Tom | •
|
(23.2.2002 21:21:25) Plne s Vami souhlasime. Je to neuveritelne, ale take mame takoveho synka Tomaska. Po precteni Vaseho clanku, jsme si rikali zda nahodou nejsou dvojcata. Prave ted - je 21:15, jiz hodinu chovame, aby nerval jako tygr. Souhlasime i s tim, ze vetsina "dobrych" rad naprosto nezabira(strouhani brambor a ruzne domaci prace jsou naprosta utopie). Momentalne potlacuje nas "121" pokus o ulozeni neskutecnym revem. Myslim, ze nad nami vede 1000:1. Uvitame Vase rady a zkusenosti a poskytneme sve. Pokud Vam to Tom dovoli spojte se s nami. S pozdravem Tomik, Eva a Radek.
|
Jana |
|
(23.2.2002 23:10:47) Zdravím další rodinu postiženou Tomáškovským syndromem! :o)) Je 22:53 a Tom už 10 minut spí, heč! Dneska to dokonce stihnul před jedenáctou. Ale jenom proto, že přes den spal pouze jednou.
Zkusím Vám vypsat všechna možná řešení, co zkoušíme doma: 1. Toma něco bolí, brečí a křičí - pomáhá jenom nošení, houpání, zpívání, dokud to nepoleví. 2. Nechce spát - po pár pokusech mu přestanu nutit postýlku, nechám ho s námi v pokoji na dece, až začne být unavený, uložím ho znovu. (to jsou ta usínání po půlnoci...) 3. Nechce být v postýlce, je ospalý a řve - dáme ho v tmavém pokoji do postýlky, zůstane u něj manžel (nespojuje si ho s kojením a jídlem), něco mu povídá, hladí ho a řeší spolu nějaké tajné klučičí věci. No a já mám chvíli času na mailíky a tak. 4. Nejběžnější praxe, když je Tomík v dobré náladě: někdy před desátou se koupe s tatínkem ve vaně, hodně s ním řádíme, trénujeme potápění, pak rychle do pyžámka, nakojit a polobezvědomé dítě odnést do postýlky. Když se vystihne ten správný okamžik, do jedenácti usíná. Když se nevystihne ten správný okamžik, TOm se vzbudí a následuje jedna ze tří předchozích možností :o)))
Řekla bych, že pro mě osobně bylo nejdůležitější vyrovnat se s tím, že máme nespavé dítě, že volné, klidné večery neexistují, a že je normální, že dítě usíná později. A že je normální věšet prádlo o půlnoci, skládat prádlo při přímém přenosu hokeje ze ZOH (o půl druhé ráno :o))), být v devět večer s kočárkem venku a důležité rodinné hovory řešit nad ránem.
Jo, jeden důležitý postřeh - je nutné ho utahat! Když mám Toma s sebou ve vaku, nebo v šátku na nějaké akci, nebo po plavání líp spí. Ve dnech s blbým počasím, kdy jsme doma, případně s ním jedu jenom na chvíli v kočárku, vyvádí mnohem víc.
|
Eva | •
|
(24.2.2002 9:49:44) I pro mne bylo důležité srovnat se s tím, že naše dítě nespí. Nejdůležitější bylo ale vyrovnat se s tím, že kamarádky mají "vzorové" dětí (jedí, spí, leží v klidu v postýlce a broukají se) a já si s tím naším tygrem připadala jako neschopná matka, co si neumí sjednat pořádek. Teď už vím, že nejsem sama a všem, kdo mi budou "radit" ukážu Váš článek. Já mám takový názor, že oni brečí proto, že se nudí. A to když si uvědomím, tak je mi jich líto. Proto plně souhlasím s tím, že je nutné je utahat. Veškeré aktivity mimo domov, které se mnou Tom absolvuje se mu líbí a je na nich vesměs dost hodný. Takže potom nikdo nechce ani věřit, že je doma schopný tak vyvádět. Když hrozně vyvádí a nic už nepomáhá, tak se mi osvědčilo, ho úplně zesvlíct a nechat ho "pročutat". To se obvykle zklidní, teda do té doby, než ho zase začnu obékat.Ale už mockrát to zabralo. Zdravím Evča PS: mohu psát jen proto, že Radek chová a zpívá. Mladýmu se klíží víčka po cvičení, ale raději by umřel, než by usnul.
|
Zdenča, brouček-4r. |
|
(20.5.2002 8:49:53) Po přečtení Vašich příspěvků a ůvah na jméno Tom, Tomík jsem se musela zasmát. Mám syna (4 roky), jmenuje se Marek a prožívala jsem tyto situace večer co večer asi tak do dvou až tří let jeho věku. Teď už sice chodí spát včas, ale co předchází tomu spaní...no neptejte se. A v noci se budí s pravidelností takovou jako by měl v sobě nějaký budík či co. Přeji Vám všem pevné nervy a úsměv na rtech. Dá se to vše vydržet, neboť ty dětské ručičky které Vás hladí a dětský úsměv...to vše je k nezaplacení. Zdraví Vás Zdenča
|
|
|
|
|