| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Nedělitelná dvěma

Jako stromPodle času
 Celkem 37 názorů.
 Tvoje horší já 


Taky mám dvojče 

(22.1.2010 14:44:41)
Taky mám dvojče, jsme identická dvojčata. Chodily jsme spolu na gymnázium, ale pak jsme každá zvolily jinou vysokou školu, i když ve stejném městě.
Já jsem učitelka, sestra je lékařka. Já jsem se vdala ve třiadvaceti, sestra o více než deset let později. Ale nakonec to vypadá, že počet dětí budeme mít možná stejný. :o))
Nevím samozřejmě, jaké to je nemít dvojče, jen mohu říct, že vztah se sestrou se nedá srovnat se vztahem k mladšímu bratrovi. Je to úplně o něčem jiném, i když jsme se v dětství často praly a nesnášely, jsme takříkajíc naladěny na jednu vlnu.
Také sestřiny děti vnímám tak trošku zvláštně - uvědomuji si, že geneticky jsou to vlastně jakoby moje děti, taky jsou mi samozřejmě dost podöbné, jak by ne.
Odpovědět
 jary 
  • 

achjo 

(23.1.2010 0:01:55)
V Americe udělají předmět výzkumu z čehokoli.
Vždy se rodila dvojčata a neměla takové problémy, dokud se to nezačalo zkoumat - prostě to nějak bylo v rámci běžné odlišnosti, každého nacpat do krabičky a pak popisovat rozdíly je ke škodě.
Co píšeš, má dost trhliny: je dost lidí, kteří dvojče měli a žádné problémy jim to nečiní, zamlklá dvojčata, dvojče zesnulé při porodu, rozdělení dvojčat v tak útlém věku, že si to nepamatují ap.
Spíš lidi je staví do určité pozice. Navíc ta unifikace, neustálé porovnávání, všechno spolu - NEMOŽNOST SI TVOŘIT INDIVIDÁLNÍ VAZBY V RANÉM VĚKU logicky zanechá důsledky v tom, že pak to umí buď spolu, nebo špatně, nebo vůbec.
Co se týká dvojčat a vícerčat dnes, z nichž naprostá většina je tu díky umělému oplodnění ap. -jestli ty jejich podivné pocity nesouvisí spíše s tímto. Neříkejte mi, že když budu mít děti pár dní ve zkumavce, bez vjemů ap., že je to nepoznamená. Neříkejte mi, že je nepoznamená, když byly několik let zamražené v mrazáku. Jen nevíme, jak to vyzkoumat.
Pokud se dříve, nebo i dnes, rodiče řídili více citem než často d.bilními publikacemi, nebyly ani pro unifikaci dvoujčat, stejné účesy, stejné oblečky, pořád stejně, ale podívej márinko, tomášek je šikovnější, ale dopřály jim včas dost odlišností, tak tím tak netrpí. Zpravidla všech se objeví stádní pud, a dominantnější se prosadí, druhé je následovatel. Něco jako často u kombinace starší bratr - mladší sestra, která bývá tzv. ocáskem.
Nevratné škody se na dětech páchají vždy, když někdo chce dítě napasovat do tabulek: jednomu říkají, že je moc malé, druhému, že je moc velké. A co má asi tak dělat, když má velké oba rodiče? Jednomu říkají: zhubni, druhému: přiber. Každý jsme však jiný, někdo útlý v kostře, někdo robustní, a nikdo to nezohlední. A s psychikou je to obdobné.
Nedělejte problém z toho, že někdo je dvojče, to pak můžete dělat problém z toho, že je někdo jedináček, z toho, že jsou sourozenci moc blízko u sebe a nebyl na ně čas, nebo moc daleko od sebe, tak nemůžou mít vztah, nebo že jedna holčičika má bratr a sestru, její sestra má bratra a sestru, ale jejich bratr je chudák, neb má jen dvě sestry. Všechno furt nepozorovat, ale ŽÍT!
Odpovědět
 Winky 
  • 

