| Monika |
 |
(11.8.2026 11:38:41)
K založení tématu mě inspirovala nedávná diskuse o syndromu prázdného hnízda. To ještě nemám, děti ještě hnízdí s námi, ale už vylétávají 
Synovi už je 19, odmaturoval, je přijatý na VŠ a od maturity v květnu stále někde "trajdá" s kamarády a jejich skupinami - jachta, sjíždění řeky, cestování na kole a vlakem po Evropě, mezitím trochu pracuje. Vše si vlastně financuje sám, podstrkávám mu teda nějaké peníze cca na jídlo (co vlastně ušetříme, když není doma  ), ale nežádá o to.
Do dcery (16) asi i pod bratrovým vlivem taky vlétla touha někam co nejvíc cestovat, ideálně do zahraničí, byť třeba blízkého - je ochotná jezdit i s námi, ale chce víc  Shání si kamarádky (ale někteří rodiče nesouhlasí, jiní to odmítají financovat, dcera má nasysleno peněz dost), ale už taky vyrazila sama vlakem do Krakova (na otočku) nebo po ČR autem, které řídila 19 letá kamarádka s čerstvým ŘP. Já jsem samozřejmě ráda, že "děti" nesedí doma u počítače, jsou aktivní a mají kamarády. Ale musím se vyrovnávat se svými obavami, "co se jim v tom světě může stát". U syna už samozřejmě nic neomezuju, jen to musím vydržet (a občas vydám nějaké varování, které shovívavě vyslechne) a být ráda, že se dle slibu jednou za den ozve, že žije. Ale bála jsem se docela té jachty a bojím se autonehod, zejména, když jezdí na kole a taky, když řídí auto (v rámci brigády ho hned první den šoupli do velké dodávky, ať jede kamsi přes Prahu a po dálnici ...). Teď jezdí vlakem, tak to zvládám líp Je mi jasné, že srazit auto ho může v Praze cestou do školy a že prostě musím doufat (a třeba se modlit, kdybych to uměla) a brát to tak, jak to je. Ale skoro si říkám, že bych to zvládala líp, kdyby u nás nebydlel a neměla bych až takový přehled  Jak se vyrovnáváte (vyrovnávali jste se) s vylétávajícími dětmi, čeho se nejvíc bojíte a jak ne/omezujete (ne/omezovali jste) nezletilé děti toužící po dobrodružství? Máte nějaké zajímavé zážitky?
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(11.8.2026 12:05:29)
přiznám se, že toužím po čipovacím zařízení  děti mi natvrdo odmítají nechat nasdílenou polohu, mají k tomu jakési nesmyslné výhrady, melou něco o svobodě pohybu a svéprávnosti, no prostě samé hlouposti, přitom mně by se tak ulevilo, kdybych mohla jen nahlédnout kde jsou, jestli se ta tečka pohybuje a tak
navíc ačkoliv doma máme odpradávna (rozuměj od nástupu mobilních telefonů) zavedené pravidlo, že se vždycky hlásíme, když dojedeme od babičky domů, aby babička a děda neměli starost, když dojedeme na cílové místo dovolené, když se z dovolené vrátíme, z dovolené posíláme obvykle večerní report, třeba jen fotku kde jsme ten den byli, do společného rodinného chatu... prostě hlásíme přežití po přesunu... ovšem z nějakého záhadného důvodu toto dítka nepřevzala a drží se tvrdošíjně strategie "žádné zprávy - dobré zprávy" 
strašně to nesnáším, zvlášť když vím, že cestují autem někam za hranice...
obecně mě vytáčí jejich zlozvyk nechávat vypnuté zvonění, kdy nereagují, ovšem na druhou stranu očekávají, že já budu na příjmu 24/7, ideálně na první zazvonění nebo do minuty na zprávu 
takže trpím, vysvětluju, opakuju, jsem za protivnou stíhačku a jen v duchu doufám, že až přijdou jejich vlastní děti, třeba to konečně pochopí
jo a taky se dost často modlím, až nejsem věřící (co kdyby to fungovalo, že jo... )
|
| Ropucha + 2 | 
|
(11.8.2026 12:33:10)
Rose, já zůstávám u toho modlení.
Šmírování nepodporuji, nepěstuji.
Za mě je to nedůstojné pro obě strany a jen proto, že technologie to umožňuje, to zavádět nechci.
Jasně, jsem ráda, když dostanu fotku z letiště s popiskem "jsme v pořádku na zemi", na druhou stranu u staršího potomka už dávno nemám přehled, kdy a kam cestuje a nemám kapacitu všechny jeho cesty pokrýt. Takže kolikrát vůbec nevím, v jaké zemi zrovna je, v jakém městě, co dělá... To prostě není možné mít důslednou kontrolu nad jejich životem do nekonečna. Ani by to myslím nebylo zdravé.
Chápu pečlivý dohled na ZŠ, v dospívání už je třeba vzít na vědomí, že zkoušejí sami létat. A ani na ZŠ bych nechtěla sledovat polohu, to mi prostě přijde příliš.
|
| kysnutá knedla |
|
(11.8.2026 13:25:06)
Ropucho, mne to vobec ani nenapadlo, že by sdieľanie polohy v telefone malo čokolvek spoločné so šmírovaním. Až teraz keď čítam Tvoje riadky, tak som si to uvedomila, že to tak niekto može naozaj brať.
My si polohu zdieľame celá rodina a je to super. Najviac to využívam asi pred príchodom domov niekoho, koho chcem nejak prekvapiť, potešiť, alebo naopak pozerám, kolko mám času a či si stihnem medzitým niekam odskočiť atd
Starší syn tiež sledoval kedy prídeme domov, a keď sme sa blížili, tak vybral na stol tortu, zapálil sviečky, a privítal bomba privítanie.
No a - a to nerada přiznávám - občas to využívam aj pre moju zúfalú potrebu, keď sa niekde stratím (v lese, v meste) a volám MM, nech ma podľa mojej polohy naviguje 
Až nastane situácia, že by chcel niekto niečo tajiť, prípadne by mu sdieľanie bolo nepríjemné, nie je predsa nič jednoduchšie než to vypnúť.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2026 13:35:36)
Knedli, nojo, lze se na to holt dívat z různých stran.
Mě děsí představa, že by kdokoliv sledoval každý můj pohyb.
To bych si vůbec nepřála.
Stejně tak mě děsí, že bych měla své blízké na očích já.
Co mám co slídit, kam zrovna udělali krok?? Brr.
Ať jsou, kde chtějí, a sdílejí tehdy, kdy sami chtějí. Jsou to svobodné bytosti, i já chci být svobodná bytost.
Vůbec v tom není chuť něco tajit, nějak se skrývat, jen prostý respekt ke svobodě a autonomii.
|
| kysnutá knedla |
|
(11.8.2026 13:39:22)
A Ty si myslíš, že kdo tú funkciu má v telefone, že u toho furt sedí a slídí?
U mňa je vačšinou bežné, že sa celé dni na niekoho /alebo aj na nikoho/ nepozriem, ale občas je situácia, keď sa mi hodí to vedieť.
A obrátene - ani by mi nenapadlo, že moji najbližší nesmú mať prístup k tomu, aby vedeli, kde sa nachádzam. Prečo by mi to malo vadiť? Nenapadá mi jediný dovod 
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2026 13:56:01)
Knedli, já svůj pohled nevnucuji jako univerzální.
Jestli ta funkce někomu vyhovuje, ať ji používá a není co řešit.
To je podobné, jako někteří lidé si vzájemně vstupují do koupelny, sahají do šuplíku či do peněženky...
Každý má prostě jinak nastavené hranice soukromí a sdílení.
|
|
| Stáňa * | 
|
(11.8.2026 19:43:08)
Knedli, tuhle funkci ma jen iPhone, ne?
My si polohu sdilime jen pri urcitych situacich. Napr. vloni jsem sla z Porta do Compostely, tsk jsem jim nasdilela polohu. Nebo ted, kdyz byl syn na Sicilii, tak nasdilel polohu manzelovi, mne odmitl😃
Jinak to nepovazujeme za potrebne.
|
| kysnutá knedla |
|
(11.8.2026 20:14:37)
Stani, neviem, či túto funkciu má len iPhone.
|
|
|
|
| Len | 
|
(11.8.2026 13:45:11)
Ropucho, mam to stejne. Nemyslim, ze by me neustale sledovali (i kdyz nekteri jedinci k tomu sklony maji), ale nechci, aby meli i jen tu moznost. Mne teda vadi i sebou nosit mobil a byt porad v dosahu. Nemam chut byt porad k necemu, nekomu pripojena.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(11.8.2026 13:45:15)
Mám to stejně, připadá mi to naprosto děsivé, že by někdo sledoval moji polohu v reálném čase. Jako z hororu.
|
| kysnutá knedla |
|
(11.8.2026 13:49:15)
Furt mi žiadna z Vás nenapísala, čomu to može vadiť - teda okrem negativných osobních abstrakcií.
|
| neznámá |
|
(11.8.2026 13:56:34)
My sledování nemáme, protože to neumíme zapnout.
ALe přijde mi to fajn, určitě by mi nevadilo, kdyby třeba manžel věděl, kdy se necházím, vždyť o sobě víme horší věci než, že zrovna kupuji stopadesátou kabelku.
