| white | 
 |
(21.9.2026 9:26:36)
Mám problém se svou neoficiální tchyní a nevím, jak se k tomu postavit. Tedy spíš ona se mnou.
Je jí přes osmdesát a možná je to počínající demence a co je moc..
Nějak jsem se smířila s tím, že od té doby kdy ovdověla a partner ji má "v péči"
tráví s námi každý víkend na chalupě. Je na vzduchu, nesedí sama v bytě, ze kterého se kvůli schodům moc nedostane,sbírá si bylinky, opaluje se, ok, akceptuji. Horší je, že má zřejmě pocit,, když jsem tam já, že na sebe zbytečně strhávám partnerovu pozornost. Tak si to aspoň vysvětluji. Nehodlám ale trávit veškerý čas s partnerem ve trojici s jeho starou matkou.
Vrcholem bylo, když jsme minulý víkend na dlouhou vycházku po okolí. Po návratu byla "tichá domácnost", posléze výčitky, že ji nikam nikdo nevezme. Podotýkám, že má velké problémy s chůzí.
Večer jsme seděli s vínem, hysterická scéna, že dolévá jenom mě a ona nic- přičemž se už z toho stihla přiopít. Jsme prý \"hovada" a myslíme jenom na sebe. Vrcholem všeho bylo, když jsem omylem vylila skleničku s vínem. Dostalo se mi titulů jako "prase", a podobné tituly.
Na občasné návštěvy působí přitom jako nějaká pohádková babička a vzorná křesťanka.
Partner naříká, že na to nemám reagovat, že se opilý senior se nemůže brát vážně, a kromě toho, jestli bude prí "vysírat", tak bude sedět doma. Následující den ke mě přišla a pravila žeprý "zlo se oplácí zlem" a zase odešla Nestačila jsem se ani zeptat, cože zlého jsem provedla.
Nevím, nakolik se mám vymezovat, nebo ji brát jako malé děcko, či seniora, který fakt může mít počínající demenci. Nikdy předtím nebyla zas až tak útočná, i když měla pořád připomínky k oblečení účesu nebo nošení podprsenky:) Nechci jí nějak ublížit, nebo aby trávila zbytek života zavřená v bytě, ale na druhé straně bych chtěla trávit čas s partnerem normálně a svobodně.
|
| Jerry G. |
|
(21.9.2026 9:53:59)
White,
pro me je neco podobneho nocni mura. Ja teda jsem presvedcena, ze nikdo nema pravo se takhle chovat, jakoliv je nemocny traumatizovany, postizeny, stary.. Situace na pytel, ja tedy bych se snazila vytycit nejake pro tebe prijatelne hranice a nich trvala. treba s tchyni budu travit, jenom 1 az dva vikendy v mesici, jakmile mi zacne nadavat odjizdim. Treba.. Do toho bych se snazila, resit situaci s externimi organizacemi Pecevatels sluzba atd..Ja se priznam, ze bych tohle nesnesla an od vlastni maminky. To jsou jenom takovy hlasky od pocitace, a dokazi si predstavit, ze situace je mnohem slozitejsi..
