Hilly. |
|
(4.9.2012 9:03:19) jako nějakou zásadní životní změnu a je to pro ně velkou zátěží, považuji to za chybu, ať už toho zařízení, nebo rodičů, kteří dítě do té doby sociálně "neotužovali". Pořád mi přijde, že je neustále normou, že se dítě musí prvních pár týdnů školkou prořvat, bez toho to snad údajně nejde. Celkem by mě zajímalo jak to chodí v soukromých kvalitních školkách, kde je dětí méně, individuálně se k nim přistupuje a prostředí je pro děti tudíž méně stresující.
|
Hilly. |
|
(4.9.2012 9:05:03) Můžu teda porovnat jednu soukromou s klasickou státní a v soukromé plakala jen jedna holčička, ve státní to bylo hotové slzavé údolí.
|
\ajuska+3 |
|
(4.9.2012 9:36:04) ahojky, já s tebou moc nesouhlasím. zrovna dneska ve školce plakal můj šestiletý syn. A rozhodně si nemyslím, že by byl sociální neotužený. o prázdninách byl na sám na táboře, s babičkou, i na dovolenou jel s tatínkem bez maminky (nemohla jsem kvůli zdravotnímu stavu).
já myslím, že každé dítě občas přepadne trochu úzkost nebo je u něco líto - třeba to, že už tam nejsou jeho nejlepší kamarádi, protože jsou už ve škole.
podotýkám, že chodíme do státní školky a máme smíšenou třídu a z nových tříletých dětí nebrečel nikdo. jenom ten můj šetiletý:) žádnou tragédii z toho nedělám a neviním ani sebe ani školku.
|
|
ruže červena |
|
(5.9.2012 12:46:18) Muj vnuk sel do skoly ve3letech vedla ho mama plakal moc druhy den ja babi plakal moc,potom jsme vyuzili jeho zavislosti na sestrenici,ktera chodi do stejne skoly sel s ni do tridy a ona po chvilce odesla druhy den ho jen strcila za dvere a vse v pohode v techto dnech uz zarezava v1 tride takze i tak to jde.
|
|
|
Markéta, kluci 10 a 3 | •
|
(4.9.2012 9:42:50) Jak si představuješ to sociální "otužování"?
Jinak třeba můj starší syn v jeslích brečel první dvě rána (byly mu skoro tři roky), ve školce vůbec a najednou bulel dva první týdny ve škole (asi to bylo tím, že jsem byla na rozsypání,když nastupoval do první třídy a on nevěděl, co ho čeká, a bál se).
Mladší syn v jeslích (taky tříletý) vřískal (nebrečel) několik týdnů. Včera první den ve školce ani slzička, dneska se tam těšil a prý tam dohopsal jako klokan. Fajn je, že třídy jsou věkově smíšené, tak těch malých je tam jen pár (a navíc jsou většinou čtyřletí).
|
luthienka |
|
(4.9.2012 9:49:17) sociální otužování je podle mě myšleno např: různé miniškoličky - nejprve s matkou, poté bez. nebo dětské koutky v NC, hlídání kamarádkou, sousedkou, chůvou,... Prostě adaptovat na změny a nepřítomnost rodičů. také vysvětlovat, co školka je, co se tam bude dělat. Dobré je se tam zajít několikrát podívat - to je rozhodně lepší, než 1.září tvrdnout s dítětem ve třídě. To pak bývá těm ostatním líto.
|
Jája | •
|
(4.9.2012 10:02:54) Jak se chceš podívat do školky, když je (většinou) přes prázdniny zavřená? A učitelky mají o prázdninách dovolené.
|
Hilly. |
|
(4.9.2012 14:21:59) Před prázdninama, ne?
|
|
|
Markéta, kluci 10 a 3 | •
|
(4.9.2012 12:19:30) Mladší syn byl od půl roku pravidelně hlídán babičkou a tetou, byl bez rodičů, přesto v jeslích vřeštěl. Chodit dopředu se tam nedá, ani nevím, že by to šlo ve školce.
|
|
Hilly. |
|
(4.9.2012 14:23:06) Luthienko, taky myslím.
|
|
|
luthienka |
|
(4.9.2012 9:50:47) A souhlasím, že další plus pro rychlejší adaptaci jsou smíšené třídy.
|
|
|
luthienka |
|
(4.9.2012 9:46:16) Pokud dítě nemá rádo kolektiv, tak s tím nic moc neuděláš. Mám dvě děti se stejnou výchovou a kluk první půl rok probrečel, holka byla v pohodě. Syn byl dlouho děsný individualista - to je ostatně i teď, jen má k tomu vůdčí schopnosti. Holka, jak sama říká, se "snadno skamarádí".