A u dětí mi to přijde hodně dobré, vlastně musím zaukolovat nejstaršího, aby to prckům zapnul. (a mě vysvětlil, jak se to ovládá)
|
| Stará husa |
|
(11.8.2026 14:09:46)
Já jsem vyrostla v době, kdy mobily nebyly, začala jsem mobil používat až po roce 2000, kdy mi bylo přes 40 let a děti byly už téměř dospělé. Sdílení polohy taky neumím zapnout a ani jsem po tom nikdy nepátrala. Do více než 40 let jsem žila s pevnou linkou a nějakou dobu dokonce bez jakéhokoli telefonu, tak jsem holt zvyklá. Jsem ráda, když syn se snachou někam dál jedou a pošlou mi fotku a zprávu, že jsou OK. Ale celé mládí jsem byla zvyklá odcestovat na 14 dní na dovolenou a nedat o sobě vědět. Nikdo se kvůli tomu nezhroutil. Mimochodem, když jsem letěla do New Yorku, tak mi hned první den klekl mobil a zrovna tam řádil hurikán Sandy. To prý děti obavy měly. Ale co jsem měla dělat. Přežili jsme to všichni bez ztráty kytičky.
|
|
|
| Monika |
|
(11.8.2026 13:59:51)
Knedli, tak zrovna těm "dětem" určitě může vadit, že sleduješ, kam jdou - třeba k nějakému partnerovi/partnerce domů nebo další soukromé aktivity, které třeba nejsou nijak závadné, ale nechtějí o tom zrovna rodičům vyprávět? A asi je ti známo, že ani všichni manželé/partneři si nesdělují všechny informace o svém pohybu a může to být (pro oba) dobře ... Tak naivní nemůžeš být, aby tě nenapadlo, co je (může být) na sdílení polohy divného ...
|
| kysnutá knedla |
|
(11.8.2026 14:02:57)
Monika, ja za prvé nikoho nesledujem - cca raz za týžden (? neviem, nemeriam to) potrebujem vedieť, za ako dlho niekto príde domov.
A to ostatné - asi Ti nerozumiem. Som blbá alebo naivná. Alebo kludne oboje.
|
| kysnutá knedla |
|
(11.8.2026 14:05:01)
A ešte - keby to tým deťom vadilo, tak predsa nie je nič jednoduchšie, než sa odpojiť
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2026 14:08:30)
Knedli, s tím odpojením je to ovšem tak, že i odpojení je nějaký signál.
Když už se do toho systému jednou zabředne, lze začít přemýšlet, proč se člověk odpojil...
Já to vidím jako Inka, jako zvrácenou záležitost, sledovat se takto vzájemně v civilním životě.
Něco jiného je válka nebo policejní pátrání, ale tomu se v civilním životě blížit nechci.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.8.2026 14:17:41)
Jasně, kdyby se manžel najednou odpojil, určitě jde za milenkou. Kdepak, to nechceš.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.8.2026 14:30:09)
inko a máš přístup do manželova mobilu? já třeba jo, ale stejně bych si v něm nikdy nečetla jeho zprávy, stejně jako jsem nikdy nekontrolovala historii prohlížení, nešacovala mu kapsy, nekontrolovala peněženku, vidím na účet, ale nikdy nekoukám za co platil kartou... totéž platí i opačně... přístup máme oba a v případě potřeby se samozřejmě můžeme podívat... a to je přece úplně stejné - pokud se sdílí poloha, použiješ to v případě potřeby, ne že si skládáš denní pohyb na časovou osu
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.8.2026 14:38:28)
Dokázala bych se tam dostat, ale nedělám to. On nevím, jestli by se do mojeho dostal. Účet máme společný, tam vidím, on nevidí nic, ib nemá a papírové výpisy už nechodí.
Syn když dospíval, tyhle vymoženosti nebyly, možná i proto mi to přijde nepatřičné. Že na to nejsem zvyklá. Možná až budu dementní bába, budu ráda, že mě někdo sleduje
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.8.2026 14:42:58)
Inko, no a tohle je přece stejné, ovládáš IB, ale nevyužíváš to k tomu, abys kontrolovala za co muž utrácí
stejně tak můžeš mít nadílenou polohu a nekontrolovat, jestli se muž někde zastaví či nezastaví
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.8.2026 15:00:42)
To není stejný v ib to vidím pokaždý, když to otevřu a je mi jedno co platil jsou to i jeho peníze. A nikdy neplatí přes 500,- aby nemusel zadávat PIN.
Poloha, to by mně nedalo a každá výchylka by mi byla divná.
Aby někdo mohl sledovat mě bych nesnesla.
|
| kysnutá knedla |
|
(11.8.2026 15:07:31)
"Poloha, to by mi nedalo a každá výchylka by mi byla divná."
A to je presne ono. Sledované majú mať tí, ktorí na to nečumia, nesledujú a funkciu použijú nie v prípade zvedavosti, nedovery, ale v prípade praktickej potreby.
|
| Lei | 
|
(11.8.2026 15:12:13)
Souhlasím. Jinak se to stane morem a závislostí.
Do mužova mobilu se dostanu, ale dtto, kdyby bylo třeba. Zvedám jeho telefon, když někdo volá a on není u přístroje, protože to může být třeba soused, který hlásí, že nám utíkají krávy.
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(11.8.2026 15:01:07)
Inko, jo, pro sledování dementních osob i malých dětí (tak do 10-12 let, pokud v tom věku jezdí někam samy ) mi to přijde jako velmi užitečné. Moje mamka takto měla dokonce videokameru pro sledování své maminky (žila v bytě sama, cca 200 metrů od našich), bylo jí to dost blbé, ale prostě praktické (ven babička fyzicky vyjít sama nedokázala) a uplatnilo se, když spadla a nezvládla sama vstát ...
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2026 16:54:27)
"nejsem zvyklá. Možná až budu dementní bába, budu ráda, že mě někdo sleduje "
Inko, přesně to mě napadlo, že až budu senilní stařena, možná budu za podobné funkce vděčná, ale zatím necítím potřebu
|
| Stará husa |
|
(11.8.2026 17:54:25)
Ropucho, já mám obavu, že se do období "senilni stařena" už blížím mílovými kroky, ach jo. Takže už mi to vůbec nepřipadá vtipné.
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.8.2026 14:41:04)
Kapsy asi brzu šacovat začnu, několik posledních praní nechal po kapsách různý věci. Naposled dvoje papírový kapesníky
|
|
| kysnutá knedla |
|
(11.8.2026 14:50:21)
Přesně tak, Rose.
Pozrieme sa V PRÍPADE POTREBY, a keďže sme rozumní, vyrovnaní (a furt zaláskovaní) ľudia, tak tú potrebu máme minimálnu, a hlavne ide o potrebu PRAKTICKÚ, tj výraz sledovanie už je moc, natož šmírovanie.
Ja mobil u seba nemám zďaleka vždy. A na športové aktivity ho neberiem vobec, nechcem, aby ma čokolvek rozptylovalo. Ale raz som mala nehodu na bicykli, nevedela som, či budem schopná vstať a dostať sa domov, odvtedy beriem so sebou mobil v prípade, že to bude nejaká vačšia akcia (tj dlhšie trvanie a vačšie riziko pádu atd). MM tvrdí, že som v tomto nezodpovedná, ale ja potrebujem ísť naľahko a mobil mi vadí. Fyzicky i psychicky.
|
| babi_ | 
|
(11.8.2026 15:49:23)
"potrebujem ísť naľahko a mobil mi vadí. Fyzicky i psychicky."
Knedli, a proč ti vadí psychicky?
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.8.2026 15:54:32)
Protože ví, že je sledována
|
| kysnutá knedla |
|
(11.8.2026 16:00:00)
Inka, prečo odpovedáš za mňa? Si si istá, že vieš, ako to mám?
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.8.2026 16:54:55)
To byl vtip, proto tam je ten smajlík.
Pochopitelně nemůžu vědět jak to máš.
|
|
|
|
| kysnutá knedla |
|
(11.8.2026 16:04:13)
babi, mobil som so sebou nikdy nebrávala, a to už dávno predtým, než som o nejakej sledovacej funkcii vedela.
Vadí mi byť furt online. V civilizácii mi to vadí menej, v prírode viac.
Myslím, že vieš, ako to myslím.
Od tej nehody ho občas beriem, tam mi to vadí len fyzicky a naopak psychicky mi to nevadí, lebo viem, že sa nič hrozné nestane, ked píchnem , spadnem atd - že si možem zavolať pomoc. Ale že by som si na běžný beh, vychádzku brala telefon, to nehrozí.
A ako si sa pýtala na jedlo - najradšej jem sama, to áno. Ale neznamená to, že pred ľuďmi nejem. Len si to potom menej užijem.
|
| babi_ |
|
(11.8.2026 16:11:54)
Knedli,
"Vadí mi byť furt online. V civilizácii mi to vadí menej, v prírode viac."
Ano, tak to je ten pocit, co ti tu "furt nikto nenapísal", je to ten pocit svobody, bytí jen pro sebe.
No a to jídlo tedy už teď nepotřebujeme, protože ty ten pocit dobře znáš, jenom mu vyhovuješ v menším rozsahu - když si někam vyjedeš, vyběhneš. (Chtěla jsem se zeptat, proč nerada jíš před lidmi - tedy odpovídáš, že si to méně užiješ. Je to nějaký negativní pocit, že tě někdo vidí při něčem, co není tajné, ale raději bys to nesdílela. Obdobná situace.)
|
| kysnutá knedla |
|
(11.8.2026 16:22:03)
ok babi, tak možno tak nějak.
Toto beriem, ale úplně mi asi nedochádza keď sa "nevýhoda sledování" presúva do partnerských argumentov. Resp. nedochádza mi to v prípade, pokiaĺ ide o šťastný vztah.
|
| Senedra | 
|
(11.8.2026 16:32:31)
Knedlo, a vo tom to je... ty nemáš ráda být pořád online, někdo nemá rád být sledován.
Já vyrůstala v offline době, kdyby mi manžel řekl, ať mu sdílím polohu, tak ho asi pošlu k Chocholouškovi.
Ale třeba tchýně teď bydlí asi 15 km od nás, má vážné zdravotní problémy a bývá přes den sama doma. Jakmile nám nebere telefon, tak vyjíždíme jí zkontrolovat. Stejně tak, když mi nějakou dobu nebere telefon mamka, která bydlí sama 130 km, tak znervozním. Už i proběhl výjezd za babičkou, která si po návštěvě kina zapomněla zapnout mobil a nehlásila se do druhého dne.
Když o tom tak přemýšlím, tak mám asi větší strach o babičky než o děti.
|
|
| babi_ |
|
(11.8.2026 16:35:38)
Knedli, ale tady to myslím nikdo nepřesouval do partnerských argumentů, všechny psaly, že je to obecně blbý pocit. Jenom Husa psala, že podezíravý partner (nebo jaký) by se sledovací funkcí byl problém.
