Katka, 1 dcera | •
|
(9.8.2006 9:14:55) Já si myslím, že to by byl nepříjemný zářitek pro každého, ale pokud je dítě nemocné, tak bych se asi taky takhle rozhodla. Vím že je to těžké ale zkuste na to nemyslet, máte zdravé dítě a to je hlavní. Proto ty vyšetření jsou, maminka se dnes může rozhodnout zda miminko donosit či ne.
|
Silvie Lea 6/01, Vildík 4/06 | •
|
(9.8.2006 9:31:12) Určitě jste se rozhodla správně, přestože to bylo určitě těžké. Nemocné dítě je veliká zátěž pro rodiče i pro sourozence. Nemocné dítě by toho ze života stejně mnoho nemělo a neměla by jste ani Vy, ani Váš partner ani Vaše prvorozené dítě. Bylo by to SPOUSTA "starostí". Obdivuji rodiče, kteří toto dokáží podstoupit. Já bych to nedokázala. Blahopřejí ke zdravému chlapečkovi (já mám také mimi - z 4/06), snad dokáže alespoň částečně překrýt nehezké vzpomínky.
|
Veronika, syn Radovan | •
|
(14.8.2006 10:39:51) Považuji toto rozhodnutí za nesprávné,i když bylo určitě velmi těžké. Sama autorka mi vlastně dává nepřímo za pravdu,když píše,že by chtěla období těhotenství vrátit.. Svědomí je Boží hlas v nás,který nám říká,co správné je a co zase není. Výčitky svědomí přicházejí proto,že jsme něco správně neudělali. Co s tím? Díky své víře Vás mohu potěšit a zároveň ujistit,že i přesto Vás Bůh miluje a pokud svého činu litujete a chcete jej napravit/třeba tím,že pomůžete jiné matce,která stojí před podobným rozhodnutím,aby si své dítě nechala/ bude Vám odpuštěno.Boží milosrdenství je nekonečné... Někdy je velmi těžké přiznat svou chybu a napravit ji,ale jenom tak je možné svou mysl opět uklidnit a s pokojem žít dál.Pokud si nebudete vědět rady,zkuste se obrátit o pomoc na kněze v nejbližším kostele. Věřím,že Vám pomůže. Přeji Vám pokoj,po kterém tolik toužíte.
|
dana | •
|
(14.8.2006 11:04:33) Milá Veroniko,jděte s Vaším Bohem někam. Kdyby Bůh byl,myslíte že by dopustil aby se rodilo tolik postižených lidí? Aby se všude válčilo a zabíjelo? A pokud opravdu je,tak je to asi pěkná s...ě když toto všechno dopustí.
|
petra | •
|
(14.8.2006 21:50:00) Války jsou důsledky právě špatných lidských rozhodnutí...
|
glorinka5 |
|
(10.2.2009 6:57:59) A jaké špatné rozhodnutí myslíš??????Ty by jsi si postižené dítě nechala??
|
jary | •
|
(21.3.2010 13:46:41) Já a spousta lidí ano a znám je.
PRoto taky víme, že prenatální diagnostika v těchto příp. je zbytečná - může vést leda k poškození zdravého miminka či následnému potratu. Díky tětmo lidem také víme, že se v 99% ty prognozy pletou.
|
|
|
|
ivaa | •
|
(2.7.2007 20:06:09) bůh neexistuje absolutně nikde jinde než v něčích hlavách. svědomí je dar i prokletí,né ukazatel čehosi správného či špatného,někteří lidé ho zdá se vůbec nemají a evidentně dobro nekonají. a ta veronika s tim bohem je opravdu krutá a bez soucitu.
|
ivaa | •
|
(2.7.2007 20:18:19) ještě doporučuju shlédnout jako jeden z možných výrazů našeho milujícího boha a jeho pobočníků.opravdu nechutné a podle skutečnosti.ty naše morálko prohnilá!!!!!!!!!!!
|
|
|
|
Mimi, 2 holčičky |
|
(14.8.2006 12:41:39) Milá Veroniko, Vy by jste se asi dobře uplatnila v nějaké protipotratové komisi, které nedávno vznikaly např. v Německu, kde z 99% sedí všichni ti "křesťané" (většinou ženy)a nešťastným maminkám plní hlavy vlastními názory! MMCH takové komise velmi dobře fungovaly také v 60 - tých letech. Pokud opravdu věříte v Boha, který dal lidem svobodnou vůli, tak prosím nikomu neraďte, jak se má v dané situaci zachovat. Dotyčná maminka své rozhodnutí zcela jistě zvážila důkladně a dospěla k tomuto rozhodnutí, které považovala za správné. Vnutit někomu svůj názor není ani tak otázka víry a svědomí, ale závisí na síle argumentů a přesvědčovacích schopností. Však je také známo, že všichni nejen křesťanští duchovní jsou v tom dobře proškoleni... Doufám, že nikdy nebudu muset před žádnou komisi, která mi bude říkat, jak se zachovat, co si myslet a pod. PD: člověk věřící nerovná se ovce bez vlastní vůle!
|
karin | •
|
(14.8.2006 12:50:33) a já zas mám někdy pocit opačný: člověk věřící rovná se ovce bez vlastní vůle!
|
Mimi, 2 holčičky |
|
(14.8.2006 12:53:40) Ano, ale nemělo by... :o)
|
|
Hanka, tři kluci | •
|
(22.8.2006 20:44:03) Milá Karin, já osobně věřící jsem a nemyslím si, že bych byla ovce bez vlastního názoru. Nevěřím v církev, nevěřím v kostel. To není Bůh, to je inkvizice. To jsou pomatanci bez názoru, ale ne každý, kdo věří nemusí být tou ovcí, kterou popisujete.
|
|
marika,2 děti | •
|
(30.8.2006 10:35:03) Nechápu proč se do Veroniky některé tak navážíte, její příspěvek se mi líbil, chtěla pomoci a podpořit pisatelku způsobem o kterém je přesvědčená že je správný, opřena o důvěru v Boha. S jejím článkem se ztotožňuji. Jak již bylo řečeno, Bůh dává lidem svobodnou vůli, nevím proč to překrucovat hned v nějakou represivní politiku křesťanů, kteří chtějí všechny ovládat a přikazovat co smí a nesmí. Bůh je chápající a milosrdný, chápu že tato slova dnes zní frázovitě a mnoho lidí popuzují, ale zkuste být tolerantní také vy k věřícím lidem, kteří toto vědomí prožívají. Křesťané jsou dnes také menšinou, která je často vysmívaná a odsuzovaná, dotýká se jich to stejně jako kterékoli jiné skupiny lidí něčím odlišných, zkuste se na to podívat vy, kteří tady hýříte ostrými slovy podívat taky takhle.
|
marika | •
|
(30.8.2006 10:36:22) OOO, prominte, tenhle příspěvek patří úplně jinam, nechápu, proč mi ho to hodilo sem. Přeji hezký den.
|
marika | •
|
(30.8.2006 10:41:27) ..
|
ivaa | •
|
(2.7.2007 20:09:37) chtělo by si to trochu přerovnat v kebuli
|
|
|
|
|
|
Veronika | •
|
(15.8.2006 18:57:27) Nemám zájem sedět v takové komisi. Pokud si pročtete další příspěvky,zjistíte,že tam padají často mnohem tvrdší slova.Zdá se však,že jak se začne mluvit o Bohu,tak je to zkrátka pro některé uši/tady vlastně spíš oči/ nepřijatelné.
|
|
Honza | •
|
(16.8.2006 10:01:50) Nevydržel jem a musel jsem reagova. Nemám pocit že by někdo někomu vnucoval nějaký svůj názor. Pisatelka žádala o radu a dostala odpověď. Je to jeden z názorů. Co se ovcí týká, někteří lidé jsou ovce a nechají sebou vláčet a je jedno kdo je vede. V tom případě mi kněz nepřijde jako až tak špatná alternativa. A jsou lidé s vlastním názorem, i když né vždy se musí všem líbit (že?).
|
|
|
Ivule | •
|
(14.8.2006 19:45:26) Běžte do háje z Bohem !!!!! Jak můžete takhle mluvit. Každá maminka si přeje mít zdravé dítě a když je nemocné a pokud má tuto nemoc,tak se nedá nic dělat. Je to strašně nepříjemný zážitek,dlouho to bude trvat než to přebolí,ale nesmíte takhle odsuzovat. Ne každý si může dovolit starat se o postižené dítě a nebo se dívat,jak trpí a pomalu umírá.Vím o čem mluvím. Kubík,dnes by mu bylo 8 se narodil nemocný,a radovali jsme se z něho pouze necelý rok.Zemřel,těsně dva dny před prvníma narozeninama. A vy si tu dovolujete kázat o Bohu ! Fuj,fuj,to se nedělá!!!!!!!!!!!
|
veronika | •
|
(14.8.2006 21:25:59) Je velký rozdíl mezi slovy nesouhlasit a odsuzovat.Ve svém příspěvku Dany v žádném případě neodsuzuji,je mi líto,že jste to takto pochopila. Psala jsem o něčem úplně jiném...
|
|
eva, tri děti | •
|
(27.8.2006 13:39:38) A proč jste ho taky nenechala utratit, když jste zjistila, že je nemocný? Nemělo by se to dělat se všema nemocnýma lidma, ať už před nebo po narození? Víte, kolik by se ušetřilo bolesti, trápení a i peněz. A byli by na světě jen zdraví a šťastní lidé. Nebo ne?
|
ivaa | •
|
(2.7.2007 20:12:19) bez utrpení by nebylo žádných kněžích ani jiných zprostředkovatelů boha.
|
|
|
jary | •
|
(21.3.2010 13:49:49) Cos chtěla říct? Že pokud má dítě nějakou nemoc, má jít matka na potrat? Radši ho nechat zavraždit? Se divím, že´s toho svého Kubíka nedorazila, aby chudinka netrpěl.
|
|
|
Lída, 2 děti | •
|
(14.8.2006 21:05:25) To je pouze a jen Váš názor!!! Jsem také věřící, vím o pravdách, které jsou nám vtloukány do hlavy ohledně potratů, umělého oplodnění, antikoncepce apod. Se vším souhlasím,církev nesmí ustupovat v základních věcech jako je např. úcta k životu.Ale s tím, že nejde paušalizovat. Každý si prožíváme své a po svém. Každý není věřící,každý máme a měli jsme jiné podmínky v životě.Co se týče potratu v 2. trimestru těhotenství, rozhodně bych nikomu nevnucovala svůj názor a nepoučovala o Božím odpuštění a Boží vůli! Už vůbec vůbec nedoporučuji návštěvu nějakého jakéhokoliv kněze v nejbližším kostele. Mnozí kněží nejsou moc dobří odborníci a mohou napáchat víc škody než užitku. Bolest, kterou ta paní prožívá je obrovská a o to větší, že tíha rozhodnutí zůstala na ní. Měla volbu: buď se nerozhodovat vůbec a nebo špatně. Ani jedno není dobré! Jako matka a žena je v tom prakticky sama.Netřeba ji soudit! Osud si s ní už dost pohrál. Přeji ji aby jí jeji děti dělaly jen a jen radost, byly zdravé a už nikdy ji podobné neštěstí nepotkalo. Aby se nemusela takto rozhodovat.
|
Hela | •
|
(15.8.2006 6:29:10) Ach jo,to je zase vykřičníků,když má někdo jiný názor. Vím o lidech,kterým kněz pomohl,i když to nebyl zrovna "odborník". Určitě je to jedna z konkrétních možností pomoci.