Re: achjo 

(23.1.2010 15:10:52)
jj, v podobném smyslu taky občas uvažuju, o dvojčatech tedy zatím ne (zatím se mě to nijak netýkalo) ale o jiných věcech obecně - méně číst, více myslet, cítit, vnímat..... V poslední době dumám nad tím, kdy se začalo přemýšlet o vzdělání jako o samostatné disciplíně - stojí jakoby "samo o sobě", zvlášť od života - mi přijde. Resp. nepřije mi "normální" (správné, logické, udržitelné... nevím jak to nazvat) že lidé - u nás řekněme s průměrnou délkou života ca 70let tráví 20-30let z toho "ve škole" (nebo v nějakém vzdělávacím ústavu) který s realitou a žitím moc nesouvisí - většinou se má za to že "žít" se bude "až pak"....
Odpovědět
 Ecim 


Re: achjo 

(23.1.2010 17:41:06)
Ano. "Žít" se má celý život. Nemám ráda řeči typu "život začíná po dvacítce, třicítce, čtyřicítce" "teď budu žít a pak si pořídím děti" "děti vyrostou a pak začnu žít" "napřed studujeme a pak hurá do opravdového života". Žít se má tady a teď a pořád, protože nikdy nevíme, co nás čeká a kolik života máme ještě před sebou.
Odpovědět
 štěpánka 
  • 

Re: achjo 

(23.1.2010 19:57:20)
Winky,
já to vnímám tak, že o vzdělání se naopak mluví tak, že by mělo být SOUČÁSTÍ života a ne se omezit jen na dětství nebo mládí, mělo by probíhat celý život. Podívej na dnešníé VŠ studenty, většina z nich při studiu i pracuje, budue si vlastní "život" po škole již na škole, zařizují si i samostatný život.
Aby vzdělání bylo součástí života, to je asi ideál. já sama se kdysi těšila, kdy už to bude za mnou, abych se tedy mohla vrhnout do normálního života, což jsem ihned po státnicích udělala, i když řada mých spolužáků pokračovala ve studiu dále....~;)~;)~;)
Odpovědět
 Ecim 


Re: achjo 

(23.1.2010 20:53:25)
Štěpánko, tak s tím ukončením studia a vrhnutím se do normálního života jsem to měla úplně stejně. :-) Škola mě sice velmi bavila, ale "normální život" měl také spoustu výhod (pravidelný příjem i režim). Kdybych ale šla pracovat hned po maturitě, tak jsem si pracovní život tolik nevychutnala. Vždycky jsem šílela, když mi tekly nervy před zkouškami a někdo mi říkal, jak se mám skvěle, zatímco po studiu už to bude jen nudná šeď. :-) Nesmysl.
Odpovědět
 štěpánka 
  • 

Re: achjo 

(23.1.2010 21:07:30)
No, mě jenom mrzí, že jsem si vybrala takové "lukrativní" zaměstnání. Vždy, když slyším, jak bude školné na VŠ, protože si na to vysokoškoláci mohou půjčit a po skončení VŠ hravě splatit. Chacha...~n~~n~~n~ Jestli budou učitelé, doktoři, nebo něco podobného, dostudují a mnoho let budou živořit (ono 15 000 hrubého, což je současný nástupní plat učitele nestačí třeba u nás v Praze ani na bydlení, že...)
Nedávno jsem četla na nějakém internet.zpravodajství informaci o vzrůstajícím počtu sebevražd a depresí čerstvých VŠ - v době krize nezavadí o práci a mají půjčky, tedy dluhy, které musí splácet. Podotýkám, že ve Velké Británii. Doufám, že takto to pro mé děti nedopadne....~q~~q~~q~
Nechci zpět bývalý režim, ale toto a bytová situace mě hrozně štvou a nechápu, čím jsme si to "zasloužili"....~l~~l~~l~
Odpovědět
 Ecim 


Re: achjo 

(23.1.2010 21:26:04)
Štěpánko, já se školným také nesouhlasím. Zavedla bych ho třeba jen pro ty, kteří studium neúměrně protahují, ale jinak ne. Jak zajisté víš, jsem ze sociálně slabé rodiny a kdybychom neměli vyřešenou bytovou situaci a kdybychom museli s bratrem ještě platit školné, tak fakt nevím, jak bychom to vedli. To si nechci v žádném případě stěžovat, jen popisuji situaci, protože jako bývalá "socka" vidím věci třeba i v trochu jiných souvislostech. Manžel je z mého pohledu z dobře situované rodiny (dostal byt a auto, ale žádný rozmazlenec to není) a když si představím, že bychom oba začínali od nuly, tak bychom to sice také nějak zvládli, ale bylo by to velmi náročné. A kdybychom k tomu měli ještě splácet půjčky, tak fakt nevím. ~a~
Odpovědět
 štěpánka 
  • 

