| Kačaba | •
 |
(13.5.2004 21:03:00)
Nad tímto článkem jsem v rozpacích - nikoliv nad přístupem lékařů, ale nad jednáním rodičů dítěte. Nechápu, proč by dítě v jednom roce nemělo vědět, kde má zuby nebo co jsou to boty a nemělo by se po něm vyžadovat, aby něco přineslo nebo podalo. Pokud používáme na dítě příliš složitá slova, není divu, že je neumí zopakovat. Zjednodušená dětská řeč má dopomoci se snadněji vyjádřit. Skutečnost, že dítě nemluví by měla vést rodiče už dříve k zamyšlení, proč tomu tak je a přimět je k nějaké přiměřené aktivitě. Ostatně - když uvážím češtinu maminky a způsob vyjadřování, ani se nedivím, že jejich dítě zatím nemluví.
Jak může mít dítě dobré sociální cítění, když neovládá základní pojmy? Rodiče, kteří považují za zbytečné dítě informovat, kde má hlavu skutečně nechápu. Jak ho chtějí naučit složitější věci? Přece si nebude celý život jen skládat puzzle!
Doktoři dělají svou práci a nesmí si dovolit něco zanedbat. V tomto případě bych na ně nenadávala, rodiče si mohou za reakce lékařů sami!
|
| Sylva | •
|
(14.5.2004 0:41:19)
Taky jsem špatná matka - moje roční dítě taky zřejmě neví, kde má zuby (nevím, neptala jsem se jí). Připadá mi důležitější, že je umí používat.
|
| Katka, Maki, *03 a Anicka, *08 | 
|
(14.5.2004 9:18:30)
Dovolim si jeste jeden prispevek. Podle jisteho sociologickeho vyzkumu (velmi zjednodusene) existuji dva typy rodin - rodiny, kde je vsechno jasne dane, prava a povinnosti vsech clenu jsou zname a neni velky prostor k debatam ani ke zmene. V techto rodinach se o samozrejmostech nemluvi.
Druhy typ jsou rodiny, kde se vice komunikuje, i jasne dane veci se komentuji a diskutuje se o nich. Maloco je pevne dano, o vetsine veci se domlouva. Tedy dite si samo nedojde pro jogurt, ale sdeli mamince, ze ma hlad a co bude k jidlu (samozrejme zkusobem primerenym k veku:).
Ten vyzkum zkoumal skolni uspesnost deti v zavislosti na rodinnem prostredi. Zjistilo se (opet v kratkosti), ze deti z rodin, kde se o samozrejmych vecech nediskutuje, jsou mnohem hure pripraveny pro skolu, maji potize v komunikaci a casto jsou neoblibene uciteli. Castejsi je selhavani ve skole a vysledky neodpovidaji inteligenci. (Protoze komunikace v rodine a inteligence spolu nemuseji souviset primo). Existuje ale prima souvislost mezi zpusoby komunikce v rodine a ve skole. Tohle jen jako namet k premysleni, proc je dobre si s ditetem povidat i o zdanlive samozrejmych vecech.
Neni to muj nazor, takze se mnou nemusite polemizovat, pokud by to nekoho zajimalo hloubeji, jedna se o vyzkum a teorii Basila Bernsteina o restriktivnim jazykovem kodu.
|
| Mirka | •
|
(14.5.2004 12:39:36)
Niečo na tom bude. Učitelia v škole mali so mnou vždy problém lebo som bola "neaktívna a nehlásila som sa". Matematikárka bola zúfalá pretože som sa ani raz neprihlásila na riešenie príkladu. Lenže mne to pripadalo divné hlásiť sa na niečo čo predsa musí byť každému jasné (v matematike som bola fakt dobrá). Bola som čistá jednotkárka ale nikdy ma v škole nedávali za príklad ostatným. A model rodiny z ktorej som prišla? Všetko malo svoje miesto, všetko bolo dané, o ničom sa nediskutovalo nieto ešte o "jasných veciach". Platilo, neozývaj sa keď nemáš čo povedať. A pritom rodičia neboli nijakí tyrani ale milí ľudia a mne toto správanie prišlo normálne. O tom, že na svete to chodí inak som sa dozvedela až na vysokej keď som bola preč z domu.
|
|
|
| rejpalka | •
|
(14.5.2004 11:36:16)
Neberte si to osobně, ale i náš pejsek umí používat svoje zuby, ale neptala jsem se ho, zda ví, kde je má :-)
|
| Jitka | •
|
(14.5.2004 12:13:51)
A Váš pejsek umí mluvit?