Nechtěla bych být sledovatelná (natož stále sledovaná, to už vůbec) od dětí, nechci mít tu možnost vůči nim. Dcera by ráda, kdybych si nějakou sledovačku zapínala pro pobyt v horách, potažmo vůbec v přírodě, kde stejně jako ty se pohybuji sama a ne vždy úplně bezpečně. Jenže já nechci. Jednak pro ten pocit již probraný (off-line, svoboda). Ale taky z ohleduplnosti. Pak se dcera občas podívá, zrovna zjistí, že se hodinu nehýbu, a co? Bude zbytečně vyplašená, zatímco sbírám maliny nebo si chladím nohy v potoce nebo blbý signál. Mám aplikaci Záchranka, to musí stačit
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2026 16:52:02)
"inko a máš přístup do manželova mobilu?"
Otázka nemíří na mě, ale vetřu se s reakcí, že já třeba přístup do mužova mobilu nemám a vůbec si to neumím představit.
To mě úplně vyděsilo, že to existuje, neměla jsem tušení
U nás by to tedy ani technicky nebylo možné, muž používá prehistorickou tlačítkovou Nokii.
|
| kysnutá knedla |
|
(11.8.2026 16:57:47)
Tiež nemám prístup do mužovho mobilu, ale keď niečo potrebujem, tak mi povie kód. Nesnažím si ho zapamatať, je mi to jedno.
|
|
| K_at |
|
(11.8.2026 17:14:44)
Pristup do mm telefonu, banky, mejlu atd nemam.
Ale nekdy na podzim asi jsem mu říkala, ze bych byla ráda, kdyz by pri nekterych svych turistickych akcich mel zapnuté nějaké sledování. Je kardiak s aneurysma. A obcas si dělá výpravu mimo turistické cesty. Jakože do rokle a zpet, prozkoumat různá zajímavá zákoutí. A ja trnu, ze kdyz by se neco stalo, nebudu vubec schopná ani přibližně rict, kde asi je.
|
|
| Rodinová | 
|
(11.8.2026 17:22:28)
Pristup asi vznikne, kdyz ti da kod…jinak doufam ne.
|
|
| neznámá |
|
(11.8.2026 17:48:09)
My se sice nesledujem, zatím. Ale telefony i mail máme společný, dělíme je na pracovní a soukromý, takže si i různé vzájemně čteme zprávy, minimálně první věty, jak různé hledáme a koukáme, co je potřeba. Kolikrát vznikají vtipné situace, kdy si vzájemně zvedáme telefony a druhá strana čeká někoho jiného a začne koktat.
|
|
| TaJ | 
|
(12.8.2026 17:54:12)
Ropucho, my třeba máme oba s manželem navzájem přístup do telefonu, nemáme je zaheslované, nevím k čemu by to bylo, navzájem si do telefonů nekoukáme.
|
| Beat | 
|
(12.8.2026 18:24:52)
Jedno naše dítě dost zapomíná. Nedělá to schválně, ale jednou prostě zapomnělo oznámit, že na noc nepřijede domu. Věk 17-18. Cca . A jak jsem ocenila, kdyz jsme ho podle polohy jeho telefonu kolem 3 rano našli. Víckrát to neudělal a dost se kal, když viděl, jak jsem zdrbla. Předtím ani potom to nikdy neudělal. S manželem se nevidíme, s dětmi ano a vyhovuje nám to. Obě děti hodně cestují, bylo zajímavé je vidět kdesi na Hedvábné stezce, pak se podívat na Google street view, kde zrovna jsou.. trochu jako kdybychom tam byli s nimi. S mužem se nevidíme a ani to neplánujeme. Ani on je nevidí a nechce to. A všem nám to zatím takto vyhovuje.
|
|
|
|
| Stáňa * |
|
(11.8.2026 19:46:07)
me by vubec nenapadlo, chtit po nekom v rodine pristup do mobilu. Do internetbankingu ho mame navzajem, ale mobil je jimy level.
|
| kysnutá knedla |
|
(11.8.2026 20:16:43)
Ja občas potrebujem vliezt mužovi do mobilu (a on do mojho), ale ani jeden z nás nevie heslo toho druhého, takže to robím v jeho (a on v mojej) prítomnosti.
Nikdy sme sa o tom nebavili, nějak nám to príde samozrejmé od začiatku.
|
| Stáňa * |
|
(11.8.2026 20:21:36)
Knedli, nejak si neumim predstavit duvod, proc bych mela lezt komukoliv do mobilu. Muze vubec byt v mobilu neco, co se neda preposlat nebo udelat printscreen obrazovky?
Ohledne IPhonu jsem to myslela tak, ze kdo ho nema, nebo jsou v rodice i kine znacky nez iPhone, tak tuhle moznost vubec nema.
|
| kysnutá knedla |
|
(11.8.2026 20:42:22)
Stani, dovod, prečo si lezeme do mobilu, je furt rovnaký - ja chcem nějaké fotky, které nafotil. On je lenivý mi to poslat air dropem, takže mi radšej dá svoj mobil.
No a on potřebuje moj mobil kvoli platbám - založil mi účet na XTB, takže mi tam preposiela peniaze, sporí mi na důchod
|
| Stáňa * |
|
(11.8.2026 20:50:46)
aha 😃
kazdy to ma proste jinak😃
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2026 21:04:28)
Stáňo, asi tak Každý to máme jinak.
Mně někdy přijde komplikující, že muž nemá multifunkční telefon, některé operace jsou kvůli tomu krkolomnější.
Ale respektuji ho.
Cítí to tak, nechce být otrokem toho přístroje, nechce takovou věc u sebe nosit, obejde se bez jeho funkcí.
A opravdu se obejde, všechno potřebné si pořeší jinak, jde to, vyhovuje mu to.
Někdo si může ťukat na čelo nad takovým přístupem, ale holt to tak je, že ne každý musí přijímat nadšeně všechno, co se nabízí.
|
|
|
|
|
|
|
| Čumča. | 
|
(11.8.2026 20:34:16)
"pokud se sdílí poloha, použiješ to v případě potřeby, ne že si skládáš denní pohyb na časovou osu "
že jo, Rose, vnímám to úplně stejně a fakt nechápu, co je na nasdílené poloze zvráceného
upřímně, my to nasdílené nemáme a jdu říct smečce, že bych to chtěla, je to dobrá věc pro případ nutnosti
|
|
|
|
| kysnutá knedla |
|
(11.8.2026 14:19:02)
Ropu, mne prídu zvrácené iné veci, toto už rozoberať nehcem, príde mi občas ujeté, čo všetko je na Rodine "dobré" a čo už nie.
Rešpektujem roznorodosť názorov, ale Rodina je tak špecifická, a neraz mi príde na rozum libíkovo pre....
|
| Buřt |
|
(11.8.2026 14:47:24)
Ja to mám jako Ropucha, taky je mi to nepříjemné. Nedělám nic zakázaného, ani manžela z toho nepodezírám, ale bejt kde chci, je prostě svoboda.
U dětí obzvlášť, fakt bych nechtěla být pořád viditelná (jako dítě)
Z mého zkušenosti to často v okolí mají taková ta hodně "těsná" manželství, kde ta žena je v trošku podřízené pozici - to je pozorování asi na třeh případěch, takže to nemá vypovídací hodnotu. Ale mě je prostš příjemnější poslat zprávu "dojeli jsme dobře" než aby někdo kontroloval moji polohu
|
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.8.2026 14:23:25)
koukám, že jsem neplánovaně natrefila na zajímavý bod
takže navážu kde jsem zrovna dočetla - jednak jsem to s tím čipem myslela lehce v nadsázce, ale na druhou stranu, vlastně na tom nevidím nic dramatického, nechci zapínat kameru na mobilu dítěte a sledovat okolí, prostě by mi stačilo vědomí, že je někde očekávatelně... a ano, vycházím z osobních zkušeností s mými dětmi a z našich zvyklostí - kolikrát se stalo, že dítě přejelo a z místa, kde vystoupilo už třeba ten den nejede nic zpět, kolikrát to pak znamenalo sednout do auta a jet v noci 10-50 km daleko, takže vědomí, že dítě je ještě v praze by pro mne bylo jaksi dostačující stejně jako vědomí, že se nachází za buranovem
taky ropucha měla štěstí a nikdy nepotřebovala najít dítě sjeté hhc
taky asi měla štěstí, že její děti se neztrácely v čase a prostoru, kdy pak člověk naviguje stylem "prosím tě, vidíš nějakou zastávku mhd? ne? a co domy? vidíš domy? a když dojdeš na konec bloku, je tam cedule s označením ulice?..." ano i tyhle děti se někdy musí vypustit do světa a není úplně snadné udržet si při tom chladnou hlavu
|
| babi_ |
|
(11.8.2026 15:42:21)
Klasická scénka v době tlačítkových mobilů. Jeden se ztratí v lese, volá o pomoc. Druhý: co vidíš kolem sebe? První: Stromy.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.8.2026 15:47:34)
Synovi by se to možná na nás hodilo, když jsme vyšli onehdá z hospody někde v okolí Flory a chtěli ať nám zavolá taxíka. Nebyli jsme schopný říct kde přesně jsme a jenom se pitomně smáli.
|
|
| Senedra |
|
(11.8.2026 15:48:02)
babi
Já fakt už považuju za kapku zvrácené, když dítě odchází ve třetí třídě ze školy někde na vesnici, kde je téměř nulový provoz, jde nějakých 5-10 minut domů, má chytré hodinky se zapnutým sledováním pozici a celou dobu si volá s maminkou. A fakt to není výmysl, zažívám v práci. Případně dítě vyleze ze školy, stoupne si na zastávku MHD a volá rodičům a ptá se, kdy mu jede bus. Ani se nepodívá do aplikace na mobilu nebo na jízdní řád, který visí vedle něj.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2026 16:48:12)
"ropucha měla štěstí a nikdy nepotřebovala najít dítě sjeté hhc
taky asi měla štěstí, že její děti se neztrácely v čase a prostoru"
Rose, je to tak, tyto potřeby u mě nevyvstaly.
