Marta | •
|
(23.1.2009 9:31:16) Článek v celku dobrý, i když by mě zajímal často názor těch dětí:) My jsme s dětmi chodili od mala a jsou vychované, slušné, neječí apod. Akorát někdy je malý problém v tom, že si právě chodíme do restaurace popovídat. "Přišli jsme si sem poklábosit, dobrého vína a dobré společnosti užít!" Jsme schopni tam sedět 2-3 hodiny a mnoho číšníků není zvyklých na takové hosty a strašně všechno ženou. Mám ráda, když je obsluha rychlá, ale ať mě nehoní a nevyhánějí. (V našem regionu máme zmapováno, takže rychloobčerstvovací stanice vynecháváme:)
|
Insula |
|
(23.1.2009 10:59:00) Mě by spíš zajímalo, pro jak staré děti jsou tyto rady???? Pro moje děti tedy asi ne, zvlášť pro syna (dcera 5,5 - syn 3). Už vidím, jak mu všechna ta pravidla vtloukám do hlavičky. Obecně s dětmi do restaurací nechodím. Párkrát jsme samozřejmě byli (třeba na dovolené), ale pro mě to tedy byl "očistec". Jsem nervózní, že něco provedou, vylijí apod. Také "dlouhé" čekání na jídlo je nebaví. Nejraději by lítaly. Ale teď na horách jsme byli v jednom hotelu, kde restaurace přímo navazuje na prostor, kde si děti hrají a to bylo opravdu skvělé. Ale tady u nás v okolí nic podobného není. A mě prostě není příjemné to spojení děti a restaurace. Možná až budou ještě trochu větší a budou schopné respektovat pravidla.
|
ALianan |
|
(23.1.2009 11:33:08) Já chodím s prckem (2 roky) do restaurace dost často, ale nedovolím lítaní křičení atd. Nesnáším, když si s mužem vyrazíme do restaurace a ruší nás nevychované dítě, jeho maminky na to kouká a nic neudělá.
|
jana | •
|
(23.1.2009 13:19:25) Jedna věc je nedovolit lítání a křičení, druhá věc, zda to je malé temperamentní dítě schopné delší dobu vydržet. Nutit dítě plné energie sedět v klidu třeba hodinu na židli a nudit se je pro všechny očistec. Pak je třeba návštěvy restaurací odložit na později.
|
Insula |
|
(23.1.2009 13:20:34) No, právě. Dcera sedět vydrží, ale syn je "péro".
|
|
Ivona,Klára 6,Tereza 2.5 | •
|
(23.1.2009 13:46:55) s tím naprosto souhlasím.Když bylo Klárce 2.5 roku,byli jsme na výletě a taky na jídlo v restauraci,v jéjím případě to bylo v pohodě,dokázali jsme se s ní domluvit,chovala se tak hezky,že i číšník byl překvapen,že takové malé dítě se umí chovat v restauraci,ale s Terezkou ani nemáme odvahu to zkusit,doma u oběda je to katastrofa a můžem se snažit sebevíc,výsledky nikde.Už začínám mít křeče,když si vzpomenu,že v září má nastoupit do školky
|
kreditka |
|
(24.1.2009 10:25:57) Naše malá nevydrží na jednom místě sedět 5 minut, v restauraci jsme s ní byli jednou a to na svatbě, kde bylo více dětí a nikomu lítání nevadilo
Jinak luxusní restaurace není nic ani pro mě, nebyla bych si to tam schopná vychutnat, pořád bych se bála, že tam udělám nějaký trapas (třeba bych dopila ten kompot ten miluju)
|
VlastaN |
|
(24.1.2009 19:38:16) My jsme se starší dcerou - dnes je jí 5 let do restaurací chodili, ale od té doby co máme děti dvě, to děláme jen výjmečně. Hlídat dvě torpéda, která nedočkavě čekají, než jim přinesou jídlo je někdy dost hrozný. Vyjmečně do restaurací chodíme, ale snažíme se vybírat podniky vhodné pro děti, samozřejmě nekuřácké a když je tam dětský koutek, je to ideál. Stejné je to i s dovolenou, jezdíme se známými, kteří mají také děti a pronajímáme si celou chatu, nikdo se na nás potom divně nedívá, když se zrovna naše děti u jídla rozčilují, že nebudou jíst to nebo ono. A úplně nejvíce se nám osvědčily dovolené pořádané výhradně pro rodiny s dětmi. Před týdnem jsme se z jedné takové vrátili, byly jsem týden na horách a děti i my jsme si to báječně užili. Samé rodiny s dětmi, které si výborně rozuměly. Chcete-li to zkusit, podívejte se na www.pobytsdetmi.cz .
