| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k porodnici Česko-německá horská nemocnice Krkonoše s.r.o.

 Celkem 593 názorů.
 Viktor Antonov 
  • 

Bylo to krásný 

(30.3.2001 8:18:30)
Doufám, že nevadí, že nejsem maminka, ale tatínek.
Rodili jsme ve Vrchlabí 10.11.2000 a moc se nám to líbilo. Narodila se nám krásná holčička Kristýna a nutno předeslat, že to je naše první dítě, takže nemáme žádné zkušenosti z předchozích porodů.
A co se nám tam vlastně tak líbilo?
Všichni se k nám chovali moc dobře a přátelsky, vycházeli nám ve všem vstříc, ponechávali nám dostatek soukromí, mohl jsem tam být celou dobu s manželkou, mohli jsme si vybrat způsob porodu, zkrátka cítili jsme, že jsme momentálně ti nejdůležitější, protože naslouchali našim potřebám a do ničeho nás nenutili.
První část porodu byla žena ve vaně, ale nakonec jsme rodili v sedě, manželce to vyhovovalo a já jsem ji zezadu podpíral a hladil. Bylo to moc krásný a všem budoucím rodičům tuto porodnici doporučujeme.
 Liduška V. 


Re: Bylo to krásný 

(29.7.2011 21:58:50)
MEli jsme to stejně, také máme nádherné vzpomínky, hlavně já. Také moc doporučuji!
 Blanka a Tomáš Kadlecovi 
  • 

Děkujeme !!! 

(9.5.2001 12:52:30)
Náš syn Vítek se narodil ve Vrchlabí před 25.4.2001 a byl to pro nás oba ohromně krásný zážitek. Klidné prostředí, přátelský personál, prostě přesně tak, jak jsme si to vysnili.
Děkujeme tímto všem, kteří se o nás starali (zvláštní dík paní Ivě Konvalinové, která nám pomáhala a byla i u porodu).
Porod v této porodnici doporučujeme
všem maminkám, které chtějí rodit v pohodě.
 Lenka a Vláďa Šulcovi 
  • 

Přirozený porod - děkujeme! 

(6.1.2002 18:07:15)
Vážení nastávající rodičové,
ať již prvorodičové nebo rodičové opakovaní, sice s určitým zpožděním (náš čas a denní režim nyní řídí převážně naše dcera), ale přeci jen jsme se po pěti měsících dostali k tomu, abychom se s Vámi podělili o naše zkušenosti s příchodem potomka na svět. Pro určité zjednodušení budu dále pokračovat ve vyprávění pouze z pohledu otce.

Myslím, že nás můžu charakterizovat jako středně zodpovědné rodiče. Poté, co jsme si potvrdili, že čekáme miminko, zakoupili jsme dvě publikace o těhotenství, porodu a péči o děti do tří let, navštěvovali jsme kurz pro nastávající rodiče v Thomayerově nemocnici (který byl dle našeho názoru na velice dobré úrovni), manželka navštěvovala těhotenský tělocvik a plavání a četla časopisy Betynka apod.. Během těhotenství jsme se čím dál tím více utvrzovali v tom, že chceme, aby naše miminko přišlo na svět maximálně přirozenou cestou, bez jakýchkoli umělých chirurgických zásahů či medikamentů. Začali jsme tedy hledat porodnici, která by tyto naše představy splňovala a nakonec jsme se rozhodli pro porodnici v Horské nemocnici Vrchlabí. Vzhledem k tomu, že jsme z Prahy, označila nás převážná většina našich známých a příbuzných za nezodpovědné blázny, kteří chtějí „zamordovat“ vlastní dítě ještě před jeho narozením a nejbližší příbuzní s námi dokonce po určitou dobu nekomunikovali. Měli jsme však svou hlavu a dnes toho rozhodně nelitujeme.

