Re: Problémy s chováním

Dobrý den, Simono,
v situaci, kterou popisujete vidím několik věcí, vzájemně propletených. Zdá se, že tak, jak jsou, dospěly do bodu, kdy je toho na Vás moc.
Jakoby bylo dobré něco změnit, ale odkud začít?
Možná to někdy vypadá, že, kdyby dcerka „fungovala“ ve škole bezproblémově, celý systém by běžel jako dobře natažené hodinky?
Myslím ale, že dceřino chování ve škole, její mírná porucha soustředění je jen jednou z věcí, o kterých píšete.
Nebo, pokud už jste byli znovu v poradně, byl závěr jiný nebo podrobnější?
V každém případě, dcera potřebuje individuální přístup, to znamená větší míru pozornosti, péče, kterou bude někdo věnovat tomu, aby mohla ve škole prospívat.
Dostavujete domek. To je asi finančně i časově dost náročné. Vy asi chodíte do práce? Kdy se doma všichni sejdete? Vyhovuje to tak Vám všem? Pokud ne, co by se na tom mohlo změnit? Jak by se to dalo udělat? Případně, máte nějakou představu, kdy to bude dokončeno, jak dlouho bude ještě trvat to manželovo velké vytížení s prací na domku…? Jak to asi bude potom? Budete si moci s manželem o svých starostech pohovořit? Pokud na to třeba manžel není, je někdo, s kým byste mohla podobné situace občas rozebrat v klidu, aby např. nehrozila hádka?
Dcerka chodí po vyučování k babičce a s ní se připravuje do školy. Kdy se vracíte domů Vy? Bylo by možné, aby se dcerka připravovala na vyučování s Vámi? Je možné se domluvit s babičkou, že by ty věci týkající se dceřina prospěchu a názory na Vaši péči o dceru řešila přímo s Vámi, ne přes dceru?
Jaké by to asi bylo, kdyby chodila do družiny, zkoušeli jste to, uvažovali jste o tom…? Jak by se to líbilo dceři? Co by si ona sama nejraděj vybrala? Mluvili jste o tom někdy?
Kdyby se zdálo, že by přineslo nějaký úspěch, kdybyste s dcerou trávila více času, připravovala se s ní do školy…, mohla byste si přizpůsobit pracovní dobu?
Píšete, že je dcerka občas zatvrzelá, že jí doma netolerujete, když si chce prosadit svou. Nevím, co všechno si pod tím představit.
Zároveň ale píšete, že byste ráda respektovala její přání zůstat ve škole, a třídě, kam chodí, i když to, kvůli přístupu paní učitelky, přináší zmíněné problémy.
Píšete, že paní učitelka s dcerou neumí jednat, možná máte nějakou představu, jak by měla s dcerou jednat, aby bylo ve škole méně potíží, mluvila jste o tom s paní učitelkou? Je ona ochotná poslouchat, co jí říkáte, nebo si jen vede svou, stále si stěžuje, ale sama nechce nic měnit na svém přístupu…?
Pokud zpráva z poradny zněla, že dcera potřebuje individuální péči a paní učitelka přesto trvá na tom, že jí tuto péči nemůže poskytnout, můžete se obrátit na ředitele školy, který by měl o navržených ředitelských důtkách, případně dvojkách z chování vědět a vyjádřit se k nim. Také můžete o situaci hovořit v poradně.
Domnívám se, že dcerka má, na základě zprávy z poradny (kam jste s ní z vlastního zájmu o řešení situace, a Vaší dobré vůle zašla) aspoň nárok na zvýšenou toleranci. Když už jí paní učitelka odmítá poskytnout zvýšenou péči, kterou poradna navrhuje. Tyto dvě věci jsou rozdílné, a někdy je třeba to škole zdůraznit.
Dcerka má potíže se soustředěním. V důsledku toho pravděpodobně ve škole ruší a jinak „zlobí“. Bohužel nepíšete, jakého charakteru jsou ty prohřešky, zda je vůbec ta navržená snížená známka z chování přiměřená nebo ne.
Paní učitelka se, zřejmě z neznalosti, domnívá, že dcera své chování může nějak zásadně sama změnit svou vůlí, a že když ji hodně potrestá, dcera se změní, pochopí, co se po ní chce… Tento závěr ale může být zásadně nesprávný, a navíc přesouvá celou odpovědnost za řešení situace z dospělých na osmileté dítě. Tohle by Vám ale měli více objasnit v poradně. Jakého rázu ta porucha soustředění je, a co je potřeba dělat, aby se dceři pomohlo.
Jestli je např. podezření na LMD (jiný název je ADHD, LDE), je příčina v organismu dítěte, a nelze očekávat, že dítě samo na základě strachu z potrestání, touhy po odměně… dokáže dlouhodobě změnit své chování. Ne. Dítě může prospívat, ale tou důležitou podmínkou je právě zvýšený zájem dospělých, individuální péče. Informace o LMD najdete ve starších odpovědích na toto téma. Pro inspiraci zařazuji pokyny pana prof. Matějčka pro výchovné vedení dětí s LMD.
1. Trpělivost, klid, optimistický výhled do budoucna. Obecně při této poruše platí, že s postupující zralostí nervového systému a při vhodném výchovném vedení obtíží spíše ubývá.
2. Nešetřit pochvalou, povzbuzením, oceněním, nejen v případě úspěšného výkonu, ale vždy, když dítě projeví snahu. Snažit se vytvářet takové situace, v nichž by dítě mohlo uspět. Snaha a chuť do práce jsou velkým vkladem do budoucnosti, je důležité dítě neodradit už na počátku.
3. Charakteristickým znakem LMD je určitá rigidita, na tom, co si jednou osvojily, děti velmi houževnatě ulpívají. Je tedy důležité hlídat, aby se něčemu nenaučily špatně, Přeučování bývá pak velmi obtížné.
4. S dítětem je třeba spolupracovat, předcházet nevhodnému chování a chybám v práci. Věnovat dítěti pozitivní pozornost předem. Při práci ve škole např. pomáhá, když si učitel stoupne k dítěti před každým novým úkolem, před každým novým zaměstnáním a dítě usměrní, připomene mu, co má dělat hned, co později...
5. Těmto dětem vyhovuje spíš práce nárazová. Hůře zvládají déledobé, soustavnější zatížení. Proto je doporučováno rozložit např. domácí přípravu na vyučování do více kratších časových úseků a práci přerušovat vždy při prvních známkách únavy. Lze tak lépe využít schopností dítěte, předejít vzniku negativně emočně nabitých situací v souvislosti s dítětem a také vzniku nechuti dítěte k plnění povinností nejen školních.
6. Využít zájmu. U dětí s LMD je to často jediný případ, kdy dítě vydrží delší dobu soustředěně vykonávat určitou činnost.
7. Hodně pohybu a to pohybu volného. Nehledě na to, že určitá pohybová neobratnost bývá jedním ze znaků LMD, pro tyto děti je často nemožné dostát nárokům kladeným např. na kázeň a soustavnost přípravy ve sportovních oddílech. Je výhodné, když rodina dokáže zařadit pohybové aktivity do společného programu.
8. Zabránit pocitům méněcennosti, které se zákonitě dostavují vždy, když je dítě vystaveno nutnosti uvědomit si, že přes všechnu snahu, výkon, který podalo, neodpovídá požadavkům. Mnohé děti s LMD pro nedostatek zábran však často soutěže přímo vyhledávají. Je třeba tedy tlumit přílišnou horlivost, učit je zdrženlivosti, učit je znát své meze.
9. V celém rodinném prostředí vytvořit ovzduší spolupráce. Dítě má poznat, že je ostatní mají rádi, že jsou ochotni mu pomáhat a ne je jen kritizovat, ale zároveň si má být vědomo toho, že i ono může druhým působit radost, že se může spolupodílet na vytváření příjemné rodinné atmosféry. Vědomí, že je možno účinně pomáhat, může také působit ze strany rodičů i dítěte jako prevence proti vznikání pocitů viny.
10. Je nutno přiznat, že učitel mívá mnoho důvodů pro to, aby nebyl s chováním a výkony dětí s LMD spokojen. Je proto třeba, aby byl co nejpodrobněji informován o příčinách potíží dítěte a aby rodina a škola účinně spolupracovaly, a to v pomoci dítěti, nikoli v souhlasném připomínání jeho nedostatků.