Nezlobte se, ale to srovnání mi přijde trochu mimo.
Vývoj malých dětí je opravdu velmi individuelní, ale být maminkou Zábojka, rozhodně by mě to nenechalo v klidu.
Přístup lékařů je kapitolou samou pro sebe :-( i když se najdou i skvělí odborníci a nadšenci pro tuto práci.
|
| rejpalka | •
|
(14.5.2004 13:08:59)
nápověda :-) přečíst spolu textem, na který je reakce
|
|
|
| Sylva | •
|
(14.5.2004 21:41:05)
Dobrá, napíšu to jinak.
Přiznávám - je mi úplně fuk, jestli mé 14-ti měsíční dítě ví, kde má zuby, umí podat boty atd. Taky neumí tanyny a paci-paci. Vlastně asi neumí nic, co by mohla s úspěchem předvést. Pro mě je důležité, že je zdravá, veselá a pohodová. Že mi rozumí, když řeknu "dej to zpátky" nebo "nemuč toho psa" (nikoliv "dej to pa" či "nemuc toho haf haf"). Nechám to na ní, aby začala mluvit, až se jí bude chtít. No a taky jsem, ani po dlouhém přemýšlení, nenašla jediný důvod, proč by její život byl ochuzený, pokud neumí ukázat, kde má zuby.
Už jsem to myslím psala - možná jsme šťastnější, protože nevíme, co by mělo dítě v jakém věku umět.
JO - a jeden z mých psů UMĚL ukázat, kde má zuby!
|
| Fořtka | 
|
(14.5.2004 22:03:43)
Já se přiznám, že svoje děti učím, jak se třeba která část těla jmenuje a která to vlastně je:-) Ukazujeme si to, hádáme, chválím je, smějeme se u toho.
Nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlela, prostě je některý věci učim. Přemejšlim nad tím až posledních pár týdnů, kdy máme doma dva přijatý kluky (skoro 8 a 7) let, který tohle NIKDY NIKDO NEUČIL - a neumíte si představit, jaká je to hrůza. Neznají rameno, nohu poznají, ale koleno, stehno a chodidlo jsou pro ně názvy planet či co, neznají krk, názvy prstů... (ale neznají ani zvířata, názvy věcí, slovesa - třeba voda se podle nich sype).
Nikdy jsem svoje děti neučila proto, aby mohly PŘEDVÁDĚT, co všechno umějí ukázat - ale vidím ten průser, když se o těchhle věcech s dítětem nemluví a to dítě pak vlastně pořádně NEROZUMÍ ČESKY (a bohužel ani jinak).
Je to sice extrém, ale radši věci budu omílat pořád dokola a nespoléhat se na to, že to děti nějak někdy pochytí. Ony to možná nepochytí, a nebo to pochytí třeba špatně - a věřte mi, učit v tomhle věku (kdy už ten mozek je zahlcenej a informace spíš nepřijímá než jo) dítě základní věci a ujasňovat základní JE NA MAŠLU.
Tohle možná nesouvisí úplně přímo s Janinym článkem, ale možná vlastně taky jo:-)
A Jani, jestli si můžu dovolit - podle mě je problém v tom, že vychováváte klučíky natolik liberálně, že oni prostě nemaj potřebu se přizpůsobit, ani v komunikaci. A proč by Zábojda mluvil našim jazykem, když mu stejně rozumíte, a on to tim pádem nepotřebuje?
Ale to je jen můj pohled, a rozhodně se tě nechci nijak dotknout. Já jen že takhle to cejtim, a vim zprostředkovaně i o případu, kdy rodiče vychovávali dítě asi tak liberálně jako vy, a taky byl problém s řečí. Což neznamená, že mám pravdu.
A navíc si proti tobě připadnu šíleně přísná a pro děti nechutně otravná:-)
Tož tak.
|
| Alex,Sam 26.02.03 | 
|
(14.5.2004 22:29:23)
Lenko,nechci se te nejak dotknout,ale z ceho usuzujes,ze Jana ma liberalni pristup k vychove?Ona take nepsala,ze deti nic neuci.Jen podotkla,ze s ditetem komunikuje zcela normalne jako s dospelou osobou.
|
| Lucie | •
|
(15.5.2004 0:10:51)
No, a to, že s ním komunikuje jako s dospělou osobou, si myslím, že je chyba.
