| Klára | •
 |
(13.9.2004 15:55:03)
No to mě rozesmálo :))))), přesně tahléééé se vymlouvááám jáááááá, heč.
|
| Jitka | •
|
(14.9.2004 8:21:30)
Nechápu, co je na tom k smíchu? Vždyť je to spíš k pláči, omlouvat své chyby nebo konání tímhle způsobem. Dnes má každý plnou pusu řečí, káže o slušnosti a o morálce, nadává na politiky ...., ale hned za rohem udělá to své "malé svinstvo" a hned má po ruce plnej pytel výmluv typu - ten taky, oni taky ... Takoví jsme dnes hrdinové. A z čeho si pak ty děti mají brát ten příklad?????
Ne nadarmo se říká, že s jídlem roste chuť. My dole pácháme svá malá svinstva a ti nahoře páchají čím dál tím větší. Ale byli bychom my jiní na jejich místě? Pochybuji, protože TEN TAKY postoj je naše národní vlastnost.
S tou kolektivní výchovou a potlačováním individuality je to myslím pravda. Snažím se dceři /10let/ vštěpovat to,že tady na světě jedná sama za sebe a jen na ní záleží, co udělá nebo jak se rozhodne. Bude to jen její ostuda nebo jen její úspěch. Hlavně nebýt jak ovce a nejít tam kam všichni, protože ONI TAM PŘECE JDOU TAKY!
|
| Monika | •
|
(14.9.2004 8:48:40)
Já bych to nesváděla na kolektivní výchovu. Moje děti teď velmi často používají, když něco provedou: "Ale on to dělal taky". Já si myslím, že většina lidí je ve své přirozenosti líná a ráda se za někoho schová, když může. A já, pokud dostatečně nebudu dětem vysvětlovat, že ontaky je vlastně zbabělost a že takové výmluvy neuznávám, se mohu dočkat akorát toho, že se budou chovat v dospělosti jako lidé o nichž se tu píše. Myslím, že ontaky je u dětí naprosto běžná věc, ale bohužel to některým z nás vydrželo i do dospělosti.
|
| koblizek | •
|
(14.9.2004 18:03:12)
Moniko,
musim s tebou nesouhlasit. Nemyslim si, ze je to pro deti bezne a prirozene ze "ONTAKY". Ziji v UK a tady to tak nechodi, ani u deti ani u dospelych. Tady by to nikoho ani nenapadlo rici, ze kdyz neco udela spatne tak ze "ontaky" to tak dela. Kazdy ma jak v praci tak ve skole svou jasne vymerenou zodpovednsot a za to si ruci sam a hotovo. Ja si myslim, ze je to dusledek kolektivisticke vychovy a take nasi narodni mentality. Je to vubec celkovy pristup k vecem. V Cechach napriklad prvni co lidi napadne je, jakym zpusobem dane vubec neplatit. Tady to lidi vubec nenapadne. Samozrejme nejsou nadseni, ze je plati, ale nenapadne je neplatit. Je pravda, ze ale danovy urad se chova k lidem daleko lepe. Danovy urad zde pomaha a radi lidem vypocitat jakou castku spravne zaplatit (aby nedoplatili ci i nepreplatili). Pokud se stane, ze nekdo zaplati vice, danovy urad mu to ihned vrati (vetsinou na to sam upozorni). Proste nechteji vybirat ani vice ani mene, pouze to, co se ma. A mimochodem, po kazdem danovem priznani van danovy urad posle "dekovny dopis"!!! V Cechach jsem nikdy nic takoveho nevidela.
|
|
|
| Dreza | 
|
(14.9.2004 14:59:39)
Mě to spíš než jako kolektivismus přijde jako uniformita. Vemte si reklamní kampaně typu "image je na nic", jejím jediným smyslem je, aby si všichni kupovali stejnou sladkou vodu. Tak jakápak individualita. A od toho je jen skok k věcem, který děti "nutně potřebujou", protože je už mají všichni a ten kdo to má je dobrej a najde spoustu nohsledů, no a ti se potom zaštiťujou tím, že všichni ostatní TO dělaj taky a začarovanej kruh je tady.
|
| Slávek (3děti) | •
|
(14.9.2004 17:17:51)
V podstatě je to pravda... A co kdybysme si řekli, že tomu nebudeme podlíhat, děti povedeme tak aby se staly osobnostmi... Tentakyjové ať nám vlezou na záda...
|
|
|
|
| LP, už babička | •
|
(20.9.2004 15:34:25)
Gratuluji, a to zcela upřímně.
Možná, že všichni ti, kdo reagovali na Váš příspěvek k problému "tentaky", skutečně sami nikdy k podobné výmluvě nesáhli. To není ironie, pokládám to dokonce za možné. I já si myslím, že výmluvy toho druhu nepoužívám, ale že bych nikdy vědomě nepoužila výmluvu jako takovou, to si rozhodně nedovolím tvrdit. Ve skutečnosti je to spíše tak, že na tom druhém je všechno vidět lépe a dokud si dotyčný chybu sám neuvědomí, nic moc se s tím dělat nedá. Většinou si skutečně neuvědomujeme, že jakékoliv chyby se můžeme zbavit jen za předpokladu, že ji odhalíme sami na sobě, že si ji přiznáme. Až pak se s něčím takovým dá něco udělat, byť to vůbec není jednoduché. Proč to tedy dělat? A kam se tak asi dostaneme, až všichni najdeme ty padouchy, kteří za to či ono mohou?
Už jste si někdy všimli komických situací, kdy si někdo někoho dobírá kvůli chybě, kterou evidentně dělá i on sám. Nejsem vševěd, ale nejspíš je to tak proto, že si dotyčný není schopen uvědomit, že on sám se chová stejně či dost podobně. Proto tenhle problém, který nám všem dost otravuje život, lze začít řešit jen tak, že každý začneme sám u sebe. Jen tak se lze aspoň začít bránit kolektivní nezodpovědnosti, která v našich podmínkách dost slušně zakořenila nejen kvůli reklamám, ale i díky desítkám let starého režimu. Výmluva? Asi ano.
Vy jste u sebe začala a za to si určitě zasloužíte metál za odvahu.
|
|
|
V její náručí
Krojový plesUherské Hradiště 
Zimní běh na BlaníkBenešov 
Orchestr na dotek – ŽestěPraha 1 
Ledové sochy na PustevnáchNový Jičín 
Šediváčkův longRychnov n/K 
Krojový ples
Zimní běh na Blaník
Orchestr na dotek – Žestě
Ledové sochy na Pustevnách
Šediváčkův long
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)