KáKá |
|
(7.2.2003 22:32:18) Mám doma téměř osmiměsíční dvojčata a článek mi mluví z duše. Vůbec první tři měsíce, než se dítka trochu zabavila, byli opravdu náročné. Je fakt ten, že jsem si starost i radost, kterou děti přinášejí, trochu zkomplikovala tím, že stále pracuji, vzhledem k tomu, že mě k tomu nutí rodinná i finanční situace. Jsem totiž účetní a vedu účetnictví firmám mého otce a ještě několika dalším lidem. Pravdou je to, že mě to dost finančně pomáhá, ale je to běh na dlouhou trať. Dopoledne si hraju s dětmi, snažím se stíhat domácnost a odpoledne, když děti spí, zajedu kočárem k firmě, dám tam chůvičku a jdu na dvě až tři hodinky dělat. Večer, když děti usnou, usedám k počítači a zase pracuju. Ne nestěžuju si, je to moje volba a já to tak chtěla, navíc nemůžu říct lidem, kterým účetnictví vedu, ať přijdou za tři roky, až třeba půjdou děti do školky. Pravdou je i to, že je to pro mě určité odreagování, jsem mezi lidmi, neztrácím kontakty. Někdy mám ale pocit, že lidi kolem mě si zvykli že "zvládám" a prostě to tak berou. A hlavně rodina. Po první měsíce přijela alespoň moje mamka a děti chvíli vozila a já si mohla oddechnout, tedy jít pracovat. Teď mě spíš pomáhají kamarádky, které si občas děti, které jsou naštěstí hodné, půjčí a pohlídají mi je na půl dne. Kolikrát si musím vyslechnout i od mých blízkých, že oni to takhle "pěkně" zařízené neměli, že jim nikdo nehlídal, jenže nikdo si neuvědomí, že já si ve chvíli, kdy předávám děti, nehodím nožky na trnož, nejdu si odpočinout, ale jdu do práce. A myslím si, že to takhle dělají i jiné maminky a to nejen dvojčat. Ty zase třeba dohánějí domácnost, kterou já mám někdy skutečně zanedbanou. Navíc mě hrozně rozčiluje to, že v našem státě budou radši platit léčbu narkomanům, dávky flákačům atd, ale když má matka vícerčata, nebo když má na sebe navazují mateřské, které se de facto překrývají, tak stále dostává těch královských 2600,- Kč. Ono to je velice málo i když máte jedno dítě. Zkusili jste si někdy spočítat kolik vychází na hodinu? Velice chabá odměna za to, že máme děti. Jsem ráda, že je mám a jsem ráda, že jsou dvě, ale myslím si, že by jsme měli mít za jedno větší pochopení od manželů, babiček a tetiček a i od státu. Docela mě pobavila stávka tramvajářů. Že bychom my matky vyhlásili stávku a na den se nestarali o děti :-))) Zatím stíhám, děti jsou maximálně hodné, dobře spí, nechci ani domyslet, co by se stalo, kdyby se jim režim jakkoliv narušil. Mám obrovské štěstí. Ale to jsem fakt odbočila od tématu. Tenhle článek by si skutečně měli přečíst všichni blízcí, známí a příbuzní nejen matek vícerčat, ale i matek jednoho dítěte. Ono je to opravdu ubíjející a vyčerpávacící starat se o děti. Myslím, že každá chvilka, kdy nám někdo pomůže, staví se, pokecá, nakrmí dítě, na chvíli ho pohlídá, abychom si mohli odběhnout v klidu třeba pověsit prádlo je k nezaplacení. A my pak budeme lepší a usměvavější maminky, protože i když jsou děti naše štěstí, tak prožívat to štěstí 24 hodin denně bez přestávky a v případě dvojčat dvakrát, je někdy skutečně vysilující. :-))
|
Helena,Evička+Alex 8/02 |
|
(8.2.2003 13:39:15) Ten článek je pěkný.Mluví mi z duše. Když jsme se dozvěděli, že čekáme dvojčátka, byl to pro mě šok.Manžel se stím srovnal brzo, celá rodina se na dvojčátka těšila a asi nikomu vůbec nedocházelo, co nás čeká. Upřímě řečeno, nedocházelo to ani mě. Jenom mě zarážela slova kamarádů: "Jo dvojčata?No to si užijete." Dneska už je našim dvojčátkům půl roku, ale nikdy nezapomenu na první tři měsíce, kdy se děti budily nejdéle po třech hodinách, na prdíky a křik, že se nudí.