Já jsem asi pobouřila tím termínem "šmírování" (nebo tak nějak jsem se vyjádřila), ale to přece neznamená, že kdo má své důvody, nemůže využít funkci, která mu vyhovuje.
Pro mě to není a píši proč.
|
|
|
|
|
| babi_ |
|
(11.8.2026 15:32:47)
Knedli, ty jsi ta, co nerada jí před ostatními? Nebo si tě pletu?
|
|
| Senedra |
|
(11.8.2026 15:38:16)
knedli, to je asi tak, když ti někdo řekne, že mu nechutná jídlo, které ty zbožňuješ - je to prostě o osobním nastavení. Nedokážeš to až tak pořádně vysvětlit, ale mělo by se to prostě respektovat. A pro mě je měřítko to, že já nemám ráda sledování. před rodinou nemám tajemství, nezatloukám, kam a s kým jdu, ale prostě nechci být kontrolovaná 24/7. A nechci to samé dělat mým blízkým.
Třeba když vím, že MM jede několik stovek kilometrů pozdě v noci, tak jsem klidnější, když polohu sdílí. A asi bych ke sdílení polohy přistoupila u někoho, kdo má nějaké zdravotní problémy a je potřeba ho kontrolovat.
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(11.8.2026 13:55:30)
Já asi rozumím obojímu přístupu. Mně by asi nevadilo sdílení polohy s někým normálním, ale výrazně by mi to vadilo u chorobného žárlivce nebo nějakého manipulátora. Nechodím nikam, kam se nesmí, nedělám nic závadného, takže teoreticky by mi to mělo být fuk. Ale je tam takový ždibec pochybností.
|
| kysnutá knedla |
|
(11.8.2026 14:00:40)
Ano, Husa, to je dobrý point - nemať tú funkciu, pokiaľ máš šialeného partnera.
Alebo keď robíš niečo, čo má byť "tajné".
Našťastie sa ma ani jedno z toho netýka.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2026 14:01:33)
Huso, já o tom vůbec neuvažuji z hlediska zneužití.
Mně vadí čistě ten princip, být stále viditelný.
Rozumím, že v případě nějakého ohrožení, nehody, to může být nápomocný nástroj.
Ale to mi přijde podobné jako nosit preventivně všude helmu, kdyby mi náhodou měla spadnout cihla na hlavu.
Myslím, že už se všeobecně chráníme tak moc, tak moc se všelijak jistíme a vylučujeme všechna rizika ze života, že ten život směřuje nezdravě sterilním směrem.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.8.2026 14:14:57)
My se se synem ani nemáme v přátelích na FB. Řekl tenkrát, že bych asi nechtěla vidět fotky z jeho mejdanů, což měl pravdu.
Dneska by to asi už bylo jedno, ale nikdy jsme se pak nepřidali.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(11.8.2026 20:28:28)
Ropu, překvapuje mě, že to takhle bereš a naprosto souhlasím s knedli
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2026 20:49:53)
Čumčo, mě překvapuje, že to budí takové vášně
Někteří to holt takhle cítíme.
Někdo má rád elektronické hračky, někdo ne.
Někdo považuje různé technologické vymoženosti za přínos pro svůj život, někdo ne.
Někdo je může i vyloženě odmítat.
Nechci roztáčet kola vztahovačnosti, ale proč by to měla být "pře..čenost", že se mi sledování nelíbí? Nelíbí se mi, no. Tak jako jiným se líbí.
Však se jen bavíme, nenutíme se navzájem něco dělat nebo nedělat.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.8.2026 22:03:29)
No možná proto, že ta reakce byla relativně ostrá šmírování je fakt silné slovo (alespoň já ho tak vnímám) a vyznělo to jako že kdo by snad sdílel polohu, musí být divný...
No a protože ironie mému životu vládne, zrovna dneska jsem přijela z práce domů a mladší dcera nikde... Synovi jsem se dovolala, ten mi psal, že jde ven, o sestře ale nevěděl, jen že než odcházel, s někým telefonovala... Dcera to nebrala, ani o hodinu později, ani o dvě hodiny později, nereagovala na zprávy... V půl desáté mi povolily nervy a volala jsem její kamarádce, u té sice nebyla, ale věděla, že byla s jinou kamarádkou odpoledne, tak mi poslala číslo, to nakonec zvedla dcera (asi je varovala ta první )... Mobil má prý vybitý a zapomněla mi dát vědět, že přespí u té kamarádky... No co bych byla dala za sdílenou polohu
|
| Čumča. |
|
(11.8.2026 22:07:12)
Rose, přesně, výrazy "šmírování" a později ještě "zvrácené" jsou fakt zbytečně silné
|
| kysnutá knedla |
|
(11.8.2026 22:35:06)
Tie opovrhujúce výrazy ma tiež zarazili.
Ja proste fakt nemám rada, keď sa niekto voči niečomu vymedzuje a cíti sa preto lepší, resp. dá "ovciam" ten pocit.
A ešte k tomu - sú veci, o ktorých sa dá polemizovať, či sú dobré, alebo nie.
Ale mať možnosť v prípade potreby si vyhľadať polohu najbližšieho človeka - čo može byť na tom zlé? Zvlášť keď sa na tom dohodli všetky strany. Samozrejme nebavíme sa o kritických partneroch/rodičov.
A sa teraz usmievam pri spomienke, ako som zistila fungovanie sdílení polohy (nevenovala som pozornost tomu, čo mi deti tam nainstalovali a dlho to nepoužívala).
Tuším 2 roky dozadu som sa pohádala s MM, naštvane som odišla z domu, šla do lesa (rozhodnie nie do najbližšieho), zamierila k miestu, kde sú siete, tam si ľahla, a sledovala, ako sa každú chvílu viac a viac stmieva. Odmietala som ísť domov a zároveň som mala nepríjemné pocity.
Bolo krátko po 22h, keď som počula kroky. Také šuchotavé, nebolo to vobec príjemné, a to som inak taký malý Nebojsa.
Ležala som v sieti, srdce mi búchalo a v tom som počula manželovu láskavú výčitku.
Mal nádherný hlas a ešte krajšie ma objal, bola to romantika jak sviňa
Jáj, a ešte sa sledovanie hodí v prípade, že je konečne prázdny barák, chceš to s mužom využiť, ale potrebuješ sa uistiť, že najbližšie vyskytujúce sa dieťa je aspoň 10-15 minút od nás 
|
|
|
| K_at |
|
(11.8.2026 22:09:57)
Rose, ty vado. To je koza!
|
|
| babi_ |
|
(11.8.2026 22:13:03)
"Mobil má prý vybitý a zapomněla mi dát vědět, že přespí u té kamarádky..."
to snad nemyslí vážně
Ale jako jo, s takovými dětmi se holt ta sdílená poloha hodí, to chápu. Vybitý telefon taky hlásí polohu?
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.8.2026 22:20:36)
Babi, viděla bych tu poslední aktivní polohu, i to je lepší než nic (minimálně určení jestli jela za kamarádkami do města nebo šla sama trénovat na prkně v buranově)
Navíc teda nevím, ale vybitý asi nebyl, když mi to vyzvánělo spíš myslím, že na to prostě zapomněla a zvonění má vypnuté...
Pravda, tohle udělala poprvé, ale stejně si ji zítra zmlátím (kecám, dostane kázání a bude si říkat, jestli by nebylo lepší držet pár facek )
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2026 22:26:27)
"Mobil má prý vybitý a zapomněla mi dát vědět, že přespí u té kamarádky..."
To už je velký kus volnomyšlenkářství, s tím souhlasím i já.
S vybitým mobilem se mi děti vždycky nahlásily z nějakého cizího.
Brala jsem kvůli tomu (nebo vytáčela zpět) všechna neznámá čísla, když jsem si nebyla jistá, kde mám zrovna děti.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2026 22:20:49)
Rose, vidím a beru na vědomí, že se to dotklo rodičů, kteří prostě jen mají strach o své děti.
Tak to berme třeba tak, že strach máme jako rodiče všichni, ale pro každého jsou přijatelné jiné metody, jak s ním nakládat
Hlavně, ať jsou všechny děti v pořádku
|
| Čumča. |
|
(12.8.2026 9:42:23)
Ropu, díky, o tohle uvědomění si. Ta sledovací aplikace jednou nebo třikrát za kvartál může zmírnit strach strany A a strana B potom čelí menší dávce vyčítavých (částečně oprávněných a částečně i přehnaných) emocí... Není to tak, že má někdo rituál "vzbudím se, jdu si udělat kafe a mrknu na appku, kde je mm"
knedli, ty příběhy se sietí a dětmi déle než do 10-15 minut v okruhu domova se mi moc líbily
a usmiřování mezi partnery by stálo za samostatné téma, naše děti se tím výborně baví, když se usmiřujeme (jednostranně např., když se já ještě usmířit nechci)
|
|
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(11.8.2026 13:42:43)
Knedli, já tedy chápu, že někdo fakt nechce, aby ostatní sledovali jeho polohu. Já sama nedělám asi nic, kde by mi mělo vadit, že to ostatní (manžel) může sledovat, ale co kdyby se mi chtělo nějaký hřích spáchat?
Ale na druhou stranu moc nechápu, proč potřebuješ, aby ti manžel řekl podle tvé polohy, jak se máš najít - proč tedy nesleduješ i svou vlastní polohu na mapě?
|
| kysnutá knedla |
|
(11.8.2026 13:44:39)
Monika, ok, tak som debil, ktorý sa ocitne v cudzom meste/lese a nielenže sa stade nevie vymotať, ale dokonca má problém i vysledovať svoju polohu a vrátiť sa na miesto, kde som sa odklonila.
Stačí?