Tím ale nechci říct, že se dítě nemá na školku připravovat. Zrovna tak je méně stresující pozvolný nástup dětí ( ne hromadně v září). Pomáhá taky dostatek pedagogů a dalšího pomocného personálu ve třídě (asistentka, klidně i milá paní uklízečka či školnice).
A pomáhá také chápající, ale pevný postoj rodičů. není nic horšího, než když musíte uklidňovat plačící maminku, která svojí úzkostí "nakazila" dítě.
|
|
Evanek |
|
(4.9.2012 10:21:02) Tak nevím, nevidím chybu ve školce ani v rodičích, ale je to prostě individualitou a povahou dítěte. My máme 3 děti se stejnou výchovou, podněty atd. Nejstarší syn chodil do školky v klidu, ale ve třídě pofňukával kdy pide maminka. Prostřední dcera byla úplně v pohodě, paní učitelka říkala, ža jako hned zezačátku to je jako by tam už chodila nejméně rok. No a nejmladší 3-letá včera ve školce poprvé plakala hodně, byly nachystané učitelky, pomcnice, uklízečky..., aby bylo dost náručí na nošení, utěšování a utírání slziček. A dneska ráno plakala - teda řvala jak tarzan. No, a všechny jsou z jednoho hnízda a prostě je každé jiné.
|
Insula |
|
(4.9.2012 11:10:58) Přesně tak. Naprosto souhlasím.
|
|
Hilly. |
|
(4.9.2012 14:20:25) Samozřejmě že je každé jiné. Úzkostné děti potřebují víc toho "otužování". Třeba s ním do té školky jít jeden den na hodinu, druhý den na dvě, další ho tam nechat o samotě taky cca dvě hodiny a tak to prodlužovat.To, že ho uklidňovalo hejno nějakých uklízeček, kuchařek a pro něj úplně cizích osob je sice chválihodné(pro ten personál), ale pro dítě stresující jak sfiňa, bych řekla.
|
|
Jája | •
|
(5.9.2012 8:22:03) Nejenom že je každé jiné, ale ve třech dětech je i zvyklé na děti.
|
|
|
Insula |
|
(4.9.2012 11:10:19) Nesnáším změny. Jsem "konzerva". Od dětství a zůstalo mi to. V článku se doslova vidím. Reagovala jsem jako dítě naprosto stejně. Nekomunikací. A bylo by naprosto fuk, jestli bych nastoupila do školky ve třech nebo pěti letech. Při nástupu do školy totéž. Vlastně i do práce.
|
Hilly. |
|
(5.9.2012 17:57:09) Loro, doporučuje to renomovaný dětský psycholog Matějček, ale ty jsi asi chytřejší. Pokud je dítě úzkostné je určitě zvěrstvo ho do víru klasické státní školky hodit jen tak, aniž by si postupně přivykalo, bez nějaké drobné jistoty, třeba kamaráda ve třídě atd. To, že má doma sourozence a párkrát si pod dohledem maminky hrálo v mc mu asi moc nepomůže, to je něco zcela odlišného. Prostředí klasické školky považuji za dost stresující, nepřirozené a nezdravé i pro dospělého. S dcerou jsem tam jednou chvíli zůstala a byla jsem ráda, že jsem odtamtud zase vypadla. Stres z hluku přes sebe štěbetajících, kašlajících a chrchlajících dvaceti dětí, nemožnost uniknout někam do klidu a v tichu se věnovat nějaké klidné činnosti byl dost hmatatelný. Všechno se dělá jen kolektivně. Soukromí děti nemají ani na záchodcích, v umývárně. Chápu ale, že to jinak, vzhledem k financování, nejde. Nedivím se, že to spoustě dětí nevyhovuje. Introvertům by třeba mohly sednout dobře vedené Montessori školky, když už. Pokud by pro ně opravdu nebylo lepší sedět třeba doma.
|
|
|
|