Představ si, že by tě jako dospělou osobu odvezli někam na Papuu do pralesa a tam na tebe jako na dospělou osobu mluvili svojí řečí. Protože jsi chytrá dospělá osoba, tak bys časem zhruba pochopila, jak to tam chodí, že když tvůj hostitel vezme do ruky motyku, tak jde okopávat zeleninu a když mačetu, tak ji jde sklízet. Naučila by ses rozumět základním výzvám, říct pár zdvořilostních frází, znala pár často používaných slov. Uměla bys používat své zuby.
Ale - pokud náhodou nejsi člověk, kterého komunikace a řeč nějak výrazně zajímá, což ten kluk zřejmě není - nerozuměla bys jejich řeči doopravdy. Nevěděla bys, jestli pozdrav znamená _Jsem_rád_že_tě_vidím_ nebo _Jak_se_ti_daří_, nerozuměla bys jejich příběhům, nemohla bys proniknout do jejich kultury, nemohla by ses zeptat, jak poznají, jestli se má okopávat nebo sklízet. Neznala bys termín pro zuby. Nemohla bys pochopit, proč si někoho váží a jiného ne. Nemohli by ti vysvětlit, že jsou pro ně některé věci důležité. Nebo bys možná časem některým z těch věcí porozuměla, ale trvalo by to strašně dlouho.
Pro to, abys jejich řeči porozuměla, by bylo potřeba, aby tě něco naučili. Nemuseli by tě učit jako se většinou učí malé děti, ani by tě nemuseli učit nějak systematicky. Stačilo by, aby pomohli, když uvidí, že něčemu nerozumíš, vysvětlili nějaké složitější nebo abstraktní pojmy.
Viz smutné příběhy emigrantů, kteří se cizí jazyk nikdy neučili a za dlouhá léta emigrace se jim podařilo zpotvořit svoji mateřštinu, aniž by se naučili německy nebo anglicky.
Když má dítě s vyjadřováním problémy, třeba i proto, že ho to nezajímá, musí mu s tím rodiče pomoct, a ne čekat, až to dožene samo. Když neví, že to v puse se jmenuje zuby, ale umí pojmenovat obrtlík, svidřík a sklíčidlo, je to OK, ty zuby dožene. Ale myslím si, že pro většinu dětí jsou části těla zábavnější a na něčem se naučit mluvit potřebuje.
My jsme ze začátku jako většina rodičů používali jednoduchá slova (papat) a zjednodušené věty (hele, pejsek). Nikdy jsme ale nešišlali, neříkali Támhle jde haf a už vůbec jsme nepoužívali slova jako koko (místo čokoláda) a bo (místo bolet, nebo co to má být). Když je před naším dítětem použil někdo jiný, tak jsme jim většinou nerozuměli. Hodně jsme si ukazovali, vlastně jsme ji cíleně učili mluvit. Dítko začalo mluvit jako většina ostatních - první slovo bylo haf (ve významu pejsek), později přišla víceslovná pojmenování (kytí au = kopřiva), dlouhá slova byla zkomolená (papiky = papučky), slova rychle přibývala, brzo se objevily věty. Pak jsme usoudili, že už není potřeba na dítě mluvit zjednodušeně, stručně a zřetelně, a začali jsme na ni mluvit jako na dospělou. Sice s tím jsou občas problémy, třeba když před lidma prohlásí Mám lelatyvně hodně hlaček, ale zato se s ní dá normálně konverzovat. Má velkou slovní zásobu a víme, že opravdu rozumí, umí vyprávět, co dělala, převypráví pohádku a hrozně si vymýšlí. Prostě dostala základ a teď už mluvit umí. TEĎ už na ni jako na dospělou mluvit můžeme, protože víme, že rozumí.
|
| Stáňa | •
|
(15.5.2004 22:31:35)
Krásně napsáno a shrnuto. Myslím, že by to byl lepší příspěvek než ten původní článek.
|
|
|
| Fořtka |
|
(15.5.2004 6:12:17)
Z toho ze ji znam a trochu jsme se o techhle vecech bavily.
A navic, jak jsem rekla, netvrdim, ze mam pravdu. Proste tohle je muj dojem. Janini kluci jsou moc sikovni, ja si proste jen myslim, ze dite se ma ucit prizpusobovani, a to i ve zpusobu komunikace.
Ale treba se mylim ja i kdokoli jiny (vcetne dr.), a Zabojek proste jen potrebuje dozrat, a pak se to zlomi a nezavre pusu:-) (Popravde receno bych jim tohle reseni prala nejvic).
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(16.5.2004 19:26:06)
Lenko, já myslim, že opožděná řeč může s liberální výchovou souviset.