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(11.8.2026 12:36:18)
Rose, my tedy sledování mobilů nikdy nepoužívali (asi bychom to neuměli s manželem zapnout ;-)), ale já alespoň koukám na WA, kde se uvádí poslední aktivita dané osoby (dětem to neříkám, protože vím, že to jde vypnout, tak aby je to nenapadlo). Když to není až tak dávno, tak se snažím být v klidu. Ale tedy oni naštěstí obvykle celkem ozývají buď sami nebo na mou výzvu. Fakt, že "žádné zprávy - dobré zprávy" uznávám, ovšem platí to bohužel s výjimkou extrémních situací, že ... To s tím sledováním WA jsem vyprávěla mé mladé kolegyni a ona jako sledovačka drsných krimi příběhu mi hned sdělila, že "vrah je klidně schopný posílat zprávy z mobilů obětí ještě několik dní po vraždě" 
|
|
| K_at |
|
(11.8.2026 12:53:34)
Rose, doporucuji jim to oplatit. Nereagovat. Vypnout atd.
|
|
| TaJ |
|
(11.8.2026 18:21:31)
Rose, my jsme nikdy u syna nasdílenou polohu neměli, ani když byl mladší. Ale je zvyklý se průběžně hlásit - dřív, že dorazil že školy, nebo že přijede v tolik hodin... teď už je plnoletý a často jezdí fotit na celý den třeba na druhý konec republiky a i teď průběžně pošle zprávu, kde zrovna je, nebo i fotku, když mu něco pěkně vyjde. Samozřejmě už se neptá, ale jen oznamuje kdy a kam pojede. A vždycky nám sám přibližně řekne, v kolik se vrátí. Vždycky jsem mu říkala, že nemusí psát dlouhé zprávy, ale že jen ráda vím, že je v pořádku. Pohybuje se často i v dost opuštěných místech v přírodě, někdy i sám, tak ví, že jsme klidnější, když občas máme zprávu, že je ok.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2026 12:24:32)
Moniko, ani nevíš, jak ti rozumím
Mám podobně aktivní a samostatné děti a zažívala jsem přesně ty obavy, které popisuješ.
A rovnou napíši, že jediný "recept", na který jsem přišla, je prostě se s tím smířit Smířit se, že holt jsem rodič a už vždycky se budu bát. A že nesmím dovolit, aby mě to příliš pohlcovalo.
Ale je to boj, jak píšeš, děti samotné jako čerství řidiči, jejich přátelé také čerství řidiči, cestování, adrenalinové sporty...
Trochu mi pomáhá uvědomit si, že oni žijí můj sen. Já jsem v jejich věku neměla takové možnosti a kdybych měla, užívala bych si jich na plné pecky stejně jako oni.
Ale obnáší to holt všelijaké mrazení, když mě schválně provokují fotkami, jak visí na skalách, jak spí někde v balkánské divočině mezi medvědy, jak se potloukají u silnice... (Fotka - dítě u cesty v podezřelé zemi. Matka: Co je to za fotku? Kde to jseš? Co děláš u té silnice? Že tam nestopuješ? Dítě: No comment. Fotka: dítě bivakuje v podezřelé zemi )
|
|
| Stará husa |
|
(11.8.2026 12:28:52)
Moje děti tedy v tom věku nijak zvlášť necestovaly, do zahraničí vůbec, ale syn jezdil hodně sám na kole a dcera veškerý volný čas trávila u koní. Syn jednou asi v 16 spadl z kola a sedřel si celý bok až do masa. Zrovna jsme jeli k moři a nemohl se bez bolesti ani vykoupat. A dcera zas ve 14 spadla z koně a zlomila si nohu. Takže jsem se samozřejmě bála. A bojím se i teď, kdy je jim 39 a 41 a jedou někam dál autem. Dcera jezdí často služebně po ČR, syn občas jede někam do zahraničí, do Polska, Itálie, Rakouska, nejdál byl autem v Anglii. Myslím, že člověk se o svoje děti bude bát vždycky, ať je jim 18 nebo 50.
|
| Monika |
|
(11.8.2026 12:41:03)
Stará huso, tak úrazy při sportu (nebo podobné aktivitě), jsou samostatná záležitost. Tam zase platí - telefonát od dítěte v době, kdy má být na tréninku, rovná se zranění a "mami přijeďte si pro mě" nebo "mami potřebuju na rentgen", případně oboje. Minulou sezónu jsme si bohužel užili - obě děti natržený vaz v kotníku, dcera ještě natržený svalový úpon a zlomený prst na ruce ... Tam tedy není prostor pro úzkosti, je třeba (pomoct) vyřešit problém, tam spíš jako matka trpím za dítě ve smyslu "dva měsíce tvrdého tréninku a těsně před začátkem sezózny toto" nebo "zranění před závěrečným turnajem" nebo "konečně začala hrát po minulém zranění a teď zase tohle" ...
|
| Stará husa |
|
(11.8.2026 12:53:23)
Moniko, ono pád z kola nebo pád z koně může skončit i fatálně. Takže já měla strach v podstatě pořád. No a teď mám strach z těch cest autem. Dcera už měla dvakrát autonehodu. Naštěstí to vždycky odneslo jen auto, ale zkrátka se bojím.
Taky jsem si vzpomněla, jak jednou u koní shořel seník, zrovna když tam dcera i s pár kamarády spala. Naštěstí se jim podařilo utéct včas.
Holt furt se něco děje a může to i špatně dopadnout.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2026 12:47:20)
Častého cestování se bojím nejvíce u manžela.
Je to možná hloupé přiznat, že uvažuji takhle, ale děti jsou mladé a neopotřebované a nejsou na silnici denně.
Muž na silnici denně je a přes všechnu zkušenost, ta frekvence prostě v mých očích zvyšuje pravděpodobnost nešťastné náhody.
Chtíc nechtíc, ten člověk intenzivně pracuje několik desetiletí, někdy má všeho takříkajíc plné kecky, mám strach, aby ho nedohnala únava spolu s nějakou náhodou, kterou nebude moci ovlivnit.
Vždycky jsem mu jako řidiči stoprocentně věřila a nadále věřím, nicméně byla bych klidnější, kdyby už na sebe tolik služebních cest nebral.
|
| Monika |
|
(11.8.2026 12:54:06)
Ropucho, pokud jdo o řízení, tak určitě hodně nehod zaviní mladí nezkušení řidiči, dost se píše o nehodách zaviněných seniory, ale samozřejmě i nejlepší a nejpozornější řidič může být obětí chyby někoho jiného a je to tady ...
Můj otec (76) je celoživotní řidič z povolání a letos se mu zadařil mikrospánek. Přežil s velkým štěstím (asi o 30 centimetrů) a hlavně měl veliké štěstí, že se nestalo nic nikomu jinému, vše odneslo jen větší množství aut (zaplatila pojišťovna), ale klidně mohl někoho zabít a mohlo jich být i víc ... Hrůza.
|
|
|
|
| neznámá |
|
(11.8.2026 12:32:42)
A já ti celkem závidím, můj dvacetiletý sedí doma a baví se akorát po síti, obávám se, že nám roste starý mládenec.
Ale zase na šestnáctiletou bych teda tak benevolentní jak ty nebyla.
|
| Monika |
|
(11.8.2026 12:50:04)
Neznámá, kvůli té cestě do Krakova (vlakem, dva přestupy v obou směrech, vstávání ve 4 ráno) jsem v noci téměř nespala, ale nezakázali jsme to, protože manžel jí to v podstatě sám navrhl (a pak litoval). Ona chtěla, abychom tam jeli (během týdenní návštěvy u tchyně) všichni autem, bylo to přes dvě hodiny tam a pak zase zpět. My jsme to přeběžně slíbili s tím, že "když nebude moc vedro na prohlídku města". Moc vedro bylo (a manžela bolela záda, nechtěl tak dlouho sedět v autě, já zase nejsem zvyklá řídit tak dlouhé cesty), ale ona tam chtěla i tak a pořád s tím prudila a přemlouvala, až jí manžel řekl cca "neotravuj, najdi si vlak, kup si jízdenku a jeď". No, tak si koupila jízdenku (jízdenky) a jela ... Dopadlo to dobře, až na to, že zpáteční jízdenku si koupila až na druhý den (ovšem sama si to vyřešila) a kvůli zpoždění jednoho vlaku nestihla další, takže jen takové běžné cestovatelské zážitky a zkušenosti. Druhý den jsme jeli na Slovensko autem (do hor, kde bylo chlaději), tak si to pochvalovala, že se nemusí "stresovat s těmi blbými vlaky" Je fakt, že různém nakupování jízdenek a letenek on-line jsou děti zkušenější a schopnější než my s manželem a při existenci "mapy s modrou tečkou" se nedá tak lehce ztratit, dokud máš funkční mobil (a GPS signál). Mimochodem varianta, že ztratí/rozbijí mobil, je jedna z těch mých "hrůzných představ" ...
|
| neznámá |
|
(11.8.2026 13:45:44)
Chápu, ale šílela bych a asi bych jela s ní. Obdivuji tvoje nervy.
|
| Monika |
|
(11.8.2026 13:56:06)
Neznámá, tak ona už předtím cestovala "samostatně" se jednou kamarádkou, akorát to bylo po ČR, a já jsem fakt v tom vedru tak daleko cestovat kvůli prohlídce města nechtěla. A upřímně řečeno jsem trochu doufala, že se jí ve čtyři ráno nebude chtít vstát a zabalí to Nervy jsem měla předtím, než odjela, potom už ani moc ne, protože se poměrně často ozývala, hlásila všechny přestupy a tak jednou za půlhodiny nám poslala nějakou fotku z města A když psala, že má lístky zpět až na druhý den, tak to už byla alespoň ve vlaku a koupila si už nový lístek u průvodčího a lístky na další vlaky už on line, ty "na zítra" vrátila ...
Ale přišlo mi velmi paradoxní, ta její touha vidět Krakov "teď hned i když v horku a sama" (my jsme předtím nabízeli návštěvu o podzimních prázdninách nebo před Vánoci), když přitom ještě během minulého školního roku byla schopná mi volat cestou od tramvaje domů (asi 350 metrů), protože "nerada chodí sama, tak alespoň si budeme povídat"
|
| neznámá |
|
(11.8.2026 14:02:31)
DCera je šikovná, fakt dobrá.