Ja jsem nejakou dobu pracovala s lidmi s demenci, chce to empatii a `pevne stat ve svych botech`. Urcite bych zapojila do pece o tchyni nekoho dalsiho, jinak vas to odela vsechny, ona lepsi nebude. To bude cim dal horsi. Chapu ze tchyne nebude chtit, prtner nebude chtit tohle zrejme neni dlouhodobe udrzitelne.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(21.9.2026 9:59:07)
no tebou popisované jevy by se klidně daly očekávat při stařecké demenci... tam pak nastupuje často paranoidní chování, hrubé výrazy, u tchýně to bylo pak hodně i o tom, že se jí něco zdálo a pak to považovala za realitu, třeba že jsme koupili nějakou maringotku u ní ve vsi a jezdili jsme tam na dovolené a ani jsme se u ní nezastavili, a že jsme tam byli i s mou mamkou... a pro ni to byla vzpomínka, byla o tom přesvědčena a nebylo možné jí vyvrátit, že nic takového se nikdy nestalo, měla nám prostě za zlé, že jsme se u ní nestavili, vyčítala nám jak jsme sobečtí a že by se ráda s mamkou pozdravila 
tyhle sny se pak samozřejmě překlápěly do reality hlavně v tom emocionálním cítění, takže se pak nesmyslně zlobila na různé lidi, mátly se jí staré vzpomínky, nové vzpomínky, sny, nedávalo to smysl ani jí a to ji rozčilovalo... také nám tvrdila, že její maminka je v domově důchodců, nikdo jí to nedokázal vymluvit, že její maminka je už několik desetiletí mrtvá, dožila ve svém bytě a ve zmiňovaném městě nikdy žádný domov důchodců nebyl... nepomohla ani cesta do toho města, aby nám ukázala ten dd, prostě ho jen nenašla, ale byla to naše chyba, že jsme "moc spěchali"... asi tě nepotěším, ale strašně se to zhoršovalo, až do absurdních situací, kdy držela v ruce úmrtní list svého tatínka a rozčilovala se, že už mu minulý týden říkala, aby si ho odvezl a on jí ho tam zase nechal... ale až přijede v týdnu, tak už mu ho strčí do kapsy, aby si ho odvezl...
teď je v domově se zvláštní péčí, bere nějaké léky, trochu se to srovnalo, ale spíš do jakéhosi podivného stavu mysli, kdy si pamatuje čím dál méně, ale podle některých náznaků si opravdu uvědomuje kde je a s okolím se sžívá, pořád to teda považuje za dočasný pobyt, s tím, že se vrátí domů... někdy nám vypráví jak tam pečuje o kytky jak myje okna, pere záclony, jak pomáhá "těm holkám" s papírama, někdy si myslí, že tam je na výpomoc (dělala písařku, zapisovatelku u soudu a různou administrativu), někdy že je v nemocnici...
každopádně bych doporučila dostat ji co nejdřív na vyšetření, klidně začít u praktika, vhodné léky mohou nástup zpomalit a zmírnit některé projevy...
jo a obecně mám vypozorováno, že nejlépe na komunikaci funguje zrcadlení - čím vstřícnější a milejší na ni budeš, tím milejší a vstřícnější bude ona, každá výčitka, každý ostřejší tón se ti vrátí vy vygradovaném útoku zpět... myslím, že pro tebe jako "jen" snachu, to může být snazší, pro partnera (syna) v tom ještě často hraje roli ta dětská neochota přijmout ztrátu rodiče takového, jakého celý život znal, tak s tím je dobré počítat...
|
| white |
|
(21.9.2026 10:04:28)
Nedá se říct, že by byla dementní, je celkem při smyslech a v realitě, spíš byla nucena celý život potlačovat své emoce, s tím, že má za povinnost být usměvavá a milá, i když to v ní vře, a teď je pro ni čím dál těžší udržet emoce pod pokličkou, zvlášť když se něčeho napije, tak ta maska spadne.
|
| Jerry G. |
|
(21.9.2026 10:15:12)
Kolik ji je? Alkoholismus je velky skryty problem u senioru hlavne seniorek. Muze mit cukrovku, muze byt depresivni cokoliv. Jak zvlada peci o sebe a domacnost. Urcite bych se zo snazila aktivneji resit.
|
| white |
|
(21.9.2026 10:18:19)
Žije s partnerem, který se stará o většinu věcí. Neumí ani zapnout automatickou pračku, neuměla to ani dřív, nikdy to nedělala, pral její manžel. Alkoholismus to asi není, spíš alkohol je spouštěč a bourač zábran.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(21.9.2026 10:32:51)
no, ono to ale může opravdu souviset... zpočátku se to schová právě pod náladovost, sem tam nějaké to opomenutí, pod berličku alkoholu... když s ní nejste pořád, snadno to přehlédnete, kdo je s ní pořád, zase to nemusí postřehnout, protože ten začátek je často plíživý... ono s věkem se často zvýrazní ty negativní vlastnosti, člověk asi pak už nemá úplně sílu udržet ten "kulturní" nános, připadá mi, že pak začne pomalu mizet ta naučená "maska", člověk se méně hlídá, méně koriguje, kapacita energie jako by byla přesměrována od snahy o vnější dojem k prostému přežití...