Re: achjo 

(23.1.2010 21:37:38)
Ecim,
nějak podezřele často si rozumíme.
Školné bych zavedla nejen na VŠ i SŠ pouze za "nadstandartní služby". ~j~
Tedy VŠ: opakování zkoušky. Nedodržení daných termínů, nedostavení ke zkoušce - bez řádné omluvy. Studování 5-ti letého oboru bezdůvodně více let, pokud student řádně nepožádá o prodloužení z vážných důvodů (zdravotních, rodinných apod). Možná i za něco dalšího. Pokud vím, zatím se platí jenom za podání přihlášek - 500 kč za kus.~:-D
Na SŠ bych podobně zpoplatnila: přezkoušení po odvolání proti známce, reparáty a konzultace k nim, vydání kopie vysvědčení, podání více než jedné přihlášky, apod. Mluvím o řádově stokorunových poplatcích, aby to nikoho nezruinovalo, ale mělo výchovný efekt na studenta. ~2~
Odpovědět
 10.5Libik12 


Re: achjo 

(24.1.2010 10:45:17)
To je legrační, chtít vychovávat dospělé (třeba padesátileté) lidi.

Tento způsob by navíc změnil akademickou půdu v nekonečné ončansko-správní řízení, ptž nikdo by si nedal dát čtyřku jen tak, kdyby za to musel platit.A zkoušení, jak známo, je velice subjektivní záležitost.
Odpovědět
 štěpánka 
  • 

Re: achjo 

(24.1.2010 18:21:50)
Libiku,
Myslím, že vychovávat se dají všihni lidi, jen s ohledem na nejich povahu. Věk tolik nerozhoduje. A někteří to potřebují. Jen je třeba volit jiné metody...~t~~t~~t~
Věční studenti by si to raz dva rozmysleli. Oni totiž nestudují jen ti, kteří skutečně chtějí studovat. A na ty flinky pak stát musí doplácet.~n~
Odpovědět
 Zdenka_ 


Re: achjo 

(25.1.2010 22:14:21)
Omyl, "věční" studenti platí už nějakou dobu. Třeba když nemá bakalářský titul, tak asi po 5 letech studia musí začít platit, podobně když se výrazně přetahuje u inženýrského. Kamarád platil asi půl roku, protože po 2 letech na jedné škole přešel na jinou a toho bakaláře tímpádem v požadovaném termínu nestihl. Celkově jsou ty doby nastavené tak, aby člověk s nějakou rezervou (1-2 roky) mohl vystudovat bezplatně, ale když si pak vzpomene studovat jiný obor, tak už platit musí. Já mám 10 let po škole, za nás to tak ještě nebylo. Dělala jsem postgraduální studium, tak přestože jsem pokračovala ve studiu pořád dál, tak ovšem nešlo nepřesáhnout hranici 26 let, do kdy má člověk podle našich zákonů jakési morální právo být studentem, takže jsem si musela platit zdravotní pojištění, už před těmi 7 lety to bylo cca 1000 měsíčně.
Takže já myslím, že tak jak je to dneska nastavené, je to akorát, bezplatné vzdělání je dostupné, ale když se na té VŠ hodlá někdo zdržovat nepřiměřeně dlouho, tak to už rozhodně zadarmo není.
Odpovědět
 štěpánka 
  • 

Re: achjo 

(23.1.2010 21:43:18)
Jo, Ecim
a s manželem jsme na tom velmi podobně jako vy, akorát ten byt mu rodiče bohužel tak nějak nezaopatřili.......~n~
Odpovědět
 štěpánka 
  • 

