| Kozubci |
 |
(17.6.2002 15:05:19)
S tímto článkem souhlasím. Některé reakce na tento článek (např. zajistit si dítě, venčí zároveň psa i dítě) zní ve spojení s dětmi dost divně.
Já osobně mám s pejkaři špatné zkušenosti : chodníky lemované psími hovňousky (to,kolik pejskařů uklízelo nadílku po svým pejscích, by se dalo spočítat na prstech jedné ruky),majitelé nechávají venčit psy u dětských hřišť (což je podle mého názoru nepřípustné) a s klidným svědomím je bez náhubku a vodítka nechávají běhat mezi dětmi. Když majitele psa slušným způsobem upozorníte, aby si psa uvázal, tak v lepším případě uslyšíte reakci typu : ...náš pes Vám neublíží, ...on je hodný, ... on má děti rád, a v tom horším Vám nějak arogantně odbrkne.
Já jsem z Havířova a dnes je to přesně rok, kdy bojový pes napadl na dětském hřišti 4 letou holčičku. Dědeček také "venčil" vnoučka a psího mazlíčka, který samozřejmě neměl ani vodítko ani náhubek. Holčička přežila jen díky rychlé reakci duchapřítomných lidí. A pochybuji, že by si toto mohla maminka zavinit sama, jak zde v nějakém příspěku zaznělo. Proto dnes už mi nikdo nenamluví, že on je hodný, on má děti rád.
Když se v naší bezprostřední blízkosti objeví pes okamžitě jsem v pozoru. Psy, které neznáme, nehladíme a máme z nich respekt, který však nesmí přerůst v panický strach.
Nemyslím si, že hlavními viníky jsou psi ani děti, ale majitelé, kteří nemají na psa dostatek času, majitelé, kteří si do malých panelákových bytů pořizují velké psy, majitelé, kteří si bojové psy pořizují proto, aby si zvýšili sebevědomí. Podle mého názoru pes musí být cvičený, musí pána poslechnout na slovo a v prvé řadě mít náhubek a vodítko. Nelíbí se mi, že v poslední době v ČR vládne nedotknutelný kult psa (pes může i to, co by ten majitel svému dítěti nedovolil). Připadá mi, že se lidé dělí na ty, co chovají psy a ty, co chovají děti.Někteří lidé mají názor, že psi by mohli běhat volně a děti by se měli vodit na vodítku. Nemyslím si, že je správné, že si musím dávat pozor na dítě, aby mu pes neublížil. Já mám dávat pozor na to, aby dítě pejskům neubližovalo (nekopalo do nich, neprovokovalo je). Pozor na to, aby pes nenapadl dítě, by měli dávat majitelé psů a být zodpovědni za činy svých psů.
Padl zde i názor, že na cestách umírá více dětí než po napadení psem. Ale když chcete řídit auto, musíte si nejprve udělat řidičák. A když někoho přejedete, tak jste za to trestně zodpovědný. Kdežto bojového psa si může koupit kdejaký méně inteligentní člověk, který má na to peníze,a o trestní odpovědnosti by se dalo diskutovat. A mimochodem jsem slyšela nějakou statistiku, že napadení psem přibývá (25 napadených za 1/2 roku - to znamená 1 napadení za týden). Což si myslím, že je dost hodně a mělo by se s tím něco dělat. Jsem pro to, aby to bylo jako v Americe, kdy jsou parky pro psy, kde si mohou běhat volně bez náhubku a vodítka, ale mezi lidmi, ať ten náhubek a vodítka mají.