Naše miminko se nakonec rozhodlo přijít na svět tři dny před posledním vypočteným termínem a začalo to realizovat v sobotu 4. srpna 2001 v půl druhé ráno (nebo spíš ještě v noci), kdy ženě odtekla plodová voda. Protože jsme měli preventivně již sbaleno, za půl hodiny jsme vyrazili. V noci jsou silnice volné, a tak jsme za další půl druhou hodinku byli ve Vrchlabské porodnici. Pak už šlo všechno jak „na drátku“ a v 8,50 hod. ráno se nám narodila krásná a zdravá dcera Michaela – 4,28 kg a 54 cm. Tedy žádný drobek. Narodila se do vody, v příjemném a klidném prostředí, kde hrála hudba, bez jakéhokoliv klystýru, holení, nastřihování, medikamentů, apod. Za to však za neustálé péče porodních asistentek a v závěrečné fázi i pana primáře, který měl ten den službu a konec porodu (cca 30 min.) vedl. Byl jsem samozřejmě po celou dobu u porodu (dle názoru manželky jsem zde byl dokonce i užitečný). Hned po porodu (ještě na pupeční šňůře) dostala manželka Michalku na prsa, já jsem potom mohl přestříhnout pupeční šňůru a také si ji hned pochovat. Po celou dobu, až do propuštění z porodnice, tj. ve středu ráno, jsme měli dceru neustále u sebe, s výjimkou asi 10 min. po porodu, kdy ji dětská sestřička vážila a trochu omyla (kompletní očista proběhla až 24 hod. po narození), a to jsem ještě stál vedle ní a pomáhal jí.

Pokud některá maminka, která zažila „klasický“ porod, porovná své zážitky s velikostí naší dcery a tím, že manželka (která není žádný obr – 174 cm a 62 kg, samozřejmě před těhotenstvím) necelou hodinu po porodu seděla na obyčejné židli, nohu přes nohu a spokojeně snídala, musí uznat, že na způsobu jakým ve Vrchlabí vedou porody zřejmě něco bude. Jednoznačně se to projevuje i na vývoji Michalky, která je klidné a spokojené dítě a v porovnání s jejími vrstevníky v našem okolí netrpí žádnými neduhy.

Vzhledem k tomu, že jsme měli to štěstí a bylo volno, dostali jsme nadstandardní pokoj s veškerým vlastním zázemím (který byl díky pojišťovně OZP plně hrazen – jinak cena pobytu za 4 dny činila cca 500,- což se mně také nezdá být nějak dramatické), a nemusel jsem tedy využít možnost ubytování u našich známých nedaleko Vrchlabí. Po celou dobu našeho společného pobytu v porodnici se o nás velice pečlivě starali jak lékaři, tak porodní asistentky a dětské sestřičky, kterým bychom rádi touto cestou ještě jednou poděkovali.

Co tedy dodat závěrem? Pokud někdo toužíte po maximálně přirozeném porodu, můžeme Vám vřele doporučit Horskou nemocnici Krkonoše ve Vrchlabí !!!
 Lenka 
  • 

Re: Přirozený porod - děkujeme! 

(16.1.2002 9:45:13)
Vážení rodičové Šulcovi,

díky moc za Vaši zprávu z Vrchlabí. Už dlouho před otěhotněním jsem měla ve výběru porodnice jasno - Vrchlabí vyhrálo. I my jsme z Prahy a jsem ráda, že je nás takových "bláznů" víc.

 Petra, 10. týden, 1. mimi 
  • 

Re: Přirozený porod - děkujeme! 

(17.1.2002 16:15:54)
Váš příspěvek mě moc potěšil. Pomalu začínám vybírat porodnici a Vrchlabí s přehledem vede. Jsem taky z Prahy a manžel má hrůzu z toho, jak bychom zvládli cestu do porodnice. Můžu poprosit o odpovědi někoho, kdo už absolvoval podobný porod (a příp. i ostatní o názor)?

Tak tedy: Jak jste snášeli cestu autem (cca. 1,5 - 2 hod.) za porodních bolestí? Jezdili jste do té porordnice na nějaké kursy - kromě cvičení a plavání v Praze? (myslím, že stojí za to se tam alespoň jednou nebo dvakrát ukázat, ne?). Je možné se rozhodnout (a nějak registrovat?) pro Vrchlabí a v případě, že bychom se na poslední chvíli necítili na ten přejezd, jít rodit třeba do Podolí? Jak jste řešili předporodní prohlídky - pokud vím, tak v posledním měsíci se chodí každý týden na prohlídky do porodnice a ne na gynekologii?

Díky moc za Vaše zkušenosti a zdravím všechny maminy, Petra.
 Pavlína, syn 13 měsíců 
  • 

Re: Re: Přirozený porod - děkujeme! 