Ale to přirovnání s vašima klukama se mi moc nezdá. Nevim jak probíhá komunikace v DD, ale naši kluci mají spoustu příležitostí slyšet jak se části těla jmenují - např. při oblíkání komentuju, že mají nastavit nohu nebo ruku, že šála patří na krk a ne na hlavu..., když spadnou, ptám se co je bolí, říkám jim, že kocoura nemají chytat za ocas a za uši, že jídlo patří do pusy a ne pod stůl (kocourovi), že slon má dlouhej chobot a žirafa zase krk. Ale to ukazování vlastních částí těla stylem Kde máš zoubky?dosud nenalezlo v našich aktivitách uplatnění :-)
|
| Fořtka |
|
(17.5.2004 22:50:58)
Jano, já jsem to myslim nemyslela jako přirovnání, i když to tak asi vyznělo. Spíš se mi asi ta poznámka, že děti cíleně NEUČÍŠ co kde mají, spojila s problémama, který my momentálně intenzivně řešíme (a ještě dlouho budem:-)). Že prostě kluky neučil nikdy nikdo nic - čimž neřikám, že to tak je u vás. To jsem rozhodně říct nechtěla, a pokud to tak vyznělo, omlouvám se.
Podle mě komunikace v DD spočívá v tom, že se mluví na děti hromadně, proto maj tu češtinu tak šílenou - vesměs všechny. Děti se oslovujou jednotlivě jen minimálně. Tedy to jsou moje informace, a většina pěstounů měla u přijatých dětí s řečí a vyjadřováním velké problémy, i když (nebo protože?) si brali děti větší, u kterých se tak nějak předpokládá, že mluvit umí...
No a s tim "kde máš zoubky?" a tak, to naše děti milovaly, a maj to rády i naše přijatý děti. Podle mě proto, že cítěj úspěch - učíme se tak postupně nový slova, a oni mi při tomhle ukazování/hraní můžou předvést, že si to opravdu zapamatovaly.
(Mimochodem, je to u nás dost úspěšný a pochvala tak motivující, že osmiletej Ondra nám do "ukazování" s dvouletou Markétkou skáče jen proto, aby předvedl, že on to taky umí! Což já vim už sedm let, že:-)).
|
|
|
|
|
| Evey | •
|
(15.5.2004 7:58:41)
Taky se přiznám:),že jsem se s dětmi učila.Třeba jsme odmalinka vyťukávali dětská říkadla a písničky,třídili jsme barvy,říkali jsme části těla atd.atd......Nikde jsem se s nimi nepředváděla,spíš jsem to brala jako samozřejmost a základ do dalšího života a pro děti to byla zajímavá hra.
|
| Sylvie | 
|
(15.5.2004 10:47:08)
Ale jo. Evey, to my děláme taky :o) Ale i přes to Lada prostě NEUMÍ ukázat, kde má zuby (zvlášní - na povel: jdem čistit zoubky - je první v koupelně s kartáčkem v puse :o) ) a že by byla ochotná mi podat cokoli, co zrovna ONA nepovažuje pro mne za důležité... :o)
S.
|
|
|
| Sylva | •
|
(15.5.2004 14:22:33)
Já si fakt hodně pamatuju, když jsem byla malá. Taky jsem moc nemluvila (to až teď). Traduje se historka, jak k nám přijela návštěva a paní na mě dlouuuuho mluvila - např. "To je aje jozkosná hojcicta, zekni mi básničtu!". Já jsem zarytě mlčela, prý fakt dost dlouho. A pak už jsem to asi nemohla vydržet, protože jsem vzhlédla a otázala se: "Neumíš mluvit normálně?"
STRAŠNĚ jsem nesnášela, když po mně kdokoliv chtěl nějaké předvádění. Což ovšem neznamená, že jsem nic neuměla...např. číst jsem se naučila ve třech letech.
A že Anička neví, kde má zuby (ale taky ví, "jak a čím se čistí zuby") (takže to možná ví), to mi fakt nepřišlo důležité...