|
Lída , 2děti | •
|
(22.8.2006 21:42:40) Myslím, že těch vykřičníků zase tolik nebylo. v posledních 4 letech jsem přišla o několik blízkých lidí a také o novorozeného syna. Moc to bolelo a kněz mi moc velkou pomocí nebyl. Jak by také ne, když vám vlídným hlasem v bolesti jakou prožíváte řekne, že jste chtěla něco co není Boží vůle(dítě), že jste tedy příliš neskromná a výčitky, které k Bohu směřujete, je Vaše pýcha. Proto nesnáším tohle moralizování, i když to nikdo nemyslí špatně. V církvi je samozřejmě spousta skvělých lidí:kněží,laiků,řádových bratrů i sester... Dělají spoustu dobré práce nejen pro církev a určitě by Dany velmi pomohli. Já však takové štěstí neměla a nežiji v moc dobře fungující farnosti.A podobné dilema jako Dany jsem si také prožila. Nevěřící rodina z 1 strany, věřící z 2.. Rozhodujete se sama a taky se tak cítíte. Moc jsem prosila, abych se nemusela rozhodovat.
|
|
|
|
katka | •
|
(15.8.2006 15:31:09) udělala moc dobře - každá matka nad tímto rozhodnutím, ať je to ve kterémkoliv týdnu, bude navždy přemýšlet co bylo a co udělala špatně. Asi se na tento druh """úvazku""" necítila a myslím si, že je lepší to udělat hned, než potom toto dítě odložit do ústavu jako nepotřebnou věc, když potom zjistí, že na to nemá dost sil. Věřit v Boha je sice krásná věc, ale věřit v SEBE a svá rozhodnutí a nepřenášet odpovědnost na Boha, je věc krásnější. Každý by měl hlavně věřit v sebe a svůj úsudek a nepřemýšlet co by na to asi řekl Bůh. Nehledě na to, že Bůh nás přece mijuje ať uděláme cokoliv - takové jací jsme a takové si nás přece vytvořil. A pokud by se mu vyloženě nelíbilo co tato maminka udělala tak by asi tomu nějak zabránil. Bůh nám dal svobodnou vůli a miluje nás za všechno co uděláme. P.s. církev se mi nezdá, že by nechala lidem tuto svobodnou vůli - zákaz potratů, zákaz vztahů lídem . stejného pohlaví (i když je prokázáno, že sex. orientace se tvoří už v 7. měs. těhot. a nejde jakkoliv ovlivnit!!!!!), ZÁKAZ milování pokud nechceme stvořit potomka a zákaz sexu před svatbou - kolik vztahů se rozpadne jen proto, že si vyloženě nesednou v sexu???? Hezký den a můžete navštívit nějaký ten ústav, kde leží děti, které maminky z prvu chtěly a teď je odložily a ony jen leží pod ochranou BOŽÍ!!!!!
|
joanka |
|
(16.8.2006 19:25:17) Ano, Bůh nás miluje takové, jací jsme, ale nenávidí hřích. Rozhodnutí paní Dany se mu asi nelíbí, když sama žena se slzami vzpomíná na tu dobu, kdy se rozhodla. Ona sama není se svým rozhodnutím spokojená. Jak by člověk měl věřit sám v SEBE? Vždyť ve své podstatě jsme špatní. Věřit v Boha, který nás zbavuje špatných věcí v nás a Ježíže, který je tím nejlepším příkladem pro to, jací máme být, je NEJKRÁSNĚJŠÍ. Pokud jste sama tak dobrá, dokonalá a spravedlivá, že můžete věřit radši v sebe, tak vám gratuluji. To já nejsem.
|
Dany | •
|
(17.8.2006 10:47:08) opravdu si nejsem jistá zda jsem udělala správně a asi právě proto s tím nedokážu žít....
|
eliška | •
|
(27.8.2006 13:49:18) Tak to prosím neříkejte. Člověk děla v životě mnoho chyb, které můžou být moc a moc zlé, ale vždycky se znovu a znovu může rozhodovat. Nesouhlasím s rozhodnutím, které jste udělala, ale takovýmto postojem to děláte jen horší. Jestli tomu dobře rozumím máte teď dvě děti, které vás moc potřebují a máte možnost se jim věnovat a dát jim i to, co jste nedala svému chlapečkovi - bezpodmínečné přijetí. Moc vám přeji abyste to dokázala - výčitky svědomí jsou od toho, abychom se někam posunuli.
|
|
|
|
jary | •
|
(21.3.2010 14:03:50) To co píšeš znamená, že matka (a kde je otec???) může kdykoli rozhodovat nad životem a smrtí svého dítěte. Tak to ale přece není. Když mi zůstane desetileté děcko po úraze dementním ležákem, tak ho dorazím? To snad ne! I nemocní lidé mají svou kvalitu života, vy co tady píšete víte o tom houby. Není větší sranda než s vozíčkářema ap., a divadlo s herci s Downovým syndromem přenádherný zážitek. Evidentně tu mnozí plácají, jaká je to hrůza, pže jim do MuDři tak vtloukají, aby měli dost materiálu na svoje pokusy. Neznámé budí hrůzu, ostatní ne. Těch opravdu těžkých dg. k neunesení není zase tolik. Je určitě lepší a lehčí mít nějak postižené dítě, než mít dítě zdravé, které vás v patnácti dvaceti porřeže, okrade, stane se gamblerem nebo narkomanem. Milá dámo, to co píšete o předpisech: jsou to jakési mantinely, kde je dobré hrát. Fotbal se taky hraje na hřišti, jinak se píská aut. A ta nařízení jsou moc dobrá, kdo zkusil, ví. Co se týká sexu: je důležitý a fajn, ale život na něm nestojí, je mnoho jiného, proč stojí za to žít. Nesednou v sexu? Vždycky si sednou, pokud umí komunikovat a řešit problémy, což je mimochodem základ trvalejšího manželského soužití. Pokud "co se jaksi samovolně neděje vyhovujícím způsobem" přestane se takto vyvíjet, lidi odcházejí, pže to neumí řešit, a jedná se jen o zástupný problém. Toť vše. Homosexuálové: ono jich není tolik, co se jich prezentuje. JInak je to nemoc jako každá jiná. Pokud ovšem trpíte celiakií, je vám zapovězena mouka, a nebudete se přece rozčilovat, že ostatní ji můžou, vy ne. Každý má nějaké omezení. Kdo má vyoskou lámavost kostí nebo poruchu krevní srážlivosti, nemůže sportovat. Přečtěte si sv. Pavla o lidech nezpůsobilých pro manželství. Víte, jsou lidé, kteří mají sex. prožitek ze sexu se zvířaty, mrtvolami, dětmi, nebo různé zvrácené praktiky - to je také necháte, ať si udělají dobře?
|
|
|
Lucka | •
|
(15.8.2006 15:53:29) Neberu vám vaši víru, ale tohle rozhodnutí bylo správné! Myslíte, že ten váš Bůh nebo ten kněz by toho chlapečka pak uzdravili???? asi těžko. doba a pokrok nám umožnuje si vybrat. ztráta dítěte moc bolí,ale paní se dočkala zdravého kluka a jsou jistě šťastní.
|
jary | •
|
(21.3.2010 14:04:47) Lucko, přečti si to ještě jednou: právě že nejsou!!!
|
|
|
Monika | •
|
(15.8.2006 18:03:17) Já spolu s manželem s Vámi souhlasíme,avšak v této oblasti bývá většinou velký rozdíl mezi postojem věřícího a nevěřícího člověka,protože jde vlastně o samou podstatu našeho života,proč tu jsme atd...a už v této podstatě se názory neshodují. Nicméně je na Dany,ať si z těchto názorů vybere,některé jsou opravdu zajímavé...
|
|
Veronika | •
|
(16.8.2006 13:26:37) Chtěla jsem Dany pomoc a zároveň ji povzbudit,že i z pohledu věřícího člověka,není všechno ztraceno a je možné znovu najít ztracený pokoj pro své svědomí.Je pravda,že jsem chtěla také podpořit ochranu lidského života. Ačkoliv jsem věděla,že mnozí se mnou nebudou souhlasit,překvapily mne dost kritické až urážlivé reakce na mě a na Boha. Na svém příspěvku přesto nebudu /a ani nemohu/ nic měnit,ale jedno bych přeci jen ještě dodala: Ani já nemohu 100% říct,jak bych se v dané situaci zachovala,ale i kdybych se nakonec rozhodla stejně jako Dany,stále bude platit,že toto rozhodnutí by z mého pohledu nebylo správné. Mohu to tvrdit,protože vycházím z Desatera a tím se řídí i mnozí lidé,kteří nechodí do kostela a v Boha nevěří.Nezabiješ zkrátka platí, nedá se nijak "okecat" ,i když mnohé se dá omluvit,pochopit,vynahradit,odpustit...... Nikoho tímto nechci urazit,zranit apod. Dany děkuji,že rozpoutala četné dialogy na toto téma a přeji všem zúčastněným všechno dobré.
|
Eva | •
|
(28.8.2006 14:32:56) My neříkej, že kdyby proti tvému synovi letěl sršáň, že bys ho nezabila, anebo kdyby měl tvůj syn klíště, to by jsi ho taky nezabila? A nechala mu ho na těle? Tomu teda nevěřím a jestli jo, tak jdi s tim tvým desaterem a bohem do zadku.
|
Reňa | •
|
(29.8.2006 13:13:09) To jsi mě teda docela "pobavila",to se přece nedá vůbec srovnávat,to jsi doufám nemyslela vážně,přece nejsi tak povrchní!?
|
|
|
|
Renata 2děti | •
|
(20.8.2006 22:29:02) To jsou pěkný pindy, chtěla bych Vás vidět jak dlouho byste se vydržela starat o postižené dítě.Něco jiného je teorie a něco praxe. Měla jsem postiženého bratra, vím o čem je řeč.
|
jary | •
|
(21.3.2010 14:06:56) Nechali nechali a znám jich dost.
A ještě víc znám těch, kterým se ta velice špatná a velice jistá prognoza nepotvrdila a dítě bylo zdravé! Tzn. že by nechali zavraždit své zdravé dítě.
Jinak platí, že když vám dítě onemocní kulhavkou, slintavkou nebo čím chcete, tak ho taky nehodíte do hlíny, ne? Ale pos.erete se, aby se mělo co nej.
|
|
|
Romana, 2 děti | •
|
(30.8.2006 22:13:27) Tedy Veroniko, jak můžeš něco takového tvrdit. Já nejsem věřící a na víru se dívám spíš jako na něco, co může některým lidem pomoci překlenout těžké období v životě, kdy člověk prostě potřebuje v něco věřit, ať v Boha, nebo cokoli jiného, takže můj názor je ovlivněn i tím, takže se omlouvám všem věřícím, které bych mohla pohoršit. Ale jednak k tomu, že by Dany pomohl například třeba kněz.... Promiň, ale myslíš, že někomu v takovéhle chvíli pomůžou psychologické pohovory na tak složité téma s někým, kdo naprosto v žádném případě, nemůže ani tušit o co v praxi pak jde? Je jistě hezké si popovídat s knězem, ale jeho se to pak reálně týkat nebude, viď? Jistě ani sám nikdy nebyl a nebude postaven do podobné situace, takže cokoli by radil by byla jenom teorie, ale praxe je pak trochu jiná. Člověk se v životě rozhoduje sám a řídí se svým vlastním rozumem, neznám nikoho, komu by Bůh někdy nějakým způsobem pomohl (teď můžou věřící namítnout, že ta víra sama o sobě je pomoc apod., jenže na to není potřeba žádný Bůh, aby si každý věřil v to své, co mu pomáhá), ale Dany stála před strašně těžkým rozhodnutím a rozhodně jí nemůžu a nebudu odsuzovat kvůli něčí víře. Je taky zajímavé, jak píšeš, že by teď měla přesvědčit nějakou jinou maminku, aby se v podobné situaci rozhodla, pro ponechání si dítěte, že pak jí bude odpuštěno. Tyhle řeči mám úplně nejradši. Jak můžeš Veroniko vědět, za co jí bude odpuštěno a za co ne? Ty jsi s Bohem v nějakém osobním kontaktu, nebo co? Navíc Dany není co odpouštět. Tohle rozhodnutí bylo na ní a pokud je tvůj Bůh, tak evidentně to taky nechal pouze a jen na ní, takže se prostě rozhodla tak, jak jí radil rozum a ted mají myslím lidé pro to, aby se rozhodovali rozumně, nikoli na základě nějakých dogmat.
|
jary | •
|
(21.3.2010 14:12:02) Tak za prvé: kněz obvykle pochází z nějaké rodiny. Kde by se tu jinak vzal. Ta rodina bývá nezřídka věřící, tzn, také širší. Lecos se řeší a lecos dávno zná. Za další: k pomoci v problému nepotřebuju mít stejnou zkušenost. To je, jako byste tvrdila, že narkomanovi může pomoci zase jen narkoman.