(17.1.2002 21:07:47)
Taky já jsem byla rozhodnutá pro porod ve Vrchlabí. Bohužel můj manžel striktně odmítl jet se mnou cca 2 hodiny do porodnice, takže jsem rodila u nás (když to beru zpětně - stihli bychom to úplně v pohodě). Nebylo to špatné, ale pro další porod jsem zatím rozhodnutá pro Vrchlabí. A tak by mě taky zajímalo, jak jste to udělali s přihlášením na kurzy, prohlídkami, ubytováním (přeci jen tam žena stráví týden), starším sourozencem atd.) Díky
 Jitka, 7 tyden 
  • 

Re: Přirozený porod - děkujeme! 

(18.1.2002 15:11:43)
Prala bych si, aby bylo takovych porodnic po cele CR vic. Bohuzel vsichni vime, jaka je realita. S radosti bych takoveho pristupu a moznosti vyberu vyuzila. Bohuzel Vrchlabi je od Valasska trochu vic z ruky. A tak nam tady na opacne strane republiky nezbyva nic jineho, nez se prizpusobit a doufat, ze se vse jednou zmeni.
 Katka, Liduška 2 roky 
  • 

Re: Přirozený porod - děkujeme! 

(28.7.2003 10:11:05)
Přečetla jsem si váš příspěvek a jsem mile překvapena. Jsem z města nedaleko Prahy a chvi své druhé dítě porodit právě ve Vrchlabí, ale velkou starost mi dělala právě ta vzdálenost. Mám pořád strach, že to nestihem tam dojet včas. Můj první porod totiž proběhl šílenou rychlostí. Myslíte si, že se to dá stihnout vždy, nebo že je lepší se pár dnů před termínem raději ve Vrchlabí ubytovat?
 Vláďa 
  • 

Re: Re: Přirozený porod - děkujeme! 

(29.8.2003 16:11:01)
Omlouvám se za poněkud pozdní odpověď, ale nejsme se ženou ti co pravidelně surfují po internetu.
Na Váš dotaz je těžká odpověď, to asi záleží na tom jak se kdo cítí. My jsme čekali první dítě a to porod prý vždy déle trvá. Jestli, ale u Vás i ten první porod byl rychlovka, tak by dle mého asi bylo lepší se někde v okolí pár dní předem ubytovat. Také jsme to měli v plánu (chtěli jsme tam jet v sobotu dopoledne a bydlet u známých, ale malá se na svět začala drát už v noci z pátka na sobotu a tak jsme jeli už někdy kolem 2 hodiny v noci. Můžu Vám dát kontakt na ty naše známé, mají nedaleko Vrchlabí penzion (Pajerovi, Dolní Dvůr 121, tel 732 813 263) a v porodnici pak jste asi tak za 15 minut.
 Vošanda 


Postřeh z Vrchlabské porodnice 

(26.1.2002 20:17:51)
Porodnice ve Vrchlabí patří podle mého názoru ke špičkovým pracovištím v této malé zemi.Naše holčička se rozhodla přijít na svět jednoho lednového dne sedm dní po vypočteném termínu, kdy bylo vše v pořádku a začala na svém porodu pracovat v pátek po poledni. Do Vrchlabí je to od nás 148 km a protože jsme byli připraveni, vyrazili jsme. Kolem šesté večerní jsme byli přijati a paní byla zkontrolována "miminku se daří dobře" zněl verdikt pana primáře a bude to chvilku trvat.To, že se naší dcerce bude chtít ven tak pomalu jsme ale opravdu nečekali.Za pomoci absolutně perfektních porodních asistentek, které byly všude tam, kde člověk čekal a rodička potřebovala se naše holčička narodila 27 hodin po příjezdu.Rodili jsme na vaku za laskavé péče Štěpánky Málkové a pro celkové vyčerpání spíše ze strachu než z nedostatku sil poslední tři hodiny s infuzí oxitocinu.Všem zůčastněným patří veliký dík, Eliška je zdravá a má se k světu.Pro nás je to potvrzení toho, že je nutné i při porodu myslet na miminko, které jde na svět.Od narození naší Elišky do našeho odjezdu se ve Vrchlabské porodnici narodilo dalších deset dětí z celé republiky.Je-li v této republice alternativa pro přirozený porod je to právě KRKONOŠSKÁ NEMOCNICE VE VRCHLABÍ.Ještě jednou všem děkuji a vám co jste si ještě nevybrali doporučuji jeďte se tam podivat. taťka Pavel Vošický
 Milena Haderová (syn) 
  • 

Porod syna 2.11.2001 

(9.2.2002 0:01:45)
Pokud máte zájem o co nejpřirozenější porod vřele doporučuji.

