| holka, co se jí rozvádějí rodiče | •
 |
(9.7.2004 22:18:25)
Odpustťe, ale to co jste vyzkoumala a poté napsala, je dost fiktivní a hází to mladistvé do jednoho pytle. nemáte ani tušení, co se odehrává v mladém člověku, když se mu z ničeho nic oznámí, že mezi tatínkem a maminkou už to není tak jako dřív. Vlastně se mu naznačí, že snad musel být absolutní idiot, že si nevšiml té změny v chování a vůbec komunikace mezi nimi.... Nechápu jak můžete mluvit o něčem, o čem víte jen to, že je to pro děti a dospívající dost stresující, ale nezapomeňte, že néé všechny děti to berou jako pohromu...
|
| Druhá holka co se jí rodiče rozvádějí | •
|
(26.10.2004 11:00:23)
Je mi skoro 17 a moji rodiče se rozvádějí.Nic mě nebaví, pořád je mi smutno, chci být s někým, koho mám ráda. Jsem na internátě a domů jezdim jen ne víkend, taťka jezdí po celém světě a taky vždycky přijel na víkend. Vždycky jenom chvíli jsme byli spolu a teď má domu přijet jednou za měsíc?To ne. Já to nechci, protože ho mám ráda a chci ho mít doma. Pořád mě štve, jak se ho máma snaží přede nou a před bráchou shodit a pomlouvat, ale ona nechápe, že já nikdy o mým tátovi neřeknu nic špatnýho. Nikdy. Pomalu si nerozumim ani s mámou, protože pro ni je táta jen blbej chlap, který ji zkatil život, ale podle mě to neni pravda. Zkazili mi svět. za to jim teda pěkně děkuju..........
|
| Linda,jedna dcera | •
|
(31.5.2005 20:50:09)
Ahoj všichni, konečně jsem sebrala odvahu a čtu si tyto stránky o rozvodu o noční můře každého rozumně smýšlejícího člověka. Zatím jsem vše diskutovala s kamarádkami a známými,ale nějak se z toho nemůžu dostat. Ve zkratce, po devítiletém vztahu (manželském) se nám narodila dcera, ale bohužel sedm měsíců po jejím narození manžel odešel s udáním důvodu jsi strašná nemiluju tě. Co k tomu dodat více. Jsem zoufalá sama ze sebe, že jsem zklamala, hledající chybu sama v sobě. Po přečtení článku "vliv rozvodu na děti v jednotlivých etapách jejich života" mě děsí hrůza co že to z mé dcerky teda vyroste. Můžete mi poradit?
|
| Markéta -nastávající maminka | •
|
(24.6.2005 15:33:19)
Ahoj Lindo,prožívám teď něco podobného jen s tím rozdílem,že naše miminko přijde na svět za dva měsíce. Všude čteš jak je těhotenství nejkrásnějším obdobím v životě ženy a měla by si ho každá maminka užívat. Jak si ho ale užít, když ti ten koho miluješ řekne po pětiletém manželství,že už tě nemiluje a chce být sám. Že chce od života něco víc a důležitější jsou pro něj úspěchy v podnikání než rodina. Pořád se trápím co jsem udělala špatně,nebo co jsem měla udělat a neudělala. Nedokážu pochopit tu změnu jeho chování a názorů. Ještě před pár měsíci jsme plánovali budoucnost,naši i našeho dítěte, pořídili si domeček se zahradou a snili,jak tam naše děti budou vyrůstat. Nikdo z našich kamarádů a známých to nechápe,nikdo nemůže stejně jako já pochopit proč se manžel tak změnil a že by byl schopen nás opustit. Vím,jak mu vždycky říkali,že musí být šťastný,že má tak tolerantní a milující manželku a on byl na to náležitě hrdý. Manželovi rodiče stojí při mě a hlavně jeho maminka mi hrozně moc pomáhá,ale vidím jak ji to trápí a jsem ještě zoufalejší. Nemůžu se smířit s myšlenkou,že už nebudeme my,ale on a já .Že už nic nebude jako dřív.Chce nás dál podporovat a starat se o nás,ale zároveń chce být sám a žít jak chce on. Dá se mu ale věřit? Když jsme se brali,říkal,že se nežení proto,aby se někdy rozvedl. Vím,že jinou ženu nemá a on sám neumí vysvětlit proč to teď cítí všechno jinak. Nechci se smířit s myšlenkou,že je konec a pořád doufám,že se narozením našeho miminka něco změní. Mám strach z budoucnosti. Jestli si Lindo chceš popovídat,tak mi klidně napiš. Taky budu vděčná za jakoukoliv radu a pomoc.