Ano, Veronika v osobním kontaktu s Bohem je. Nastínila možnosti, Dany sama pozná, co jí přinese pokoj.
Víra není jen berlička, ale nezřídka má taky své specifické požadavky, které lidi jako Ty nikdy nepochopí: nespat s tím, kdo se mi líbí, nežít na hromádce, neničit si tělo antikoncepcí a milovat - láska jako rozhodnutí vůle. Ale to asi neznáš.
Ty necháš rozhodovat matku, ale co dítě? Ptal se ho někdo? Zkuste se zeptat těch postižených, jestli by tu radši nebyli? Tak schválně, co vám většina z nich odpoví? Víte to? Udělejte si anketu.
|
|
|
Kohnova | •
|
(1.9.2006 15:49:29) Veroniko, prosim Te, jak muzes vedet, jake podminky si klade Buh, aby nekomu odpustil? Hospodin te snad nejak informuje?? Ackoliv nejsem v krestanstvi nejak zvlast kovana, slysela jsem uz mnohokrat, ze Kristus byl mimoradne laskavy a chapajici clovek. Myslis, ze by te za tenhle dopis trapici se mame pochvalil?
|
jary | •
|
(21.3.2010 14:15:07) Oho, osobní výpadek. Hlavně pokud Veronika zná pravidla, může - na rozdíl od vás - odvozovat.
Kristus by ji asi pochválil, pže to napsala velmi citlivě, a také proto, že zmínila Boha, na kterého jste mnozí šíleně alergičtí, ona se ale za Něj nestydí.
Jinak milá dámo, Kristus by se velmi zastal toho nenarozeného děcka, pže děti miloval obzvláště a nenechal by je vdraždit.
|
|
|
Jerry | •
|
(27.9.2006 0:07:48) A co ty nenarozene deti, ktere se nenarodi, protoze matka porodi postizene dite a dalsi dite si nemuze dovolit, protoze to postizene ji vytezuje (a cele okoli take) na 100%? To co tu prezentuje cirkev ve veci potratu a antikoncepce podle mne neni vira, ale zaslepenost. Cirkev si uzurpovala to co ji nikdy nepatrilo a patrit nebude. Totiz viru v boha a vyklad viry.
Ps: Ve jmenu viry se na svete napachaly a pachaji ty nejhorsi zlociny.
|
misajulie |
|
(10.9.2007 17:21:22) máš pravdu!víra je pro někoho útočiště,ale jinak je na světě kvůli víře nejvíc zla,válek.At si každý věří na co chce,já nevěřím ani na čápa.Dany se rozhodla svobodně,je to jen její věc.Jsem taky v 16tta čekám na výsledky,rozhodla bych se stejně.Hodně štěstí všem
|
|
jary | •
|
(21.3.2010 14:17:06) Kecy. Není kvalita jednoho života nad jiný život. Možná se nech zaměstnat v nějaký Osvětimi. Takhle to není. Taky nezapomeň utnout život svojí matky, až Ti bude na obtíž a vytíží Tě 100%, pže se musíš věnovat ostatním.
Ve jménu víry - ale jaké? Víry v moc, peníze... To je trochu o něčem jiném, že? Čím se kdo zaštiťuje je jiná věc, jde však o obsah.
|
|
|
glorinka5 |
|
(10.2.2009 6:54:33) Jaký bůh???Já jsem byla na přerušení minulý týden,našli klinelfelterův syndrom,to jsem měla dát synovi neplnohodnotný život??Koukat se,jak se mi mění v ženu??Kdo nezažil nepochopí,jestlipak bůh zaplatí složenky...............takový řeči miluju,byla jsem ve 20tt,musela jsem ho porodit a myslíte,že mi bůh pomohl??Ne,nechal mě 4dny v bolestech!!!!!!!!
|
jary | •
|
(21.3.2010 14:19:11) Jsem viděl diskusi těchto mužů a psali třeba, že berou hormonální léky, mají manželku, adoptované děti a jsou šťastní. Takže... Možná Pán Bůh věděl, proč Ti ho posílá, třeba by byl na TEbe hodný a postaral se o Tebe v nemoci či stáří... Možná už žádné dítě mít nebudeš, anebo ano, ale bude třeba daleko a nebude Ti moct pomáhat. Předělávat Boží plány se nevyplácí, pak se za to pyká.
|
|
|
Petra61 |
|
(9.2.2010 8:26:39) Já toto rozhodnutí považuji za svobodné. Každý má právo volby. Svědomí je naše intuice. výčitky svědomí mívá každý z nás, podle toho co si myslíme o minulém rozhodnutí. Minulost se napravit nedá, ale dá se díky její zkušenosti ovlivnit přítomnost a budoucnost. Nechápu proč někdo tvrdí že to byla chyba. Rada zní odpustit sama sobě a žít přítomností
|
jary | •
|
(21.3.2010 14:20:15) Píšeš "Každý má právo volby" - ale to dítě? Toho se na jeho volbu ptá kdo?
|
|
|
|
Toranoko | •
|
(21.8.2006 10:54:57) "Nemocné dítě by toho ze života stejně mnoho nemělo" / jste si jista ?!!!! Jak to muzete vedet? Mozna by nemelo to, co vy cekate od zivota....ale to pro nekoho take nemusi byt mnoho...
|
dana | •
|
(21.8.2006 12:51:38) jasně,někomu přece stačí být postiženej,nemít kamarády,nechat se krmit od druhých,nechat si měnit pleny a čekat co s ním bude až tu nebudou rodiče. Jinak jste normální???
|
Toranoko | •
|
(22.8.2006 8:36:36) Nevim, co je podle vas normalni, mozna ne to, ze se na vsechny problemy divate jako na prilezitosti a snazite se videt i smysl udalosti, ne jen jejich vnejsi podobu. Znam spoustu lidi, kteri, i kdyz jsou tezce postizeni, kamarady maji a dokazou se ze zivota tesit. Kazda bytost citi lasku, na to nemusi byt zdrava, nepocuravajici se a mit normou stanovene IQ. Samozrejme je i spousta tech, co stradaji. Nikomu nic nevnucuju a nikoho neodsuzuju, chapu, ze se nekdo v takovehle situaci rozhodne pro ukonceni. Jen jsem napsala svuj nazor. Klidne muzete mit jiny.
|
|
|
|
Simona - 2 děti | •
|
(15.1.2007 0:21:49) Reaguji na Váš příspěvěk. Souhlasím s tím, že každá žena se má právo rozhodnout zda bude vychovávat zdravé, či nějak zdravotně postižené dítě a pokud se rozhodne takové těhotenství ukončit, je to pouze její věc a hlavně její právo. Ovšem Vaše argumenty typu, že tělesně postižené dítě je vlastně na obtíž a ze života toho moc nemá mě zaráží. Máme doma zdravotně postiženou holčičku s vzácným genetickým onemocněním a věřte, že i takovéto děti mají své radosti a jsou šťastní. Dnes si neumím představit, že by náš život vypadal jinak, protože Kačenka nás nesmírně obohatila. Doufám ,že Vás toto nikdy nepotká, protože nevím jak by jste si s tím poradila. Cesta života není vždy uhlazená.
|
jary | •
|
(21.3.2010 14:22:28) Cože to má ta žena za právo? Jak prosím žena takové právo uplatňuje v případě, že jí dítě zůstane postižené po operaci slepáku? To jim ho dá do špitálu, ať ho zamordujou? Pane na nebi! Pán Bůh vaše děti provázej, ať jsou zdravé, než se ubrání, pže byste je mohla dodělat v případě, že vážně a trvale onemocní.
|
|
|
Petra | •
|
(7.6.2007 10:21:01) Vy jste vazne hloupa. Co je to za zblept, ze nemocne dite je zatez rodicu a takove dite si nic neuzije. Ze byste to vy nedokazala, aspon dobre, ze jste uprimna sama k sobe, ale usetrete toho ty, co si to nemysli. A hlavne "konkretni nemocne" deti. Divila byste se, kolikrat ony umi zit lip nez "zdrave", ktere jsou kolikrat na urovni rozmazlenych fracku.
|
|
LK | •
|
(14.10.2007 14:58:20) Souhlasím. Přivést na svět vážné nemocné dítě je nezodpovědné.Přesto vím, že rozhodování muselo být strašné - nevím zda bych to dokázala. Ale rozum jednoznačně říká, že přivádět na svět vážně nemocné dítě by matka něměla -zválšť právě v 21. století, když je o postižení v průběhu těhotenství informována. LK
|
|
mumbaba |
|
(4.9.2008 19:05:12) Zdravím vás všechny, kdo si zde píšete a čtete. Moje dcera je s vámi už celé čtyři roky, od doby, kdy čekala synka, mého prvního vnoučka. Teď čeká druhé, a já, jako zkušenější babička jsem si mezitím začala tykat s internetem, a ráda budu s vámi. Hezký večer.
|
mumbaba |
|
(4.9.2008 19:19:35) První příspěvek ode mne není příliš veselý, ale snad trochu utiší výčitky maminky, které odpovídám. Myslím si s plnou vážností, že udělala nelehké, ale správné rozhodnutí, když nepřivedla na svět vědomě dítě, které by mělo jen trápení. Já jsem na výběr nedostala, sice se jednalo o poškození dítěte při předčasném porodu, ne o vrozenou a rozpoznatelnou nemoc, ale celý život celé rodiny jeho příchod na svět ovlivnil. Samozřejmě, že i v jistém smyslu pozitivně, ale dnes, v jeho 32 letech, dávno vím, že bych při vědomí, co jeho čeká a nečeká za život, volila možnost, aby se znovu byl stal andělíčkem. Má dětskou mozkovou obrnu, nemůže chodit, nečte, nepíše, mluví sice vše, ale huhňavě, úroveň psychiky je na cca 12 letech věku dítěte, i když v něčem samozřejmě vyniká. Dcera je starší, zdravá, ale poznamenal ji život v naší rodině svým způsobem tak i tak. Např.se bála rodit normálně, protože nechtěla, aby se jejímu chlapci při porodu zmačkla hlavička, samozřejmě to byla psychická záležitost, ale lékaři to pochopili. Druhé dítě chce porodit stejně.Můj maratón péče o syna zatím nekončí, i když jsme už zkoušeli i chráněné bydlení a osvědčilo se. Po zániku tohoto zařízení začínáme zase znovu, hledáme, a já ve svých šedesáti jsem stále jako "kojící" matka, nemohu dítě na déle opustit. Maminko, nevyčítejte si už nic, děťátku je lépe a vašim malým doma jste zodpovědně zvolila normální život. Ona si dcera také užila dost od dětí s tím, že má "blbého brášku". Věnujte se dětem a tomu malému stačí každý večer poslat vzdušnou pusinku, nic mu už nechybí tam,kde je...