Ahoj Milena
 Hana Kimrová 
  • 

Zkušenost z Vrchlabí - děkujeme 

(17.3.2002 23:58:18)
Prostřednictvím těchto řádků bych se s Vámi chtěla podělit o své zkušenosti z porodnice z Horské nemocnice Krkonoše ve Vrchlabí, kde se nám 20.ledna narodil Honzík.

Na začátku těhotenství jsem se o této porodnici dozvěděla od známých. Doporučovali mi ji díky osobním zkušenostem. V té době se mi zdálo, že ze Slaného je to do Vrchlabí poměrně daleko a že podobnou nemocnici najdu v bližším okolí.

Prošla jsem si seznam na internetu, osobně jsem navštívila několik porodnic a postupně, jak bříško rostlo, jsem si vyjasňovala, jak bych si přála porodit. Mým přáním bylo porodit co nejpřirozeněji, a tomu skutečně na základě rozhovorů v porodnicích odpovídala právě nemocnice ve Vrchlabí.

Ke konci těhotenství se objevila komplikace – miminko zůstalo hlavičkou nahoru. V té době jsem docházela na pravidelné prohlídky do Podolí. Přístup v této porodnici byl – díky odhadované váze miminka 3,6 kg – poměrně striktní: plánovaný císařský řez. Tento „závěr“ pro mě bylo obtížné přijmout, měla jsem silný vnitřní pocit, že lze porodit přirozeně.

V době, kdy už bylo otočení miminka málo pravděpodobné, jsem se obrátila na vrchlabskou porodnici pod vedením pana primáře Kavana. Jeho pohled na věc byl pro mě velkým ulehčením. Po vyšetření mi vysvětlil, jaké jsou v dané situaci možnosti a rizika, dostalo se mi také odpovědí na mé otázky a srozumitelného popisu jak bude vypadat další postup. Nejdůležitější však bylo, že pan primář přirozený porod vůbec nevylučoval, nicméně ani nesliboval. Vše se mělo přizpůsobit konkrétní situaci na začátku porodu. Už „jen“ to, že porod mohl začít sám od sebe, bylo pro mě důležité.

Porod se skutečně rozběhl spontánně a cesta ze Slaného do Vrchlabí mi uběhla docela rychle, ujeli jsme ji v noci za 2 hodiny. Další hodiny už pro mě byly delší, měla jsem bolesti do zad a ty mi dávaly zabrat. Když bolesti nabraly na intenzitě, začala jsem vnímat jinak svůj vnitřní svět a jinak ten okolní. V této době obzvlášť jsem si cenila vnímavého přístupu okolí, které pro mě představoval manžel, porodní asistentka a následně také lékař.

V době bolestí jsem potřebovala od ostatních co nejvíce vnímavosti. A to hlavně v situaci, kdy jsem si sama přestala věřit. Přece jen ve mně byl obyčejnský lidský strach „z toho, co bude“, přece jen jsem byla vystrašená předchozími peripetiemi okolo císařského řezu, přece jen jsem rodila poprvé…

Po celou dobu byl u mě můj manžel, starala se o mě paní porodní asistentka Konvalinová a průběh sledoval také pan primář Kavan. Veškeré postupy byly vedeny s ohledem na můj názor a celý proces mi byl „šitý na míru“. Moje zážitky ukazují, že „zdravotnický“ porod není jedinou a nevyhnutelnou možností, vše záleží na ochotě personálu vycházet vstříc potřebám maminek a zejména dětí. Lidé, kteří se zabývají např. kineziologií nebo regresní terapií potvrzují, že dojmy, které si odnášíme ze zážitků při narození, zcela zásadně ovlivňují náš život.

Honzík se tedy rodil přirozeně a do světa vkročil po nožičkách, nejprve tou levou… V těchto chvílích jsem neměla sama v sobě žádné rezervy a moc mi pomáhal klidný a vlídný přístup pana primáře a paní porodní asistentky a samozřejmě povzbuzování manžela. Porod byl pro mě jedinečným zážitkem, slovy to popsat nejde.

