Re: Strach

Dobrý den, Aleno,
těžko lze odhadnout, jak moc se Vaše holčička cítí oním aktivním chlapečkem ohrožena, a zřejmě se její pocit nepohody v jeho přítomnosti stupňuje.
Já bych asi vzala vážně signály, které holčička dává. Vývoj každého dítěte je individuální a nedivím se, že se dcerka cítí ohrožena dítětem, které ji několikrát porazilo. Protože pro život člověka v dospělosti je velkým přínosem, a dokonce mu může život zachránit, když je schopen adekvátně vnímat, kdy je pro něho nějaká situace nebezpečná (ačkoli pro jiného člověka třeba být nebezpečná nemusí), rozhodně bych nedoporučovala tak malé dítě, když dává zřetelně najevo, že má strach, přemlouvat k tomu, že to, co cítí vlastně není pravda, že někdo jiný, byť je to maminka, ví lépe, co by ono mělo cítit…
Ve vývoji dětí se objevují etapy, do nichž dítě přirozeně „doroste“, kdy je jeho úzkostnost, zranitelnost vyšší a jiné, kdy je více stabilní. Větší vnímavost, citlivost… může být ovlivněna pohlavím, ale i typem temperamentu. V takovém případě je lépe dítě pozvolna „otužovat“, k odvaze je občas vybídnout, ale nenutit, být trpěliví a vnímaví k signálům, které dítě dává, připravit podmínky, aby mohlo uspět a získanou sebedůvěru využít při dalších krocích, v dalších náročnějších situacích.
Pokusy „hodit do vody“, pokud se nepovedou, což nelze dopředu nikdy odhadnout, mohou způsobit dlouhodobé obtíže.
Menší a lehčí děti se opravdu mohou cítit dlouhodobě fyzicky ohrožené v přítomnosti dětí, které mají větší „páru“. Nadmíru aktivní děti mohou ty ostatní prostě také vyvádět z míry jistým chaosem, nevyzpytatelností situací, které v jejich přítomnosti vznikají.
V dětském věku se ale vše rychle mění, možná holčička chlapečka za nějakou dobu přeroste nebo bude obratnější v mluvení…, a vše bude jinak.
Chápu ale, že jsou pro Vás kontakty s kamarádkou přínosem, a přinášejí-li Vám pohodu, je to přínos i pro dcerku.
Takže, pro současnou dobu několik nápadů:
Možná by se šlo domluvit na společnou procházku s dětmi sedícími na kočárku?
Nemůže kamarádka nějak ovlivnit synkův pohyb ve společnosti dětí? Dá se zabránit tomu, aby chlapeček Vaši holčičku porážel, třeba zorganizovat společný pobyt venku tak, aby si děti hrály dost daleko od sebe?
Máte pocit, že si ji nějak „vybral“ nebo prostě občas porazí nějaké dítě, což může být přirozený důsledek jeho dětské neobratnosti?
Jak se cítí Vaše holčička, když je v domácím prostředí? A jak se chová chlapeček, když je „na návštěvě“, změnilo by toto nebo nějaké jiné uspořádání „poměr sil“, tak, aby se Vaše dcerka mohla cítit více v bezpečí?…
Pro chlapecké hry je přirozené určité „rivalizování“, ukazování vlastní síly, vymezování se vůči ostatním, dělání si pozice… a poměrně neomalené fyzické kontakty k tomu mohou patřit. Holčičky si hrají jinak, více komunikují slovně, pozici si budou dělat spíše ukazováním hraček, porovnáváním, kdo má hezčí Barbínu nebo šatičky, od začátku jsou na mezilidské „věci“ vnímavější, ve fyzickém kontaktu jemnější.
K tomu bych ještě chtěla podotknout, že od takto malé dětí budou mít jen zcela výjimečně chuť hrát si „spolu“ a je to zcela normální. Počátky schopnosti společné hry, která už předpokládá poměrně vyvinuté schopnosti řeči, domluvy s druhými, jisté organizace, a poměrně vyvinuté sociální dovednosti lze očekávat až přibližně ve třech letech.

Můžete se případně nějak vídat i v době, kdy nemáte s sebou děti? Možná i to by aspoň na čas situaci vyřešilo. Jeden večer týdně svěřit děti tatínkům…
Případně nahlédněte do starších odpovědí na podobné téma.
Mějte se pěkně
Mgr. Silvie Nedvědová