Re: achjo 

(23.1.2010 19:46:55)
Jary,
nevím, jaké máš osobní zkušenosti s dvojčaty. Ale zcela jistě se mýlíš. Věř, že být dvojčetem a vychovávat dvojčata (dosaď trojčata,....) je JINÉ než vychovávat děti různě staré, než mít sourozence mladší, starší. Neříkám, že je to lepší nebo horší, ale prostě to je JINÉ. Mám dvojčata a než se mi narodila, setkala jsem se ve svém okolí s mnoha dvojčaty. Kdybych se včas nedostala k informacím o tom, jak je to jiné, rozhodně bych měla více starostí. Nechci to tu podrobně rozepisovat.~z~~z~
No a že se teď o dvojčatech více mluví? No, ono se teď vůbec o lecčems více mluví, protože jsou prostě nové poznatky, nové informace. Dříve také neprospívjící dítě bylo flink, nebo hlupák a bylo přesunuto do zvláštní školy. Dnes neí člověk, který by neslyšel o různých poruchách učení (disgrafie apod) nebo chování ADHD. Tak bych mohla pokračovat donekonečna.~g~~g~
Vždy znovu mě překvapuje, jak tady na Rodině jsou prezentovány takovéto kategorické názory. Já osobně si myslím, že když do něčeho nevidím, nebo s tím nemám osobní zkušenost, nemohu radikálně soudit tak ani tak.~a~
~a~
Odpovědět
 spravnedievča 


Re: achjo 

(24.1.2010 14:40:14)
Jary
taky mám dvojčata,a proto se mne ten článek dotýká,přesne jak napsala Štepánka vychovávat dvojčata,trojčata je jiné,nebudu s tebou polemizovat v čem,to by si musela zažít...a tech rozdílu je hodne.Taky je mám ze zkumavky,rozhodne si nemyslím že jsou jiné,že by je poznamenalo že pár dní byli v miskách a vyvíjeli se,pláčou,jedí,koukají,smejí se,hrajou...jak ostatní deti.Máš nejaký problém s umelým oplodnením...třeba ve smyslu že je proti přírode atd...?Můžeš mít jiný názor ale nemusíš ho podávat takhle necitlivě..~a~
Odpovědět
 spravnedievča 


Re: achjo 

(24.1.2010 14:40:14)
Jary
taky mám dvojčata,a proto se mne ten článek dotýká,přesne jak napsala Štepánka vychovávat dvojčata,trojčata je jiné,nebudu s tebou polemizovat v čem,to by si musela zažít...a tech rozdílu je hodne.Taky je mám ze zkumavky,rozhodne si nemyslím že jsou jiné,že by je poznamenalo že pár dní byli v miskách a vyvíjeli se,pláčou,jedí,koukají,smejí se,hrajou...jak ostatní deti.Máš nejaký problém s umelým oplodnením...třeba ve smyslu že je proti přírode atd...?Můžeš mít jiný názor ale nemusíš ho podávat takhle necitlivě..~a~
Odpovědět
 B.Vařejková 
  • 

Re: achjo 

(24.1.2010 22:04:46)
Udivuje mě jak pisatelka může psát o něčem co sama nezažila, nepochází dvojčat ani sama dvojčata nemá. Zaráží mě její negativ. reakce, naprostý nedostatek základních znalostí. Děti, narozené pomocí metod reprod. medicíny se vůbec neliší od dětí počatých přir. cestou,doporučuji místo psaní negat. zpráv nastudovat základy fyziologie, a poté referovat o výhodách resp. negativech IVF. Já informace o dvojčatech velmi oceňuji, ano někdy je toho hodně ale každý si tam najde to své co potřebuje. Zdraví Bára a dvojčata Honzík a Barunka
Odpovědět
 Lída,3 kluci a holka 


Re: achjo 

(24.1.2010 22:10:56)
Pokud myslíte Kláru Rulíkovou, tak ta dvojčata má, právě proto zakládala klub.
Odpovědět
 štěpánka 
  • 

Re: achjo 

(24.1.2010 22:34:00)
Lído,
myslím, že to byla reakce na Jary (podle obsahu), kterou Bára špatně zařadila. Odhaduji to podle toho, že mě příspěvek jary taky nesedí a docela mě mrzí, že i v dnešní době může někdo něco podobného napsat.~l~~l~~l~
Odpovědět
 Hoisin 