|
| Linda,jedna dcera | •
|
(8.7.2005 23:13:11)
Ahoj Markéto, jsem velice rádá, že se alespoň někdo ozval na můj příspěvek. Co k tomu dodat. V každém případě Vám přeji (tobě i miminku) hlavně hodně zdraví a tobě pevné nervy, aby jsi to všechno ustála. Je dobré, že ti pomáhá rodina manžela, alespoň cítíš určitou podporu. V mém případě se celá rodina manžela postavila proti mě a dodnes nevím proč? Ale to už teď, po 9 měsících odchodu mého muže, není podstatné. Za uplynulých 9 měsíců jsem objevila spoustu poznatků a nových hodnocení, v každém případě je to úplně nová zkušenost, která věř nebo ne tě opravdu povzbudí a žene dál. Určitě si teď říkáš, že to není možné určitě se cítíš zbytečná, nehezká, k ničemu a hlavně se neustále zaobíráš sama s sebou svými vlastnostmi, ne-li by si jak se říká skočila z mostu. I já jsem si tím prošla a neustále procházím, ale věř mi je to menší a menší. Také jsem prožila krásný vztah se svým mužem, kdy jsem budovaly zázemí a podnikali,vyvrcholením našeho vztahu mělo být právě vytoužené miminko, ale buch ho po narození dcery odešel. Také to nepochopím, ale jak říkám jsem už o kus dál. Nyní se snažím podnikat dál i s dcerkou, mám nové přátele a zařizuji si svoji existenci. Je to fakt těžký, ale uvidíme. Můj manžel si po půlročním odchodu našel přítelkyni, ale po dvou měsících se rozešly.
Dokážu se vcítit do tvých pocitů a bolesti. I já věřila, že mě nadevše miluje, že by mě v takové situaci nikdy nenechal. Myslím si, že je úplně stejné kdyby odešel v těhotenství nebo po porodu, bolí to úplně stejně.
V každém případě držím palce a pevné nervy,budeš-li chtít napiš, ráda odpovím.
Ahoj Linda
|
|
| Andusa | •
|
(10.7.2005 14:23:39)
Ahojte baby,
aj ja práve prežívam niečo podobné ako vy. Som 4 roky vydatá a máme 2,5 ročného syna. Cítim už dlhšie obdobie, že sa s manželom niečo deje a asi pred 2 mesiacmi mi oznámil, že ho už rodinný život nebaví a že tiež chce byť sám, vraj nijakú nemá. Chodí domov len prespávať a takto fungujeme. Ja som stále najedovaná a keď ho náhodou doma zastihnem, tak sa len vadíme a on ako vždy odíde za svojimi kamošmi. Rozmýšlam aj nad rozvodom, ale neviem sa rozhodnúť. Ono sa to každému povie ved sa rozved, ale nie je to také jednoduché, hoci neviem, dokedy budeme takto fungovat. A to sme ešte nedávno chceli stavať dom a plánovali druhé dieťa. Fakt netuším ako to dopadne, dokonca som prekvapená ako to dobre psychicky znášam. Asi je to tým, že sa utešujem vetou,že každé trápenie raz skončí a možno ma čaká nejaký lepší muž. A ešte verím prísloviu, že všetko zlé je na niečo dobré, len človek na to príde až neskôr. Budem rada, ak mi napíšete na moj e-mail.