SAMOZŘEJMĚ, že na ni neustále mluvím a neustále říkám, co dělám, taky má ráda říkanky (běžela myška okolo bříška, šup do pupíčka - Anička se hihňá a dloube se do pupíka, takže VÍ, KDE JE PUPÍK - aspoň něco.... :-).
|
|
|
| Svetlana. | 
|
(15.5.2004 11:14:05)
Ja uz mam uplne chaos z toho, co Jana robi, aelbo nie (citala som diskusiu a clanok na viackrat), ale myslim, ze je rozdiel hovorit s dietatom detskou recou, hovorit s nim ako s rovnocennym partnerom a ucit ho kde ma hlavu... Nic sa snad nevylucuje ... Ja tiez tych paci-paci moc neurobim, po slovensky nevie dodnes jednu basnicku (ale chodi na zopar hodin do skolky, kde ju evidentne uz cosi naucili - ja tomu nerozumiem, lebo to je v jej verzii svajciarskej nemciny), hovorim len malo detskymi zdobnelinami a nase dieta pouziva skor svoje skomoleniny. Ale som si ista, ze mi uplne rozumie a vacsinou sa mi aj snazi nieco vehementne porozpravat ... to je celkom fany, lebo hovori ako keby cele vety, len slova, kt. nevie pvedat, nahrazda slovami, kt. vie a tak ma veta o aute aj 3 auta :-)
Tiez som ju nic nikdy neucila, aby sa mohla predvazdat pred ludmi, u doktora nerobi nic, ale on ani nic nevyzaduje - uplne mu staci, ked mu nieco porozpravam ja. Vzdy som jej vysvetlovala rozne veci (aj take co evidentne na svoj vek "nemohla pochopit"), uz ako malickemu babatku. Ale poviem vam, v jej 15.5m (na to teda nezabudnem nikdy :-) som ju len tak poprosila, ci by mi nemohla doniest flasu mineralky leziacu na nizkom obyvackovom stoliku, ja som lezala na gauci ... a ona odcupitala (a to teda este ani nechodila excelentne - zacala v 14.5m) a tu flasu mi podala. Viem, ze som bola z toho vtedy dost vyvalena, alebo som netusila, ze vie, co je flasa, stolik a aj to pochopi v celku ... Ale tiez, ako asi kazde dieta, nebude robit opicky na poziadanie pred obecentvom.
Ale podla toho, co som citala o vyvoji reci, tak by ma asi trapilo, keby dieta okolo 2r nehovorilo aspon tych tusim 20 slov .. citala som jeden nemecky vyskum, kt. hovoril o problemoch, kt. dieta z toho moze mat - oneskorenie reci a z toho nasledne dost velke problemy v skole. A teda neviem, ci staci, ze tym slovam rozumie ... zvedave dieta snad aj opakuje, aspon v pritomnosti matky, ked jej chce nieco dolezite povedat, nie ? nemusi to byt rovno predvazdanie sa pred obecenstvom ...
Nasa dcera napr. nehovori nejako extra cisto, niekedy jej ani otec nerozumie, nieto este cudzi clovek (co pripisujem aj tomu 2-jazycnemu prostrediu) ale VELMI sa snazi ... sama od seba, vacsinou nie pred obecenstvom.
|
|
|
|
| Katka | •
|
(18.5.2004 22:45:06)
Tak to moje 13ti měsíční dítě, stejně jako my, netuší, kde má zuby. Je bezzbubé ... Už se těším na to, až jí nechám zhotovit protézu :) Ani nechci vědět, ve kterém je percentilu. A mimochodem, nevíte někdo, co je to to "ba"?
katka
|
|
|
| Evey | •
|
(14.5.2004 16:30:24)
Souhlasím s Kačabou, to že je dítě nějak "divně" vychovávané mě napadlo hned když jsem začala článek číst. Na děti nešišlám, oba kluci od dvou let požívají souvětí i dost složité výrazy, ale zjednodušená dětská řeč typu Kája má ham podle mě miminkům usnadňuje komunikaci. To, že dvouleté dítě neví kde má zuby a hlavu a není schopno podat na požádání boty ani nekomentuju. Nedivím se doktorce, že si dělá starosti, ale spíš se měla zaměřit na rodiče.