|
kreditka |
|
(24.1.2009 22:47:35) Dík za odkaz vypadá to parádně, snad za rok money, money money
|
|
|
|
|
|
DrMIK |
|
(21.2.2009 1:10:55) Rekla bych, ze vase automaticke spojeni NEVYCHOVANE DITE je docela nevhodne. Prece vsichni dnes uz vime, ze jsou deti ruznych povah a temperamentu, stejne jako dospeli a nekdo ho ma proste vic a nekdo min. Vetsina rodicu urcite radeji zvoli restauraci, kde jsou deti vitany a "tolerovany" a v takovem pripade dospeli bez deti maji moznost zvolit restauraci, kde deti nepotkaji. U sebe same pozoruji, jak mi po narozeni meho vlastniho syna pribylo porozumeni pro ostatni rodice. Ne vzdy je to snadne, chce to hodne trpelivost a nelibe okoli rozhodne nepomaha. Treba ta maminka nemela jinou moznost, nez dite vzit sebou a je rada, ze muze vypnout a proste si ditka chvili nevsimat? Podotykam, ze muj syn je "nastesti" take jednim z tech, na ktereho okoli peje same chvaly, vyborne se s nim od malinka cestuje i chodi do restaurace. Ale za to jsem ja o to vic vdecna a snazim se byt vice chapava vuci ostatnim, co to tak "jednoduche" nemaji. Vsem malym i velkym preji dobrou chut pri jejich dalsim spolecnem stolovani
|
|
|
zuzkasim |
|
(23.1.2009 13:35:17) Mám syna 3,5 roku a tato pravidla mu vtloukám do hlavy vlastně denně. Běžně jíme doma, v restauracích pouze na výletech a na dovolených, ale zatím jsme neměli žádný velký problém. Dříve jsem si brala s sebou do restaurace bryndák a dítě krmila, teď už se nají sám a bryndák nepotřebuje. Ví, že pusa se utírá ubrouskem (doma u stolu máme také krabičku s ubrousky), že se nemlaská ho pomalu učíme teď, že se nesrká ví už dávno. Jí zatím vše lžičkou, což je myslím odpovídající věku a ze sklenice se zhruba od 2 let umí také napít. U jídla si normálně povídáme, ale ví, že s plnou pusou se nemluví. Čekání na jídlo v restauraci bývá občas problém, obvykle s sebou míváme nějaké to autíčko, hrává si s pivními tácky atd. Když je jen s námi, dá se to, ale na dovolené a občas i výlety jezdíváme s celou bandou známých, kteří mají děti podobného věku a to se pak ti naši rarášci štengrují a je už horší je ukočírovat. Zažila jsem jednu moc příjemnou restauraci tuším v Chrudimi, kde dětem přinesli nějaká leporela, papír a pastelky, aby jim ukrátili čekání. Takže si myslím, že tyhle rady jsou pro věkovou kategorii všech dětí, samozřejmě přizpůsobené jejich schopnostem.
|
Jana + 3 rošťáci |
|
(23.1.2009 18:51:52) Trošku mě udivuje, že dítě 3,5 roku jí pouze lžící! Mám syna, který bude mít 3 roky a že maso, tedy hlavní jídlo, se jí vidličkou a nožem. Vidličku začal používat před druhým rokem a nůž také vždy "potřebuje". Snaží se krájet, na brambůrku mu to jde super a masíčko se také snaží. Nůž začal "potřebovat" asi po druhém roce, bylo to za nějaký měsíc po vidličce. S dítětem v restauraci je to těžké, mám lumpíky 3 a někdy je to pěkný mazec. jednou jsme tak dlouho hledali nějakou restauraci, kde půjdeme (vezli jsme si starší dvě z lázní, měli to mít jako odměnu - obídek v restauraci) až jsme nakonec skončili u mekáče!!! Děti se mohly vylítat a nikomu to nevadilo - je tam vše pro děti, koutek, průlizka..., hrály si, ale neřvali. Nakonec se jim to určitě líbio více, než sedět vzorně v restauraci a čekat, až nám donesou jídlo. Ale na častější výlety to není.