Majte sa a drzte sa. Nejako to dobojujeme. Pa pa
|
| Markéta - nastávající maminka | •
|
(10.7.2005 23:24:03)
Když si tak pročítám příspěvky na těchto stránkách nestačím se divit, kolik žen má podobný problém. Co se to s těmi muži děje? Nikdy mě nenapadlo,že jsou chlapy tak zbabělí. Mě už rodinný život nebaví a budu si žít tak jak chci- copak tak se řeší problémy. Opravdu nechápu,kde se v nich bere ta nezodpovědnost a sobectví. Můj muž teď odjel na týden do Chorvatska. Řekl,že jede sám,no nevím a radši nad tím ani nechci přemýšlet. Snad si tam provětrá hlavu a vzpamatuje se. Nemůžu pořád pochopit tu změnu názorů,které celý život zastával. Za necelé dva měsíce se nám narodí naše první, plánované dítě a já nevím jak žít dál. Na nic se nedokážu soustředit,jen pořád přemýšlím co udělat,aby to bylo zase v pořádku. Neumím si představit,že náš chlapeček nebude mít fungující rodinu. Ve skrytu duše doufám,že se jeho narozením něco změní. Pořád svého muže miluji a neumím si představit život v samotě nebo s někým jiným. Nechávám tomu čas,nekřičím,nehádám se,protože to na mého muže nikdy neplatilo. Jsem pořád ta hodná,obětavá a starostlivá holka,jen místo radosti a smíchu polykám slzy. Těším se na miminko,ale zároveň mám strach co s námi bude. No jak se říká "nikdy není tak hrozně,aby nemohlo být ještě hůř". A taky je velká pravda v tom,že co tě nezabije to tě posílý.
Budu ráda,když mi napíšeš jak to s vámi dopadá. Držím ti palce,ať je zase všechno v pohodě, ať ty naše chlapy něco osvítí a vzpamatujou se.
Měj se hezky.Markéta
|
| Andusa | •
|
(11.7.2005 18:46:57)
Ahoj Markétka, som veľmi rada, že si sa tak rýchlo ozvala. Ak by si s tým súhlasila rada by som s tebou popísala na e-mailovú adresu. Ak nemáš nič proti tomu, tak tu je moja adresa: andykopzavináčpost.sk. Neviem ako vy voláte to čudné a, ktoré sa dáva do mailovej adresy u nás je to zavináč. Neviem ho totiž momentálne najsť na klávesnici, asi to bude tou materskou, už som zo všetkého vyšla. Teším sa na psaníčko. Pa pa
|
| Markéta | •
|
(12.7.2005 19:03:20)
Ahojky,trochu mě zlobí pošta a nejdou mi odesílát maily. Zkoušela jsem ti napsat na tvou adresu,ale mám pocit,že se mi to vrátilo. Příchozí pošta mi chodí,jen odesílat nemůžu. Snad mi to během týdne opraví. Takže ti okopíruju mailíka co jsem ti původně napsala a ty mi můžeš klidně odepsat na můj soukromý. Takže moje stará adresa je mbrunnerova@volny.cz Nová adresa zní mhorackova@emcom.cz Obě jsou funkční a e-maily mi chodí v pořádku jen to odesílání mě zlobí. Jinak já píšu zavináč tak,že si zaráz zmáčknu Ctrl a Alt a jednoduché V. Jinak mám taky pocit,že to moje miminko mi ubírá mozkové buńky. Hodně zapomínám a někdy neuvažuju logicky.
Co tvůj chlapeček, jak se jmenuje a jak to zvládá. Vycítil už,že se doma něco děje, nebo jsi se mu to už snažila nějak vysvětlit? Přemýšlela jsem,jak to svému mrńouskovi budu vysvětlovat jestli zůstaneme sami. Vždycky jsem se bála toho,že bych přivedla na svět dítě do neúplné rodiny. Nemám s tím absolutně žádnou zkušenost,protože v mé rodině nikdy nikdo rozvedený nebyl.