|
Lakynka* |
|
(5.9.2008 17:35:51) Mumbab: jen nahodou jsem zabrousila do teto diskuze. a jako frazi bych napsala: musim s vami souhlasit", ale to nezni dobre. tudiz velice rada s vami souhlasim:)... napsala jste to krasne.. nerikam, ze je jen jedna dobra volba, samozrejme ze ne, a dikybohu jsou dve moznosti,a je tu ta moznost, zvolit si...... kazda varianta ma sve,sice nemuzeme zit zivot jen tak,aby se meli dobre ti ostatni,ale taky to tak udelat muzeme, muzeme to brat tak, ze vse bude jednodussi a lehci.. nemusime... zalezi pouze na nas samotnych a kazda zvolena varianta je to nejlepsi reseni,nez aby neco skoncilo spatne... kazda varianta je ta spravna,pokud se vsim pocitame, pokud jsme pripraveni na ten a ten zivot-i kdyz verim,ze na tohle se pripravit neda ani omylem... kdyz uz i predstavy vychovavat zdrave dite,kjsou pouze predstavami a skutecnost je nekde jinde.... kazdopadne nikdo by nemel odsuzovat takovehle rozhodnuti... nechapu to, je to jako kdyz dnes kojici maminky odsuzuji nekojici........ ale za kojeni leckdy nemuzeme, ze to nejde... za takovehle rozhodnuti neseme plnou zodpovednost,ale furt je to NASE rozhodnuti a NAS zivot...nikdo jiny se za nas o nemocne dite starat nebude .. nikdo nam na nej neda dostatek potreb....jak finanfnich tak i tech ostatnich...takze asi tak... pardon za dlouhy prispevek,nemohla jsem jen necinne odkliknout na dalsi tema:)
|
jary | •
|
(21.3.2010 14:26:08) Porovnávat stravu/kojení to je jako říkat, že je není dobře dávat děcku jabka nebo hrušky, něco líp něco hůř, to přežije. Ale bavit se o tom, že je správně, zda dítě necháme žít nebo zavraždit, tak jsem tak rád, že u nás v rodině platí "blbý, ale naše".
|
|
|
|
|
glorinka5 |
|
(10.2.2009 10:02:40) Ahojky souhlasím s tebou i já minulý týden ukončila bohužel těhotenství díky tomuto syndromu,je mi to sice líto,byla jsem 21tt,ale nač mít postižené dětátko,když mohu mít zdravé.Strašně jsem se bála,ale dokázala jsem to a hned,jak se z toho dostanu,budeme se pokoušet o další,měj se ahoj
|
jary | •
|
(21.3.2010 14:26:55) jen abys ho měla!
|
|
|
jary | •
|
(21.3.2010 11:05:38) Správné? Tak až Tvoje dítě bude mít vážné následky třeba po borelioze, nezapomeň ho nechat dorazit.
Smutné je, že muži s KS mohou prožít celkem spokojený a šťastný důvod. Prenatální politika v ČR je horší než třídění na rampe v Osvětimi, a je to také daleko větší loterie.
|
|
|
Renata(syn a dcera) | •
|
(9.8.2006 14:50:54) Milá Dany,nedivím se,že nemůžeš zapomenout a trápí Tě výčitky svědomí.Zažila jsem to samé před 17lety,studovala jsem VŠ a najednou jsem otěhotněla s klukem se kterým chodila dva roky.Na jeho nátlak i nátlak rodičů jsem šla na potrat v jedenáctém týdnu těhotenství.V té době jsem v Boha nevěřila, ale trápily mne hrozné výčitky svědomí, deprese, nemohla jsem spát, jíst a trápila jsem se.Ten kluk se se mnou zanedlouho po tom rozešel,takže můj duševního stav byl tak špatný, že jsem uvažovala i o sebevraždě.V té době jsem věděla, že pokud je Bůh, jedině On mi může pomoci (prášky od lékaře nezabíraly).Moje spolubydlící na koleji byla křesťanka a říkala mi, že Ježíš zemřel za všechny moje hříchy a může mi vše odpustit.Jen stručně.Střídaly se u mě pochybnosti s vírou, začala jsem číst Bibli až jednou jsem tu kamarádku poprosila,jestli by se se mnou nemohla modlit.V tu chvíli jsem cítila v srdci pokoj a věděla jsem,že mi Bůh vše odpustil.Dnes vím,že jakékoliv zabití člověka nebo dítěte bez ohledu na jeho věk,zdravotní stav atd. je hřích.Umělý potrat je hřích a nic na tom nemění,že ho naše zákony povolují.Bůh Tě má rád a chce Ti odpustit.Pravda někdy bolí, ale Ježíš říká:"Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí."Později mi Pán Bůh dal milujícího manžela a dvě děti.Věřím, že se se svým prvním dítětem jednoho dne setkám v nebi.Pokud máš otázky,ozvi se.
|
Dana | •
|
(9.8.2006 15:28:38) Srovnávat tvůj potrat s ukončením těhotenství, pro které se rozhodla autorka článku, mi připadá krajně nevhodné. Jsi věřící, samozřejmě ti tvůj názor neberu, máš na něj právo. Ale všem lidem, kteří tvrdí to co ty, tzn. že každý potrat, ať už z jakéhokoli důvodu, je hřích, by možná prospělo, kdyby se aspoň na jeden jediný den mohli ocitnout v kůži toho narozeného postiženého dítěte. Možná by potom změnili názor.
|
Renata(syn a dcera) | •
|
(9.8.2006 16:51:59) Škoda, že se toho dítěte nikdo nemohl zeptat,jestli chce žít.Ty by jsi se potřebovala se octnout v jeho kůži a nevím, co by jsi říkala pak.Jsou tak bezbranné a nikdo se jich neptá.Až budeš stará, nemocná a "neužitečná" chceš, aby Tě Tvoji příbuzní bez Tvého souhlasu nějak "odstranili"?Do budoucna Ti přeji,aby jsi to nemusela řešit.
|
Radka - 2kluci, 2holky |
|
(9.8.2006 20:05:13) Kdo dal právě TOBĚ právo odsuzovat nešťastnou ženu, která se trápí tím, co by spousta z nás na jejím místě také udělala? Právě Ty, která jsi to udělala naprosto bez důvodu, soudíš jinou? Jak je možné, že jsi dovolila potrat? Já na Tvém místě bych to neudělala nikdy, to Ty by ses měla zamyslet nad tím, kdo se o Tebe ve stáří postará. Ale Ty máš asi právo od boha, že jo? Tak běž do kostela a pomodli se, aby Ti ten Tvůj bůh Tvoje hříchy odpustil!!!
|
Janac | •
|
(10.8.2006 9:03:31) Tak toto jsem nepochopila, Renata nikoho neodsuzuje, narozdíl od tebe.
|
Radka - 2kluci, 2holky |
|
(10.8.2006 11:45:07) Jak to, že neodsuzuje? Ve svém prvním příspěvku tvrdí, že se jí stalo to samé, což ale není pravda, protože ona se k potratu nerozhodovala kvůli nějakému postižení, a ve svém druhém výplodu se rozhořčuje nad tím, že se nikdo nezeptal toho dítěte, jestli chce žít a že škoda, že Dany nebyla v jeho kůži, že by potom její rozhodnutí mohlo být jiné. A kdo že se o ni postará ve stáří, tuto otázku aby nikdy nemusela řešit. To je jistě velká podpora pro nešťastnou ženu, že?
|
Evča, dcerka Gábinka | •
|
(13.8.2006 18:47:09) Chtěla bych jen říct, že já bych udělala totéž a Vám bych přála poznat jednou na vlastní kůžu co je to porodit postižené dítě. Jen na chvíli zkusit co je to za život. Ten život si neužijete ani vy, ani to dítě. To postižené dítě má svůj svět a do něj musí vstoupit i ta matka. Je právo každé matky, zda porodí postižené dítě nebo neporodí a nikdo, NIKDO, nemá právo ji za to jakkoli soudit či jen naznačit výčitku. Jak si tohle můžete dovolit??? Je to její tělo, její mysl a její postižené miminko, které nenechala trápit se ve skutečném světě. Neříkám, že to není smutná věc, je to velice smutná záležitost, ale vy si nemůžete dovolit takovéhle bláboly. Znala jsem ženu, která měla tři děti, holčičku, chlapečka a nakonec se jí narodil nejmladší chlapeček, od malička bylo jasné, že bude a zůstane postižený a to jak mentálně tak fyzicky. Obě starší děti jsou dodnes odstrčeny a veškerá péče a peníze jdou jen do postiženého dítěte, protože, když už se narodilo, nešlo ho jen tak odložit a v tomto zase tu ženu obdivuji, ale já sama bych jednala stejně jako tato maminka, která se rozhodla pro ukončení těhotenství.
|
Kristýna, 1 dcera | •
|
(13.8.2006 19:39:25) všichni mluví o právu ženy, super. Ale to je jen teorie.O to se vás nikdo neprosí. Autorka už své právo využila. Mluví o následcích: svém svědomí, o výčitkách a depresích. Někdo, kdo má něco takového za sebou (rozhodl o svém dítěti byť potenciálně zdravém, že nebude žít), se snaží podělit o tom, jak to prožíval a jak se s tím vyrovnal. A vy, kteří jste to nezažili budete moralizovat a teoretizovat!!!! Nikoho neodsuzuje, jen říká, jak se s tím vyrovnala ona.Myslím, že tím autorce pomůže víc než vy.
|
|
jary | •
|
(21.3.2010 14:32:22) Zapomíná se tu na práva otců, a hlavně na právo dítěte na život!!!!!!!!! Mnozí víme, co to je péíče o postiženého člověka. Ale to se může stát - později v průběhu těhotenství, a ani se to neví - při porodu - infekce v porodnici - nemoci, úrazy
Takže když je člověk nemocný nebo něco, tak do plynu? Kde žijete lidi? Tomu říkáte 21. století? Podmínky splnitelnosti těžší než na rampě v Osvětimi.
|
|
|
|
|
Renata | •
|
(10.8.2006 9:20:31) Už to udělal a Ty to potřebuješ také.Bůh Tě má rád.
|
Radka - 2kluci, 2holky |
|
(10.8.2006 12:13:26) Děkuji, ale od Boha nic nepotřebuji, tím méně, aby mě měl rád nebo mi odpouštěl. Já se totiž za něj neschovávám a spoléhám na sebe a své nejbližší. Myslet si, že za mě něco vyřeší je opravdu jen a jen pohádka.
|
|
Renča | •
|
(11.8.2006 0:02:25) Také jsem prožila něco podobného, myslím si, že nikdo nemá právo odsuzovat někoho za rozhodnutí, které zvolil, v tomto případě jediné správné. Autorka by se měla radovat ze svých zdravých dětí, všechno neštěstí jednou přebolí, děti dávají velikou sílu. Držím vám pěsti, ať vám dělají vaše děti jenom radost.
|
|
Táňa | •
|
(13.8.2006 10:02:41) Ahoj Renato, chápu tě a rozumím ti. Taky jsem věřící. S pomocí Boha jsem se vyrovnala a smířila s řadou věcí, se kterými jsem jako nevěřící ( resp. slabě věřící )bojovala. Předně se svou neplodností. Zpočátku jsem ji brala jako křivdu, proč zrovna já...Ale s postupující silou víry ji beru jako své životní poslání. Každý z nás má svůj životní úkol a ten můj je postarat se o dítě, které své rodiče nemá, nejsou schopní se o něj starat... Ale vysvětlit toto nevěřícímu nelze.
|
|
|
janec26 |
|
(13.8.2006 16:38:24) nikdy neříkej nikdy!obdivuji ji pro její rozhodnutí i pro jeho správnost.držím palečky!a kdyby někdo takový nahoře existoval,tak toto nikdy nedopustí,takže do kostela bych nelezl a neděkoval
|
Maki | •
|
(19.8.2006 11:07:43) Nevím, proč si myslíš, že "dopustil" či "nedopustil". To je trošičku o něčem jiném a taky o tom, že jsme svobodní se svou svobodnou vůlí. Nebylo by to potlačení svobody, kdybychom při každém špatném pohybu dostali "shůry" přes prsty???