|
zuzkasim |
|
(23.1.2009 22:39:20) Je fakt, že děti máme zatím dvě a většinou na ně býváme dva, takže se to dá, ovšem záleží také na tom, jak se děti vyspí. Ale celkově bych v návštěvě restaurací s dětmi problém opravdu neviděla. Jinak máš asi docela neobvyklé dítě s tím příborem, protože můj syn začal sám jíst v těch 2 letech (mám tím na mysli opravdu se sám krmit a sníst celé jídlo sám), dříve to spíš zkoušel nebo sám snědl pouze část. Po 3. roce jsme odbourali bryndák a umí sníst bez nehody vše včetně polévky (jasně, občas se mu nehoda stane, ale to mě taky). S vidličkou a nožem asi začnem postupně před tím 4. rokem. Vidličkou jí to, co chce, ale s nožem jsme to opravdu ještě nekombinovali. Mám hodně kamarádek se stejně starými dětmi a nikdo z těch dětí ještě příborem nejí, takže najíst se v 3,5 letech lžící považuju za naprosto standardní. Ptala jsem se i ve školce a tyto nejmladší děti mohou jíst lžící.
|
Šárka, dvojčata 4 roky | •
|
(24.1.2009 4:30:31) Já mám dvojčata páreček a jsou jim 4roky.Pro mojí dceru je příbor samozřejmostí,pro kluka ne.Jí příborem jen když má chuť. Prostě každé dítě je jiné.
|
|
|
2 sluníčka |
|
(24.1.2009 13:07:44) Jano, to máš někdy těžký. Dcera 4 roky jí doma příborem, ale ve školce k mému údivu jedí pořád pouze lžící..
|
Insula |
|
(24.1.2009 18:54:34) U nás taky. Dcera šla do školky a uměla jíst příborem, ale ve školce jim standartně dávají lžíci. Až jednou si mi "stěžovala" a tak jsem jí řekla, ať poprosí p. učitelku o příbor a od té doby jí dávají příbor. Jsem zvědavá, jak to bude teď se synem.
|
|
|
|
|
Marta | •
|
(26.1.2009 8:10:27) No, dceři jsou tři a synovi třináct. Ale chodíme s nimi cca od půl roku. Osobně si myslím, že dodržovat Guta-Jarkovského je nesmysl. Ale z mé vlastní zkušenosti se děti ta základní pravidla naučí líp, když na to mají spoustu času a tak nějak to jakoby pochytají s tím, jak rostou. Nejhorší jsou děti, které v restauraci nikdy nebyly, rodiče je tam vezmou poprvé v bůhví kolika dětech a je to stresová situace pro všechny. Návštěva restaurace by měla být pohodovým zážitkem a ne trestem.
|
& |
|
(26.1.2009 8:46:40) Marto,
Souhlas. Taky hodne zalezi na tom, jak stolujete doma. Kdyz ditko i doma vidi, ze se nemlaska, nestrka nuz do pusy, nemluvi s plnou pusou, a pocka se az ostatni dojedi, tak ho neni potreba nijak zvlast pripravovat na navstevu restaurace.
|
|
|
Jana, 1 dcera |
|
(28.1.2009 23:21:30) S názory souhlasím, byť bych dítě od narození do lokálu netahala. A při pohledu na matku v šestinedělí s dítětem přicucnutým k prsu mě sice vyloženě nepobuřuje, ale předpokládám, že dítě by mělo být aspoň jakž takž v klidu a mimo dosah zbytečně zatěžujících dalších bacilů a infekcí, jak od spolusedících hostů, tak i z klimatizací. S naší holčičkou jsme to už několikrát zkusili někam společně vyrazit, zhruba od jednoho roku, kdy ještě náš peciválek nechodil, ale přesto v židličce vždy vyváděla tak, že to bylo spíš o nervy a tak nějak při tom i zůstalo. Máme halt extrovertního divocha, který nám doma sice v židličce u jídla vydrží, ale v restauraci se nenechá od nás rozptýlit ničím a vyžaduje špacírování a prozkoumávání terénu. Takže si "poklidné", nebo aspoň lehce "oddychové" posezení s nyní téměř 2letou ani nedovedeme představit. To pak ale návštěva restaurace tak nějak ztrácí svůj smysl... Rozhodně v tom z těchto důvodů přestat nemůžeme, ale nějak vnitřně ty momenty odsouváme (byť bychom měli ze zvykacích a výchovných důvodů činit pravý opak). Pro nás ale bude skutečně zjevně nejlepší vyčkat, až si to doma všechno obrousíme, naučíme, nemá smysl to lámat přes koleno, pro prcka i pro nás. Je to o človíčku. Ale kdyby to mělo záležet na tom, jestli jsme chodili od narození "dostatečně často" do restaurace, aby si zvykala, tak si tak nějak říkám, že kdybych se mohla rozhodnout znovu, rozhodla bych se stejně. S námi rodiče restaurace také příliš nevymetali a většinou to bylo za odměnu. A stále mám ten dojem, že mi snad v životě toho tolik neuteklo... Snad tím nehendikepuji ani svoje dítě...
|
|
|
|