Manželovi umřelo dvojče při porodu 

(23.1.2010 2:57:25)
a dozvěděl se to od rodičů až před půl rokem. Paradoxně si oddychl, protože říkal, že se vždycky cítil tak nějak "nekompletní". Mně zarazilo, že rodiče nepovažovali za nutné mu to říct. Tchyně jen tak mimochodem při odpolední kávě řekla, že manžel byl od malička takový nenažraný, že ten druhý byl mnohem menší. Tak se začal ptát a zjistil, že jeho máma až do porodu nevěděla, že čeká dvě, rodila dva dny, první se narodil manžel a druhý chlapeček bohužel mrtvý. Ani jí ho neukázali. A nevím jestli to bylo tou dobou, lidé tenkrát neměli ve zvyku pochybovat o lékařích nebo to nějak řešit (tchýně je z 11 dětí, další dvě zemřely a tchán ze 6), oni to prostě vzali jako fakt a nikdy nad tím nesmutnili nebo nepřemýšleli. Já bych se asi zbláznila.
Odpovědět
 Líza 


Re: Manželovi umřelo dvojče při porodu 

(23.1.2010 6:04:40)
Danielo, a čemu by tím tchýně pomohla, kdyby se z toho, jak říkáš, zbláznila? Mrtvému dítěti rozhodně ne, a tomu živému už vůbec. Že se tyhle věci stávají, to je fakt i dnes, mám kamarádku s podobnou zkušeností. Nevím, zda její dítě ví, že je z dvojčat - ten rodič totiž volí mezi tím, zda něco takového vůbec říkat a riskovat, že tomu dítěti tím způsobí trauma a že se třeba dítě může obviňovat ze smrti toho sourozence; prot stojí jen taková efemérní věc jako teoretická možnost, že to na nějaké podvědomé úrovni stejně ví, že tam byl ještě někdo, a že by mu to mohlo, ale nemuselo ulevit. Jak víš, kterou variantu bys volila ty - říct nebo neříct? Já tedy nevím, kterou bys zvolila - ono od stolu se teoretizuje lehko, a zvlášť když proti tobě u toho stolu sedí někdo, kdo se cítí okrácený o informace. Já bych za nešťastné považovala asi jedině to, že když už se rozhodli o tom nemluvit, tak to měli nechat spát nafurt a nevytahovat to někdy při nedělním obědě.
A to, že jedno dítě bylo mrtvé a ona to vzala jako hotovou věc - tak ona předně vůbec nevěděla, že dvě čeká, takže vztah si v těhotenství vytvořila jen k jednomu, druhé pro ni nikdy neexistovalo. Druhé neviděla, nepřekvapuje mne za těchto okolností, že nechtěla vidět, chránila sebe jako matku pro toho, který přežil, volila mezi depkou a utápěním se v tragédii a mezi normálním životem pro ty živé.
Fakt bych tak kategoricky nesoudila.
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: Manželovi umřelo dvojče při porodu 

(23.1.2010 21:13:04)
Dávám ti ve většině za pravdu, až na to, že mlčet navždy napovažuji za dobré řešení. Měla to říct, kdy a kde nevím, věřím, že se manželovi přispěvatelky mohlo ulevit. Možná to měl vědět už dříve, možná už jako dítě. já třeby myslím, že to měl vědět o začátku (např. stejně jako se doporučuje, aby adoptované děti věděli o své adopci od začátku) a že když by se zvolila vhodná forma a doba sdělení, obviňování ze smrti apodobné věci by se tím minimalizovali. Však to jde sdělit i citlivě a možná tomu jde dát i hezký rozměr. Říct to jen tak mimochodem u po takových x-letech u kávy, mi přijde naprosto nevhodné, přece jen to není maličkost. Neobviňovala bych ji, chápu, že asi též v rodině měli vnímání "pánbůh dal, pánbůh vzal", ale nejšťastnější to jistě není. Však se zamysleme, jak bychom vnímali, že jsme měli a přišli o dalšího sourozence, byť by to nebylo dvojče. Když si to přdstavím, tak by mne též asi mírně šokovalo, že to mamka řekne u kávy takto. To, že to s manželem asi zamávalo, jak jsem pochopila s příspěvku, může být též o tom, že pro dvojče je to jiné, protože se mnou by to asi tak nezamávalo.
Odpovědět
 Stáňa a dva kluci 