|
|
|
Friar | •
|
(17.8.2006 14:37:13) Přečetl jsem si příspěvek Renaty dvakrát, ale nikde jsem nenašel ani náznak toho, že by chtěla někoho soudit. Nikdo z nás nesmí soudit druhého, hlavně proto, že nemůže nikdy znát všechny okolnosti jeho rozhodování! Některé odpovědi však v každém případě na Renatu strašně tvrdě útočí a necitelně jí rozrývají starou ránu, už prakticky zhojenou. Kladu si otázku: Proč ta tvrdost? Snad jde o bolest z nějakého vlastního těžkého rozhodnutí?
|
|
|
Lenka Kalmová,tři děti | •
|
(10.8.2006 10:02:46) proč takhle ošklivě píšeš,víš jak ji musí být?já bych udělala to samé,tak ji prosim neodsuzuj.udělala správné rozhodnutí.
|
|
glorinka5 |
|
(10.2.2009 13:47:29) A ty myslíš,že by se dítěti .....chlapečkovi líbilo,kdyby měl třeba v pubertě prsa??Nebo kdyby chtěl mít rodinu a nemohl??Že by měl nižší iq,byl opožděný??Je vidět,že se ti nikdy nic takového nestalo a bud ráda,jestli máš zdravé děti,protože kdyby ti řekl genetik,že tvůj syn bude mít klinefelterův syndrom,chtěla bych vidět,jak by jsi reagovala
|
*Lilka* |
|
(10.2.2009 20:37:03) Prosím, chtěla bych se jen zeptat,kdo má podobnou zkušenost. V 6tt jsem potratila, dr konstatoval zamlklé těhotenství. Zda se vám podařilo otěhotnět hned další měsíc po tomto? Můj dr říkal, ať to beru jako normální MS, do nemocnice jsem nemusela.
|
Nivea |
|
(16.2.2009 9:51:11) K tomu zamlklemu.otehotnela jsem hned dalsi cyklus po zamlklem v 6tem tydnu.
|
|
|
|
|
Lenka dvě děti | •
|
(11.8.2006 19:52:19) Má kamarádka čekala děťátko. Jednoho dne ji jejejí gynekolog řekl,že bude muset na amnioc. že má špatné krevní testy. Šla na ní a dozvěděla se,že její děťátko není zdravé. Byla postavena před rozhodnutí potrat nebo porodit. Děťátko si nechala za každou cenu. Celé těhotenství slyšela při každé návštěvě lékaře,že bude mít nemocné dítě a jestli jí není líto,že její chlapeček jí nikdy neřekne maminko. Dívali se na ní jako na blázna. A ejhle nyní má 8letého zdravého temperamentního kluka,který se učí na samé jedničky. Víc k tomu dodávat nebudu,ať si každý udělá názor sám.
|
Jana | •
|
(11.8.2006 21:39:00) Obdivuju Tvoji kamaradku za odvahu a mooooooc ji preju (jako kazde mamince) ,ze ma zdrave dite. Ja bych se po teto informaci asi take rozhodla PROTI detatku,predevsim kdyby slo o 2. nebo 3.dite.Protoze tim opravdu trpi cela rodina vcetne sourozencu.Znam pani,ktera ma postizeneho vnoucka,je mu uz asi 6 let a ona se s tim nikdy nesmirila a je z toho porad na dne.Lidi,kteri maji podobny osud musi byt mooooc silni a musi se s tim smirit a naucit se s tim zit a "uzivat"si zivota.V opacnem pripade trpi cely zivot a jejich rodina s nimi. Klobouk dolu,ja bych to asi nezvladla.
|
|
Jana | •
|
(11.8.2006 21:40:45) Obdivuju Tvoji kamaradku za odvahu a mooooooc ji preju (jako kazde mamince) ,ze ma zdrave dite. Ja bych se po teto informaci asi take rozhodla PROTI detatku,predevsim kdyby slo o 2. nebo 3.dite.Protoze tim opravdu trpi cela rodina vcetne sourozencu.Znam pani,ktera ma postizeneho vnoucka,je mu uz asi 6 let a ona se s tim nikdy nesmirila a je z toho porad na dne.Lidi,kteri maji podobny osud musi byt mooooc silni a musi se s tim smirit a naucit se s tim zit a "uzivat"si zivota.V opacnem pripade trpi cely zivot a jejich rodina s nimi. Klobouk dolu,ja bych to asi nezvladla.
|
|
Jerry | •
|
(26.9.2006 23:26:30) Tak to stoji za povsimnuti. Amnio ji vyslo pozitivne na nejakou genetickou vadu a ma zdrave dite? Jaka vada byla diagnostikovana? Amnio ma 99,5% spolehlivost.
|
Miela | •
|
(1.5.2008 4:58:11) Vyměnili jí ho v porodnici. Ale protože je zdravé, tak už nepátrala.
|
|
|
|
Petra a Martinka(1) | •
|
(13.8.2006 14:38:46) ty jsi postižená?
|
|
joanka |
|
(16.8.2006 19:37:30) Milá Dano, možná by sis mohla přečíst knížku "Jak se žije dětem s postižením" od Heleny Chvátalové. Pak bys mohla aspoň trochu pochopit, že i lidé žijící s postižením můžou být šťastní a stejně tek jejich rodiče.
|
|
jary | •
|
(21.3.2010 14:28:58) A těm, co jsou pro potrat, by bezpochyby prospělo, kdby se mohli ocitnout v kůži dítěte, které je potráceno. Podívejte se na nějaký dokument, jak to vypadá a jak moc se dítě brání!!! Jak MOC chce ŽÍT!
|
|
|
Klarka | •
|
(9.8.2006 15:30:52) Krasne a srdceryvne napsane, ale ja si stejne myslim, ze dite stvori spolu vzdy dva- muz a zena a kdyz se vcas zjisti, ze bude dite postizene, mela by matka mit pravo rozhodnout o jeho dalsim osudu. Protoze ona by se o nej musela pripadne starat, ne Buh.
|
|
Pavla 2 děti | •
|
(9.8.2006 22:29:14) To je ubohé, co tu říkáš. Nesuď, jsi zlá. Hodně zlá, boží mlýny melou pomalu, ale jistě a na každého jednou dojde.
|
Iva | •
|
(10.8.2006 21:20:07) Pavli, přečetla jsem si kvůli tobě ještě jednou příspěvek do Renaty, ale nikde jsem nenašla, že by Danu nějak soudila nebo odsuzovala. A nemyslím si, že by Renata byla zlá. Prošla si osobně velmi těžkou životní situací, a podělila se o to, jak zle jí nesla i jak se s ní vyrovnala. Jestliže umělé přerušení těhotenství Renata vnímá jako hřích, na tom přeci není nic špatného, jestliže ho současně nikomu nezakazuje, na nikoho kvůli tomu neútočí a nikoho tím netrápí. Já to vnímám, že nabídla pomocnou ruku a svůj pohled na věc. Umím si představit, že bych se rozhodla jako Dana. A pak se kvůli tomu moc trápila. Přesto, že bych udělala stejné rozhodnutí znovu (kdybych mohla vrátit čas), trápila bych se a měla výčitky, prostě proto, že bych neměla jistotu, že jsem udělala dobře. A kdo my jí může dát ? Nikdo z lidí asi ne, protože kdo může posoudit, zda je pro nenarozené dítě lepší, že se nenarodilo ? Asi by mě prostě a dobře trápily pochybnosti o mém rozhodnutí a pak bych si zřejmě odpouštěla. I jako nevěřící bych si odpouštěla. Myslím si, že odpustit si, je někdy osvobozujícnější než nabývat jistoty, že mé rozhodnutí bylo 100% správné. Možná, možná nebylo, ale rozhodovala jsem se tehdy podle svého svědomí a vědomí, a jestli jsem udělala chybu Bůh mi to odpustil a já sama si to také mohu odpustit.
|
|
|
Pavla | •
|
(11.8.2006 10:07:04) Chápu že jsi věřící, ale myslím si, že tohle je dost velký alibismus - jít kdysi na potrat, myslet si, že modlením si vyprosíš odpuštění a vše je zapomenuto a hlásat, že jakékoliv ZABITÍ je hřích. Naprosto s tebou nesouhlasím!!! Porodit postižené dítě a "obětovat" mu svůj život je sice chválihidné, ale co by takové dítě (s jakýmkoliv postižením) dělalo, kdyby se tobě a i třeba jeho otci něco stalo a nemohli se o něj starat? Myslíš, že by se o něj postaral Bůh? Obávám se, že ne - asi by mu nedal najíst ani napít. Takové dítě by skončilo v ústavu, kde je závislé na cizí pomoci. Nehledě na to, že narození takového dítěte zatěžuje celou naši společnost - neodsuzuju matky, které si takové dítě nechají - naopak mají můj obdiv, ale člověk si musí uvědomit, že takový člověk nikdy nebude pracovat a žena zůstane doma také, čímž na ně přispíváme všichni - i tak např. musí dojít k tomu, že jsou veřejné sbírky na operace těžce nemocných dětí apod. V žádném případě tady neodsuzuju nikoho s postiženým dítětem (opravdu takové ženy obdivuju - já bych to asi nedokázala), ale odsuzuju názor, že "zabít" postižené dítě je hřích - Danny bude mít výčitky svědomí do konce života a to mi přijde mnohem víc, než si tzv. vymodlit odpuštění od Boha - kdybych měla srovnat Vás dvě - pro Danny mám pochopení, pro tebe ne - ty jsi zabila (tvými slovy) naprosto zdravé dítě, jenom proto, že jsi nedokázala nést důsledky svých činů.
|
Iva | •
|
(11.8.2006 12:44:06) Pavli, tohle opravdu není alibismus a ty tu pleteš moc věcí dohromady. Odpuštění neznamená zapomenout ani být zapomenuto, odpuštění znamená odpuštění a zbaví tě vlastních výčitek svědomí. A já myslím, že Dana si nebude do konce života vyčítat, jak jí to ty předpovídáš. Možná, že časem nabude jistoty, že její rozhodnutí bylo jednoznačně správné a tím si uleví a nebo jí zůstanou pochybnosti a pak si odpustí a trápení se zbaví tak. Není na tom nic špatného. Je to tak v pořádku. Jak už jsem psala je těžké zbavit se pochybností o svém rozhodnutí, když tu asi není nikdo, kdo by za nenarozené dítě byl schopen odpovědět, zda se chtělo narodit či ne. Pro věřícího člověka na tuhle otázku, zda se dítě mělo narodit nebo mělo být umělé přerušení těhotenství odpovídá jeho víra. Zkus si po sobě ještě jednou přečíst svou úvahu o postiženém dítě, rodičích o které přijde a tom že, skončí v ústavu závislé na cizí pomoci. Je na světě spousta lidí závislých na cizí pomoci a přesto jsou rádi za to, že jsou. A může se to stát i tobě, že budeš závislá na cizí pomoci i tvému dítěti a pak někdo třeba rozvine úvahu, že na jeho, tvé žití přispívá ze svého. Píšeš o dítěti s jakýmkoli postižením - zkus si představit tedy ty děti, které by se snad neměli narodit: vozíčkáře, nevidomé, hluchoněmé... pro případ, že by jim zemřeli rodiče, a oni skončili v ústavu. Možná jsi měla na mysli děti mentálně postižené, třeba Dawnovým syndromem, tak si zkus na itnernetu zalistovat a přečíst si příběhy lidí, kteří mají v rodině postižené a závislé dítě. Budeš překvapené, že i postižení dokážou společnosti dávat.
|
Pavka | •
|
(11.8.2006 13:49:11) Za svým názorem si stojím - věřím, že Dana nebude mít výčitky do konce života, protože si osobně myslím, že se rozhodla správně - a hlavně se rozhodla podle svého nejlepšího svědomí. Jinak v žádném případě netvrdím, že lidé a děti s nějakým postižením musí být nešťastní, ale určitě by neměnili ve srovnání s tím, být naprosto (spíše relativně) zdraví?! A byla jsi někdy v takovém ústavu pro postižené, nebo třeba v kojeňáku? Kde je spousta takových lidí a dětí např. s Dawnovým syndromem? Přijde ti to šťastnější volba? Mě ne! Vzhledem ke své práci se s tím bohužel setkávám a věř mi, ti lidé nejsou nešťastní - mnohdy si to ani nemůžou uvědomit, ale myslíš, že život v ústavu je lepší a plnohodnotný? Šlo tady zejména o rozhodnutí zda si takové dítě nechat nebo ne, pokud víš, že se nenarodí zdravé. Jiné případy nesoudím (každý může být závislý na cizí pomoci), ale jak říkáš - odpuštění je vyrovnání se s danou věcí - ale pro mě je to pořád alibismus, tvrdit, že mi Bůh odpustil. Pokud se rozhodnu jít na potrat, musím ns tím být smířená a vědět proč a ne potom hledat únik v jakési víře. Naprosto nesouhlasím s označením, že "zabít" dítě je HŘÍCH, jak bylo psáno. (samozdřejmě v dané situaci)
|
Iva | •
|
(11.8.2006 16:29:24) Pavli, píšeš:
Pokud se rozhodnu jít na potrat, musím ns tím být smířená a vědět proč a ne potom hledat únik v jakési víře.