Já bych to samotná nedala, šílím, když mám jet autobusem do vzdálenějšího města.
V začátku jsem se s budoucím manželem pohádala v Krkonoších a já chtěla odjet autobusem, ale byl by nutný přestup v Praze, tak jsem to vzdala. Tenkrát nám možná moje neschopnost zachránila vztah.
|
| Monika |
|
(11.8.2026 14:44:26)
Neznámá, já bych ve věku své dcery taky sama do Krakova vlakem (a ještě s tolika přestupy) jet nechtěla ani náhodou! Jenže 1) dneska je spousta věcí jednodušších např. s ohledem na mapy, jízdní řády a další vychytávky v mobilu
2) dcera se narodila a žije v Praze a velká nádraží a přestupy na nich zná (a má zkušenosti z cestování s námi a v různých skupinách), takže přestup v Ostravě a Katovicích ji prostě nevyděsil. Já jsem z města, kde jezdí jeden motorák, takže splést se můžeš jedině tak, že nastoupíš do toho, co jede druhým směrem, a už přestup v Pardubicích mi přišel jako velké dobrodužství
3) dcera si spoustu komplikací moc neuměla představit nebo nevěřila, že by mohly nastat, takže z velké části byla její odvaha zapříčiněna i naivitou
|
| Kaliope X |
|
(11.8.2026 14:59:07)
Moje dítko většinu toho měsíce v Evropě procestovalo samo vlakem a trajektem, byla jsem v klidu, úplně nadšená jsem nebyla jen z toho, že se hodlalo zdržovat i v Marseille. Ale zbylých 11 měsíců bylo ve Státech, tak jsem za sdílení polohy ráda, protože to je občas jediné info, že dítě žije. Občas je tam tedy práskne i Netflix, když se přesune jinam
|
|
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(11.8.2026 12:52:09)
Neznámá, neboj, náš mladej chodí do práce. Vida se tedy s par "detmi" ze své SŠ tridy. Obcas nějaká drobna kultura. Ale jinak nic. Na dovolenou jede ted tyden s nami. Potesilo mě, ze chtěl sam. Snad se nezabijeme.
Ale přála bych mu trochu nějaké akce, trochu dobrodružství, trochu cestování.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2026 12:59:08)
Kat, někdo má v životě pozvolný rozjezd, ale pokud se významně nezmění společenská situace, v což doufám, může si akce, cesty a dobrodružství ještě bohatě vynahradit.
Mám ve svém okolí mladého muže (tedy teď už středněvěkého), který žil usedlý staromládenecký život, dokud nepotkal tu pravou partnerku. S partnerkou najednou dostal křídla, začali spolu cestovat, sportovat, chodit do společnosti, žít aktivně ve všech směrech.
Pokud je člověk zdravý, nikdy není pozdě.
|
| Senedra |
|
(11.8.2026 13:06:14)
Jo, čerstvě 17 a 21. Starší na VŠ, mladší SŠ. Víc aktivní je ta mladší - kupodivu. Máme tedy dohodu hlásit se při dojezdu na místo akce a před příjezdem ( to kvůli koordinaci příjezdu - dost často je potřeba někde vylovit autem). Starší má řidičák a řídí dost dobře, ale nechce jezdit delší trasy sama. takže když už jede autem někam dál, tak vždycky s někým. Zatím se tedy obě dost pohybují jen po ČR a mají tendence se občas ozvat i mimo domluvené termíny.
MM občas jede delší trasy, buď brzo ráno nebo pozdě večer, většinou si zapne WA, ale dokud není doma nebo na místě určení, tak nejsem v klidu.
Rose, chápu tě, ale říkám si, že já bych ve věku svých dětí nechtěla sdílet svoji polohu, nechci to ani teď a tím pádem to nemůžu chtít po dětech. Upřímně je mi sledování polohy členů domácnosti dost proti srsti obecně.
|
|
| Stará husa |
|
(11.8.2026 13:15:29)
Ropucho, tak každý mladý člověk není posedlý cestováním. Moje dcera do zahraničí nejezdí vůbec a po ČR jen pracovně. Má psa a rybičky a dva koně a nemůže je nechat opuštěné. Zvířata jsou celý její život, po cestování nikdy netoužila, i když jako dítě s není cestovala dost. Ani syn není vysloveně cestovací typ. Když už se snachou někam jedou, tak vždycky na nějakou akci, kde uplatní svůj koníček - historické kostýmy. A cestou se třeba někam ještě staví, nebo potom jedou na pár dní k moři.
Myslím si, že je fajn, že kdo chce, může dnes cestovat a kdo nechce, nemusí.
|
|
|
| neznámá |
|
(11.8.2026 13:52:28)
KAt, u nás je to podobné. Má pár kamarádů, občas dá nějakou akci, jsou to metalisti tak i nějaký výživnější koncert, ale syn většinou řídí, tak nepije. A většinu času jsou ve spojení po síti.
Chodí do školy, tam nějaký kontakt s vrstevníky má. Ale pracuje na HO, je fajn že si našel práci, nemusel by, ale HO mu moc kontaktů nedá.
Občas něco popije s místními starými mládenci v hasičárně, ale to je spíš nežádoucí aktivita.
|
|
|
|
| Kaliope X |
|
(11.8.2026 12:58:46)
Moje dítě mimo republiku odešlo studovat v 16, než nastoupilo na internát, tak už bylo 14 dní na stáži za Velkou louží. WA mě zachraňoval aspoň tím, že jsem viděla, že dítě žije Vyžadovala jsem "okamžité" sdělení, že dorazilo na letiště, do školy a pod. Obtěžující bylo už to, že jsem chtěla oznámit i dosažení intru a nestačilo mi jen letiště, protože to už se přeci nemůže nic stát, no z letiště to bylo ještě přes 2 hodiny vlakem. Další prázdniny bylo opět skoro 2 měsíce za oceánem. Teď má za sebou první rok VŠ ve Státech a před odletem nám dalo samo od sebe sdílení polohy, protože matka vyšilovala, že bude chtít info častěji a zejména, zda vůbec projde přes letiště. Letošní léto bylo v Evropě celých 5 týdnů, v ČR z toho týden a ještě ne v kuse. Ale stihlo si vyřídit mezinárodní řidičák, takže teoreticky může řídit i v místě školy.
Já už si dávno zvykla na drobky informací, i když to, že je daleko stejně nepomáhá, protože těch "katastrof" co proběhnou zpravodajstvím je i tak na můj vkus moc. Místní "malé" mi dítě určitě nesdělí, aby matka zbytečně nevyšilovala.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.8.2026 13:06:19)
Neomezovali jsme, bála jsem se, nejvíc těch nehod, když měli všichni čerstvé řidičáky a vozili se různě navzájem.
Kolo mě děsí stále u syna i u manžela.
A zážitek, synova mladičká přítelkyně nás vezla na letiště, syn nemohl, byla moc hodná. Když předjížděla přes plnou čáru se slovy bílá čára není zeď málem jsem omdlela a manžel vypadal, že vystoupí.
|
|
| kysnutá knedla |
|
(11.8.2026 13:17:40)
U mňa možno ide o nejaký psychopatický rys, lebo nejak si nemožem spomenúť na situáciu, keď by som sa o svoje deti bála. Myslím v súvislosti s tým, kde sú, čo robia. (Zdravotné problémy sú iná vec, tam samozrejme strach vždy bol, je i bude).
16 ročného syna som pustila samotného na mesiac do USA, i keď nikdy predtým sám nikde nebol.
Keď mu bolo 17 a boli sme v Dubaji, chcel sa tam stretnúť s nejakým youtuberom, tak sme ho ráno vypustili (a dúfali, že sa večer vráti). No a od 18 si už sám chodí/lieta kam chce.
Beriem to tak, že je super, keď sú deti aktívne a majú záujem objavovať (pričom objavovaním nemyslím len cestovanie). Pritom spolieham na to, čo zdedili, vypozorovali a že nie sú žiadny vymaštenci.
|
| Silvie+dva kluci | 
|
(11.8.2026 15:25:22)
Ten nestrach z běžných situací ti strašně závidím. Já mám strach o syny vždy, když nejsou doma. Musím teda říct, že to v jeden moment (pred lety po rozvodu) zašlo tak daleko, že jsem musela vyhledat pomoc psycholožky, abych se s těmi svými obavami o blízké naučila sama pracovat a nezatezovala je. Abych jim dovolila osamostatnit se a žít podle svého.
Teď jsem ve fázi, kdy mi stačí jen zpráva "jsem OK". Ale trvalo to roky. Moje hlava si dokázala vytvořit ty nejcernejsi scénáře, co se může stát. Bylo to náročné nejen pro ně, ale i pro mě.
Sdílenou polohu mají kluci mezi sebou a chápu, proč to nechtějí rozšířit na mě Já sdílím polohu s partnerem, ale navzájem se nesmirujeme, respektive se mi nikdy nestalo, že by mi řekl, viděl jsem, že jsi byla tam a tam, cos tam dělala? Přišla jsem s tím já, hodně jezdi autem po Evropě i mimo ni a jsem klidnější, když vidím, že se auto pohybuje. On mi psát nemůže, když řídí. Překvapilo mě, kolika lidem to přijde už moc, ale asi to nevnímám úplně jako nástroj na sledování partnera, abych ho mohla načapat. Kdyby to chtěl zrušit, nebyla bych naštvaná ani vic podezirava a respektovala bych to.
|
|
| Čumča. |
|
(11.8.2026 21:10:46)
"nejak si nemožem spomenúť na situáciu, keď by som sa o svoje deti bála. Myslím v súvislosti s tým, kde sú, čo robia."
aha, já to občas mívám a malinko se mnou zaklepe, když mi dcera nevezme mobil, po pár vteřinách se uklidním, ale nějaký katastrofický scénář mi moje hloupá ustrašená fantazie nabídne...a mm ten je vůči dětem vysloveně hyperprotektivní, až nezdravě, bojí se o ně moc...