Re: Manželovi umřelo dvojče při porodu 

(23.1.2010 9:32:44)
Danielo, pokud je novorozenci všechno fuk, jak píšeš v reakci na Jary, tak jako to, že si tvůj manžel jako dvojče připadal "nekompletní"? Dost si v těch dvou příspěvcích protiřečíš...
Odpovědět
 Hoisin 


Re: Manželovi umřelo dvojče při porodu 

(23.1.2010 18:40:29)
Tak pokud chcete srovnávat smrt a týdenní odloučení, tak jste s prominutím úplně blbá. Když matka při porodu zemře, tak si dítě nějaké následky samozřejmě odnese, ale když jí týden neuvidí a pak s ním bude od rána do večera následujících X let, tak ho to opravdu nepoznamená. Věřím, že matky nedonošenců by s vámi rády polemizovali, neboť jste právě mnoho tisíc dětí, které se ročně narodí v ČR a jsou nějakou dobu v inkubátorech, odsoudily k psychickým problémům.
Odpovědět
 Stáňa a dva kluci 


Re: Manželovi umřelo dvojče při porodu 

(23.1.2010 19:00:14)
DAnielo, to byla jako reakce na mě??? Bez těch sprostejch nadávek by to nešlo??? V jednom příspěvku napíšeš, že novorozenci nic nevnímají, v druhém popisuješ, jak se tvůj manžel, aniž by věděl, že nějaké dvojče měl, cítil nekompletní. Pouze se ti snažím ukázat, že si protiřečíš. Pokud by novorozenec nebo embryo v prenatálu nic nevnímalo, necítil by se tak, jak se cítil. Toť vše. Je mi líto, že tvé dítě a ty s ním jste měli tak těžký start. To ale neomlouvá tvou vulgaritu.
Odpovědět
 štěpánka 
  • 

Re: Manželovi umřelo dvojče při porodu 

(23.1.2010 19:52:46)
Nechci hodnotit formu příspěvku, na který jsi reagovala.
Ale z toho, co napsala Daniela to vypadá, že její manžel VĚDĚL, nějak podvědomě, jak to právě dvojčata umí, že měl někoho, kdo mu celý život chyběl. Proto se cítil nekompletní. Jinak souhlasím s tím, že jeo matka nejspíše chránila sebe. Právě proto, aby se nezbláznila ze smrti jednoho dvojčete a byla v pořádku pro žijící miminko (a další děti, pokud ještě další má), vytěsnila tento zážitek natolik, že svého syna neinformovala. Nechci hodnotit co je nebo není správné, ale z info, které tu Daniela poskytla je to jasné.
Odpovědět
 Ecim 


Re: Manželovi umřelo dvojče při porodu 

(23.1.2010 21:30:36)
S tím vytěsněním je to velmi složitá otázka. Jedni známí se po smrti jedné ze svých dcer přestěhovali a změnili zaměstnání, aby o jejich minulosti nikdo z jejich okolí nevěděl. Znám ale i jiné lidi, kteří o svých mrtvých dětech mluví často a na první pohled při tom vypadají vyrovnaně.
Před pár lety jsem se o jiných známých dozvěděla, že jim kdysi před lety také umřelo malé dítě, a přiznám se, že bych byla raději, kdyby se mi tato informace vůbec nedonesla.
Odpovědět
 Stáňa a dva kluci 


Re: Manželovi umřelo dvojče při porodu 

(23.1.2010 21:36:33)
Štěpánko, ale tohle já chápu, jsem taky z dvojčat~;). A neřeším vůbec reakci matky. Reaguju na rozpor ve dvou jejích odlišných příspěvcích. V jednom tvrdí, že novorozenec si nic nepamatuje. V tom druhém popisuje, jak její manžel podvědomě cítil, že je nekompletní. Z toho jednoznačně vyplývá, že novorozenci vnímají daleko víc, než si myslíme...
Odpovědět
 štěpánka 
  • 