Zkoušela jsi se svým mužem o současném stavu mluvit? Proč najednou změnil pohled na svůj život? Já jsem se o tom s manželem bavila,hned jak mi sdělil,že už mě nemiluje a chce žít jinak. Jsou to už taky dva měsíce,ale on mi vůbec nedokázal odpovědět. Sám prý neví proč to tak teď cítí a neumí si udělat pořádek sám v sobě. Já to tedy tak dobře jako ty asi nenesu a jsem z toho docela psychicky na dně. Taky mě napadá,jestli nedostal strach ze zodpovědnosti a jestli nemá pocit, že bude k nám víc vázaný než by chtěl. Ze začátku těhotenství se všude chválil a každému ukazoval fotky z UZV a popisoval jak mi roste bříško a jak zase mrńous povyrostl. Pak jako když utne. Přestala jsem ho zajímat jako žena a ani na malýho se neptá. Jindy volal,pokaždé když jsem šla od doktorky a teď nic. Zajímalo by mě,co se v mozku muže odehrává,že je schopen takové náhlé změny.
Snažila jsi se nějak váš problém řešit? Změnit něco? Já jsem ze zkoušela vymyslet nějakou společnou činnost. Kino, večer s přáteli, CD jeho oblíbeného zpěváka. Protože začal vloni v létě podnikat nemá teď na nic čas. Je pořád jen v práci a pracuje pořád i doma, v noci i přes víkendy. Na nic jiného prý nemá čas. Vím,že podnikání není jednoduché a valí se na něj spousta starostí a zodpovědnosti. Možná je toho na něj moc a snaží se mě jako jeden z problémů vytěsnit. Vidíš místo abych byla na něj naštvaná tak se ho snažím omlouvat.
Taky jsem si vyslechla názory jako, "já bych mu ukázala dveře,ať si jde",ale copak je to tak jednoduché? Budu na manželovi teď finančně závislá a taky ho pořád miluju. Je nemožné,abych podnájem, stravu a miminko utáhla z mateřské a následné z almužny,které se říká rodičovský příspěvek.
Je u vás nějaká změna?
No zatím se měj hezky a těším se na mailík. Markéta
|
| Andusa | •
|
(14.7.2005 21:39:00)
Ahoj Markétka,
práve som ti písala na obidve tvoje adresy, ale stále sa mi to vracia spať, čo nechápem, lebo už som dnes písala aj s inými ľuďmi a išlo to bez problémov.Skúsim zajtra. Zatiaľ pa pa
Andrea
|
|
|
| Vlaďka 2 děti | •
|
(23.7.2005 20:44:21)
Ahoj holky, právě si pročítám vaše příběhy a až mě zaráží jak jsou si všechny příběhy podobné, myslím tím, co se sobectví našich mužů týče.Mě tento týden můj manžel oznámil, že se mnou již nemůže žít, odcházet ale nechce, chce zůstat bydlet s námi a zároveň si užívat své nové svobody se svou "kamarádkou" - v našem manželství už určitě několikátou. Ta slečna je samozřejmě mladší o 15 let.Já j¨sem již vdaná podruhé, z prvního manželství mám 15ti letého syna a z druhého manželství mám 4letou dceru.Situace je to nelehká. Za prvé:svého manžela mám stále ráda, mám strach zůstat sama, nevím jak uživím dvě děti.Když jsem se vdávala podruhé, říkala jsem si, že to první manželství byla prostě smůla, teď je to opravdu ON, ten pravý, a budeme spolu dokud nás smrt nerozdělí.Rozdělil nás již porod naší dcery, kdy špatně zvládal roli tatínka.A tak jezdil na víkendy s kamarády a řešil problémy svých kamarádek.Cítila jsem se hrozně, myslela jsem, že to snad ani neunesu.Situace se pak na chvíli zklidnila. vloni před vánocemi jsem zjistila, že je mi nevěrný, pak se na chvíli umoudřil a teď má novou "kamarádku", se kterou tráví pů nocí v týdnu.Když se vrátí domů, je milý, pozorný, chce se se mnou kamarádit.Že prý naši dceru neopouští.Promiňte, ale to jsou takové ty mužské "kecy".Jsem teď asi správně "nasratá", ale zjistila jsem, že to pomáhá.Ráda bych se k vám připojila a mailovala si svámi, myslím že by to pak bylo pro nás možná trochu jednodušší.Je mi blbé pořád otravovat kamarádky a tak, možná to taky tak cítíte.Ráda i povím, jak první rozvod prožíval můj syn(byly mu tři).
