| Heřmanka | 
 |
(22.8.2003 22:08:33)
Zítra oslaví náš Vojtík 3. narozky a tak jsme tento týden navštívili naší p. doktorku a absolvovali tříletou prohlídku. Bylo to fiasko. Vojta neustále utíkal z ordinace do čekárny, lezl pod přebalovací pult a nebo na vyšetřovací lehátko. Nenechal se ani změřit nebo prohlídnout záda. O kontrole očí nemohla být ani řeč. To ale i proto, že v případě našeho Vojty se dá hovořit leda tak o znakové řeči. Ve svých 3 letech v podstatě nemluví. To ale neznamená, že nekomunikuje. Já bych dokonce řekla, že pusu celý den nezavře. Ptá se, vypráví, zpívá si a povídá si sám pro sebe. Pro normálního smrtelníka ale naprosto nesrozumitelně. Já, manžel, bráška a pár dalších jemu blízkých lidí mu většinou bez problémů rozumí. Před cizími lidmi se ale "mluvit" stydí, jako by si uvědomoval, že to není to pravé ořechové. Takže paní doktorce samozřejmě také neřekl ani ň. Poznávání barev jde také mimo něho. Závěr prohlídky zněl: podezření na LMD.
Musím přiznat, že mě to dost vyděsilo. Vím, že Vojta nemluví. Vím, že je to velmi živé dítě. Vím, že se občas vzteká (hlavně, když mu starší brácha něco bere, nebo nechce půjčit). Ale každé dítě je přece jiné, nepřikládala jsem tomu velký význam. Vzlášť, když jsem viděla, že v jiných (hlavně pohybových) oblastech je zase velmi šikovný.
Je šance, že se p. doktorka plete?
A když se neplete, co bude dál?
Zvládneme školu?
Na to teď po večerech myslím, a strašně moc si přeji, aby byl Vojta jenom úplně normálně a zdravě živé dítě.
|
| lékařka, ne dětská | •
|
(22.8.2003 22:29:24)
Chápu Tvé obavy, že se dítě liší od "normálu", ono ve třech letech přece jenom je ten normál o dost širší, než třeba v dospělosti. Důležité je, že s Váma dítě komunikuje, že se neuzavírá do sebe, tam by byly větší obavy na místě.Takže co dělat...Vyčkat, zajistit mu klidné, láskyplné prostředí, žádné rozvraty v rodině, hádky a křik. Není chybou ho po čase skontrolovat u odborníka, i kdyby se měla pak škola o rok odložit, nevadí to. Věnujte se mu, mluvte s ním, kontakt s dětma mu také prospěje, dobrý je pevný denní režim, zkrátka nejspíš to, co děláte doposud, je ještě malý na předčasné soudy.S pozdravem V.
|
|
| Ja a zase ja | 
|
(24.8.2003 14:12:55)
Heřmanko,jednoho takovýho mám doma,ted mu bude 8 a chodí do školy.Tam se to liší od učitelky ki učitelce,ty co nemají pochopení,že nevydrží 5 minut sedět a dalších 50 mluvit jen když něco hce,tak to je pak utrpení a tím pádem se mu do školy ani nechce.Se mu nedivím.
Ale ve 3 letech byl zhruba to samý co popisuješ ty,akorát,že před cizíma lidma se nestyděl,ona na ně vyloženě kašlal.Když po něm někdo něco chtěl tak se zazubil a utekl pryč:-))
Ale s věkem je to lepší,už pár věcí chápe jako že to se musí a to se nedělá a pod.Takže přeju pevný nervy.
|
| Kamila, syn 1 rok | •
|
(27.8.2003 13:50:03)
Vase prispevky mne velmi zaujaly. Mam jednorocniho syna, o kterem i pres maly vek, tvrdim, ze je hyperaktivni. Je neustale v pohybu a je zcela jiny nez jeho vrstevnici. Mohu to srovnavat, protoze s nim chodim plavat, coz se mu velmi libi a chodi tam i jeho vrstevnici. Tomasek je velice divoky, chvili neposedi a ja ho nemuzu nechat ani na okamzik samotneho. Je to velmi vycerpavajici, ale nic jineho mi nezbyva. Jsem na druhe strane rada, ze je tak zivy, coz svedci o jeho zdravi. Neurolozka mi rekal, ze jeho vyvoj je na 18 mesicu (je mu 12) a ze mam byt rada, ze je takovy. Tak nevim. Mate nektera uz v tak nizkem veku s tim zkusenosti? Dekuji a mejte se!