Honzík zvládal vše dobře a mohl být, jak bylo mým přáním, hned po porodu co nejvíce se mnou. Při krátké chvíli odloučení mohl „zaskočit“ tatínek. Honzíka - k naší radosti - neměřili (proč mu násilím natahovat nožičky?), jen zvážili (vážil 3,5 kg), a také nebylo třeba odsávat vodu z plic.

Po porodu placenty a pár nezbytných úkonech jsem mohla odejít „po svých“ na pokoj, kde byl se mnou manžel a Honzík. Se sezením jsem problémy neměla, protože porod proběhl bez nástřihu hráze. Toho, že v této porodnici nedělají nástřih rutinně, si moc cením. Z rozhovorů s jinými maminkami vím, že to zdaleka není v řadě porodnic běžné.

Po porodu jsem se zotavila rychle. Po celou dobu pobytu v nemocnici jsem se cítila v pohodě, moc mi pomáhalo, že Honzík i manžel byli se mnou. Také jsem byla nesmírně spokojená s přístupem dětské lékařky paní Kuželové a sestřiček. Jejich chování k maminkám i dětem je lidské, vstřícné a ve Vrchlabí dělají o moc víc než „se jen musí“. Tak tomu bylo u mého porodu, kde se Honzíkovi, podobně jako ostatním novorozencům, dostalo skvělé péče. O našeho Honzíka se láskyplně postarala sestřička Helenka. Neměla bych zapomenout na problémy s kojením – i ty se daly s pomocí přívětivého personálu překonat. Od té doby už je kojení pro mě i Honzíka v pohodě.

Z Vrchlabí jsme si s manželem odvezli našeho Honzíka a společný hluboký zážitek. Všem, kteří nám k němu dopomohli, děkujeme.

Hana Kimrová

 Gabriela Grundová, syn 6 měsíců 
  • 

Ani se nám odtud nechtělo 

(10.4.2002 22:35:39)
Když jsme s manželem uvažovali o tom, kde přivést na svět naše miminko byli jsme víceméně rozhodnuti pro trutnovskou porodnici, neboť byla v nedávné době rekonstruována a je vybavena na velmi vysoké úrovni. Pak se nám ale dostala do rukou knížka Partner u porodu od Penny Simkinové a my jsme byli opět na počátku rozhodování, neboť po návštěvě trutnovské porodnice jsme rozhodně neměli dojem, že by zde respektovali přání rodičky tak, jak to slibují na svých internetových stránkách. Proto jsme se rozhodli navštívit porodnici ve Vrchlabí. Už prvním překvapením bylo, že i v době letních prázdnin zde běží cvičení pro těhotné maminky, do něhož jsem se ihned zapojila. Problém nebyl ani s účastí na předporodním kursu. Z toho jsme nakonec stihli pouze první sezení, ale i tak jsme si potvrdili, že jsme na správné adrese.
Ve chvíli, kdy už jsme jeli do porodnice "naostro", věděli jsme, že se nemusíme bát kyselých úsměvů, nepříjemných procedur, lhostejnosti a manipulování ze strany personálu porodnice. Porod našeho chlapečka probíhal bez komplikací a celkem rychle za účasti mého manžela, dvou porodních asistentek a paní doktorky Korbelářové. Ti všichni mi dodávali sílu ve chvílích, kdy jsem měla pocit, že už to takhle prostě dál nejde, a to vše v klidu a pohodě bez zbytečného stresu. Plánovaný porod do vody se nakonec neuskutečnil, neboť mi teplá voda příliš oslabila kontrakce. Následná poporodní péče neměla chybu. Všichni se chovali skvěle včetně dětské paní doktorky Marty Kuželové, která měla tu nevděčnou úlohu, že nás musela obeznámit se zdravotním problémem našeho Jiříčka. Šlo o určitou srdeční aritmii, a tak musel být hned druhý den ráno odvezen na klinické vyšetření do Hradce Králové. Tam naštěstí manželovi sdělili, že je chlapeček v pořádku a že se to může po porodu stát a brzy se to upraví (měli pravdu). Zkrátka a dobře cítili jsme se tu jako doma. Manžel byl s námi na pokoji po celou dobu pobytu v porodnici, a tak si i on mohl vychutnat první společné chvilky s naším chlapečkem a nemusel se od nás po porodu odloučit, jak je tomu ve většině porodnic zvykem. Celkem dobře nás tady i krmili, a tak se nám po těch čtyřech báječně strávených dnech ani nechtělo domů. Bylo to poprvé, kdy jsme nespěchali domů z nějakého zdravotnického zařízení. Těším se, že i naše další děti přijdou na svět v pohodovém prostředí porodnice ve Vrchlabí, ze které zdejší personál vytvořil skvělou oázu klidu, pohody a usměvavých lidí v dnešním střeštěném světě. Moc jim za to všichni tři děkujeme.
 Gábi, 2 děti 


