Blanka,8-letý syn | •
|
(11.9.2002 12:03:54) To dobře znám,až na to,že syn odmalička vstával v půl páté,kdy jsem ho nakrmila,ale spát už potom nechtěl.Nepomáhaly ani žaluzie,držení za ruku apod.Vydrželo mu to docela dlouho.Jednou 3/4 hod.stál v postýlce a volal "hop,hop!" a chtěl ven.Já ležela jako mrtvola,věděla jsem,že jak se pohnu,bude konec.Nic nepomohlo.Ještě 2 roky ve školce jsme nepotřebovali obyčejný budík,měli jsme živý.Dnes je problém ho v 7 hodin vzbudit do školy.Chce to vydržet.(Jenže je to někdy k nevydržení)
|
Zuzana | •
|
(16.10.2002 15:51:20) Taky jsme měli ranní ptáče. Probouzel se už po čtvrté, a spal pak zas až po osmé. Nic nepomohlo.Ležela jsem vždycky v posteli, a už předtím, když se začal budit, mi začalo bušit srdce a cekala jsem s hrůzou, co bude. Prostě jsem stejně nemohla spát. No, a jak chodil do školky, byl zas horror to ranní buzení, bránil se zuby nehty. Sestra má tři děti, každé jinak, dcerka je dosud ranní ptáček, vstává v šest, ale večer, když ji jako malou v sedm večer neuložili, usla třeba v sedě na zemi u židle. Prostřední ráno vyspával do půl deváté, a večer buď spokojeně pobíhal po obýváku, a nebo hučel do půl jedenácté v postýlce. A ten třetí, to je nejhorší, ten ani večer ani ráno spát, asi mu stačí jen tak šest sedm hodin, ostatní jsou zničení a on čilý. To je asi o moc horší.
|
|
|