Re: Manželovi umřelo dvojče při porodu 

(23.1.2010 21:39:27)
Stáňo,
ten rozpor jsem nepostřehla. Když jsi z dvojčat, tak tomu určitě rozumíš víc než já, která jsem "jenom" matkou dvojčat. A někdy njsme nestačili zírat, co už jako miminka vnímali....~p~~p~
Odpovědět
 Stáňa a dva kluci 


Re: Manželovi umřelo dvojče při porodu 

(23.1.2010 21:52:43)
Štěpánko, navzdory tý určitě hodně náročný péči to musí být hodně moc fajn je mít, viď:-)? A čeho jste si všimli, že vnímali či vnímaly:-)? To mě zajímá...
Odpovědět
 štěpánka 
  • 

Re: Manželovi umřelo dvojče při porodu 

(23.1.2010 22:04:27)
Často udělali ve stejnou chvíli úplně stejnou věc (od malilinka, i když nemluvili, doteď). Když se třeba naráz rozeřvali (1 měsíc věku) a já viděla, že to fakt bylo ve stejnou vteřinu, ne že jeden začal a druhý se přidal. Hned po porodu, když mi je dali do náruče, tak po mě koukli, pak na manžela a začali se rozhlížet kolem sebe - jako že hledají ještě toho spolubydlícího z bříška. Fakt jsem si to nenamluvila, konstatoval to i porodník i sestřička a koukali na to jak puk. Všichni jsme věděli, že na nás vidět moc dobře nemohli (mimča vidí asi do 25 cm). Když jsme jednoho z různých důvodů vyndali z postýlky, tak ten druhý ho fakt hledal a často i začal brečet, dokud jsme mu bráchu nevrátili. V 9 měsících začali spát ve svém pokojíčku - nikdy tam nekňourali. Odolali jsme pokušení dát tam skrytou kameru (bohužel), ale při namátkové kontrole bylo jasné, že si spolu vyprávěli, i když skutečně mluvit začali až po 3.roce. V 1,5 roce jsem s jedním musela na 3 týdny do nemocnice, po návratu si stoupli proti sobě, chytli se za ruku a snad 5 minut stáli a druhou rukou se hladili, pusinkovali se a objímali. Teprv potom se vrhli na toho rodiče, o kterého byli ochuzeni.~j~~j~
Náročné to bylo dost, hlavně zdravotní problémy, operace, Vojtovka, logopedie, svérázné povahy (po rodičích, jak jinak). Nepopsatelné vyčerpání rodičů, apod... V období školní docházky se to začalo trochu vylepšovat - stejné zájmy, stejné kroužky, stejný rozvrh, školy v přírodě. Konečně jme si začali "užívat dvojčat a výhod s tím spojených". Dnes musím říci., že hlavním problémem je pro mě, že by kluci potřebovali trošku odlišný přístup - jsou každý jiný, hlavně povahou, ale jejich (i naše) rovnostářství a cit pro spravedlnost mi to neumožňují.~k~~k~
Odpovědět
 Stáňa a dva kluci 


Re: Manželovi umřelo dvojče při porodu 

(23.1.2010 22:22:52)
Teda moc hezký...úplně mě to dojalo~c~. U dvojčat je právě úžasná ta strašně blízká vazba, je to velký dar, to někteří v životě nezažijou ani s partnerem nebo rodiči...a hlavně je to na celej život, většinou.
Mám to zažito a napojení cítím:-).
Odpovědět
 štěpánka 
  • 

Re: Manželovi umřelo dvojče při porodu 

(23.1.2010 22:28:26)
Stáňo, víš co dojalo mě? Všimla jsem si, že kluci (13 let), když spolu koukají na film, tak velmi často, ve stejné chvíli otočí hlavy k sobě a uchechtnou se, nebo stejně mávnou rukou, nebo na sebe mrknou. Úplně mě to odrovnalo, když jsem si to o Vánocích uvědomila (dělali jsme si často dom.kino a koukali na DVD, na která během roku nebyl čas). Takže jsem si o Vánocích listovala albíčky, koukala ma video a četla svoje poznámky z 1. roku života. Proto si to pamatuju, jinak bych to už asi zapomněla...~m~~m~
Odpovědět
 Stáňa a dva kluci 