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2026 21:32:53)
"malinko se mnou zaklepe, když mi dcera nevezme mobil"
Čumčo, vidíš, a tento strach naši rodiče neznali.
Dneska si člověk nedojde bez telefonu v klidu ani na záchod, aniž by hrozilo, že někomu způsobí úzkostnou chvilku.
Chytáme se těmi technologiemi do pasti a každý holt si najde jinou hranici, kam až to pustit a kam už ne.
|
| babi_ |
|
(11.8.2026 21:34:50)
Ropucho, ano, přesně tak. Podepisuji.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2026 21:44:33)
Babi, já se teď bavím přemýšlením, že na toto se pak hodí to sledování polohy Člověk nebere telefon, ale aplikace hlásí lokalitu záchod Vyřešeno Ovšem může se tam zdržovat příliš dlouho a obavy mohou být zpět: Je v pořádku??
No jak píši, je to past
|
| Čumča. |
|
(11.8.2026 21:50:22)
Ropucho, nemáš pravdu.
Jsou rodiče, kteří fakt strach nemají, já teda nepříjemný pocit mám, pokud se dítě zdrží a je to už déle (u dcery mám strach větší než u syna). Jestli mezitím proběhne nepřijatý hovor na dceřin mobil nehraje roli.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(11.8.2026 21:39:25)
Ropu, je to v situaci, kdy šla z tancování nebo z angličtiny sama domů městem potmě. Vím, že to měla domů cca v půl, je celá a dcera nikde...zpravidla se potom dozvím, že někde krafe s kamarádkou, kterou potkala po cestě a neměla zapnuté zvonění
to není čistě jen technologiemi a zasahováním do soukromí dítěte
kdyby si zvonění zapnula, jen by mi pěti slovy řekla, že je ok
kdyby nebyly telefony, tak se v celou bojím úplně stejně, že není dítě už doma
oprava: bojím je příliš silné slovo, prostě nemám dobrý pocit
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2026 21:56:53)
Čumčo, já ti rozumím, ale já jsem se tomuto prostě vědomě rozhodla nepropadnout.
Přesně jak píšeš, ve většině případů je ve hře absolutní banalita, dítě prostě žije a nemyslí neustále na to, aby bylo přístupné, dostupné, zkontrolovatelné... Žije si svůj bezstarostný život, baví se, mobil má kdo ví kde, a tak to je za mě v pořádku.
Že se paranoidní rodič trochu bojí, to je také v pořádku, je dospělý a musí se s tím popasovat.
Já to od těch dětí neberu jako nezodpovědnost vůči rodičům, v této míře fakt ne.
Měla jsem šestnáctileté dítě rok v zahraničí, nebylo to za oceánem, jak tu někdo popisoval (to bych měla stažené půlky často, to musím přiznat), ale přece jen to nebylo úplně na dosah.
A vůbec mě nenapadlo ho kontrolovat, vyvolávat, natož sledovat jeho polohu a podobné vylomeniny. Průběžně se ozýval, jak měl čas a náladu, je to přiměřeně hodné a zodpovědné dítě. Úplně mi to dostačovalo.
Já jsem v jeho věku po večerech poletovala v NDR po sídlišti plném gastarbeiterů a družila se s polskými chlapci ve frontě na telefonní budku.
|
| Čumča. |
|
(11.8.2026 22:03:47)
"já ti rozumím, ale já jsem se tomuto prostě vědomě rozhodla nepropadnout."
Ropucho, je to jinak. Dcera se pomalu dostává do věku, když opravdu vypadá jako žena (vysoká štíhlá hezky zaoblená dívka, ráda nosí oblečení, ve kterém to vynikne (není odhalená, ale prostě ty sportovní materiály jsou přiléhavé).
Já jsem ve věku pozdního dospívání zažila nepříjemné situace, vč. znásilnění. To se potom na některé věci díváš jinak. Není to o tom se vědomě ne/rozhodnout něčemu nepropadnout.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.8.2026 22:12:14)
Čumčo, ok.
Tak kéž se bojíš zbytečně a obavy se nikdy nenaplní.
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.8.2026 22:11:05)
Ropucho, paradoxně je snazší být v klidu, když je dítě daleko a nevíš o něm kdy a jak chodí spát, než když víš, že už by mělo být doma a není...
|
| babi_ |
|
(11.8.2026 22:16:32)
"je snazší být v klidu, když je dítě daleko a nevíš o něm kdy a jak chodí spát, než když víš, že už by mělo být doma a není..."
No to rozhodně, taky jsem psala už.
|
|
|
|
| Len |
|
(11.8.2026 22:45:56)
Tak ja to jeste chapu u deti, se souhlasem, samozrejme. Ale u partneru by me to ani nenapadlo. Pro mne neprijatelne. Na takovy typ vztahu nemam chut a bunky. Ale samozrejme to zalezi na kazdem, co je pro nej ok. U tech deti to tak nejak chapu, my to teda mame nastavene jinak a ja bych s tim jako dite od svych rodicu take nesouhlasila.
|
| kysnutá knedla |
|
(12.8.2026 6:13:31)
Len, na jaký typ vztahu nemáš buňky?
Čo o vztahu vypovídá to, že máš svoje děti a partnera v sledování?
Mám pocit, že tu máte představu (z filmu?) jak sdílení polohy = posedlé šmírovaní
Som to včera večer hodila jako téma u nás doma, děti sa divily, MM sa smial.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.8.2026 9:23:52)
Knedli, nebereš si to zbytečně osobně?
Vůbec nemusí jít o žádné chorobné stalkování, už jsem to tu psala včera.
Někomu je prostě nepříjemný ten princip, že by se lidé vzájemně mohli v reálném čase sledovat.
Nic více, prostě jiné vnímání.
Už včera jsem tu také psala, že je to stejné, jako pro někoho je nepřijatelné vstupovat si vzájemně do koupelny nebo sahat do peněženky a jiný tu zábranu nemá a nepochopí.
Pro mě šmírování, pro jiného užitečná funkce. Pro jednoho nepříjemný pocit překročených hranic, pro jiného pohoda.
Však o nic nejde, nebo?
Podstatné je, že se lidé shodnou ve vlastní rodině, nebo ne?
|
| Čumča. |
|
(12.8.2026 9:57:26)
"princip, že by se lidé vzájemně mohli v reálném čase sledovat."
Ropu, takový obecně by mi takový princip nepříjemný byl - ale tady je o rodinu, nejde o všetečnou sousedku, která žije šířením hloupých drbů, nejde o podivného kolegu, nejde o šéfa v zaměstnání - jde o nejbližší osoby a těm prostě absolutně věříš, že to použijí jen v případě nutnosti...
mně se nechce věřit, že to nejde pochopit, že to někdo používá zcela nevinně, ne za účelem čehosi už nekalého
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.8.2026 10:12:21)
Čumčo, už nevím, jak to znovu dokola zopakovat.
Píši stále totéž, píši, jak to cítím JÁ, někteří popsali, že to cítí stejně.
Že se tím někdo další cítí uražen, protože on to cítí jinak, to asi není moje zodpovědnost?
Co já s tím mám dělat?
Já jsem nikomu nic neadresovala, popisuji svůj vztah k nějaké technologické funkci a ten se nezmění.
Nejsem ale na cestě ke Knedlíkům, abych jim to násilím odinstalovala z ajfounů, ani jim nenalepím na plot ceduli, že jsou hnusní šmíráci
Zbytečná vztahovačnost, řekla bych
|
| K_at |
|
(12.8.2026 10:17:12)
Povazuju to za super pro mladší děti, které se pohybují na delší trasy samy různě mhd, pěšky, skrz mesto.
Já bych to asi uvítala v případě, ze bych se sama musela pohybovat někde v úplně neznamem prostředí, s mym orientačním nesmyslem.
U manžela, jak jsem psala, chci neco takového pri jeho cestách necestach. Ujde klidně 30km skrze hory doly strze kotliny.
Ale jinak bych to nechtěla. Ten pocit ztráty soukromí.....
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.8.2026 11:00:20)
Pro dítě do třetí, čtvrtý třídy, bych to brala, to jo.
Pro sebe, přiznam se, že v pětadvaceti, bych asi ráda šmírovala. Dneska už ne.
|
| kysnutá knedla |
|
(12.8.2026 11:15:21)
Proboha, o akom šmírovaní tu furt vravíte? Chápete ten rozdiel???
Nie, neberiem to osobne, resp. si to nemyslím, ale mi príde úplně scestná predstava, že si snad myslíte, že na to niekto čumí x krát za deň.
Včera sme sa o tom bavili, MM vravel, že na dovči sa chcel pozrieť, kam som zdrhla (ráno sa zbudil a už som nebula v posteli), potom ale videl, že nič nezjistí, lebo telefon ostal doma.
Z Vášho pohladu už to bolo MOC? Že sa chcel pozrieť, kde je jeho žena ráno po šiestej hodine? Mne to príde úplne relevantné a ani by ma nenapadlo cítiť sa preto dotknutá, sledovaná, po Vašom teda ŠMÍROVANÁ.
Moj dospelý syn požiadal dedu, či by ho mohol mať v sledovaní. A to Vám príde už úplne ujeté, predpokladám.
A ešte mi, prosím pekne, povedzte - čo za lumpárny by sa z toho asi tak dali vysledovať. Mám muža, ktorý sa za deň presúva všade možne mimo mesto, občas povie, kde majú stavbu a aj keby nebol v práci, tak prd poznám - to sledovanie nemá kameru, stejne nič nejde poznať.
Je vidieť, že som úplne čistá (po Vašom blbá).
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.8.2026 11:30:31)
Knedli, nerozumíme si a asi neporozumíme.
Je úplně jedno, jak často to kdo používá.
Ta frekvence vůbec není důležitá, vůbec to není podstata věci.
A já osobně vůbec nijak nepřemýšlím o lidech, kteří to používají. Je mi to úplně jedno.
Lidé dělají tolik různých věcí... A mě to vůbec nezajímá.
