Jana, dvě malé děti | •
|
(11.4.2008 8:58:30) Ahoj. Já bych si s tím nedělala až takovou hlavu. Pamatuji období, zrovna okolo 12-19m, kdy starší syn vyžadoval při jídle všechno možné. Začalo to zpíváním "Čížečku, čížečku", s trochou fantazie, jde tato písnička zpívat téměř do nekonečna :-). Jednu dobu jsme u jídla malovali. Syn velice brzy mluvil a vyžasdoval malovat všechno, co umí pojmenovat. tato hra se potom otočila a my jsme ho takto učili nové a nové pojmy, zvířétka, stroje... Potom přišlo období "čtecí", což znamenalo, že při každém jídle musela být na stole jedna konkrétní knížka otočená na jedné konkrétní straně. Později jsme museli u jídla mívat autíčka (ne, že by si s nimi hrál, jen na koukání). Co chci říct, je, že dnes má něco přes tři roky. Od dvou a půl chodí do školky a
|
Jana, dvě malé děti | •
|
(11.4.2008 9:07:18) omlouvám se, omylem odesláno bez korekce, tak promiňte... Abych to dokončila: Nikdy nebyl žádný problém. Syn jí sám a všechno, nepotřebuje k jídlu žádnou kulisu, ani rozptylování. Je rád, když může jíst s rodinou nebo dětmi ve školce u jednoho stolu. Nedostává sledkosti, jidlo nijak nepodmiňujeme, ani neodměňujeme, byl to naprosto přirozený vývoj. Nenazvala bych to "zlozvyky", děti se u jídla v určitém věku prostě nudí, jídlo je svým způsobem "zdržuje" od zajímavějších činností - zvlášť, patří-li jinak mezi ty aktivnější.
|
|
|