Těším se na mail, přeji hodně odvahy
Vlaďka - Parker6@seznam.cz
|
|
|
|
| PajaMM | 
|
(13.8.2005 8:10:14)
Ahojda!!!
Az ted ctu tyhle prispevky, dosla jsem na ne nahodou...
A asi te nepotesim...Byla jsem ve stejne situaci jako ty. Po 4 letech vztahu - zili jsme spolu - jsme se planovane vzali, hned po svatbe jsem planovane otehotnela (zkouseli jsme to uz 8 mesicu), manzel taky odjel sam na dovolenou, to uz nase holcicka byla na svete. A vubec chodil porad pryc a mne to vzdy nejak vysvetlil. Ja byla nestastna, ale nepidila jsem se po tom, myslela jsem si, ze se to spravi. Precemiluje mne i svou dceru - vzdycky nam to rikal.
A pak bum. Kdyz byly male 3 mesice a byly jsme na tyden u me mamky, tak mi napsal SMS, ze uz mne nemiluje a at se nevracime domu, ze je konec. Byla jsem z toho na umreni. Ale diky sve male, rodine a svemu tehdejsimu nejlepsimu kamaradovi jsem to zvladla. Ale bylo to opravdu hrozne. Nakonec jsem podala zadost o rozvod ja, protoze on nepospichal. Ale ja uz nechtela byt jeho zena. Dozvedela jsem se, ze me temer celou dobu podvadel, chodil do bordelu a kdyz jsem byla tehotna, mel dlouhodoby vztah...Nechapu, proc se mnou byl, bral si me a delal dite...Ale to uz je jedno.
Ted jsem zasnoubena s tim mym tehdejsim nejlepsim kamaradem, nase mala mu rika tato a jineho ani nema, protoze ten biologicky o ni nejevi temer zadny zajem, spise ho k tomu nuti jeho rodina, my jsme stastni a snazime se o dalsi mimi. Takze na nasi holcicce rozvod nezanechal, doufejme, zadne nasledky, ma uplnou rodinu a je to stastne, zdrave, krasne a chytre dite.
Tobe preju pevne nervy, lepsiho muze, nez jsem mela ja a hodne stesti a zdravi!!!
Kdybys chtela, muzes mi napsat na mail...budu rada.
Ahoj Daniela
|
|
|
|
| Martina, 6 letá dcera | •
|
(22.7.2005 15:37:44)
Ahoj,
mě se stalo něco podobného. Po 8 letém z mého pohledu klidném soužití mi manžel oznámil ,že se rozvede.Za dva dny na to jsem měla schůzku s jeho advokátem a za další dva dny jsem už s dcerou bydlely jinde.Odešel od 6 leté dcery a bylo mu fuk, že jsem nezaměstnaná. Hroutila jsem se přesně do chvíle, než mi došlo že je to zbytečné. On se rozhodl a já nemohla dělat nic.A jaký to mělo vliv na dceru ? Mám pocit že skoro žádný. Nic z popisovaných příznaků a ani nic jiného.Takže nezoufejte, dívejte se s optimismem do budoucnosti a věřte bude líp.