|
| bohunak | 
|
(30.8.2003 16:08:03)
Ahoj Kamil,no ja bych o tom mohla taky neco vypravet,mam syna kteremu je 1 rok a 8 mesicu a je to des,ne nadarmo mu rikam cert:-)Myslim si,ze by mohl byt hyperaktivni,mnohokrat jsem premyslela,kde je hranice "normalnosti".Muj syn snad nebyl jen na lustru,jinak vsude jinde uz vylezl.Od 9 a 1/2 mesice chodi od 10 lita a to skoro obrazne:-)I kdyz sedi,tak musi klatit nohama,porad musi neco delat no proste neusedi,to ze ho musim hlidat vice nez klidnejsi dite,na to si zvyknes,ale v podstate ja nemuzu jit nikde sama s detmi(mam novorozene)jelikoz bych to nezvladla.A obadva neuhlidala.Joeli je takovy od narozeni,jeho bracha je uplne jinaci dite.Jo a jeste jsem chtela rict,muj syn absolutne nemluvi.Takze Kamil,znam to o cem pises:-) Bohuna
Pevne nervy,to si nekdy ja sama sobe preji taky:-)
|
| Janina | •
|
(4.10.2003 17:57:14)
Ahoj všichni,
ani nevíte, jak jsem ráda, že někdo zná a prožívá to, co já. Mám kluka něco přes dva roky, je to to samé, co popisujete. Ještě k tomu je hrozně závislý, sama nemůžu ani na záchod (doslova!). Od ostatních slyším střídavě, že ho rozmazluju a střídavě, že ho moc drezýruju. Nevím, snažím se být klidná a důsledná a občas mi ujedou nervy a nezvládnu to. Je to vymodlený jedináček (zřejmě natrvalo), manžel tudíž považuje za samozřejmé, že mu věnuju veškerý čas a energii a mé nářky považuje za neopodstatněné. Obavy z LMD si absolutně nepřipouští, má radot, že klukovi jsou teprve dva a už tak šikovně kope do míče, přelízá plot, sám si jde do ledničky pro jídlo...je tak osobitý...co na tom, že nemluví a neposedí, že. Nejhorší ze všeho ale je, že tak potřebujeme kontakt s jinými lidmi, maminami, dětmi - ale vylezeme-li (po pečlivé přípravě) na veřejnost, končívá to stále stejným fiaskem - děti by ho ještě braly, ale maminky způsobných holčiček a chlapců už moc ne. On se na všechny usmívá, ale sní jim svačiny, rozháže věci, roztrhá knížku, pere se, skáče jim na záda, objímá je a líbá, až se rozbrečí...Bydlíme na vesnici, všichni tu všechny znají, už se bojím vystrčit nos. Přestěhovali jsme se nedávno z velkého města "do klidného prostředí", ale je to ještě horší. Nevím, jestli jsou tu všechny ostatní děti tak hodné, a nebo se ostatní podobně "postižení" taky bojí vystrčit nos. Aktivity jsou omezené a když se všude provaříme, co pak...? Kdybyste snad některá byla z Bruntálska, Jesenicka či Šumperska apod., ráda si povykládám in natura.
Ale i tak díky za povzbuzení, že nejsem úplný exot!
Jana
|
| Daniela Novotná | •
|
(11.10.2007 15:58:53)
Ahoj,
precetla jsem si nekolik prispevku a krome jineho i ten tvuj. Rada se podelim se svymi strasnymi zkusenostmi. Mam dvojcata- chlapce, kterym budou bezmala 3 roky. Narodili se ve 30 tydnu tehotenstvi. Prozivala jsem tezkou zivotni krizi, neb ve stejny okamzik mi umiral tata na rakovinu.
Takze si asi umis predstavit prubeh tehotenstvi a nasledujici mesice po narozeni deti. Deti byli zpocatku velmi ubrecene ,bylo to narocne a stresujici obdobi, navic jsem na deti od zacatku temer sama. Ma matka stale pracuje, tchyne nefunguje jako babicka, manzel blaznivy workoholik.
