Alena K. | •
|
(12.10.2007 12:10:37) Dobrý den,paní doktorko! Naše 2,5 letá dcera neustále pláče, je to od té doby, co se nám narodil syn (3 měsíce). Brášku má evidentně ráda, mazlí se s ním atd. Teď se její chování ale stupňuje. Vyžaduje moji pozornost, nehne se beze mě a když se na chvilku vzdálím, má záchvaty vzteku a hysterického pláče. Jsem z toho špatná i já, protože už nevím, jak jí mám pomoci. Jsem dost nervózní, někdy se přistihnu, že jsem na ní i dost přísná a zlá, ale zase nechci, aby z ní vyrostl fracek, který s námi bude mávat. Už to k tomu spěje. Na výchovu jsem skoro sama, manžel nemá vůbec čas, vidíme se málo, protože jsme začali podnikat. Prosím o radu, jak se mám k Amálce chovat,aby byla šťastná. Děkuji Alena K.
|
Markéta, kluci 2 a 3 roky | •
|
(7.11.2007 5:40:50) Aleno, nejspíš to tu už nenajdete, ale co kdyby.... Synovi byl 1,5 rok, když se narodil brácha a na jeho chování ke mně (ne k miminku) se to projevilo taky. Pomohlo mnohem víc se s ním mazlit. Kdy jen to šlo (a šlo to často, protože mimino hodně spalo) jsem si s ním hrála a pořád jsem mu opakovala, jak moc ho mám ráda, a že je prostě můj první synáček a tak to vždycky bude. Taky nám pomohlo pravidlo "vždycky první" - prvnímu jsem mu dávala najíst, prvnímu jsem mu dávala hračku, prvního jsem ho koupala...prostě měl ve všem přednost, aby věděl, že na mém vztahu k němu se nic nezměnilo s příchodem "vetřelce" Trvalo to tak 3 měsíce, pak jsem mohla tohle pravidlo pomalu opouštět a dnes samozřejmě už podle něj nejedeme, dávno tomu:-) ní to možná divně, člověk má malé mimino a paradoxně se musí "víc" věnovat tomu staršímu. Ale netrvá to tak dlouho a stojí to za to. ten starší prostě potřebuje ujistit, žeho má máma pořád stejně ráda. Hodně štěstí
markéta
|
|
|