Poděkování 

(16.4.2002 21:33:00)
10. dubna 2002 se mi v Horské nemocnici ve Vrchlabí narodil syn Jáchym. Vše proběhlo bez komplikací a porod proběhl do vody s doprovodem tatínka. Chci poděkovat veškerému personálu za úžasný přístup. Všem maminkám mohu tuto porodnici vřele doporučit!!!
 Lída. 


Vrchlabí moc doporučuji! 

(24.5.2002 22:00:14)
Dlouho jsem váhala, jestli své zážitky zveřejňovat, ale třeba to moje líčení pomůže někomu v rozhodování, a bude mít pak na ten svůj den D tak pěkné vzpomínky jako já.
Od Vrchlabí mě nejvíc zrazovala ta cesta – z Prahy slabé dvě hodiny, které bych ale zrovna tak mohla vnímat jako nekonečné. Nakonec jsme se dohodli, že muž si vezme neplacené volno a odjedeme do Krkonoš na horskou chatu pár dní před termínem. Byla z toho několikadenní báječná dovolená a povyražení pro syna. Pak muž musel odjet a my přesídlili se synem do penzionu ve Vrchlabí. Je to penzion „spřátelený“ s porodnicí (dávají na něj v porodnici kontakt). Zdál se mi ideální pro děti (zahrada, hračky, houpačka, klouzačka, pískoviště, pes za plotem). Bohužel se později ukázalo, že pes (n. ovčák) dovede plot hravě překonat. Možná, že ten pes je opravdu neškodný, ale ten plot mi pak připadá jako klamání hostů.
Muž si pobyl v práci den a odpoledne jsem ho volala zpět. Den jsme trávili se synem na zahradě, vše šlo dobře, jen pauzy v pohádkách byly postupem času častější :-). Plánovala jsem si, že pokud by to muž nestihl, zavolám si sanitku, odjedem i se synem a zůstane se mnou, dokud muž nedorazí. Při návštěvě porodnice mi sestra říkala, že na nadstandardu není problém ubytovat dítě, jen při porodu samotném sourozence ještě neměli. Říkala jsem si, že to těžko můžu plánovat a nechala tomu volný průběh. S odstupem času si myslím, že by tam klidně mohl zůstat, ale vzhledem k noční hodině by to stejně prospal :-)
Když muž přijel, vysypali jsme si s Jurášem písek z bot, zjistili, že jsme oba připálení od sluníčka a vyjeli. Přijali mě v deset večer, s kontrakcemi po sedmi minutách (začínala jsem v poledne na dvaceti) a otevřením na 4cm. Po natočení monitoru lékařka prohlásila, že takhle to vypadá, že mi nic není, a já se málem chytla za hlavu :-) Vanu hned od začátku nenabízejí, protože zjistili, že se v ní porod prodlužuje. Dali mě na samostatný pokoj a každou čtvrt hodinu přicházela porodní asistentka zkontrolovat ozvy a prohodit pár slov. Vybírala jsem si porodnici také podle ulevujících pomůcek, které nabízí, ale nakonec mi nejvíce vyhovovalo ležet v posteli a vyměňovat si sms s kamarádkou (Dášo díky :-)) a později chodit po pokoji. Na vychvalovaný balon jsem se posadila jednou a pak už se na něj nemohla ani podívat. V půl dvanácté jsem začala uvažovat o tom, že jsem ráda, že to muž stihnul a syna má teď na starosti on, protože jsem si nebyla jistá, jaký program, kromě spaní, bych mu byla schopná nabídnout. (Do porodnice mě doprovázeli logicky oba, ale syn se táty držel jako klíště, maminka se chovala asi podezřele :-))
Před půlnocí jsem šla za sestrou, že tedy nejspíš už (poslední sms kamarádky byl dotaz, jak se vaří chřest :-) Dášo, promiň, to si neodpustím a těžko to někdy zapomenu :-))
Sestřička napustila vanu, rozsvítila jen tlumené světlo a syn byl na světě během dvou kontrakcí. Nad vanou mají dřevořezbu těhotné Panny Marie. Jsem nevěřící, ale ten pohled byl v tu chvíli moc příjemný.
Do poslední chvíle jsem nebyla rozhodnutá pro vanu, ale teď ji můžu jen doporučit. Pobyla jsem si v ní krátce, takže moje důvody jsou možná netypické: nemusíte se příliš přidržovat, porod vidíte a sáhnout si na mimčo, co se ještě úplně nenarodilo, je něco, na co se nedá zapomenout :-). Zvlášť, když se pod vaší rukou začne mrskat. Musela jsem se smát nahlas a prošvihla nástup další kontrakce :-)
Příjemný zážitek pro mě bylo i to, že vás nechají pár minut po porodu chodit po svých. Porod tu opravu není nemoc. Nikdo vám do něj nemluví a nezasahuje, pokud to není nutné a pokud o rady nestojíte. I s odd. šestinedělí jsem byla moc spokojená. Jen se mi chtělo domů - nic mi nebylo, nebýt toho uzlíku u postele, nepozorovala bych na sobě, že jsem po porodu, a muž se synem mi ty své výlety líčili tak nadšeně :-).
Neuměla jsem si nic moc představit pod pojmem „malá porodnice“. Teď vím, že i tohle je důvod, proč sem přijet. Celá porodnice je na jednom patře. Tedy je tu příjem, pokoje gyn. odd., dva porodní sály a pokoje pro matky s dětmi. Takže když čekáte na porod, slyšíte mimina, a když už jste po porodu, slyšíte, že opět přijela další nastávající mamina. Připadáte si pak s ostatními tak nějak bližší.
Jediná nevýhoda oproti pražským porodnicím je nutnost mít vlastní oblečení a veškeré hygienické potřeby. Ale to je drobnost. Jen ta taška je pak poněkud větší :-)
Ráda zodpovím dotazy, nebo dám kontakt na ubytování. Zvlášť to na Janově hoře, v blízkosti farmy s huculy a kozami bylo skvělé :-)
Lída
 Lída. 