Já jen vím, co chci nebo nechci pro sebe
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.8.2026 12:22:53)
Ano, to mi přijde, kulantně řečeno, zvláštní. Manželka není rano v posteli zapnu sledovací zařízení a podívám se kde je.
Sledovat starýho dědu nebo babičku mi přijde ok.
|
| Čumča. |
|
(12.8.2026 12:28:35)
no jo, ale ostatní jsou proti knedli konstanty na jednom místě, kdežto knedli se občas zaběhne pár km, kvůli tomu jsme zdrhacímu hovíkovi v pubertě taky museli dát gps
|
|
| kysnutá knedla |
|
(12.8.2026 12:30:57)
A mne zase príde zvláštne keď sa chlap o 6h zbudí, žena nikde a on by nemal štipku záujmu zistiť, kde je.
|
| K_at |
|
(12.8.2026 12:33:15)
No, napíšu listecek, poslu zpravu.
Stejně nevěděl, kde hsi, kdyz ten tlf byl doma.
|
| kysnutá knedla |
|
(12.8.2026 12:39:21)
Neviem čo by som napísala na listoček - nevedela som, kam idem, bolo to objavovanie nového
|
| K_at |
|
(12.8.2026 12:42:15)
Knedli, no jo. Tak šla jsem ven. Do 8.00 jsme zpět. Třeba.
|
| Rodinová |
|
(12.8.2026 12:46:30)
Rikam nebo pisu Jdu se projit (pripadne Nechches taky?).
Ja jsem z tech, co sdilet polohu nechci, nejak to necitim komfortne, vyjma snad polohu me 86 maminky, ale to bychom se museli napred domluvit, zatim neni potreba.
Uprimne casto lepsi nevedet - uz se hodinu nehybe. Spi, lusti krizovky, kouka na telku, kouka do blba, lezi v bezvedomi ... ?
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.8.2026 12:55:39)
Rodinová, ano, to je jak psala Babi - když bude sama v horách a tečka se podezřele zastaví, co s tou informací? Sbírá borůvky, kochá se, nebo ji sežral medvěd?
A to platí i pro ty děti, za mě je potřeba nechat druhé lidi žít.
Důvěřovat jim, nechtít mít neustálý přehled. K čemu takový přehled je? Žijeme v extrémně bezpečné době, extrémně bezpečné lokalitě. Zopakuji své provokativní slovo, mně (MNĚ OSOBNĚ ) touha po neustálém přehledu a dohledu přijde zvrácená a do svého života to nechci.
|
| Čumča. |
|
(12.8.2026 14:08:13)
Ropu, ta druhá polovina textu je fakt zbytečnej štengr, na někoho, komu je to úplně jedno a cca osmkrát to sem už napsal
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.8.2026 12:43:48)
Tak když sama nevíš kam jdeš, je možná lepší, že tě sleduje.
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.8.2026 12:39:08)
Pokud ta žena chce aby věděl kde je napíše na papírek šla jsem se projít, zaběhat, nakoupit. Pokud nenapíše asi nechce aby to věděl. Nebo si snad myslel ,že ji odnesli marťani.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(12.8.2026 12:40:43)
nebo, pokud žena chce, aby muž věděl kde je, nechá zapnuté sdílení polohy - nemusí nic vymýšlet či psát
|
|
|
| babi_ |
|
(12.8.2026 13:02:55)
"A mne zase príde zvláštne keď sa chlap o 6h zbudí, žena nikde a on by nemal štipku záujmu zistiť, kde je."
Knedli, však tě zná, ví, že někde běháš, jezdíš, cvičíš... nepotřebuje přeci vědět, kde. Aź kdyby ses nevrátila do oběda nebo do domluveného společného programu, šel by se podívat na tvoje oblíbené trasy nebo na dovolené někam, kam by tě to mohlo lákat. Pokud má možnost sledovat, podívá se holt hned, protože je zvědavý. A dozví se, že jsi "zase bůhvíkde bez mobilu". V čem je větší důvěra se dá těžko rozhodnout
|
| neznámá |
|
(12.8.2026 13:18:17)
Já ve vztahu beru jako základní slušnost, že si říkáme kde jsme.
Pokud bych měla touhu jít někam v 6 hodin ráno, napsala bych lístek popřípadě bych kolem sedmé kdy vstává manžel zavolala. Ale takovu touhu jsem nikdy nepocítila.
Manžel kolem šesté mizí často, ale většinou je na zahradě, to neřeším, automaticky vím, kde je. Ale občas jde na ryby, to pak také kolem sedmé (to vstavají děti a stejně mě probudí) volá a hlasí se.
Já chodím na delší procházky se psy, telefon beru automaticky, cítím se s telefonem bezpečněji, přece by tu mohla courat puma. Pro mě je telefon jistota, že když se něco stane, ať se mnou, nebo něco provedou psi, mám telefon a můžu řešit.
|
| Stará husa |
|
(12.8.2026 13:25:34)
Já jak jsem vyrostla v offline době, tak jsem byla vždycky zvyklá psát lístečky: šla jsem tam a tam, vrátím se asi v tolik.
U zdravých dospělých v nejlepším věku považuji za zbytečné sledování pomocí mobilu, ale neodsuzuju to, pokud to tak někdo má a nevadí mu to.
|
|
| TaJ |
|
(12.8.2026 17:24:38)
Neznámá, přesně, taky si všichni v rodině navzájem říkáme kam jdeme a kdy se přibližně vrátíme. Když se něco změní, tak si dáme vědět, nebo napíšeme před odchodem vzkaz... Dělali jsme to tak oba v původních rodinách a děláme to tak od začátku i v té naší.
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(12.8.2026 13:09:12)
Kdybych v 6 ráno někam odešla, bude manžel volat policajty a psychiatra
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.8.2026 13:24:18)
"Kdybych v 6 ráno někam odešla, bude manžel volat policajty a psychiatra"
Evelyn
|
|
|
|
|
| Len |
|
(12.8.2026 12:32:19)
Knedli, mne tohle pripada moc. Ja proste nejsem NICI (jeho zena), jen svoje. Mam o tak odmalinka, rikala jsem to uz jako dvoulete dite, velmi ostre hranice vlastni osoby, nesnasim privlastnovani. Takze v sest rano muzu byt, kde chci a nikomu o tom nemusim podavat zpravu, pokud nechci. Takhle to mam ja, nerikam, ze se tim ostatni musi ridit, ale pro souziti se mnou je to nutne respektovat. Ja zase respektuju jine osobnostni rysy.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(12.8.2026 12:37:52)
len, na jednu stranu chápu, na druhou stranu by mi to v partnerství fakt vadilo... jsem ráda, že tohle s mužem vnímáme stejně, dáváme si vědět, když někdo někam jede, když je na festivalu, pravidelně se mi ozývá že žije... máme velmi pravidelný denní rytmus, takže když jeden nebo druhý někam jde, dá vědět tomu druhému... víceméně pořád máme jeden o druhém představu, kde se nacházíme... nevnímám to jako omezení, ale jako ohleduplnost... nemusím říkat kam jdu, ale mohu - nakonec stejně o tom pak budu muži vyprávět navzájem nás zajímá, co ten druhý dělal, viděl, zažil a oba víme chápeme, že ten druhý má starost, on se bojí, abych se někde nevybourala, já, aby se mu neudělalo špatně (příklad)...
|
| kysnutá knedla |
|
(12.8.2026 12:45:06)
Rose, mne síce MM vždy povie, kam ide, ale ja to behom pár minút vypustím z hlavy. Keby sa mu, chudákovi, niečo stalo, tak fakt ostává len tá aplikacia aby som ho našla. Ale zatiaľ som ho ešte nehľadala, a jeho to niekedy až štve
Keď sa po asi 4-5 hodinách vrátil z hľadania parohov, tak mi zo srandy vyčítal že "Ty si se určitě ani jednou nepodívala kde jsem a kdyby mě sežrali medvědi, tak vůbec nevíš..."
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.8.2026 12:47:43)
Hledal parohy?
|
| kysnutá knedla |
|
(12.8.2026 12:53:42)
Ano, každú jar hľadá parohy.
No a?
Keď už som mu ich nenasadila ja, tak nech si ich aspoň nájde on sám.
V ČR stejně houby najde.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.8.2026 13:09:37)
Jestli jsem jediná, komu přijde vtipné, že někdo hledá parohy, už sem nebudu nic psát.
Že je hledá každé jaro mě dorazilo.
Směju se jako blázen.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(12.8.2026 13:15:45)
" Že je hledá každé jaro mě dorazilo.
Směju se jako blázen."
To je snadná pomoc, jak získat parohy
|
|
| kysnutá knedla |
|
(12.8.2026 13:18:18)
Inka, tak sa smej, je super, že Ti stačí tak málo.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.8.2026 13:24:45)
Mrzí mě, že se tě to dotklo. Asi to na Slovensku nepoužíváte v tom smyslu jako v Čechách. Tady se patohy nehledají, ale nasazují. Hláška šel hledat parohy prostě vtipná je.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Bítovská hradní pouťZnojmo 
PopelkaSvitavy 
Sraz veteránůTábor 
Volarské slavnosti dřevaPrachatice 
Letecký denCheb 
Bítovská hradní pouť
Popelka
Sraz veteránů
Volarské slavnosti dřeva
Letecký den
Čočka nakyselo/Simča, dcery *1988 a 1997
Avokádové chlebíčky/Simča, dcery *1988 a 1997
Chlodnik/Simča, dcery *1988 a 1997
Kuřecí játra na smetaně (s těstovinami)/Simča, dcery *1988 a 1997
Punčová vajíčka/Simča, dcery *1988 a 1997
Pečený květák v troubě/Simča, dcery *1988 a 1997
Strouhaný kakaový koláč/Simča, dcery *1988 a 1997
Špekové knedlíky/Simča, dcery *1988 a 1997
Citronoví sněhuláci (vosí hnízda)/Simča, dcery *1988 a 1997
Medovníkové koule/Simča, dcery *1988 a 1997