vlastně to zrcadlení může být dobrý způsob jak to otestovat - jestli je jen bezpříčinně zlá, a ty na ni budeš milá, ona bude zlá dál... pokud bude přejímat a na milé chování bude reagovat pozitivně, jde pravděpodobně o něco, co ona už sama neovlivní (demence, alzheimer - mám ozkoušeno v obou případech )
|
| Čumča. | 
|
(21.9.2026 10:46:24)
 ano, soustavně oslovovat tu lepší část z její momentální povahy a v rámci zrcadlení se uvidí, jestli oplácí podobným nebo ne
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(21.9.2026 14:31:35)
pořád to může ale souviset s tou demencí
|
|
|
|
|
|
| Beruška78 | 
|
(21.9.2026 10:31:33)
Na mě to působí tak, že chce mít partnera jen pro sebe, i na chalupě, a snaží se docílit, abys tam přestala jezdit a zošklivit to různýma narážkama a urážením.
|
|
| Čumča. |
|
(21.9.2026 10:43:53)
white, spousta dobrých rad tu už padla...
to s těmi zábranami, jak píšeš, může být pravda, ale nezatracovala bych variantu, že se jí něco zdravotního rozjíždí a že začíná být nemocná, ne všechny demence začínají jen zapomětlivostí, ta vyostřenost fakt může být projev nějaké mentální zátěže...
je nezbytné ji vyšetřit, zpomalí se případný nástup zhoršených projevů
alkohol bych úplně vyloučila z jejího dosahu
taky bych s cítila dotčená - snášela jsem pár let něco podobného od tchýně v silné menopauze, osamělé, pečující o své batole a vadila jsem jí velice, jenom to, že vůbec existuju - věř mi, že mnohem těžší než pro tebe, je to pro tvého partnera, je to jeho milovaná (nyní osamělá) máma - tohle vědomí pomáhalo mně, bylo vidět, že to mm trápí velmi a já mu nechtěla přidělávat zátěže. Připrav se na to, že bude hledat polehčující okolnosti pro chování své mámy (a část z nich se bohužel potvrdí jako pravdivá), některé projevy budou fakt chování malého žárlivého dítěte
hodně síly přeju, budete ji v partnerem potřebovat
pořád to může být ale i zhoršený stav třeba dehydratací a nedostatkem něčeho klíčového ve stravě, a bude to o dost lepší
|
| Len | 
|
(21.9.2026 10:49:03)
Krome dehydratace (zvlast ve spojitosti s alkoholem dost pravdepodobne) bych jeste zminila infekce mocovych cest, ktere se prave u starsich lidi casto projevuji zmenami chovani a stejnymi priznaky jako demence. U nas zkusenost hned dvojita.
|
| white |
|
(21.9.2026 10:54:41)
To je zajímavé, protože něčím podobným trpí.
|
|
|
| white |
|
(21.9.2026 10:53:42)
Vím že je to pro partnera těžké a snažím se mu to ulehčovat, a nedělat zbytečně dusno. Má samozřejmě pocit, že by to měl řešit. Je samo o sobě náročné být s takovou osobou 24/7.
Nastěhoval se k ní v rámci řešení bytové situace po rozvodu, když zůstala sama po smrti manžela v třípokojovém bytě, a rodina uvítala, že o babičku bude do budoucna postaráno.Tehdy cca před pěti lety to vypadalo celkem na idylické soužití.
Pro vysvětlení - já žiju taky v třípokojovém bytě s dvěma dospělými studujícími dětmi, takže jsme se nesestěhovali, ale stav mingels nám vyhovuje, navštěvujeme se tam či tam a o víkendu máme společnou domácnost na chalupě.
