Re: Ne velká slova...

Trosku mi to pripomina priklad z moji terapeuticke praxe - klient-tatinek dcery a budouci otec dalsi dcery prisel s problemem ze, se boji mit to miminko v brise rad. Z jeho pribehu vyplynulo, ze uz o jedno miminko v prubehu tehotentstvi prisli. Snazil se mu davat vsechnu lasku, tesil se na nej, vsechno prozival se zenou a najednou bylo miminko pryc a on byl strasne prazdny, manzelka hned mluvila o dalsim diteti, ale on se bal, ze zase bude mit nekoho rad a prijde o nej, bal se o svou zenu, jak to zvladne atd. Ale presto ji vyhovel a podarilo se jim otehotnet. Manzelka se strasne tesila, ale on to nedokazal, nedokazal se ji ani dotknout, prozivat to s ni, protoze chtel byt jako spravny chlap pripraveny na to, ze kdyz to "neklapne" aby byl jeji opora. Postupne jsem to probirali a dosli k zaveru, ze kazde miminko i kdyby to nedopadlo potrebuje lasku, jak by si potom, kdyz to dopadne dobre, vysvetlil, ze se ochudil o to vsechno co mohl prozivat? Dopadlo to dobre, dnes maji rocni holcicku, krasnou a zdravou a hlavne milovanou.
Tim chci rict, ze se mozna jen tvuj manzel boji, boji se ze by to nemuselo "dopadnout" a on by nebyl ten silak, jaky chlapi prece vzdycky musi byt. Ale neznam ho a chlapi opravdu proste neradi mluvi o tom co citi. Me taky cele tehotentsvi prislo, ze by se mel ten muj vic rozplyvat nad srdickem a fotkama :) ale on proste delal maximum toho co mohl. Snazil se nas zabezpecit a obstarat veskery komfort kolem toho. Zkus mu proste rict, co by sis prala (kdyz uz to fungovalo i s porodem), ale netlac na nej. Hodne stesti