| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Nekřič, vždyť tě slyším

Jako stromPodle času
 Celkem 12 názorů.
 Majda 
  • 

Hlučné dítě 

(18.3.2013 13:23:29)
Můj syn také mluví neskutečně hlasitě, souvisí to s jeho vůdčí a dominantní povahou. Fakt je i ten, že z rodiny manžela je hlučnost v projevu normální. Já když jsem u nich, tak si ani neškrtnu :-P
Odpovědět
 Monika 


Re: Hlučné dítě 

(18.3.2013 14:13:09)
No, tak to já mám dominantní obě děti ~q~ Taky jsem to sváděla na manželovu rodinu, oni pořád vypadají, že vedou hádku, jak na sebe křičí při normálním rozhovoru třeba o výhodách n. nevýhodách značky auta apod. Ale poslední dobou řvu asi nejvíc já, povětšinou řvu, ať už jsou konečně zticha ~;)
Odpovědět
 Nevímsirady 


Re: Hlučné dítě 

(18.3.2013 20:03:33)
holky jsem na tom stejně, ačkoliv manžela se mi podařilo "převychovat" děti bohužel né, obě jsou vůdčí a když nejsou přímo v sobě, tak aspoň řvou. Nejhorší je, když mi obě chtějí něco naléhavě říci a nejlépe každá něco jiného, to je u nás pak jako na kolotočích a já mám hlavu jako pátrací balon ~q~
Odpovědět
 Danule75 


Re: Hlučné dítě 

(20.3.2013 19:07:06)
jo, přesně moje slova, já mám takového jen syna, ale bohatě to stačí...
Odpovědět
 Girili 


Re: Hlučné dítě 

(22.3.2013 9:21:08)
Wow, rves na manzelovy rodice, at uz sjou konecne zticha? ~e~ Ostra holka. ~t~
Odpovědět
 hajce 
  • 

hlučné děti 

(19.3.2013 11:03:30)
A jak je mám přerušit šeptem nebo mírným hlasem, když mě neslyší?! Řvou tak, že musím taky, aby mě slyšeli. A není to jen konfliktem. Oni jsou oprostě temperamentní a všechno musí sdělovat nahlas, radost taky projevují řevem. Něco chtějí sdělit a z radosti to řvou, jsou z toho nadšení. Snažím se je mírnit, ale jejich přirozenost je taková. My byli taky takoví.
Odpovědět
 ker 
  • 

Re: hlučné děti 

(19.3.2013 19:24:59)
No, oni ty děti řvou často proto, že je rodič sice slyší, ale není jim schopnej odpovědět (třeba když zrovna vede nějaký veledůležitý rozhovor s jiným dospělým) a když pak ani po třetí neodpoví, tak hold musí zakřičet aby ho slyšel ~;)
Odpovědět
 Hana 
  • 

Re: hlučné děti 

(20.3.2013 6:46:11)
Tak my byli vedení k tomu, že starším se do řeči neskáče. Protože jako dítě nevím, jak moc je ten rozhovor důležitý. A vynucování si pozornosti dospělého bylo považováno za nevychovanost. Jenže dneska je jiná doba, že? Dneska je dítě modlou a středobodem světa a všichni se před ním musí posadit na zadel.
Odpovědět
 Markéta s párkem 
  • 

Re: hlučné děti 

(20.3.2013 8:41:18)
Částečně máš pravdu. Dítě by se mělo učit, že se do řeči neskáče. Ale je podle mne rozdíl, jestli si s manželem sedneme večer do křesla a chceme si o něčem promluvit, nebo jestli je to běžná konverzace v provozu či u jídla. Tam nevidím důvod, proč by se dítě nemělo konverzace zúčastnit. Když se budeme bavit o tom, že je potřeba nasekat dříví, proč by se dítě nemělo zúčastnit s tím, že chce taky sekat nebo nosit nebo se zeptat, proč to kupujeme, proč si nedojdeme do lesa apod.? Mně připadá nejdůležitější a nejobtížnější naučit se být součástí rozhovoru. Tedy neskákat do řeči, ale umět si najít ten vhodný okamžik, kdy se do rozhovoru zapojit.
Odpovědět
 Monika 


Re: hlučné děti 

(20.3.2013 22:03:30)
Což někdy nejde jinak, že prostě někomu skočit do řeči :-)
Jinak naše děti teda křičí dost často, i když jim pozornost věnujeme, resp. když např. něco potichu dělám, takže by mi stačilo normálním hlasem říct, co chtějí a přesto to musí zařvat ... Já vím, že je to asi normální, ale prostě každý nemá tak pevnou nervovou soustavu (aspoň ne soustavně :-))
Odpovědět
 Hana 
  • 

Re: hlučné děti 

(22.3.2013 8:43:21)
něco jiného je rozhovor mezi více lidmi, něco jiného je třeba, když se dva dospělí na něčem domlouvají a dítě si vynucuje pozornost, ale nelze ho nikam odložit. Příklad: matka se domlouvá s lékařem na postupu další léčby, ale je tam dítě, protože ho nemá kdo hlídat. Rodič se baví s opravářem, ale je u toho dítě, protože je zvědavé na to, co se děje.
Odpovědět
 Helena,tři děti a pět vnoučat 
  • 

křik není potřeba 

(21.3.2013 15:13:55)
Měla jsem tři malé děti v rozmezi šesti let a všechny měly tendenci se překřičovat. Nejvíce se mi osvědčilo pravidlo: když křičíš, tak ti nerozumím. Praktikovala jsem to jak u dětí, tak později i u vnoučat. Prostě křičícímu dítěti jsem řekla: řekni mi to ještě jednou a normálně, ať ti pořádně rozumím, taky stačilo, když jsem si při křiku zacpala uši. Tuhle se dcera divila, že pětiletý syn doma pořád řve, když něco chce, zatímco mně to přijde říct hezky normálně. Zkuste to.
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.