Zvláštní je, že pokud přijdu do bytu,někdy tam i přespávám , tak se tchyně ke mě chová zdvořile jako k návštěvě. Je to legrace.
|
| Čumča. |
|
(21.9.2026 11:12:03)
"Zvláštní je, že pokud přijdu do bytu,někdy tam i přespávám , tak se tchyně ke mě chová zdvořile jako k návštěvě. Je to legrace."
white, jestli to není způsobené zdravotním důvodem, tak vím, jaká legrace to je . Nejprve jsem "návštěva", dostanu kávu, proběhnou zdvořilostní momenty a pak v kuchyni mi budoucí tchýně poví "tobě ukrojím jen starý chleba, ne ten dnešní, co jsme snídali s mou holčičkou, u nás se totiž dojídá". To je tak trapný, že jsem to nemohla nějakou dobu ani vyprávět...
na druhou stranu, i moje tchýně měla tehdy polehčující okolnosti (silná menopauza, osamělost, deprese, izolace s batoletem, existenční starosti a já jsem bohužel představovala několik věcí, které si ona pro svůj život přála, a nepodařily se jí, což ji dodnes bolí)
|
|
|
| magrata1 | 
|
(22.9.2026 11:26:38)
Může to být i tak, že si uvědomuje, že "blbne", zapomíná a pod., ale ještě v menším rozsahu. Uvědomuje si to, zvládá to maskovat, ale má z toho nervy. Plus změny nálady a povahy jsou běžným průvodním příznakem.
Měla jsem ve 30 letech po borelioze výpadek krátkodobé paměti, bylo to šíleně depresivní. Všechno jsem si musela psát. Když jsem vyšla z kanclu, netušila jsem, kam jdu a proč. Když jsem šla pro dceru do školky, nepoznala jsem náves rodné vesnice, bylo to, jako bych se teleportovala neznámo kam. Nevěděla jsem, že jdu do školky. Všechno jsem měla zapsané, za minutu jsem neměla páru, jaký byl záměr. Rozumově jsem byla OK, normálně jsem si dala pžed sebe lístek s úkolem (upravit zadní pásek sandálu č. A605. A pak jsem to v pohodě udělala. Jen, když jsem nesla hotovou práci, musela jsem si napsat, kam jdu a co tam jdu dělat. Byla to depka jako prase, málem jsem se z toho zbláznila. To nejhorší trvalo rok, pak se to zlepšovalo. V něčem mám pozůstatky dodnes.
Takže ona si může uvědomovat, co vy ještě nepozorujete a být z toho ve stresu.
|
| Beat | 
|
(22.9.2026 11:55:43)
Včera byl mezinárodní den Alzheimera a demence. Na Radiozurnalu byl zajímavý rozhovor s gerontolozkou Ivou Holmerovou.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(22.9.2026 12:54:32)
přesně tohle mne vyloženě děsí...
mívám takové sny, kdy někam jdu a nevím kam, nepoznávám lidi, místa, vím, že jsem někde, kde bych to znát měla, ale nic mi to neříká... vždycky se budím strašně vyčerpaná a úplně emocionálně na dně...
a pak přijde okamžik, kdy si ani za nic nemůžu vybavit nějaké slovo nebo si vzpomenout co mám udělat a vždycky mne úplně zamrazí, že už to začíná... nejhorší je, když se mi nějaký výraz úplně zablokuje, není to ten pocit že to mám na jazyku, ale prostě nic, v mysli jako by byla díra, zeď nebo kaňka... a nemůžu si ho vybavit ani opsat, prostě to tam není... posledně mi takhle vypadl název kytky - čekanky... nakonec jsem to našla díky AI, jenže večer jsem chtěla muži říct, že už to vím a zase prázdno... zase jsem musela hledat... hledala jsem ho asi 5x, než se usadilo zpátky, měla jsem pocit, že takhle nějak musí fungovat paměťová kouzla nebo zásahy do paměti... fakt hnusné...
|
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(21.9.2026 11:13:17)
Není v rodině někdo další, kdo by se na péči o maminku částečně podílel?
Není myslím zdravé v žádném směru, aby dennodenní péče ležela jen na tvém partnerovi. Rodič je rodič, péči zaslouží, ale není to partner. Maminka evidentně žárlí, ale těžko říct, jestli v jejím věku lze po ní chtít racionální sebereflexi, že si nemůže nárokovat veškerý čas a pozornost svého syna, že on má také svůj partnerský život.