Nenapadlo tě, že o umělém přerušení těhotenství se často rozhoduješ v časové tísni, že tě to zaskočí a že nemusí být vůbec v lidských silách být s tím smířená v době, ve které se musíš rozhodnout. Zdá se mi, že chceš moc, po sobě i po jiných, že bys to možná sama také nesplnila: MUSÍM S TÍM BÝT SMÍŘENÁ. Připadá mi normální rozhodnout se (protože v určité době musím) a pak se postupně se svým rozhodnutím smiřovat.
Navíc i když ty máš třeba svou jistotu, že bys volila na místě Dany potrat, a neměla výčitky a byla smířená - nemohlo by tě trápit třeba to, že vyjádření lékařů by nebylo stoprocentní. Neřekli by ti na 100% to dítě bude postižené tak a tak a jeho život bude takový a takový, ale na 80% nastaně tohle, a bude to znamenat tohle, na 20% se to nestane a bude v pořádku apod. Pak bys třeba ani ty nemusela být smířená se svým rozhodnutím ukončit těhotenství, nebo si seš jistá, že bys neměla problém ?
A víru můžeš vnímat jako únik, ale také jako dar. Je to moc těžké odpustit si sama, když máš o svém rozhodnutí pochybnosti. A vyznat se a najít odpuštění u Boha - to já vnímám jako dar, který bych každému přála. Nevnímám to jako únik, na tom přece není nic špatného, považovat ukončení těhotenství za hřích, vyznat se z něho a najít odpuštění. Něco jiného je házet po jiných kamení, odsuzovat je za to, ale to přece Renata nedělala. Jak už jsem psala, sdělila svou bolestnou zkušenost i to jak se s ní vyrovnala.
Nakonec mi trochu připadá, že to kamení hážeš ty, když píšeš: kdybych měla srovnat Vás dvě - pro Danny mám pochopení, pro tebe ne - ty jsi zabila (tvými slovy) naprosto zdravé dítě, jenom proto, že jsi nedokázala nést důsledky svých činů.
Já myslím, že řada lidí, a já také, by měla pochopení i pro Renatu. Ostatně spousta lidí si myslí, že je to právo ženy, rozhodnout se do určité doby pro potrat i u normálního těhoteství. A já rozhodně nejsem příznivce zákazu interrupcí.
Píšeš: Za svým názorem si stojím - věřím, že Dana nebude mít výčitky do konce života, protože si osobně myslím, že se rozhodla správně - a hlavně se rozhodla podle svého nejlepšího svědomí.
Já to vidím tak, že výčitky mít může, i když se rozhodovala podle svého nejlepšího svědomí. Je to přiřozené o tom, už jsem psala 2x.
Zbytku tvého příspěvku trochu nerozumím. Samozřejmě si nemyslím, že kdokoli s jakýmkoli omezením by nebyl raději bez tohoto omezení (nemoc, postižení...), ale jestli takový člověk může nebo nemůže žít plnohodnotý život, jestli my ostatní máme právo to posoudit a vyvozovat z toho důsledky, jestli má či nemá žít... to všechno jsou otázky na které si já netroufám odpovídat, tak jako ty. Hlavně je nevidím tak jednoznačně a jistě.
Vidím to tak, že maminka (rodiče), kteří ponesou největší odpovědnost za své dítě, mají mít právo se rozhodnout za určitých okolností pro ukončení těhotenství. Ale není to jen jejich odpovědnost, jejich starost, tak to vnímám já. Je to i věc společnosti. Píšeš to trochu, jako že my ostatní se třeba kvůli rozhodnutí rodičů nechat dítě narodit, pak musíme o dítě zásivlé na cizí péči starat. Já myslím, že je to tak v pořádku, my všichni bychom se měli starat. Shodneme se na tom, že péče v našem státě je nedostatečná (jak to např. vypadá v kojenácích a ústavech, jaká je podpora rodičů postiž. dětí) a o to je i těžší rozhodování rodičů postiženého dítěte, zda si ho nechat či ne (např. co s naším dítětem bude až mi nebudeme). Kdybychom měli ústavy, které dětem nabídnou lepší péči, i rozhodování rodičů by bylo snadnajší. Nebrat to jako rozhodnutí, které je jen chvályhodné, ale je to jejich věc. Je to naše věc a naprosto nesouhlasím s tvým pohledem, že nám v případě svého úmrtí hází na krk péči o závislého člověka.
No a k tomu hříchu, co si představuješ pod pojmem hřích, kdÿž ti ten pojem tak vadí pro označení interrupce ?
|
Anezka73 |
|
(11.8.2006 16:48:13) Ivo, tak za tento příspěvek Ti tleskám a děkuji, protože je oproti mnoha jiným zde velmi vyvážený. Tedy obsahuje promyšlená pro a proti. Názor zralé osobnosti. To se tady hned tak nevidí. S Tvým názorem se plně ztotožňuji.
A velmi se mi líbí věta, že žena, která se rozhodne pro potrat s ním musí být smířená. To je to co asi prožívá Dany. Není s tím ještě zcela smířená. Ale nikdo z nás ji nemá právo soudit.
|
Iva | •
|
(11.8.2006 20:13:38) Ahoj Anežko,
díky za poklonu. Víš co mě při tvém příspěvku napadlo, jak to asi vnímají muži, takovéhle rozhodování a rozhodnutí. Co když tatínek dítěte, dítě chce, nebo chce jít do nějakého rizika a žena ne, nebo naopak. Jaké to je pro muže, když se žena rozhodně pro ukončení těhotenství (ať už normálního nebo ne) a on by přitom chtěl, aby dítě přišlo na svět. Po právní stránce nemůže muž ženu k ničemu nutit, je to její rozhodnutí i když je to jeho dítě. I když by chtěl převzít všechnu odpovědnost, nemůže. Asi to nejsou časté případy, ale určitě jsou. Je to vlastně velká nerovnoprávnost, žena má veškerá práva, muž žádná.
|
Anezka73 |
|
(11.8.2006 20:44:35) Ahoj Ivo,
ano, to je zajímavé zamyšlení. Mluvili jsme o tom s manželem a manžel říkal, že tak jako tak by to rozhodnutí nechal na ženě. Ač on by třeba to dítě moc chtěl, ženě to dítě změní život více. Je to ale čistě teoretické, manžel v takové situaci nikdy nebyl.
Já kdysi ano a tenkrát ten partner opravdu nechal rozhodnutí na mně. Umím si představit i ženu, která by to tomu partnerovi raději vůbec neřekla a na interupci šla, aniž on by o něčem vůbec věděl. Zkušenost interupce mám a prostě jsem přesvědčena, že pro žádnou ženu to rozhodnutí není lehké. V podstatě se s tím člověk vyrovnává po celý život.
Mně napadají další alternativy. Třeba když je dítě postižené. Oba partneři se rozhodnou, že si dítě nechají a společně jej budou vychovávat, ale muž to po čase neunese a od rodiny odejde. A co potom? Komu dítě více změnilo život?
Nejsou to vůbec jednoduché otázky. Tady v té diskuzi se to řeší s extrémními emocemi.
Včera jsem pročítala diskuzi o rodičovském příspěvku. Mnoho lidí nadává a zlobí se, ale už málokdo se zamyslí, že vše souvisí se vším. Naprosto mne konsternovaly názory typu : "My chceme rodičák 7600, uberte důchodcům, mají se jak lordi..." Opravdu tragický argument. Opět extrémní emoce. Čistě jen statisticky by mne zajímalo, kolik z těch diskutérů má seniora v LDN a pravidelně si chodí pro jeho důchod.
|
Iva | •
|
(16.8.2006 18:32:11) Ahojky,
máš pravdu emocí je tu až moc. A spousta napadání. Vadilo mi jak Pavla napadla Renatu, že je zlá atd., prostě úplně zbytečně silná slova. Do tváře by jí to myslím ani neřekla, a taky si myslím, že tak moc odlišné názory vlastně všichni ani nemáme (no někdy) :-). Taky už jsem se dozvěděla, že jsem úplně blbá (nebo jaká to byla nadávka-už nevím). Nejsem jsem totiž příznivec rodičovského příspěvku 7.tis.
Pak mi vadí na intern. diskusí (jestli se tomu tak dá říkat), že je to často chytání za slovíčka. A hodně generalizování. Ráda si přečtu o osobním zážitku a zkušenosti, ale spousta lidí z vlastních zkušeností tak ráda generalizuje.
K tvým nápadům. V podstatě to vidím stejně. Je to hlavně zodpovědnost ženy, takový je holt život. "Statisticky" je bohužel časté, že muž opouští ženu s postiženým dítětem. Čísla neznám, ale tak z vyprávění co vím, i od známé, která pracovala v pomocné škole a někde jsem to i četla. Ale naštěstí nejsou všichni muži stejní. Já vím, že ten můj by mi v takové situaci byl velkou oporou.
Sama jsem se zamýšlela jak bych na takovou situaci reagovala. Nechci mluvit o situaci Dany, protože o tom, čím mělo být postižené její dítě nic nevím. Ale představuji si, že bych měla třeba prognozu Dawnova syndromu. Neříkám, že bych do toho na 100% šla, ale ještě před 10 lety bych byla mnohem více rozhodnutá pro přerušení těhotenství. Teď bych váhala. Je to samozřejmě věkem a zázemím, které mám. A je to také tím, že o téhle problematice víc vím, že se o ní i mluví. Že jsou rodiče s postiženými dětmi, kteří se o své zážitky dělí. Svou roli také hraje to, že mám spolužačku, která má zřejmě postiženého chlapečka (všechna vyšetření ještě nejsou hotová). Klučinovi jsou asi 2, zřejmě lehčí forma Down. syndromu a já si říkám, že do tohohle bych asi šla. Že bych ho určitě měla ráda stejně jako zdravé dítě a že bych ho ve svém životě mít chtěla. Opravdu nevím jak bych se rozhodla ve spoustě jiných případů a to už vůbec nemluvím o tom, kdybych byla bez zázemí, ve složité živ. situaci.
Do diskuse o rodičáku jsem se raději u tohohle článku moc nezapojovala, ani jsem to moc nečetla. Je to žrout času, když je pak člověk "zavázán" odpovídat na své příspěvky. Ale vidím to stejně jako ty. Vím zcela jistě, že mám některé názory, za které kdyby se po internetu dali házet kameny, tak jsem ukamenovaná. To je taky nevýhoda internetu, že jak je anonymní, spousta lidí si nenese za svůj příspěvek zodpovědnost a tak si tak střílí, co je napadne.