Hyperaktivita se s detmi tahne od sameho zacatku. V soucasne dobe se to projevuje neustalou impulsivnosti jednoho z nich, tezko se zvladaji, casto knouraji, delaji mi sceny hlavne na verejnosti. vim, jsou ve veku, kdy bojuji za vlastni nezavislost, presto si myslim, ze se chovaji daleko hure, nez ostatni deti.Take samozrejme je tu zjevna nedokonalost reci. Takze zatim zvladame jen par slov. I kdyz rec u dvojcat je vzdy opozdena. Ani ti nemusim popisovat, jak jsem kazdy vecer umordovana, nemaje vubec cas sama na sebe! rodina mne ma zrejme za cvoka a situaci nechapou a ani nepomohou. Zacinam byt neuroticka a zjevne vycerpana. Jen se modlim, aby se vse uz alespon trochu zlepsilo. take si nemohu sama dojit v klidu na zachod, aby raubiri mezitim neco neznicili, pokud rvouci nevisi na dverni klice. No zkratka, je to casto peklo a ja nevim, jak dal! kdybys mela nejaky kontakt na detskeho psychologa, budu velmi vdecna. My bydlime na okraji Prahy.
S pozdravem Daniela
|
|
| Martina, 1 syn 3 roky | •
|
(3.4.2009 20:10:06)
Ahoj Janino, ctu tvou reakci a uplne jako kdyby jsi popisovala mou situaci. Uplne vse sedi, muj syn ma presne totez a i to s manzelem, prestehovani z mesta na vesnici. Skoda, pisu pozde, uz asi muj prispevek nebudes cist a tak aspon doufam, ze uz jsi ted spokojena a doma jste to zvladli. Ja bojuju, neni to lehke, ale stale verim.
Tak se mej,
Martina
|
|
|
|
|
| Anna, 5letá dcera | •
|
(7.6.2004 12:49:28)
Mám pětiletou dceru.Při porodu byla kříšena. Od malička je trochu opožděná.Seděla v 8 měsících.Chodila ve 13m.Cvičili jsme Vojtovou metodou.Jako rizikové dítě chodí na kontroly na dětskou neurologii.Teď navštěvuje 2 rokem MŠ. Od nástupu začaly problémy. Skoro každý měsíc stonala. Objevila se alergie. Špatně si zvykala na dětský kolektiv. P.učitelka ji označila za asociální dítě. Podle nové koncepce ji prý nesmí k ničemu nutit. Ale dcera opravdu není dravý typ, který by se do něčeho sám hrnul. Potřebuje postrčit a nejlépe s mojí přítomností za zády. Doma je upovídaná a samostatná, ale ve školce se úplně změní. Asi od 3 let se u ní projevují občasné záchvaty vzteku a vzdoru, které po chvíli beze stopy zmizí. Má oční vadu - strabismus a problémy s jemnou motorikou. Teď jsme začali chodit k dětské psycholožce. I já mám o dceru strach. Bojím se, abych něco nezanedbala. Aby neměla problémy ve škole. Teď plánujeme druhé dítě a nechtěla bych aby se její problémy ještě prohloubily.
|
|
|
| Hanka,dcra 5,5 | •
|
(30.8.2003 23:59:32)
Co se týče řeči jsme si to s dcerou užily stejně.podzření na LMD se potvrdilo.Pomalu sbíráme korálky písmenek a různých dovedností a ubíráme se směrem škola.Snažím se být důsledná a používat pokyny jednoduché a trvat na nich.funguje to.jestli do školy půjdeme za rok nebo za dva,nevím.Myslím, že tahle cesta je správná.
|
|
|
V její náručí
Tříkrálová OkořPraha 6 
Kampa a nábřežní bojovkaPraha 1 
Betlémy - kostel Panny Marie Královny andělů (Loreta)Praha 1 
Novoroční koncertBrno-venkov 
Tříkrálový koncert a tvůrčí dílna pro dětiBrno-venkov 
Tříkrálová Okoř
Kampa a nábřežní bojovka
Betlémy - kostel Panny Marie Královny andělů (Loreta)
Novoroční koncert
Tříkrálový koncert a tvůrčí dílna pro děti
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)