Katka. |
|
(27.5.2022 20:54:33) Jsem OSVČ a miluju obě svoje práce - oba naprosto odlišné obory. I když samozřejmě občas mám chuť vykašlat se na všechno což samozřejmě neudělám, představa být zaměstnanec je ta nejhorší noční můra.
|
Zasjaj. |
|
(28.5.2022 0:43:11) Ano, velmi, po vsech strankach, ale neumim to se sebou. Stresuju se prilis a raduju se malo, ackoli mi ta prace radost prinasi, za kazdou chybu si nadavam, zbytecne.
|
NovákováM |
|
(28.5.2022 1:15:24) Zasjaj.. já bych chtěla mít dnešní rozum a tělo, co jsem měla před lety...
Rozum, protože leccos zapomenu, což není příjemné, ale na leccos fakt dlabu. No a tělo, protože bylo nejen lepé, ale bylo i méně zatížené těmi stresy atd. Nicméně i na tom pracuji, ale mladší to nebude. Měla jsem si všímat dřív, třeba by se leccos obešlo bez bolesti. Myslím třeba sport, některé návyky, které dneska fakt bolí... tenkrát bych to přirozeně přijala.. no snadněji.
V práci jsem čím dál tím více spokojená. Ví se o mně, že dělám účto a daně, ale jak stárnu a jsem méně odolná, tak jsem se naučila říkat ne, (ne, neumím to dokonale), na něco se vykašlat, někoho upozornit, že tohle opravdu není moje starost... atd. Tohle jsem měla umět daleko dříve a ušetřila bych si mnoho starostí.
takže stresuji se méně a raduji se více... a chválím se, když to nikdo jiný neudělá... docela dobrá cesta.
|
|
K_at |
|
(28.5.2022 9:41:47) Zasjaj, to znám. Až jednou to nějak secvaklo... A já si uvědomila, že v tomhle se nedá žít dalších 40+ let. Takže ty pocity frustrace a stresu z toho, jak jsem hrozná, nešikovná a k ničemu, ty se teď týkají spíš mých osobních vztahů. I tak je to úleva.
|
|
|
NovákováM |
|
(28.5.2022 1:24:09) Valkýro..
ty jsi tak zajímavá, nikdy mne nepřestaneš fascinovat. Pozor, já to nemyslím nijak zle. Já vím, že jsi živý člověk.. no tím více. Neberu tě jako přírodní úkaz.. no možná trochu, protože takovou esenci síly už jsem dlouho neviděla a asi neuvidím. Taky soucítím, ale já tu sílu za tebou pořád vidím, nepřipadáš mi bezmocná...
Tobě všichni nakládají a ty pořád niterně vzdoruješ. To, že si zažbrbláme beru jako nutné uvolnění páry.. Pořád trochu čekám, jestli se naštveš a co s tím uděláš. Stačí někde někomu z toho davu a kdyby ne, Tvůj příběh není o mně. Vůli a disciplínu nemá leckdo z nás... ale ty jsi tak našvihaná energií, že by mne zajímalo do které Macochy spadá... podle mého to někde nějak bouchnout musí. Doufám, že ne tvým infarktem...
Spíš bys konečně mohla dát někomu třeba i minimálně - tj. slovně přes hubu...
|
|
|