Dítě se ale také může hůř soustředit a zlobit v situaci, která je pro ně dlouhodobě obtížná, zátěžová, případně je pro ně chaotická, nesrozumitelná. Může to být signál, že je na něj něčeho moc. Není ale zatím v jeho silách, aby se „nad situaci povzneslo“, zformulovalo své myšlenky slovně, a upozornilo své nejbližší na to, že je smutné, přetažené… To mohou dospělí. Děti své problémy signalizují právě tím, že se nějak chovají. Jsou třeba plačtivé, mrzuté, protivné, zlobí, šaškují. Tedy, opět by měla přijít zvýšená pozornost, podpora od dospělých osob.
Bohužel se podobnými příznaky může v dětském věku projevovat i deprese. Pokud by takový závěr v poradně učinili, asi by Vám doporučili návštěvu dětského psychiatra. Tedy, zase nic, co by mělo dítě zvládnout samo nebo by bylo schopno „zlepšit“ proto, že mu někdo pohrozí trestem.
Další možnost je, že dcerka zlobí, protože potřebuje víc pozornosti, a má zkušenost, že nejsnadněji může dosáhnout toho, že si jí někdo dost zřetelně všímá, zabývá se tím, co dělá, právě, když zlobí. Když je hodná, dobře se učí, stojí ji to spoustu úsilí, a dospělí v jejím okolí jsou rádi, že je vše v pořádku, moc o tom nemluví a věnují pozornost jiným věcem. Opět to ale nejde brát jako něco, co dělá „naschvál“, většinou si děti tento mechanismus plně neuvědomují.
Výzkumy dokázaly, že pro děti, které mají nedostatek pozitivní pozornosti od svého okolí, je přijatelnější negativní pozornost než žádná! Míra pozornosti, kterou to které dítě potřebuje, je ale velmi individuální věc, u každého to může být úplně jinak.
Tresty jako zákaz dovolené pod stanem nebo odměny jako kolo slíbené za pěkné vysvědčení jsou pro dítě tohoto věku příliš vzdálené, abstraktní a jako motivace většinou dlouhodobě nefungují. Napíšete-li slovo tresty do prohledávače v poradně, také se Vám zobrazí řada starších odpovědí.

Možná by bylo užitečné pokusit se zjistit, zda bude mít dcera tuto paní učitelku i příští rok. Někdy je bohužel opravdu nutné změnit třídu, někdy ale stačí, aby dítě přešlo do sousední třídy, kde je třeba paní učitelka s jiným vztahem k dětem, nemusí hned měnit školu a o staré kamarády tak úplně nepřijde.

Berte prosím tuto odpověď jako souhrn námětů pro Vaše další přemýšlení, něco se Vám může hodit a něco ne…, ne jako nějaké striktní pokyny a tvrzení.

Přeju hodně trpělivosti a pohody
Mgr. Silvie Nedvědová