Měj se hezky a přeju pěkný den
|
Anezka73 |
|
(16.8.2006 19:18:50) Ahoj Ivo :-)
Děkuji Ti za odpověď. Ano, také patřím mezi ty méně populární co do názorů. Přežiju to .-)
Já bych si dítě s lehkým Down. sy nechala, ale on je velký problém, že to, o jakou formu se jedná není možné brzy zjistit. A zase jsem slyšela tátu od dítěte s Down. sy, který říkal: " Víte, ono je to šlechetné rozhodnutí, nechat si dítě s tímto postižením, ale ono vás to rychle přejde, když den co den, po příchodu z práce, vidíte stěnu v dětském pokoji, bohatě pomalovanou fekáliemi... To rozhodnutí už bych nikdy nezopakoval."
Přiznám se, že mi tohle zní často v uších, při těchto debatách.
|
Iva | •
|
(17.8.2006 15:24:14) Ahoj,
to je snad právě na tom rozhodnutí nejtěžší, že dopředu málokdy víš co postižení dítěte bude obnášet, resp. co všechno, co se ještě k tomu vyvrbí, také jestli vaše situace se nezmění. A pak asi nejhorší je, když okolí reaguje v duchu: to jste si vybrali, byla to vaše volba, chtěli jste být za hrdiny a teď to nezvládáte, my vám na péči o vaše dítě přispíváme apod. Podle mne zabezpečení ze strany státu by mělo být takové, aby pro rodiny s postiženým dítětem byla jejich situace, co nejméně zatěžující. Že stát by měl maximálně vykompenzovat rodině zátěž, kterou postižené dítě s sebou nese. Prostě, že ten tatínek, kterého doma každý den čeká nástup do druhé šichty, protože jeho dítě není jako jiné děti, by měl mít od státu zaplacenou pečovatelku, která tuhle nadměrnou péči o dítě převezme, bude za to placená státem (tj. nepůjde to z výdajů rodiny, ale nás všech). Do detailů to promyšlené nemám, ostatně nejsem sociální pracovník, ani jsem tuhle oblast nikdy nestudovala, ale myslím, že to nemůže být tak složité. Určitě se dá poohlídnout v zahraničí, kde už desetiletí různé soc. systémy fungují, také se mění, ukazují se chyby a nefunkčnosti. Vždyť v tomhle máme velkou výhodu, že to nemusíme vymýšlet na zelené louce. A co se týká financování, myslím, že v absolutních číslech by to nebyly tak velké částky, a poměr "užitečnosti" a vzrůstu výdajů mi pak vychází moc dobře. O něčem takovém nejsem např. vůbec přesvědčená u paušálního vyplácení rodičovského príspěvku 7. tis. a to už vůbec nemluvím o státních výdajích za Nomuru atd. Prostě, myslím, že na tohle bychom "mít měli" a i máme. Samozřejmě tuším proč tu ten problém pořád je. Pro politiky je lepší poptat hlasy střední třídy (koupit si je třeba rodičovským přísp.), než se starat o pár hlasů rodičů postižených dětí. Kor když to u řady potenc. voličů, ještě může budit nesympatie. Např. jsem slyšela, že se tyhle děti mají mnohem líp než normální, co všechno ty rodiny mají.. No chtěla jsem říct, že tomu tatínkovi moc věřím, že to není žádná sranda, a i to, že by se teď třeba rozhodl jinak. A taky mám pocit, že tyhle jeho trable by šli nějak řešit, kdyby stát poskytoval pomoc a péči tam, kde má a ne tam, kde si tím kupuje voliče. No a pak jsou tu věci, které takhle jednoduše řešit nejdou. Ty pocity, když člověk vidí vlastní dítě trpět, trápit se, no nechci vůbec domýšlet. Nebo stačí to, jak moc příchod postiženého dítěte naruší chod rodiny a třeba omezí ostatní děti. Budou se muset vzdát svých koníčků, sportu, protože na to nebude. Společná dovolená nebude přicházet v úvahu, protože, jeden rodič se bude muset věnovat posti. dítěti.. No není to sranda.
|
Anezka73 |
|
(17.8.2006 18:18:40) Ahoj Ivo,
opět mi mluvíš z duše:-) Pokud budeš chtít, napiš mi, prosím, na mail. Dostaneš se na něj tak, že klikneš na mé jméno. Naprosto souhlasím. Hned bych dala svůj rodičovský příspěvek mámě s postiženým dítětem. Stejně tak i rodinné přídavky. Jenže stát to té rodině nedá. Dá to opět těm, kterým se pracovat nechce nebo pořád čekají na spásu od sociálního státu. V tomhle směru moc dobře vím, o čem mluvím.
S tím postižením u dítěte je to také pravda. Míra postižení je překvapení. Postižení dítěte spoutá celou tu rodinu. Přemýšlela jsem zda-li by to unesl náš vztah s manželem a nedá se to odhadnout. Asi bych chápala, kdyby po pár letech řekl, že už nemůže. Zlobila bych se, ale život ani vztah nemají být vězením.
Do sociální oblasti trochu vidím, pracuji jako sestra v LDN. Často vídám, že o příspěvky na bezmocnost seniora žádají lidé, kteří se starat nebudou a při nejbližší příležitosti seniora odloží do nemocnice. Tak o ten příspěvek ani důchod nepřijdou. Do domova důchodců seniora nechtějí dát, protože to už je sociální péče a tam se platí......... Už jsem viděla hodně ošklivých věcí.
|
|
|
|
|
|
|
|
Petra | •
|
(13.8.2006 9:53:25) Ivo, mluvíš mi z duše, jen já bych to nedokázala tak krásně napsat! Je vidět, že jsi přemýšlivý člověk, nezavrhuješ, nesoudíš, díváš se s nadhledem...Děkuji.
|
|
|
|
|
Olina | •
|
(12.8.2006 21:48:34) Nijak by mi nepomohlo, kdyby mi Ježíš odpustil. Život by to nevrátilo a moje odpovědnost by se nezmenšila. Ježíš mi nepomůže. Pomůže mi, že lituju a to je také jediné moje rozhřešení. A nikoho (až na vás, ale vy ste si začaly) s tím neprudím. Nemám na to právo, protože to byla moje volba. Ale opravdu nevím, jak bych se v těchto nejrůznějších situacích rozhodla. Takže nemůžu nikoho soudit. Dobrou.
|
|
Michal | •
|
(18.8.2006 14:21:27) Úvaha o tom, že postižené dítě "zatěžuje celou naši společnost" je zrůdná. To byla ideologie nacistů. Mají snad lidskou hodnotu a právo na život jenom zdraví? Kde je hranice? Díky za "velkorysost", se kterou autorka "neodsuzuje matky, které si postižené dítě nechají". Nikdy jsem nikoho neodsuzoval, ale tohle je už moc.Promiň, musel jsem reagovat. Michal
|
|
|
Milu+ kluci | •
|
(13.8.2006 17:23:45) Já bych nemoralizovala. Chtěla bych hlavně podpořit Dany! Je to těžké rozhodnutí a myslím, že se rozhodla správně. Děti jsou sice dar od Boha jak píše jedna věřící autorka, ale chtěla bych také podotknout, že postižení je proti přírodě. Pokud je neslučitelné se životem, děťátko se vůbec nenarodí, anebo brzy po porodu zemře. Pokud je se životem alespoň trochu slučitelné, je odkázáno celý život na pomoc okolí. A jak je to v přírodě. Ne nadarmo přežívají jen zdraví a silní. Ty ostatní si právě Bůh bere k sobě !!! Takže je lepší porodit a čekat jak to bude dál? Není větší bolest čekat až vám dítě umře? Většina postižených umírá mnohem dříve než je běžné. Nechtěla bych zažít vědět, že mému malému zbývá jen pár roků života. Nechtěla bych vidět, že se mé maličké trápí a nevyvíjí se stejně jako ostatní děti. Rozhodla bych se stejně. Dany, chápu, že to moc bolí. Drž se!!!
Milu
|
|
Paja | •
|
(13.8.2006 21:57:27) Možná jste na to ještě nepřišla - bůh neexistuje.
|
Kája | •
|
(13.8.2006 22:53:48) Jak to víš?
|
Magda, 2. měsíc | •
|
(14.8.2006 7:20:49) Ahoj maminky, chtěla bych se zeptat, zda nemáte někdo informace o tom, že ultrazvuk může škodit nenarozenému mimču v bříšku?? Četla jsem o tom nějaký článek v novinách, že prý to zkoumají američtí vědci a prý údajně to může mít vliv na mozek miminka, ale nic není zatím prokázané. Dost mě to znepokojilo, jsem zatím ve 2. měsíci a o fotečky bych nechtěla přijít :o(
|
Petra 30tt | •
|
(14.8.2006 8:05:49) Buď v klidu, týkalo se to hlavně "dlouhých" ultrazvuků cca 30min. a více a takovýchto by jsi musela podstoupit hned několik. Na druhou stranu nic se nemá přehánět, takže asi nemá cenu chtít v poradně při každé návštěvě ultrazvuk. (I když tohle by podle toho výzkumu vadit nemělo) Jinak tohle je odpověd na dotaz o škodlivosti ultrazvuku od MUDr. Břešťáka (specialista na prenatální diagnostiku) z www.porodnice.cz
Otázka: Dobry den Jsem objednana na 3D UTZ zaroven pote mi muj doktor bude v poradne delat velky UTZ ve 30tt.Chtela jsem se zaptat jestli nejak miminku nevadi dva ultrazvuky takhle kratce po sobe?
Odpověď: Dobrý den, právě proběhla v TV reportáž na téma škodlivost UZ. Je třeba brát ji trochu s rezervou, na druhou stranu všeho moc škodí. To, co se v TV neozvalo, je fakt, že UZ nemá aditivní efekt. Myslím, že můžete podstoupit obě UZ vyšetření bez obav.
|
|
|
|
Renata | •
|
(14.8.2006 10:02:06) Jak to víte?
|
|
|
Luci+Luk |
|
(14.8.2006 9:55:09) Zdravím všechny,čekám rodinu jsem ve 25tt.Kdyby mě toto zdělil doktor,udělám to samé a pujdu na potrat.Ty by si se právě nad sebou měla zamyslet,proč si šla na potrat,když si měla zdravé ditě.Neberu Ti tvoji víru,ale neodsuzuj lidi za to,co si provedla sama,postižené ditě je opravdu veliká zátěž,ale ty si to nenarozené miminko měla zdravé a jen kvůli člověku,který se s tebou rozešel a prakticky ti ani nestál za to,si dala miminko pryč.
|
|
Jája | •
|
(16.8.2006 1:57:48) Řekni, kde bere Bůh brát matce děti? Sama jsem dvakrát samovolně potratila. Na miminko jsme byli připraveni po všech stránkách. Věřící nejsem, ale to není rozhodující, mám na věřící svůj názor a tím nemyslím nic zlého. Zkus mi teď říci proč se mi to stalo...naštěstí jsem už teď nejšťastnější mámou, tak můžeš napsal cokoli. Dany, ty si užívej radostí, které Ti přináší Tvůj chlapeček a věř, že nejsi sama, kdo by se rozhodl stejně. Je to všechno moc složité, ale s ohledem na rodinnou budoucnost.....přeji hodně štěstí!!!!
|
|
Friar | •
|
(17.8.2006 15:00:33) Není v těchto případech dobré mluvit o hříchu, takto postižená maminka je víceméně obětí. Do toho vidí jen Bůh. U Renaty jde o příklad úspěšného překonání psychické krize potom, co přišla o děťátko. Přeji všem, kdo se s takovou krizí nyní potýkají, aby i se jim podařilo úplně se uzdravit. A Renata je důkaz, že je to možné!
|
|
Madra | •
|
(7.12.2006 20:38:16) Mno jo jenže rozdíl mezi ní a tebou je ten, že ty si se rozhodla pro potrat zdraveho ditete a ona nemocneho..... Neodsuzuji ani jednu z Vas. Ale boha bych do toho netahal, ve jmenu boha se deli větší zvěrstva, tak proč se mam učit k lasce k němu když ma ruce od krve????
|
|
L. | •
|
(16.6.2009 12:25:43) Renato, preji Vam hodne sil a abyste v zivote mela klid a stesti na dobre lidi kolem sebe. Buh Vam zehnej.