|
| Sylvie |
|
(14.5.2004 20:23:59)
Hmmm, Evey, pokud jsem si dobře všimla, tak boty nepodalo a zuby neukázalo osmnáctiměsíční dítě, nikoli dvouletý. Mám doma patnáctiměsíční a pod vlivem článku dostalo stejné otázky :oD S výsledkem se radši nebudu chlubit, abych tu nebyla za matku - sociální případ :o)
Děti jsou individuality, znám dvouleté, které nemluví, znám je i teď jako o rok starší, kdy tu pusu nezavřou :o) Moje starší zas odmítá být za cvičenou opičku, takže NIKDY neukazovala, jak je velká, nedělala paci-paci, neříká básničky ani nezpívá písničky, u doktory má v papírech taky pár nepravdivých údajů - např. na tříletý prohlídce nedokázala jmenovat ani jednu barvu... Hmmm, ne že by TOHLE VŠECHNO neuměla. Umí. Když v jednom pokoji pracuju na počítači, tak slyším, jak si ona ve druhém zpívá a žasnu, kolik umí básniček. Taky cestou z prohlídky, mi povídala - podívej, červená tramvajka... hele, malý hnědý pejsek... medvídek má modrou čepičku... Hmmm, u mladší jsem zas pro změnu na roční prohlídce hlásila asi deset slov, která používá... no, za ten čtvrtrok se nám to smrsklo na hopla, houpy a mňam. Proč by měla mluvit, když já ji rozumím i bez slov a ségra si zas hraje, že i ona je miminko a s oblibou přistupuje na její slovník-neslovník-skřekovník :o)
Navíc abych se vrátila k článku (nemyslím tím jenom zrovna tento) - mám pocit, že i Jana je "svá", tak proč bychom měli nutně přdpokládat, že její děti budou "tabulkové"? :o)
S.
|
| Evey | •
|
(15.5.2004 7:34:22)
No jo,omlouvám se,ty zuby nevěděl v 18-ti měsících a hlavu ve 2,5 letech, tak jsem napsala průměr:). Moje děti se taky u doktora vždycky "předvedou" a já pak dovysvětlím,co s nimi dělám a co z toho oni umí.Jana ale psala,že tyhle základní věci děti neučí vůbec a že neví,jestli to syn umí.Tomu nějak nemůžu věřit a ta doktorka asi taky ne,proto je asi honila po vyšetřeních.
|
|
|
|
| Gábi, 2 děti | 
|
(15.5.2004 21:06:23)
Článek je dobrým příkladem, jak SYSTÉM může člověka sešrotovat. A bránit se je opravdu těžké :-(
Pokud někdo chce trávit život porovnáváním svého dítěte s tabulkami, tak ať to dělá, ale tomu dítěti to tedy nezávidím. Zachovat si zdravý rozum je důležité.
Kačaba doufám děti nemá!
|
| Kačaba | •
|
(16.5.2004 17:16:12)
Děti mám dvě a plánujeme třetí. A všechny chceme naučit mluvit.
Nějaké námitky? :o)
|
| Ela | •
|
(17.5.2004 12:35:55)
to, že některé batolata mluví míň či začnou později většinou není tím, že je to rodiče "neučí". I v našem případě se osvědčilo přestat vyvíjet nátlak, ono stejně dítě, které mluvit nechce, nedonutíte. Synek ale překvapoval - pobíhala jsem po bytě a hovořila zcela dospěle sama k sobě: "krucinál, kam jsem položila ten zelený svetr?..." dosti vzteklá, že ho nemůžu najít hned. Po chvíli jsem to vzdala a naše dvouleté nemluvící a dítě mi jej doneslo. (Ví, co je "zelený" nebo mne videlo pohodit svetr a na rozdíl ode mne si pamatuje kam?)
Asi mám taky to, co nazýváte "divným přístupem" - na hlavu si dáváme čepici a čistíme si zuby, některé boty jsou kecky a jiné gumáky, ale "kde je hlava" "či kde jsou zuby" jsme teda "nevyučovali".
Pasivní kontakt s mluveným slovem má syn ale rád - sám si donese knížku a ukazuje, o kterém zvířátku si chce "číst". Jezdí na kole a na nočník chodí, když potřebuje (sám se svékne, oblékne) a pro mne přijde, že mám "výsledek" odnést do záchoda. Na to, aby sděli, co potřebuje, je dost vynalézavý a pokud náhodou nechápu, zkusí to jinak. (myslím, že by se neztratil ani mezi Papuánci :-). Mluvit bude, až přijde čas. Takový ty dětský výrazy jako "bakbak" (špinavé, fuj, nesahat), "eee" ,"lulat" a podobné stejně ani neznám. Naše pediatra je naštěstí nad věcí (... já už taky... :-))
|
|
|
|
|
V její náručí
Krojový plesUherské Hradiště 
Zimní běh na BlaníkBenešov 
Orchestr na dotek – ŽestěPraha 1 
Ledové sochy na PustevnáchNový Jičín 
Šediváčkův longRychnov n/K 
Krojový ples
Zimní běh na Blaník
Orchestr na dotek – Žestě
Ledové sochy na Pustevnách
Šediváčkův long
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)