kihali | •
|
(27.4.2020 15:49:02) Tyhle rady už všechny znám, ale my máte doma jiný problém. Jak mám prostím vás donutit mého syna, aby začal hrát Minecraft? Je to holt už starý, tak už ho to tak nebere. Nejradši by lítal celý dny venku, což je teď samozřejmě nežádoucí. Nechápu to, já jsem tuhle hru milovala, už x let zpátky jsem u toho proseděla celé hodiny a chci k tomu syna pochopitelně vést taky. Jenže ho to vůbec nebere. Trvám na tom, aby každý den aspoň půl hodiny hrál. Už jsem zkoušela, že budeme hrát spolu, chvilku on a chvilku já. Jenže on to vždycky po půl hodině vypne a evidentně ho to nebaví. Jsem už zoufalá. Dokonce jsem mu navrhovala, že za každou odehranou hodinu dostane od mě bonbón, ale takhle ho fakt motivovat nechci. Chci aby ho to začalo bavit a aby hrál sám od sebe! Co mám podle vás dělat? Máte nějaké typy takhle na tenhle koníček? (O čtení toho už padlo hodně, ale s tímhle mi zatím nikdo neporadil)
|
Hana S., dva synové 18 a 21 | •
|
(3.5.2020 3:36:52) Milí čtenáři Rodiny, já jsem pasivní čtenářkou rodiny už 22 let a tento úžasný článek o čtení a ještě překvapivější o Minecraftu mě vede k tomu, abych poprvé napsala. Jelikož se za chvilku dožiju půl století, nejzajímavější a postřeh a prostorovou představivost rozvíjející hra je podle mých celoživotních zkušeností TETRIS. Takže prosím, tušíte někdo, jak přesvědčit dnešní děti,že TETRIS jsou nejlepší praxe pro život? TETRIS jsou jako život,NIKDY NEVÍTE co na vás zrovna poletí nebo spadne!!! Doufám, že mě nikdo nepodezíráte, že jsem chtěla Forestu Gumpovi parodovat jeho slavnou větu: Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš. A pokud jsem alespoň jednoho člověka inspirovala k tomu, aby vyzkoušel TETRIS a porovnal se svou životní zkušeností (doporučuji tu verzi hry, kdy se rychlost padání dílků stále zvyšuje) pak můj příspěvek měl smysl. Díky za trpělivost při ČTENÍ až sem, zapište si 1km.
|
|
|