Ideální by bylo, kdyby ji mohl občas vyvézt na chalupu nebo někam na víkendový pobyt jiný člen rodiny a vy byste s partnerem měli víkend pro sebe.
Nebo alespoň zavést nějaký střídavý režim, cokoli, podle možností vaší rodiny.
Trávit všechny víkendy ve třech je nadměrná obětavost.
|
| K_at |
|
(21.9.2026 13:28:50)
Ropucho, souhlasím. Poskytnout mamince vikendy na chatě je hezké. Jen to treba nemusí byt kazdy spolecny vikend. Coz ale musí zprocesovat hlavně partner.
|
| Dari79 |
|
(21.9.2026 21:22:03)
Jasně, každá rodina se s tím musí nějak "poprat".
Já mám tchyni 85+, muž je navíc jedináček... Je s tím spojena spousta věcí, které prostě respektuji ("musím" respektovat). Přijímám to jako realitu, protože sama jsem bydlela do jejich smrti s babičkou a dědou. Vím, že to bude ještě těžší, resp. lepší to už nebude.
Jenom doufám, že "podstatně horší" to nebude... Na svůj věk je na tom ještě pořád dost dobře...
Hlavní břemeno je na mužovi, částečně pomáhá velký syn (nějaké to odvez, přivez...). Mě taky nikdy neměla moc ráda, takže se toho ode mě moc nečeká, s výjimkou "jinak to nejde". Ale kdyby bylo hůř, tak by to nějak muselo jít...
Pro mě je hlavní "nepohodlí", že už jsme, vlastně od COVIDu, nikde nebyli všichni letecky... Muž se cítí líp ve vzdálenosti do třeba 4 hodin autem..., kdyby něco. Líto mi to je, bývali jsme u moře klidně 2x do roka, ale chápu, že kdybych ho "ukecala" nebo "ubrečela" nebo "uvyčítala", tak by si to stejně vyčítal, neužil, stresoval se... a kdyby se fakt v té době něco stalo, tak by to byly výčitky "do smrti". Je to jeho máma.
A jasně, teoreticky to může být ještě třeba na 15 let, ale co si budem, spíš je to otázka třeba 5 let... ¨
Takže za mě - opravdu bych se oprostila od toho, abych brala osobně to, co mi říká... Seniory je opravdu potřeba brát s velkou rezervou...
A skutečně - jednou za čas aby se postaral i někdo jiný, třeba na celý víkend na té chatě, abyste mohli někam jinam vypadnout...
Každého partnera si člověk "bere" i se "závazky", ať už jsou to děti či bývalá partnerka a v našem věku holt už spíš ti rodiče...
|
|
|
|
|
V její náručí
Malý princ v originálním muzikálovém pojetí okouzlí diváky Malé scény Hudebního divadla Karlín
Josefínské slavnosti TerezínLitoměřice 
KřivokláníBeroun 
Svatováclavské slavnosti na BudčiKladno 
Školní příprava dítěte s nesoustředěním a ADHDPraha 9 
Zamykání OhřeSokolov 
Josefínské slavnosti Terezín
Křivoklání
Svatováclavské slavnosti na Budči
Školní příprava dítěte s nesoustředěním a ADHD
Zamykání Ohře
Čočka nakyselo/Simča, dcery *1988 a 1997
Avokádové chlebíčky/Simča, dcery *1988 a 1997
Chlodnik/Simča, dcery *1988 a 1997
Kuřecí játra na smetaně (s těstovinami)/Simča, dcery *1988 a 1997
Punčová vajíčka/Simča, dcery *1988 a 1997
Pečený květák v troubě/Simča, dcery *1988 a 1997
Strouhaný kakaový koláč/Simča, dcery *1988 a 1997
Špekové knedlíky/Simča, dcery *1988 a 1997
Citronoví sněhuláci (vosí hnízda)/Simča, dcery *1988 a 1997
Medovníkové koule/Simča, dcery *1988 a 1997