Livie
|
|
|
Martina+Madlenka+Kačenka |
|
(9.8.2006 19:09:41) Milá Dany, věřím, že je to pro Tebe moc ošklivá vzpomínka. Ale v téhle věci plně souhlasím se svým manželem. Jeho názor je takový, že by to měl člověk brát tak, že tímto rozhodnutím umožnil život zdravému děťátku - v tomto případě Tvému miminku, které se Ti nedávno narodilo. A kdo ví, třeba právě Tvůj zdravý synáček jednou pomůže žít spoustě jiných lidí. A když ne, tak určitě bude Vám dělat velkou radost. Držím palce. Martina
|
Radka,1 dítě | •
|
(27.11.2006 16:49:41) Dnesnsem byla na genetice pro výsledky amniocentězy.Paní doktorka mi řekla,že mů chlapeček by se narodil s Klineltovým syndromem.mám se rozhodnout jestli podstoupíme rizika spojená s tímto onemocněním nebo se rozhodnu pro umělé přerušení.Já nemám srdce porodit dítě,které se jednou bude trápit nad svým onemocněním.Snad mi odpustí.....Především musím odpustit sama sobě
|
Kačík+klučík |
|
(28.11.2006 9:28:53) Ahojiky všem, dlouho jsem o tomto tématu přemýšlela, jak se rozhodnout, v případě, kdyby v mém těhotenství bylo riziko, že se mimi narodí postižené, či s velmi vážnými poruchami...Zřejmě bych se též rozhodla pro ukončení těhotenství, chápu, je to bolestivé a zkušenost s tím již mám, jaké to je přijít o děťátko, ale v tomto případě to nevidím jinak...Představa, že i přeze všechna rizika se miminko narodí, ale kdykoliv poté mi může zemřít je natolik šílená a bolestná, že si to snad ani nedokáži představit...Myslím, že třeba děťátko s Dawnovým syndromem, to bych zvládla, ve svém okolí mám několik maminek s dětičkami tohoto postižení a vyrůstají krásně, jsou chytré ( i když bohužel někdy se vyššího věku nedožijí)...je toho spousta, vždy je možnost volby..Je to na každé mamince, a na jejím svobodném rozhodnutí...
|
|
|
|
Andrea | •
|
(9.8.2006 19:33:15) Čekala jsem holčičku a zjistli roštěp páteře.Dneska jsme byli na genetice pro výsledky a bylo by to moc špatné kdyby jsme si ji nechaly. Měla i špatnej mozeček.A vím, že jsme se rozhodly správně, ale pořád to bolí za 14 dní se nám mohla narodit.Jsou to už skoro 4 měsíce a já doufám, že brzo se nám znovu podaří otěhotnet.Je to hrozný, ale i ty jsi udělala dobře přesto je budeme mít pořád v srdcích.A jak píšeš i já jsem ji na okamžik zahlédla když jsem porodila a pořád ji mám před očima.
|
|
mamifi |
|
(9.8.2006 23:37:12) Je mi moc lito cim prochazite. Prenatalni diagnostika je sice uzasna vec,ale dava nam moznost volby, ktera je nezavidenihodna a kterou zadna generace pred nami nemusela resit, kazdy z nas by si s tim mozna poradil jinak, ale urcite nikdo by v te Vasi situaci nechtel byt. Verim, ze v tu chvili jste se rozhodovala podle sveho nejlepsiho vedomi a prijde mi normalni, ze az je to cele tzv. za Vami, tak mate tendeci sve rozhodnuti zpochybnovat a vycitat si to. Brala bych s rezervou rady tech, kteri jasne vi, co jste mela udelat - proste proto, ze sami v te Vasi situaci proste nebyli. Drzim Vam palce, abyste nasla cestu jak zahojit tak bolavou ranu, verim, ze je to pro Vas tezke.
|
|
Katka+Matýsek+Domča |
|
(12.8.2006 20:12:25) ahoj,zažila jsem něco podobného když jsme čekali první miminko.Už jsem byla na ultrazvuku tak se doktorovi něco nezdálo a poslal mě do nemocnice na ultrazvuk a rekl mě ať radši počítáme s tím nejhorším.Do poslední chvíle jsme věřili že to bude dobrý,ale bohužel.Byla to holčička a měla syndrom který mají jenom holčičky.Tak jsem nastoupila do nemocnice,taky mě vyvolali porod,ale naštěstí jsem jí nezahlídla,taky bych ji vyděla pořád.Bylo to hrozný,taky jsem si říkala proč zrovna mi,ale život je takovy.Teď nám v postýlce spinká 4.měsíční chlapeček a má se čile k světu.Ale na jednu stranu jsem ráda že to kdysi dopadlo jak to dopadlo,nevím jestli bych se dokázala dívat na své nemocné dítě a nemoc mu pomoc.Buď šťastná za ty svoje zdravé drobečky
|
|
Lenny | •
|
(12.8.2006 22:56:34) Dany, prožij svůj pocit a přijmi ho, ale netrap se víc, než je nutné. Jsou lidé, kteří by ti řekli, že si vybíráme, kam se narodíme. A přišlo-li tohle postižené dítě k tobě, možná potřebovalo právě tu zkušenost, kterou jsi mu poskytla. Myslím si, že život je velké tajemství. Můžeme se tu třeba donekonečna dohadovat a prosazovat každý právě ten svůj názor, nic to ale neubírá na faktu, že nikdo skutečně neví, jak to vlastně všechno je. Myslím si, že jediné, co nám zbývá, je věřit sobě a konat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A to jsi udělala. Tak si to nevyčítej.
|
|
kosa + radka 6mesicu | •
|
(13.8.2006 9:27:43) Je to moc smutne, co jsi prozila a verim, ze rozhodovani bylo pretezke. Taky by ti bylo asi lepe, kdyby jsi toho tvorecka nezahledla. Ale urcite toho nelituj. Mame sousedku, ktera je, podle meho, nejhodnejsi clovek na svete. Dnes je ji okolo 70 let. Ma 3 deti, z toho jedno mentalne postizene (dnes 36 leta zena). Teto postizene dceri se venuje cely zivot na 100%. Ani jednou ji nedala do ustavu,nikam bez ni neodjela. Druha dcera se k ni otocila zady a prohlasila, ze jeji deti "tohle" nikdy nesmi videt. Od te doby se nevideli (12let). Syn si zije svuj zivot a styka se s nimi normalne. Manzel pred 5 lety zemrel. A nejhodnejsi pani na svete se svou postizenou dcerou den co den chodi na prochazky, posloucha jeji hystericke zachvaty a vi, ze jednou tady nebude. Kdo se o postizenou zenu, ktera je fyzicky zdrava, postara? Co s ni bude dal? Prosimte, nelituj a snaz se zapomenout.Myslim, ze tvoje rodina ti to usnadni. Nenech se rozhodit nazory panbickarky, ktera se tu snazi prosadit kdovico (mozna jehovistka).At si veri v co chce, to ji nikdo nebere, ale nebude te prece jejimy nazory deptat. Hodne stesti a zdravi cele tve rodine!!!
|
|
Mili | •
|
(13.8.2006 12:05:20) Nedělej si výčitky máš svědomí čisté uvědom si kolik dětí se nenarodí vůbec a kolik dětí se narodí postižených s tím že se matky rozholy to dítě porodit podívej se kolem sebe co je postižených dětí většinou s nimi pobíhají po doktorech matky strápené,utahané s nervama na dně na sociální dávce.Je to psychycká záležitost mnohdy do konce života nejenom pro tebe ale pro celou rodinu a hlavně pro to dítě které to mnohdy vvůbec nevnímá.Mnohdy se stanou s takový žen alkoholičky které tento nervový nápor nevydržely a utrpí tím ostatní členové tvé rodiny.A to že někteří lidé zde piší dítě je dar od boha v tom případě bůch stál při tobě a vnukl ti to aby jsi se takto rozhodla pněvadž jsi i ty dar od boha! Hlavu vzhůru rozhodla ses správně!A držím ti i celé tvé rodině palce aby jsi se z tohoto stresu dostala a věnovala se své rodině tak jak se má máma a manželka věnovat.
|
Mili | •
|
(13.8.2006 12:13:38) PS:píši to s postu 62 letého muže:
|
|
|
Renáta, 2 děti | •
|
(13.8.2006 20:21:43) Prožila jsem něco podobného, ale u nás byla diagnoza Downův syndrom. Poláci mají jedno přísloví. Žena má mít 3 děti: 1. pro stát, 2. pro Pána Boha a poslední pro sebe. Přijala jsem to jako možné vysvětlení. Jenom mu Bůh nedal čas na tomto světě a vzal si ho dříve.
|
|
Aloucha |
|
(15.8.2006 11:57:28) I já se musím připojit s názorem, že volba byla správná. Věřím, že rozhodnutí bylo těžké a hlavně poté pocit prázdnoty byl určitě k nevydržení. Sice nevím, jaké následky a postižení by dítě mělo, určitě je to vysvobození i pro něj.Při představě, jaký život by třeba vaše dítě vedlo - (mohlo by chodit, vnímat,dokázala by jste se o něj starat nebo by musel být po ústavech,...?)určitě sama cítíte, že to rozhodnutí správné bylo. A Bůh? I já jsem věřící, ale myslím, že Boha s tímto spojovat, nebo dokonce spojovat s válkami je hloupost. Za spoustu věcí si můžou lidé samy a bohužel se to podepisuje i na nenarozených dětech např. vlivem znečištění, což jedinec sám neovlivní. A jako věřící samozřejmě život ctím, ale život plnohodnotný. Co má za smysl přivést na svět dítě, které není schopno se ani v dospělosti postavit, samo se najíst či promluvit? To mi připadá spíš jak trápení daného jedince a zbytečné zatěžování okolí bez výsledku či naděje.
|
otec tří synů | •
|
(16.8.2006 15:46:27) Běžná anomálie pohlavních chromozómů u mužů, kde místo jednoho X a jednoho Y chromozómu se nacházejí dva X a jeden Y chromozóm (47,XXY). Je charakterizovaná především malými varlaty s tubulární hyalinizací (vazivovou přeměnou semenotvorných kanálků), azoospermií (netvoří se spermie) s neplodností, nevelkým zvětšením prsou, byla zaznamenána i porucha intelektu. Postižení jedinci se po porodu jeví, s výjimkou malých varlat, normální. Postižení se rozvíjí až v pubertě, dospělí jedinci bez terapie testosteronem tloustnou (eunuchoidní typ). Poruchou trpí cca 2 muži z tisíce. Na potomky se nepřenáší, neb neplodnost postiženého je jistá.
|
Dany | •
|
(17.8.2006 10:42:39) další kdo si o tom něco přečetl?Velmi chválihodné.Lékaři mi řekli však daleko více než se píše.Přesto děkuji za výklad
|
K.K. | •
|
(31.10.2006 17:18:22) Ahoj Dany, byla bych moc ráda, pokud by ses ozval/a na můj email. Z tvé reakce na Klinefelterův syndrom mám pocit, že o tomto onemocnění víš poměrně hodně informací.Ráda bych se na něco zeptala, případně se s tebpou poradila.Moc díky a budu ráda, když napíšeš. Toto platí pro všechny lidi, kteří o tomto syndromu něco vědí a rádi by poradili, či s epodělili o své zkušenosti. K
|
monca | •
|
(1.2.2007 17:01:31) Ahoj, můj manžel je také postižen neplodností, tzn. klinefelterův syndrom. Nevíš náhodou kde se dá sehnat o této vadě více informací? Moc by nám to pomohlo, díky moc Monča
|
|
Věra | •
|
(23.10.2007 22:59:17) Vážení, obracím se na všechny co mají informace o KLINEFELTERTOVEM SYNDROMU,má být tento syndrom pod lékařským dohledem? Předem vám všem moc děkuji a přeji hezký den Věra N.
|
|
|
|
|
|
|