Re: Vrchlabí moc doporučuji! 

(27.5.2002 21:30:42)
Davido,
předesílám, že jsem neměla zvláštní přání a nechala vše na porodní as. a lékařce.
Porod vedla por. asistentka, teprve na úplný závěr zavolala lékařku a dětské sestry. Jedna z nich mimčo hned po porodu z vody vytáhla a dala mi ho na břicho. Řekla bych, že jsem na ten vysněný okamžik emociálně nebyla vůbec připravená :-)) Na to začaly vypouštět vodu (byla úplně čistá). Nechaly mi ho docela dlouho, tedy já bych tak vydržela déle, ale už jsem si říkala, že Lubíšovi musí být zima. (To jestli je to fakt kluk nás napadlo zkoumat až po několika minutách :-)) Pak přestřihly pupečník, jestli jsem to pochopila správně, odebraly pupečníkovou krev, mimčo odnesly přes chodbu na klasický porodní sál, kam jsem si za ním vzápětí přešla. Placenta se rodí na klasickém lehátku v "klasické" poloze. Mohla jsem při tom sledovat ošetřování dítěte a pak mi ho daly na břicho a přiložily. Hned potom nás odvedly společně na pokoj a znovu zkoušely kojení.
Ve Vrchlabí se u dětí dělá i sono ledvin a sono kyčlí. (na Bulovce o ledvinách nic nevím, kyčle kontroloval ortoped bez přístroje, na sono jsme se museli objednat asi ve 14 dnech.) Ne všechna mimina jsou očkována proti TBC, protože se neočkuje denně. Dostali jsme kontakt na lékařku v Praze.
Jediné, co jsem dost nelibě nesla bylo koupání. Zažili jsme ho jen jednou a bylo to klasické mytí spoustou pěny, na suchu a poté spláchnutí v několika centimetrech vody. Děti se mohly ukřičet. Při prvním koupání doma mi pak dítě ve vodě v pohodě téměř usnulo. Nevím, proč nevolí lepší postup.
Lída
 betty 


Re: Vrchlabí moc doporučuji!, Re: Vrchlabí moc doporučuji!, Re: Vrchlabí moc doporučuji!, Re: Vrchlabí moc doporučuji! 

(28.5.2002 15:21:20)