| Drop | 
 |
(7.7.2016 18:33:50)
to jsou příšerný zážitky, prý jsem se taky topila v Berounce, rodiče sahali pod vodu a nic nenahmátli několikrát po sobě, pak se jim to podařilo
dívat se z vedlejšího bazénu musela být hrůza, asi jako když my jsme se koukali, jak náš 2 letý se prochází po parkovišti mezi couvajícíma autama a my byli v protisměrtu na jezdících schodech a nemohli jsme dělat nic než vyjez nahoru a pak rychle seběhnout
naprostý souhlas s tím, že víc jak s jedním neplavcem bych do bazénu, ani na koupaliště nešla, letos se zdá, že už dcera umí plavat, tak si po 9 letech konečně zaplavu, tedy už sebou budu mít jen jednoho neplavce
|
| withep | 
|
(8.7.2016 6:13:51)
Ano, hrozné. Měla jsem takový příšerný sen, šla jsem s dvouletým po silnici kolem hluboké kalné vody a on tam jen tak mimochodem žbluňknul. Zajela jsem za ním s myšlenkou, že tam zhyneme oba, ale nemohla bych neudělat nic (neumím plavat pod vodou, potápět se a tak). Možná působím trochu paranoidně, odmítám ho nechat volně pobíhat, když jdeme po chodníku těsně vedle silnice nebo na nástupišti vlaků. On je trochu nevyzpytatelný, u starších dvou dětí jsem tak obezřetná být nemusela. Ale jít na koupaliště sama se dvěmi malými dětmi a očekávat, že dvouleté zůstane poslušně na dece, to už mi připadá hodně naivní. Chodíme minimálně dva dospělí na dvě až tři děti (neplavce s rukávkama).
|
| Tečka. |
|
(10.7.2016 8:07:13)
"Možná působím trochu paranoidně, odmítám ho nechat volně pobíhat, když jdeme po chodníku těsně vedle silnice nebo na nástupišti vlaků."
Tak to jsem asi taky paranoidní, ovšem dosud jsem to považovala za běžný postup, a sama sobě vyčítám každou mezeru v bezpečném chování, na kterou přijdu až následně, i když k ničemu nedojde, prostě mi jen tak prolétne hlavou, co jsem nechtě podcenila.
Souhlas rovněž s ponecháním dvouletého dítěte samotného na dece (i kdyby to bylo absolutně klidné dítě), to je naprosto mimo mé chápání, před očima vidím asi tak tisíc katastrofických scénářů, a zdaleka se netýkají jen vody.
K vodě teda chodíme zásadně jeden dospělý na jednoho neplavce, když už nouzově a fakt na chvíli připadne více dětí na jednoho dospělého tak jsme zásadně v brouzdališti nebo dětském bazénku a děti poblíž u sebe. S dvojčatama je to vyšší level... Já teda dohlížím i na děti plavce, když to nemám jak jinak udělat, tak mám neplavající mrně u sebe ve vodě v náruči, ale jen tam, kde plavec dosáhne na dno. Pokud je tam hlubší voda, tak jsem i s mrnětem na břehu a sleduju to plavající dítě s připraveným krizovým plánem (napřed si vyhlédnu, kam nebo komu vrazím toho prcka abych se mohla okamžitě vrhnout do vody, na sobě tolik oblečení, abych byla schopná zasáhnout) a plavec nesmí příliš daleko.
Pokud nemůžu na plavce dohlížet, tak nesmí v žádném případě do vody sám, vždy s někým dalším, třeba i dalším dítětem plavcem, a pokaždé mi musí předtím odříkat, co by dělali, kdyby se ten druhý topil. To ale fakt nemám ráda, a musím mít jistotu, že oba umí dobře plavat.
I tak vím, že nemusím být dostatečně pohotová a rychlá, a nevím, jestli bych měla kapacitu zachraňovat někoho cizího, prostě bych ho asi přehlédla. Když bych ho viděla, tak se samozřejmě pokusím ho vytáhnout, ale mám obavy, že bych si ho nestačila všimnout, zaneprázdněna hlídáním svých dětí.
Asi tříletý syn mi taky vklouzl do velkého bazénu, když jsme šli po břehu, z mého pohledu dostatečně daleko od okraje ... No evidentně to nebylo dostatečně daleko, a byl pod vodou v mžiku, vůbec jsme to dva dospělí (!) nebyli schopni postřehnout, okamžitě ho vytáhla paní, která byla v bazéně hned u toho okraje.
Pak mi pětiletá dcera hupsla v zimě do rybníka, když jsme krmili kachny, NAŠTĚSTÍ tam bylo mělko, byl to neuvěřitelně rychlý okamžik, a nikdo dodnes netuší, jak se to stalo, prostě stála vedle nás na břehu, a najednou se vynořila z vody a pohoršeně vykládala, jak ji kapři ozobávali nohy 
Taky jsem ještě za bezdětna tahala z přehrady asi devítiletou sestřenici, fakt dobrou plavkyni (chodila plavat závodně). Ze břehu jsme na děcka koukali tři dospělí (!) a hromada dalších koupajích se lidí, vypadalo to, že holka dovádí s ostatníma dětma, prostě tam tak sebou plácala, až mi jako první docvaklo, že se topí. Připadalo mi jako věčnost, než jsem se k ní dobrodila a doplavala, od té doby vím, že záchrana zabere až příliš času. Tehdy to dopadlo hodně dobře, ale stáli u holky všichni svatí.
Mám z vody velký respekt, i když ji miluju. Pobyt s dětmi u vody považuju za jednu z nejvíc vyčerpávajích záležitostí.
|
|
|
|
V její náručí
Koncert orchestru lidových nástrojůPlzeň-město 
Letní slavnosti staré hudbyPraha 1 
Slavnost ovocných knedlíkůBenešov 
Korále z klokočíChrudim 
Čochtanova TřeboňJindřichův Hradec 
Koncert orchestru lidových nástrojů
Letní slavnosti staré hudby
Slavnost ovocných knedlíků
Korále z klokočí
Čochtanova Třeboň
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)