(Což mi zezačátku vůbec nenapadlo).Teď už je to lepší, chvilku se sami zabaví, ale po půl hodině se dožadují pozornosti.Tak si vlezu k nim do ohrádky a čtu jim z knížek. Ale o nějakém odpočinku přes den se moc mluvit nedá.Dětičky přes den skoro nespí a začínají lézt.Máme velké štěstí, naše děti jsou velice komunikativní a velice živé. Když si vezmu ekonomickou stránku věci, tak to už je horší.Bohužel kojit jsem přestala asi ve dvou měsících.Nebylo prostě mlíčko.Jestli jsem byla moc unavená, a děti i špatně jedly.Při kojení pravidelně usínaly.To už je jedno.Takže jsme začali krmit Nutrillonem.Já nevím jakou zkušenost mají jiné maminky,ale mi dáme 3.500,- Kč měsíčně jenom za mléko.Teď jsme začali s příkrmy, tak už to bude snad lepší,ale i tak.Nemluvím o plenách, oblečení apod.Když jsem šla na sociálku, jestli nemáme nárok na nějaké přídavky, tak popředložení výše platu za dva roky dozadu, se mi víceméně vysmáli, že mám plat dost velký a že si přídavcích můžu nechat jenom zdát. V duchu si sním, o tom, že zvednou příspěvek v mateřství.Je to směšné, když životní minimum je kolem 5.000,- Korun a maminky mají 2.500,-Kč.Kdejaký feťák, alkoholik má léčení zadarmo.Když poslouchám diskuze o tom, že si nějaký bezodmovec ztěžuje, že ze sociální podpory se nedá žít, tak musí žebrat.Tak jsem se musela jenom smát. Ale jsem ráda, že mám dvě miminka, jsou to krásné děti a doufám, že přes to všechno jim dám všechno co budou potřebovat.
PS: A manžel pomáhá, jak se dá!!! Mám bezva chlapa.
|
Lenka,holčičky 21 měsíců | •
|
(22.5.2004 22:13:33) Máme krásné,ZDRAVÉ treperendy,ale nikho kdo by pomohl.Přítel podniká baničky i dědečci pracují a dvě opravdové raubířky.Je to někdy velmi těžké,ale dá se to zvládnout.Každá maminka si musí udělat svůj harmonogram a vím z vlastní skušenosti,že se dá v klidu vypít kafe a přečíst časopis.Tak všem současným i budoucím maminkám držím pěstíky a věřte,že nikdy nebylo tak špatně,aby bylo ještě hůř.Lenka
|
|
|
Bebe, čtyři děti ,i dvojčata | •
|
(10.2.2003 15:01:09) Musím asoň trochu oponovat. Každá maminka zvládá děti - i dvojčata různě. Moc záleží na tom jestli jsou zdravá, jak spí a tak. Já měla děti a i dvojčata v době kdy mebyly papírové pleny a další vymoženosti a zvládala jsem všechno v pohodě. Jenže jsem měla pohodové děti, které nebyly nemocné a spaly brzy celou noc. A navíc po zkušenostech s dvěma staršími dětmijsem měla všechno perfektně zvládnuté a věděla jsem co a jak. Taky mi částečně pomáhal manžel ale jinak do tří let nikdo ani nepohlídal a manžel chodil samozřejmě do práce. Když se mě někdo ptal jak to zvládám, tak jsem upřímně řečeno nevěděla. Neměla jsem čas přemýšlet o ničem a dělala jsem prostě všechno co jsem musela a mnoho navíc. A s tím, že se platí léčení narkomanům - to by žádná matka malých dětí neměla vypustit z pusy. Neví co ji čeká s jejími dětmi až budou dospívat i kdyby to byla ta nejlepší matka na světě. A může si říkat 100x že jí se to nestane. Viděla jsem takových už dost. A říká se: odříkaného chleba...... znáte to - a nikomu to nepřeju.
|
|
Jarča, 2 raubíři 5 let | •
|
(10.2.2003 16:24:17) článek mi mluví z duše, také jsem v době mateřské doma pracovala - hlavně abych neztratila kontakt a práci, bylo to náročné a bez babi bych to asi nezvládla. Kamarádky mi nevozily, jenom slibovaly - nebojte se je vzít za slovo a ten kočárek jim na dvě tři hodinky svěřte - ale je možné, že to bude poprvé a naposledy, protože ten nápor, když křičí obě děti najednou nevydrží. Jo a využijte tatínka co to jde - vždyť na tom hezkém spolupracoval ne? Teď už kluci celou noc prospí - bez počůrání,/moc dobře vím, co to je vstávat v noci každou hodinu/ si to spaní v noci hrozně užívám. Všem Vám držím všchny palečky, co máme doma a přeju pevné nervy.
|
|
Evita S.,Sofie 1,7 a Samuel a Saimon 3mesicu. | •
|
(6.8.2011 22:00:08) Jak velkou pravdu mas....dneska jsem cely den proplakala.je toho na me moc..manzel na montazi a ja s detma cely den sama...i kdyz pomuzou ostatni je toho prespriliz.
|
|
|