|
| Klára | •
|
(14.6.2003 0:33:19)
Nemyslím si, že vaše škatulkování je tím nejlepším řešením. Sama mám v paneláku (ano, v lidské pražské "králíkárně") dva velké psy. Nicméně mohu s klidným svědomím prohlásit, že se věnuji celý jejich život jejich výcviku. Po sídlišti chodí u nohy (na vodítku nebo bez vodítka, zvládají perfektně oboje), v lese a na louce jsou na volno, ALE: vždycky stranou od dětí, jakmile vidím děti, beru si je oba za obojky k sobě. Maminky dělají se svými dětmi většinou to samé, když zase vidí nás. Když vidí, že si psy držím, většinou se usmějí. A tak je to podle mě správné. Prostě vzájemný respekt. Některé děti se k nám běží podívat, maminky se je většinou snaží dohnat. Psi jsou naučení, že pokud je děti hladí, mají sedět nebo ležet (jsou opravdu velcí) a radost z toho je jak jejich, tak těch dětí. A já z toho mám vždycky dobrý pocit: dítě pozná, že ne každý pes se ho snaží sežrat, ale zároveň mu maminka vysvětlí, že nesmí samo jen tak hladit každého pejska. Rodiče se většinou normálně dovolí, jestli si s dítětem mohou psa pohladit.Sama jsem takto vyrostla spolu se psy a jsem tomu fakt ráda. Dítě časem samo pochopí, co si s mí k pejskovi dovolit a co ne. Ale do té doby rozhodně nemá být zcela odříznuto od kontaktu se psy nebo je vídat jen z dálky uvázané na vodítku. To většinou totiž končí pak tak, jak jsem bohužel už sama párkrát viděla: dítě má z kontaktu se psem šok, hysterický záchvat (jednou jsem u malé dívky zažila skutečně silný hysterický záchvat z toho, že 10 metrů kolem prošlo naše štěně, tehdy tříměsíční), většinou právě v důsledku toho, že ho rodiče úzkostlivě drželi od každého psa stranou a tvrdili mu, že ho pes sežere. Proč takhle psychicky deptat své děti? Samozřejmě bych své psy nenechala jen tak si hrát s malým dítětem. Ale prostě tvrdím, že děti mají právo poznat, jací psi jsou popravdě. Sama jsem svého prvního psa dostala za první vysvědčení a jsem za to mamce dodnes moc vděčná. Naučilo mě to dokonale, jak se ke zvířatům chovat: s láskou a respektem. A s neskonalou lásku budu tak vychovávat svoje děti a dál se dívat, jak jim září oči, když tráví volný čas mezi svými psími kamarády a jsou šťatsní.
|
| Miška, 3 děti | 
|
(14.6.2003 7:50:10)
Bohužel, moje dcera poznala psa zrovna z té jiné stránky. Když na ni ve třech letech zezadu skočil, když jen tak běžela a on vyrazil zrovna ze vchodových dveří s páníčkem, který měl ale šňůru v ruce. Povalil ji a štěkal jí do obličeje. Šok jsem z toho měla i já. A to opravdový - zimnice, bledost.... Takže se páníčkové nemohou divit, když jsem na ně pěkně naštvaná a upozorňuji je, že si mají psa přivázat a ne si myslet, že si ho chceme pohladit nebo se nechat očichat.
|
| listopad | 
|
(14.6.2003 8:04:12)
No vidíš, páníčkové uvazujte si své psy. Oni většinou nic neudělají, ale co kdyby....
|
| listopad |
|
(14.6.2003 8:09:50)
Jo tím jsem samozřejmě nechtěla být jízlivá, ale jen jsem chtěla říct, že nebezpečím je nutno předcházet. Odbornící nás stále bombardují kolik úrazú dětí je zbytečných a jak jim co nejvíce předcházet. Já taky nejsem supermatka, která dokáže dopředu odhadnout všechny nástrahy, ale volba doma - porodnice je přeci věc, kterou lze ovlivnit docela lehce.
A ten poražený chodec, no kdyby ho to auto porazilo v nemocnici na chodbě, tak by třeba díky tomu přežil...
A rozhodně to nepíšu ze závisti.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Vánoce na pláži? Proč ne!
Vitamíny a doplňky stravy pro podporu početí: Co opravdu funguje?
Štědrý den v pevnosti JosefovNáchod 
Výstava betlémů na Svaté HořePříbram 
Staré Město ve svitu plynových lampPraha 2 
Novoroční výstup na JeštědLiberec 
Tříkrálová OkořPraha 6 
Štědrý den v pevnosti Josefov
Výstava betlémů na Svaté Hoře
Staré Město ve svitu plynových lamp
Novoroční výstup na Ještěd
Tříkrálová Okoř
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)