|
|
| Janina30 | 
|
(13.8.2005 4:32:18)
Ahoj vsichni,mam podobnou zkusenost jako Linda, muj manzel odesel ode mne a od naseho 18ti mesicniho syna. Ted me porad strasi jen to, jak se nas rozchod na synovi podepise a jak ho to negativne ovlivni, ale snazim se byt pozitivni a vesela a docela se mi to vetsinou dari. Tedy aspon trochu citim, ze uz se od manzela trochu citove odpoutavam, i kdyz mam porad pocit, ze vlastne porad nechapu, proc odesel a nemohu pochopit, proc to jeste nezkusil, proste mam pocit, ze ten boj vzdal hrozne brzo. Rekl, ze neni stastny, ze me uz nema rad a ze musi jit za svym stestim. Bylo to hrozne nahle, i kdyz on tvrdi, ze se tak citil uz dlouho, ale ja mam porad pocit, ze bych to prece musela vycitit. Mam obavy o maleho, i kdyz zatim to zvlada a chodi k tatinkovi rad. Ale me to porad mrzi, chtela bych se dovedet, co se vlastne v mem manzelovi tedy tak dlouho odehravalo, jestli v tom byla nejaka jina, protoze se mi nechce verit, ze by byl takovy sobec. Navic jsem se vdala v Kanade a kvuli manzelovi tu zustala zit, on me ted opustil a se synem me nechce pustit natrvalo do Cech. Takze jsme tu uplne sami, pratel par mame, ale rodinu veskerou zadnou. V Cechach by sice vyrustal prakticky bez taty, ale obklopeny milujici velkou rodinou a v klidnem a harmonickem zazemi. Tady ma maminku, ktera si hraje na statecnou a obcas o vikendu tatu. Snazim se myslet na budoucnost a vim, ze bude zas urcite lip, ale momentalne je mi z toho vseho hrozne smutno. A nejvic je mi smutno z toho, ze muj malej chlapecek bude stradat, at uz mene ci vice.
|
| Šárka | •
|
(1.9.2005 13:43:53)
Ahoj Janino,
taky jsem se vdávala v Kanadě a když jsem četla Tvůj příspěvek, napadlo mě, že tam mám bezvadnou švagrovou(40) se třema dětma a s fungujícím partnerem, ale taky mají jen pár přátel a jí je občas smutno, že nemá s kým popovídat. Třeba byste našly společnou řeč, když jste si blíž než mám já z Čech do Kanady. Kdybys chtěla a ona souhlasila, poslala bych Ti na ní mail. Měj se fajn a hlavně přeju notnou dávku optimismu.
|
|
| An | •
|
(11.3.2006 8:38:55)
Janino,
prosim vas, myslim si, ze bud prozivat obdobnou situaci.
Muzete mi napsat?
|
|
|
|
|
| Druhá holka co se jí rodiče rozvádějí | •
|
(26.10.2004 11:00:28)
Je mi skoro 17 a moji rodiče se rozvádějí.Nic mě nebaví, pořád je mi smutno, chci být s někým, koho mám ráda. Jsem na internátě a domů jezdim jen ne víkend, taťka jezdí po celém světě a taky vždycky přijel na víkend. Vždycky jenom chvíli jsme byli spolu a teď má domu přijet jednou za měsíc?To ne. Já to nechci, protože ho mám ráda a chci ho mít doma. Pořád mě štve, jak se ho máma snaží přede nou a před bráchou shodit a pomlouvat, ale ona nechápe, že já nikdy o mým tátovi neřeknu nic špatnýho. Nikdy. Pomalu si nerozumim ani s mámou, protože pro ni je táta jen blbej chlap, který ji zkatil život, ale podle mě to neni pravda. Zkazili mi svět. za to jim teda pěkně děkuju..........
|
|
| Ondřej Koch, mladistvý | •
|
(28.10.2005 11:21:53)
Chtěl bych jen poukázat na to, že každé dítě může rozvod rodičů brát jinak. Já jsem ho například vzal jako vysvobození od každodenního hádek, nepříjemné atmosféry doma, násilí... teď mám dobrý vztah s oběma rodiči a chování, na které tu poukazujete, rozhodně nepociťuji :-)
|
|
|
V její náručí
Vánoce na pláži? Proč ne!
Vitamíny a doplňky stravy pro podporu početí: Co opravdu funguje?
Štědrý den v pevnosti JosefovNáchod 
Výstava betlémů na Svaté HořePříbram 
Staré Město ve svitu plynových lampPraha 2 
Novoroční výstup na JeštědLiberec 
Tříkrálová OkořPraha 6 
Štědrý den v pevnosti Josefov
Výstava betlémů na Svaté Hoře
Staré Město ve svitu plynových lamp
Novoroční výstup na Ještěd
Tříkrálová Okoř
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)