozdrav neodpoví, což považuju za buranství nejhrubšího zrna.
|
|
| kosatka2 | 
|
(29.9.2021 12:08:07)
S horalama se zdravíme vždycky, v ČR, na Slovensku, v Rakousku. I na běžkách a skialpech. Taktéž, když vlezu do obchodu, kavárny, do kupé ve vlaku.
Manžel vypráví, že se zdraví i s cyklisty po cestě do práce, ale o víkendu po téže trase již ne - davy výletníků, prvoplánových sportovců...
V Rakousku v Alpách se dřív zdravilo hlavně grüß Gott, teď častěji říkají něco jako "gesach" - nevíte někdo, co to přesně znamená?
|
| Sabi + 2 | 
|
(29.9.2021 16:53:11)
Kosatko,podle Tvého přepisu tipuji na "Grüß Euch", tedy "zdravím Vás", případně v dialektu například ve Štýrsko "Griaß Eich".
|
|
|
| 77kraska |
|
(29.9.2021 12:44:37)
necetla jsem diskusi
mne to zdraveni bavi, rikame tim "ahoj, jsme na stejne vlne"
|
| 77kraska |
|
(29.9.2021 12:48:07)
obecne radeji zdravim vice nez mene.....a dekuji taky treba nekolikrat
pac se bojim, abych nebyla nezdvorila
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)