Re: Manželovi umřelo dvojče při porodu 

(23.1.2010 22:46:57)
Štěpánko~m~, to je dobře, že jsi stíhala zapisovat~:-D. Musel to být mazec:-)..
Odpovědět
 magggi synáček z léta09 


Re: Manželovi umřelo dvojče při porodu 

(23.1.2010 22:16:14)
Poud vím, jen ve výjimečných případech zůstane i nedonošené dítě týden bez matky. Ve většině případů je máma aspoň navštěvuje, jakmile to jde.
A upozorňuju, že nikdy nikdo nemůže odhadnout, jaké následky bude dlouhé - absolutní odloučení mít.
To, že někdo s jistotou tvrdí, že jeho nebo jeho dětí se nic takového nemůže dotknout, považuji za rouhání, nevzdělanost a naivní argumentaci ~;((
Odpovědět
 Jíťa 
  • 

Re: Manželovi umřelo dvojče při porodu 

(24.1.2010 13:00:23)
Myslím, že dřív se vůbec mrtvě narozené děti rodičům neukazovaly.

A proč by měli něco o tom dvojčeti manželovi říkat? Je docela možné, že tu vzpomínku vytěsnili z paměti. Nebo to nepovažovali za důležité. Možná se chtěli vyhnout otázkám... Nikomu do hlavy nevidíš!
Odpovědět
 Iruša 
  • 

Osud dvojčat 

(26.1.2010 12:05:17)
Zdravím vás,
ráda bych napsala něco k vašemu příspěvku. Pocházím taky z jednovaječných dvojčat a máme opravdu takový zvláštní osud. Obě dvě máme totiž strašně všechno podobné. Stejný rok jsme se dostaly na stejnou vysokou, obě jsme ji dokončily. Vdaly jsme se tři měsíce po sobě, vzaly jsme si dva dobré kamarády. První dítě jsme porodily šest týdnů od sebe. Já chlapečka ALeška, sestra holčičku Moničku. Její porod byl ale akutní císař, narodila se jí holčička s DMO. Ze začátku lékaři nedovedli říct, jak moc bude holčička postižená, ani to jestli vůbec přežije. Bojovala o život a dnes je to tříletá holčička, která se z toho fakt zázrakem dostala. Normálně chodí, akorát malinko kulhá na jednu nohu, ale když tomu člověk nevěnuje pozornost, tak si toho ani nevšimne. I po psychické stránce je v pořádku. Prostě zázrak. Myslím si, že jí hodně pomohl filipínský léčitel, za kterým pravidelně jezdí. Měla totiž epilepsii asi jednou za tři týdny záchvaty. Od návštěvy léčitele se už rok naštěstí znovu neobjevily. Za dva roky jsme obě otěhotněly. Sestra porodila zdravého chlapečka a já jsem musela na akutního císaře v 33. týdnu těhotenství. Moje holčička měla totiž velice vzácnou diagnózu- chylothorax. ALe na důvod se nepřišlo, neprodělala jsem žádnou virózu a všechny testy jsem měla negativní. Stejně tak u ségry doktoři nedovedli vysvětlit, co se stalo. Měla celý průběh těhotenství jak podle učebnice a problém se stal den po termínu. Proč nikdo neví. Já jsem tedy absolvovala císaře a nikdo mi neřekl, zda holčička má šanci přežít. Byla jsem úplně na dně. Ségra mě uklidňovala, že máme stejný osudy a že to malá zvládne. Já jsem jí říkala, že takový zázraky jak u ní se nedějou tak často. Dnes je mé holčičce deset měsíců a je úplně v pořádku. Zajímavé je to, že jsem na toho císaře šla v termín porodu syna sestry, ale ona porodila o dva týdny dřív císařem. Takže děti jsou od sebe dva týdny, ale měly být dva měsíce.
Kromě dětí máme podobné i rodiny, tchyně jsou umělkyně, tcháni se jmenují oba Jiří. Naši manželé mají za sestřenice doktorky Evičky. Prostě ty osudy máme fakt podobný.

I.M.
Odpovědět

Komerční sdělení

Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.