Re: Důvěra v rodině

Dobrý den, Aleši,
nevím, jaké případné další okolnosti by mohly hrát roli, ale, u čtrnáctiletého chlapce je už zcela přirozené, že potřebuje mít nějaké vlastní soukromí. Je velmi neobvyklé, že tak velký chlapec nemá své pravidelné kapesné. Myslím, že by aspoň nějaké mít měl.
To, že se přihodí nějaký průšvih, není nutné brát jako známku toho, že dítě je nějak zásadně problematické, ale může být užitečnější vzít je jako informaci, že jste možná jako rodič něco přehlédl. Nějaké potřeby dítěte, nějaké mezery nebo jednosměrnost v komunikaci, to, že dítě už vyrostlo do vývojového stádia, kdy by bylo přiměřenější začít s ním jednat nějak jinak, to, že by se mělo nějak dotáhnout řešení nějakých věcí z minula…
Myslím, že například není přiměřené srovnávat jeho potřeby, možné nároky, prostě celé jeho prožívání, zacházení s ním, s tím, jak jednáte, zacházíte, jaké potřeby přiznáváte jeho mladší nevlastní sestře.
V tomto období se děje v dítěti tolik změn, a každé z těch dětí má odlišné zážitky a zkušenosti, že pravděpodobně pečujete o, nehledě na to, že jde o chlapce a dívku, bytosti s velmi odlišnými potřebami, prožíváním, vnímáním světa…
Nazval jste svůj dopis důvěra v rodině. Zdá se mi ale, že je pro Vás velmi obtížné synovi důvěřovat natolik, že jeho peníze, určitý obnos, na kterém se dohodnete, by byly opravdu jen jeho, nikdo by nepátral, za co je utratil, nikdo by mu neříkal, jaké to jsou blbosti a podobně.
Syn se potřebuje naučit se svými penězi zacházet sám, bez toho, aby mu do toho někdo mluvil. Podobně hodnota, kterou pro nás mají různé věci, hodnota, kterou přikládá člověk svým různým zážitkům, zkušenostem, je velmi individuální věc, a je jiná od člověka k člověku, a mění se, zcela přirozeně i s věkem, množstvím a druhem zkušeností… Pokud ho necháte, domnívám se, že po nějaké době utrácení za blbosti, (která by byla vývojově přiměřená mladšímu dítěti, ale on zřejmě v té době žádné peníze jen pro sebe neměl) si začne sám regulovat zacházení s nimi. Uvědomí si, že sám by chtěl něco, co má pro něho hodnotu a na co by si mohl našetřit, kdyby si třeba koupil méně žvýkaček a podobných drobností.
To, že Vy hodnotíte některé věci, které si syn koupí, jako pitomosti, se opravdu může, velmi lišit od toho, jaký význam těmto věcem přikládá Váš syn, případně děti jeho věku vůbec. Ale, je přirozené, přiměřené a normální, že děti považují za důležité věci, které my dospělí vidíme jako nepodstatné, zbytečné…
Podle Vašeho dopisu považuji jeho lži, za snahu uchránit své soukromí, a svou osobnost vůbec. Podle toho, co píšete, se mi zdá, že se snažíte syna kontrolovat téměř ve všem a zdá se mi, že je toho až moc.
To, že vzal sim kartu a peníze na kredit jistě není dobře, a bylo by teď dobře, kdyby měl své peníze, ze kterých by to mohl vrátit a napravit to… Tady je ale potíž, on si s mámou možná povídat potřebuje, ale Vy nesouhlasíte ani s mobilním telefonem, ani s tím, aby si s ní povídal. Může se s Vámi v tomto nějak dohodnout? Možná byste si přál nebo považoval za správné, aby své potřeby naprosto podřídil tomu, co říkáte Vy. Pokud by se to ale opravdu stalo, domnívám se, že hrozí přinejmenším to, že se z něho stane naprosto nesamostatný člověk s minimální sebedůvěrou a schopností sám se v životě rozhodovat, mohl by ale mít i vážnější potíže.
Neznám Váš příběh, Vaše zkušenosti, příčiny rozvodu, nevím, jak moc jste si Vy sám přál, aby syn zůstal s Vámi…
Je možné, že jsou v pozadí vší té kontroly nějaké obavy, nějaké Vaše negativní pocity, nepříjemné zážitky…
Víte, třeba, nevím, jaký důvod máte k tomu, že si nepřejete, aby si syn povídal se svou matkou bez Vašeho vědomí. Takhle „zvenku“ se mi to ale hodně nelíbí.
Možná chlapcově matce z nějakého důvodu nedůvěřujete, ale, takhle „zvenku“, myslím, že i po rozvodu by dítě mělo mít právo popovídat si s druhým rodičem, kdy potřebuje, bez toho, aby té dvojici do toho soukromého rozhovoru někdo další zasahoval. Vím, že to asi může být hodně těžké, ale přesto… Vaše bývalá žena je svéprávná dospělá osoba a pokud nesouhlasí s Vašimi požadavky a soud se v této oblasti nijak nevyslovil, ona opravdu nemusí Vaše požadavky respektovat a Vy jí nemůžete nic nařizovat.
Domnívám se, že měla právo dát chlapci mobil i bez Vašeho souhlasu, ale zdálo by se mi v tom případě vhodné, aby mu dala i kartu a peníze na kredit, aby to prostě celé byla jejich věc. Takhle ale řešíte svůj spor, zda mobil a telefony s mámou bez Vaší kontroly ano, či ne, přes syna…
Domnívám se, že byste to vše měl nějak řešit, zabývat se tím, určitě aspoň sám pro sebe, nejlépe návštěvou nějakého odborníka, s kterým byste vše rozebral přímo. Možná bych doporučila napřed zatelefonovat na nějakou linku důvěry v oblasti, kde bydlíte, myslím, že by mohli být schopni po rozhovoru s Vámi Vám doporučit někoho vhodného pro Vás. Možná by bylo vhodné navštívit i Poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, sám nebo po dohodě i s dalšími členy rodiny, synem, bývalou ženou, podle toho, jak to bude pro Vás přijatelné. Telefonní čísla na linky jsou v telefonních seznamech na předních stránkách nebo Vám je určitě sdělí na informacích.
Přeju Vám, aby se Vám vše podařilo řešit s respektem k potřebám svým i druhých osob, které s Vámi tu situaci sdílejí.
Mgr. Silvie Nedvědová